Téma: Přítel mi nepřiznal dceru z minulého vztahu - vadí mi jeho neupřímnost a přestávám mu věřit

Ahoj, pravděpodobně, když je v jiných věcech přímočarý, bylo tohle nějakým způsobem náročný a nechtěl to s tebou řešit. Možná, že se stydí, nebo cítí vinu, třeba ho i mrzí (? ), že s dítětem nežijí v klasické domácnosti. No anebo se bál, že si o něm pomyslíš něco o nezodpovědném děvkaři atp atpp.

Zřejmě to bral jako natolik osobní věc, že se nechtěl svěřit ani tobě. Jistě, bylo by asi moudřejší a hlavně příjemmnější pro vás oba, abys to věděla, asi od začátku vztahu nejlépe. Zároveň má ale každý právo mít svě tajemství…

Dala bych mu šanci, naopak, pokud se stará o dceru nejen finančně (a to věz, že to každý muž nedělá) ale i ve výchově, pak mu na ni záleží a chová se tak přiměřeně k svému rodičovskému stavu. To je pozitivní. To je životní role každého z nás a musí se plnit na sto pro.

Když máš pochyby, je zapotřebí to zřejmě ještě probrat - když už se k tomu přiznal, mluvíte o tom víc spolu, anebo zase nereaguje (pokud se ho vůbec ptáš? )?

Souhlasim s tim, ze kazdy clovek by mel dostat druhou sanci, jenze  v tomhle pripade spis obracene. Dite neni vec, je to clovek a rodic s nim ma kontakt po cely zivot. Nopak si myslim, ze Sandra mela dostat sanci, se k situaci vyjadrit, i kdyz treba ne na prvnim rande. Pokud pritel klickoval i po odhaleni pravdy, nikdy bych uz k nemu nemela duveru. Ja osobne bych se s nim rozesla ne kvuli diteti, ale prave kvuli tomu, ze mi ho zatajil! Tohle neni zadna lez jako treba takova, ze byl s klukama na pivu a nechce mi to rict. Tohle je dite, jeho dite. A jak je videt, hraje pro nej velkou roli.  Pokud si vybiram partnera na cely zivot, musim v nej mit duveru.
Jsme ruzni, mame ruzne nazory, zkusenosti, takze rozhodnuti je na tobe same. Ale tu situaci ti nijak nezavidim.

Pochybovala bych o něm taky. Ale nejen kvůli té lži. Hlavně kvůli velmi nedospělému a ubohému postoji k vlastnímu dítěti. Zodpovědnost nezmaná jen to, že na něj platí alimenty. On se za něj i tak nějak stydí, či jak to nazvat. Zkrátka má nějaký problém s tím, že je otcem. Což nevypovídá nic pozitivního o jeho charakteru. Buď je sám ještě dítě nebo je to srab.

Chlapovi bych odpustila i nějakou tu lež, kdyby k ní byl logický důvod, ale se žít se srabem je ztráta času i kdyby by mluvil pravdu od rána do večera.

Polož si otázku, jestli ty sama bys ním chtěla mít dítě - když vidíš jeho chování. A nezáleží na tom, že sama třeba zatím o dítěti neuvažuješ, ale čistě teoreticky, chtěla bys aby toto někdy byl otec tvého dítěte?

Zdravím,  totéž se mě  stalo v podvečer mé svatby pomalu v mých 50ti letech, kdy jsem se od jeho jediné dcery s kterou se stýká dozvěděla, že nemá dvě dcery ale tři. Bohužel jsem se druhý den rozhodla, že svatbu nezruším, že mu odpustím tuto lež- i když už jsem mohla mít větší rozum vzhledem k tomu, že  jsem měla sama již 3 dospělé děti uf. Dnes uvažuji o rozvodu a o tom kde jsem zanechala tenkrát rozum. Ty lži totiž postupem let vylézali jako švábi na světlo a vůbec to nebylo nic pěkného. Celých 13 let bojuji s tím, že vůbec nevím kolik a za co dlužil nebo kam dává nemalé peníze. Na své dcery a vnoučata  je fakt nedává a ani o ně moc velký zájem nemá. Sama jsem byla 20 let s dětmi a vydělala jsem si na byt v Praze a ten jsem prodala a koupila RD v kterém s manželem ted bydlíme a já při své naivitě. ba blbosti jsem mu tu nechala napsat věcné břemeno- protože jsem ted docela nemocná a co kdybych umřela sedřená dřív tak co by s chudáčkem bylo, kam by se chudáček vrtnul, že? - a tak pan platí za bydlení a stravu 6000 Kč a zdá se mu to pomalu moc. A to prosím pobírá důchod 16000, - Kč. Do RD neinvestoval ani korunu s tím že přeci ho budou dědit moje děti tak co? Proto si to slečno moc rozmyslete abyste nedopadla jako jedna stará blbka která si myslela že je ke stáru už dost chytrá ach jo