Téma: Přítel mi řekl že mě asi nemiluje - nechci ho ztratit

Ahoj,

nevím, jestli jsem zkušená (rozhodně si tak nepřijdu, ale možná je to i dobře. ), ale jsem "objektivní člověk" : )

Určitě se nic nemůže změnit za jediný večer; možná byl problém na přítelově straně už delší dobu a ten večer se dostal na povrch, vyvrcholil. Chápu, jak je tahle situace pro tebe nepříjemná - opravdu nezní moc dobře, že tě ASI nemiluje, musí to být velký pocit nejistoty a trochu i ponížení (aspoň tak bych to vnímala já; jak se cítíš ty? ). Taky jsi psala o tom, že jsi měla bolesti - nemohla by situace souviset i s nimi? (Jestli třeba nejsi nějak nemocná a to nezasahuje do vašeho vztahu. I když budu rozumět tomu, pokud bys nechtěla odpovědět - je to osobní otázka a dost možná i nelehká odpověď na ni…)

V každým případě - "nedolejzala" bych za ním. Jednou bych ho požádala o to, jestli byste se mohli sejít a promluvit si o tom všem, že tomu nerozumíš a přejes si o tom popovídat. Když by se vykrucoval, sejít se nechtěl nebo na schůzce "mlžil", neprosila bych. Je potřeba, aby si sám uvědomil, co v tobě má a jestli tě vážně miluje. Pokus se zachovat svoji hrdost; nikdo si nezaslouží nebýt milován, když sám miluje (což se hrozně dobře píše, ale těžko dělá). Když zpětně posoudím podobný situace (když bývalý přítel nevěděl, jestli mě miluje nebo ne) - udělala bych to tak, jak ti tady píšu a neponižovala bych se tak. Ale na to si člověk musí přijít sám. Bud milá, ne hrubá, snaž se nepřejít do výčitek (neříkat "Ty děláš to a to. ", ale "Cítím to tak a tak. ") - ty by akorát vyvolaly obranu z jeho strany, ale zachovej si určitou lehkost, noblesu, pokud to půjde. Ale i kdybys ho měla prosit nebo dělala jiný "věci", o kterých bych ti napsala, že nejsou dobrý (což je hloupost už to jen takhle říct) - aspoň získáš poučení a poznáš i to dobrý "na oplátku". Takže se ve výsledku není čeho bát. I když se sama bojím (ale to je jiný téma a hlavně o mně, což nechci - jsi tady ty : ) 

Přeju ti hodně štěstí a kdybys chtěla, napiš : )

Marky

No, jak se cítím já? Zvláštně. Nevím co mezi náma je, nebo není, nevím jak to myslí on. Nevím o nás nic, nevím co bude. A jsem taková nervózní z toho, je mi špatně z toho stresu a dnes jsem měla na snídani bblý jogurt, se kterým sjem bojovala, abych jej pozřela.
A co se týče bolesti. Jde jen o bolest zad a k tomu ještě bolest čelisti, jelikož jsem byla nedávno u zubaře na trhání zubu. Nic závažného. Děkuji za názor. Něco jsem si z toho určitě uvědomila.

Zkus mu navrhnout schůzku a řekni mu, jak ti z toho je, zeptej se, jak to vidí on. co by chtěl dál… I kdyby váš vztah měl skončit, je lepší vědět důvody, proč se tak stalo, než nevědět nic, pak nad nima dumat nebo nechat vztah vyšumět bez jasnýho ukončení.

Mluvili jsme spolu přes telefon.
Zvláštní je, že mi nedávno psal, že by se mnou chtěl být. Jako na dva dny… Nějak to ale nevyšlo no.
A teď píše, že vztah nemá cenu, když se tak hádáme a tak. Nechápu. V poslední době jsme se nehádali jako předtím. Ještě jsem mu řikala, že jsem si uvědomila moje chování k němu. Díky mé babičce a matce, které se chovají kee svým protějškům nevhodně. A jak jsem viděla babku, jak se baví se s vým přítelem, tak jsem viděla sebe, jak se bavím s přítelem. To vše jsem m uřekla předtím, a teĎ jsem mu to zopakovala. Řekla jsem mu dnes vše co jsem měla na srdci.
Dnes s ním budu, budu u něj spát a zítra si uděláme výlet. Asi mě nemá tak na háku jak si myslím, když kvůli mě se "vzdá" práce a bude se mnou. Jen nevím co mám dělat. Pusu na uvítanou mu dám. Ale pak? Nechci na něj tlačit. Chci jen, ať přes ten společně strávený čas si uvědomí, jestli mě stále miluje, nebo nechce milovat. Myslím, že sám je zmatený. Ale já ještě víc. Bavili jsme se o budoucnosti, o dětech, že si mě chce vzít, o dětech… A teď je vše pryč.
Říkala jsme mu, že to mezi náma nemá cenu, když se stále hádáme. Jenže mi bez sebe nemůžeme být. Dnes mi řekl, že sjem s tím měla pravdu, jennechtěl veřit. A je to zase obráceně. On to vzdává! Já to vzdát nechci, ale nutit mu to nemůžu, pokud už o mě ztratil zájem.
Třeba si ho nezaspoužím. Vím, že mám své chyby, jako každý jiný. Vím, že jsem výbušná, ale několikrát jsem mu řekla, že mě musí uklidnit, posadit se v klidu, nechat mě a třeba za deset minut to řešit. Jenže on mě stále nechápe. Nemá to se mnou jendoduché, vím to…
A ještě podotknu, že jsem se ho ptala, jestli v tom je jiná. Řekl, že ne! A já mu věím, řekl by mi pravdu.

Jinak jsem mu řekla jak to vidí on, řekla jsem jak mi je, jak to vidím já. Bavili jsme se v pohodě, dokonce jsme se párkrát i trošičku zasmáli, protože jsem se přeřekla. Nějaký blábol jsem řekla. Ptala jsem se jak to vidí, jak to chce dál, ale horší je, že sito nepaamtuju. Byla jsem rozrušená, mimo, vnímala jsem jen chvilkově. Ach jo…

Kolik je Ti let, Kolik je let příteli? Jak dlouho jste spolu?

ACH BOŽE! to je přesně moje situace teď!! S přítelem se poslední dobou dost hádáme. ale já si myslím že už je to lepší než dřív jenže on mi řekl že mě má rád. ale že mě nemiluje a že asi už nikdy nebude když se takhle hádáme. nevim co si počnu. na nic jinýho nemyslím… ale po tom, co jsem si přečetla tuhle diskuzi jsem trochu v klidu. Nebudu na něj spěchat. dneska se máme vidět po týdnu co jsme spolu téměř nemluvili od té doby co mi to řekl. Tak ho prostě pozdravím, dám mu maximálně pusu na uvítanou a budu se s ním bavit normálně, nic neřešit a uvidím jak se ke mě bude chovat.   Já doufám, že si uvědomí, co ke mě cítí a nebude mě vodit za nos kdo ví jak dlouho a bude semnou jednat na rovinu. jsme spolu přes dva roky.