Téma: Přítel nechce děti - prý je spokojený bez dětí

Ahoj,

dokážu si představit, jak tě tohle asi trápí a že bys ráda věděla, jakou (a jestli vůbec) má váš vztah budoucnost. Navíc - ve třiceti letech už je na to asi čas, věřím, že bys už ráda miminko a "posun" vašeho vztahu..

Možná tvůj přítel patří mezi nerozhodné, o všem hodně přemýšlející lidi, kteří se (téměř neustále) bojí, že udělají nějakou chybu, "botu", která už nepůjde vrátit zpátky.. Jak je na tom při rozhodování v jiných oblastech? Chodí do věcech "po hlavě" nebo se těžko rozhoduje a je spíš váhavý, "submisivnější"?

Jinak mě taky napadá, že na založení rodiny není připravený... Vidí v tom velkou odpovědnost.. Jaký má vlastně názor na děti a rodinu obecně? Vidím v tom spíš radost nebo starost? Jak se chová, když potkáte třeba kamarádku s kočárkem nebo jste u známých, kteří mají děti  (pokud takové máte)? .. Pokud by o založení rodiny přemýšlel spíš pragmaticky a ekonomicky ("uživíme je? "), nevidím na tom nic špatnýho (osobně nerozumím lidem, kteří mají kupu dětí a nepřemýšlí nad tím, "co jim dají do pusy"), ale je třeba se rozhodnout a "jít do toho"... Nevýhoda je v tom, že on má narozdíl od tebe, ještě čas.. (nemusí spěchat kvůli možné neplodnosti a dalším problémům)..

Taky mě bohužel napadá, že kdyby si byl skutečně jistý tebou a vaším vztahem, šel by do toho. Ale stejně pořád myslím i na tu jeho možnou opatrnost a vztah k rodině a dětem jako takovým.. (tedy ne na něco, co by se přímo negativně dotýkalo tebe a vašeho vztahu).

Odstěhování by vám možná pomohlo v tom, že byste si ujasnili, jestli spolu chcete být. Taky ale může způsobit to, že se odcizíte a (nejdebože? ) zjistíte, že si vlastně moc nechybíte. Ale do toho nevidím, nevím, jak je to mezi vámi..

Jestli je váš vztah jinak dobrý, jsi spokojená, cítíš se klidně a "úplně", když jste spolu, zkusila bych zjistit víc o tom, jak se staví k dětem, dát si sama pro sebe určitou časovou lhůtu, kdy jsi ještě ochotná počkat a podle toho se zachovat. Čekat věčně nemůžeš, taky nevím, jak silná je tvoje touha po dětech, ale možná by byla škoda zahodit jinak fungující vztah... Bylo by potřeba zjistit to, jak si tvůj přítel představuje budoucnost... Dál žít "na psí knížku"? Nebo se rozhoupat a "jít do toho"? ..

Hodně štěstí a napiš : )

Marky

Ahoj,

dekuji za odpoved, je pravda, ze si spis neni jisty, jestli bude vztah fungovat, neni to kvuli tomu, ze by nebyl rodinne zalozeny nebo nechtel deti. Na druhou stranu, takovou reakci bych spis cekala, kdyby vztah nefungoval, ale on sam je v nem spokojeny (aspon to rika) a kdyz jsem zminila stehovani, tak ho to dost vzalo. V kazdodennim zivote se chova opravdu hezky a prijde mi, ze me ma opravdu rad. Prave proto tomu nerozumim, proste se to v nem otoci a najednou zase nevi. Sam je z toho uz dost utrapeny a stve ho takova nerozhodnost. Pry si byl 2-3 mesice jisty a pak zas zacal vahat.

