Téma: Přítel mi vyčítá péči o dítě, domácnost a že musí v noci občas vstát k dítěti - mrzí mě to

Ahoj,

Urcite nie si zla, a nebude dobre ak si to budes mysliet aj ty sama o sebe. Si jedinecna a takou by si mala byt aj pre partnera. Myslim ze u vas je hlavne komunikacny problem (ak za tym nie je dalsia zena). Potrebujete sa spolu hlavne vela rozpravat a to bez zbytocneho obvinovania a osocovania. Napriklad si sadnite spolu a napiste si na papier 5 veci ktore mate na partnerovi najradsej. Potim si navzajom napiste co vam vadi sna vas samych. Napiste preco si vazite samych seba, atd. Zo zaciatku to moze byt divne, ale skutocne to funguje. Ked sa prelomi komunikacna bariera tak vysledok je uzasny. Ale najprv si musis uvedomit ze na vztah musia byt dvaja. Ak Ta miluje tak to spolu urcite zvladnete. Skuste robit veci spolu, ci uz je to varenie, hry s dietatom, praca v zahrade, hocico ale hlavne spolu. Mozno len bude stacit ak si ho hudes viac vsimat a pochopi ze je pre teba dolezity (napr. chod na kozmetiku a daj mu na javo ze je to kvoli nemu, … ). A mate spolu synka takze ste rodina a preto stoji za to zabojovat.

Drzim Vam palce.

Ahoj.

OK, budu upřímný (ostatně to jsem tady vždy ) :

problém není u Tebe, ale u přítele. I kdyby jsi měla byt jak ze škatulky a dítě megaspokojené a v noci by jsi k dítěti vstávala každou hodinu, tak přítel bude stále nespokojený (a s tím následně i Ty). Jeho hlava je tak nastavená a Ty s tím moc neuděláš. Otázkou je, jestli by vám nepomohl nějaký vztahový psycholog -?  

Ivo, většinou si každý o sobě myslí, že není špatný. Je to ovlivněno prostředím, kde vyrostl a tak se může druhému jevit jinak. Podle mně jste ještě mladí a učíte se spolu žít. Nastala nová situace, narodilo se vám dvěma dítě a režim je najednou jiný, než, když jste byli bezdětní To bývá nápor, hlavně na matku, která je celé dny s dítětem sama doma a musí se fungovat i v noci. Možná Váš přítel dělá jen to, co viděl doma. Jak to funguje u nich, u jeho rodičů? jak to fungovalo u Vašich rodičů? Myslím si, že každá maminka chce od muže ocenění, ale vidím to tak, že přítel si plně neuvědomuje, jak se kolem dítěte točíte. Když jdete s kočárkrm nakoupit, musíte oblíct sebe, ale i to mrně, pak nákupy a všude s sebou mrně. Přítel to neprožívá s Vámi, tak to neví, možná je zaměřený na sebe, ale je to spíš tím mládím, jste nezkušení. Myslím si, že to je to určitá fáze společného života a že se časem oba naučíte tuto novou etapu zvládat. Dnes (01.02.2017) je vše lehčí, jsou spotřebiče, jsou auta, obchody většinou na dosah. Nemusíte topit v kamnech, nosit a pumpovat vodu u studny, většinou teče teplá voda, je ÚT a to všem ulehčuje život a je více času na jiné aktivity. Nevím, jestli jsem odpověděla dostatečně. Možná se rozepíšete Vy, možná Vám odepíší další. Hlavně, nehledat problémy, tam kde nejsou a nezaseknout se na malichernostech. Možná stačí trochu tolerance z obou stran. To jen můj pohled babičky, co je 47 let vdaná. Pavla   

Žili jste spolu ještě před tím, než jsi otěhotněla? Jak se k tobě choval tehdy? Víš, já si myslím, že než se lidi sžijí, než přivyknou jakémusi režimu, chvíli to trvá a samozřejmě to provází i nějaké problémy.

jestliže se pořád snaží poukazovat co všecko dělal, možná čeká obdiv, chválu. Co kdybys mu to dopřála? Třeba se i ty pak dočkáš zájmu o to, co děláš přes den ty. Ono to s chlapama není jednoduché, časem se naučíš mu porozumět. Je to jako s dítětem.