A ta nejistota tě musí asi hodně mrzet viď? Napadá mě zase ta jeho nerozhodnost nebo snad nějaký psychický blok (když tvrdí, jak se to v něm otočí).. Mám to chápat tak, že nevěří vztahu jako takovému? (a jeho budoucnosti? ).. Není nějaký "problém" mezi jeho rodiči, nezažil něco špatnýho? Víš, třeba mezi mými rodiči to není moc harmonický (a k tomu další podrobnosti, který tady uvádět nebudu) a taky myslím, že mě to trochu poznamenalo.. A stejně jako on.. občas mě přepadají pocity "bojím se, jestli vztah vydrží, mám z toho strach".. Proto mě to takhle napadlo.. (Ale je jasný, že důvodů může být milion a těžko na něj přijdeme.. )

Odstěhovat se proto, že partner si není jistý, zda je zralý na to být otcem??? To snad ne. Já to vídím naopak jako jeho velkou zodpovědnost, protože si uvědomuje, že mít mimino je velká věc. Měla bys být naopak ráda, že takhle uvažuje. Vím, že se toi může zdát být divné, ale je to lepší, než aby Ti udělal dítě a pak od Tebe odešel, ne?

A i to, že se o tom spolu bavíte je super. Ani nevíš, co máš doma - takových moc není. Pokud by byl jiný, tak by se naštval, udělal Ti dítě a starej se. Ale on na to myslí. Třeba má nějaké problémy nebo chybí finance a není si jist, že byste to zvládli po dobu řekněme 2 let utáhnout.

Pak je druhá, horší možnost a to, že si jen vymýšlí, protože mu současný stav vyhovuje - má Tě jistou, nic mu nechybí, tak proč se trápit s miminem... Ale to mi z toho, cos napsala na něj nesedí.

Nejvyšší čas - co to je? Rizikové to může být vždy. Já vím, že je lepší mít děti dřív (ale taky se tím neřídím) avšak ne za každou cenu, to musí být rozhodnutí obou. Netlač, ale připomínej lehce a buď milá, pokud je to jediné, co váš vztah "narušuje".

Nátlakem nic nezmůžete. Demonstrativní odstěhování podle mě není řešení. Pokud dítě nechce, takto ho nedonutíte. A když ano a narodí se, hrozí, že zůstanete s dítětem sama, protože dítě člověk fakt musí chtít.

Ty jo, demonstrativní stěhování vážně nic neřeší - možná kdybys to tak sama cítila. Ale uměle vyvolat situaci, kdy jeden budete druhému chybět, uvědomíte si, jak vám na sobě záleží a vzápětí počnete dítě. Úplně mi nepřijde jeho chování fér. Cítím z něho, že je mu s Tebou dobře, stále se přesvědčuje, že tak je to správně - i tak ale přijdou chvíle, kdy neví, co chce. Ale on sám má problém, myslí si možná, že bude moc svázaný, že bude omezený, už nebude moct utéct. Zcela si nemyslím to, co MitsCa - ano, na jednu stranu je bezva, že tě svým chováním a jednáním neuvrhne do možnosti, že jednou zůstaneš s dítětem sama, (protože jemu se splaší hormony a uteče třeba jenom za svobodou), ale v tomhle zodpovědnost přece nespočívá. Finanční situaci bych do toho asi moc netahala, přijde mi, že ty jsi natolik rozumná, abys věděla, zda si dítě můžete "dovolit".  

Víš, napadá mě - dej na svůj instinkt - jsi si Ty sama tolik jistá, abys do toho šla? I přes to, co sem píšeš, bys byla rozhodnutá si miminko právě s ním pořídit? Může být tím pravým, ale věř, že naše instinkty nás málokdy klamou... V žádném případě ho nechci z ničeho osočovat, vždycky by bylo lepší vyslechnout si obě strany, protože zprostředkovaně je to vždycky zkreslené tím, co si myslíme my, tím, co my cítíme. MitsCa má pravdu v jednom - zkus se na to podívat ještě jinak - čas na to být matkou ještě nějaký máš, co spíš zapracovat na Vašem vztahu a teprve potom s jistotou naplánovat rodinu?  

....... I přes to, co sem píšeš, bys byla rozhodnutá si miminko právě s ním pořídit? . ........

To je Danilely2 věta, která mi mluví z duše.. Nerozumíš mu a chceš s ním spojit svůj život a život dítěte? Zvláštní....

  Pokud on sám nechce, těžko nutit. Spíš bych se snažila zjistit kde se vidí on za rok a podle toho se zařídila. Jestliže toužíš po manželství a rodině máš opravdu nejvyšší čas, ono totiž nemusí jít o toho pravého a roky vztahu nic neznamenají. Hodně štěstí.