P. S. Nečekám, že se mnou budou chlapi souhlasit, ale ženy ví o čem tu píšu.

Ja s Tebou uplne suhlasim (to som chlap) a dodam este snad tolko ze na muza plati vo vacsine pouzit trochu zenskej logiky a umu. Len porozmyslat  a riesenie sa da najst aj uplne jednoduchym a nenasilnym sposobom.

Osasko: už i ta jiná žena mě napadla mám z toho strach 

Pavli máte pravdu v tom že mi to teď máme daleko lehčí. To určitě!! mamka mi vyprávěla jaké to bývalo.

Barčo : bylo to tak že jsme se na konci roku 2013 poznali.

Bylo to u nás všechno velice rychlé až bych řekla že jsem do všeho skočila po hlavě. !!

Uběhli asi 2 měsíce a už jsme spolu bydleli po půl roce vztahu jsem otěhotněla. Cítila jsem, že právě s ním chci mít miminko.

Že on je ten pravej hrozně hodnej, milej chlap. Že on bude ten skvělej táta.

Malé ve mě ve 4 měsíci těhotenství zemřelo. Bylo to velice těžké dodnes si dávám za to vinu. Byli jsme na bodu mrazu.

 A v květnu 2015 jsem otěhotněla znovu se strachem že se vše bude opakovat. Zaplať pánbůh neopakovalo.

Mám zdravé šikovné dítě. Miluju ho.

Ale přítel ten je v práci pořád. Ani jeden den si neudělá čas a nestráví ho s námi. Pouze tedy v noci vstane k malému.

Už jsem i přemýšlela o pořízení naslouchátka že bych si ho dala na noc. A třeba malého slyšela.

Přijde mi že mě přítel bere jako samozřejmost. Nepamatuji si kdy by jsme se třeba šli projít, zašli do kina, pustili si film, nebo se společně zasmáli.

Hrozně mě to mrzí ano i já mám své mouchy nejsem svatá to netvrdím. Ale když přijde domů s kyselím obličejem nemrzelo by vás to? Nebo že si zavoláte s kamarádkou? a on hned ona ma nějakej problém že spolu pořád tak voláte?

Ještě jsem zapoměla říct že přítel je starší (34) tudíž jsem si myslela že i rozumější. !

Už to, že se zajímal o časté volání mi přijde, že by rád, aby ses věnovala raději jemu. Nevím samozřejmě, jak probíhá vaše komunikace, ale co zkusit nevidět kyselost a být milejší? Nebo najít téma, které by mu dodalo důležitosti, aby se cítil být pro tebe potřebnějším? Dát mu najevo radost, že je doma?

Vtip je v tom že s kamarádkou volám po poledni kdy malej spinká s přítel není doma jen se mi občas nedovolá  a pak se ptá proč? řeknu že jsem volala s kamarádkou. přes den mu radeji nevolám abych nerušila. Musím říct že komunikace je ted spíše o výčitkách. Snažím se být milejší když on si vždycky rejpne.

Nechci se vyptávat na sexuální život, ale nemůže být původ jeho protivnosti právě v tom?

Nevyznám se v něm. Také mě napadlo jestli mu třeba nějakým způsobem ukázat že se synem vše zvládneme. Jestli ho třeba pak napadne že by se mohl zapojit a že by s námi chtěl bejt víc.

V pořádku. Když to tak řeknu dřív by mohl pořád. Teď nejeví zájem, Momentálně jsme jako dva spolubydlící.

A mluvili jste spolu o tom?

Říká mi že je unavený. Víc mi na to neřekne

Těžko říct, co ho trápí, kde je problém. Možná má pravdu Avatárek, ale já mám pocit z reakce na telefonát, že mu lhostejná nejsi. To by ti ani nevolal, ani by ti nevyprávěl, co všecko udělal. Prošli jste spolu těžkým obdobím, zvládli jste to. Nevadí mu třeba, že když volá, je obsazeno a ani teď, v noci nejsi s ním? Nemá pocit nepotřebnosti?