Téma: Přítel má pletky s jinými ženami a netěší se z narozené dcery - kam až to nechat zajít?

Mám "přítele". Vztah klapal, občas neshoda víceméně kraviny jako všude řekla bych. Chlap byl víc majetnický, žárlivější a byla vždy jiná hranice pro mě a jiná pro něj. Ale to by bylo na jiné téma. Vždy jsem se s tím nějak poprala a to byly i jedny z nejčastějších "záminek " pro hádku. Vždy to vyšumělo a jelo se dál. Život plynul a načalo se téma rodina. Otěhotněla jsem a mezi náma vznikala velká propast. Jedna z důvodu mého, kdy se mnou nic moc nebylo, protože jsem najednou byla šíleně unavená, nebylo mi dobře apod. Nevymlouvala jsem se na těhotenatví. Jsem pracovitá, furt něco dělám, ale tohle mě položilo totálně. Navíc jsem extrémně brzy nechtěla sdělovat, že čekáme přírůstek, protože mám za sebou špatnou zkušenost a začátek druhého těhotenství nebyl úplně standartni. To můj chlap moc nerespektoval, že jsem prý bláznivá apod. Nejsem hysterická, ale tím jak jsem. měla za sebou potrat, byť ranný, tak jsem na vše najednou koukala jinak a nebrala to jako samozřejmnost. A druhá věc byla, že jsem přišla chlapovi na konverzaci s jinou ženou. To jsme si nějak vysvětlili a jelo se dál. Nicméně náš vztah vzal tím vším hodně za své. Chlap si jel to svoje, já doma. Obsas jsme byli spolu. Takový nijaky. Slyšela jsem na svou adresu dost nelichotiveho. nevím, brala jsem to jako "zradu". Píše si jinejma, mě nadává, že lezim a a nic se mnou není, přitom se jedná o stav docasny. Já nechápala jeho, proč mi vše rika. Výčitky, hadky. rozhodně ne společné těšení a každy večer ruka na břiše, spíš kazdý zvlášť a já zařizovala vše potřebné. A až jednou při hádce jsem mu řekla, že ho nesnáším at mě nechá být. No stale to bylo nejaky. urážky, hádky, dokola.

Miminko se narodilo, euforie se nekonala. chlapa mala moc nebrala i přesto že myšlenka založit rodinu přišla z jeho hlavy. Přišlo odloučení na 4 měsíce z jeho hlavy, kdy nás prakticky vyhodil. To bylo hodně zlý. Jak mu bráním ve styku, jak jsem sobecká (byla jsem toho času u dědy, cca 1,5 hodiny cesty autem). Kdy se řešilo zdali půjdeme k soudu apod.

Ve finále se situace zklidnila. Na můj popud se vrátit jsme si něco vyjasnili a já se nastěhovala zpět. Bylo to fajn. Chodilo se ven, společná péče. OK. ale bez nejakyho vztahu mezi nama. Tam je to total na nule. Bez niceho. Komunikace je, je i sranda. Ale je to jiný prostě.

A už vůbec žádný intimnosti. Jednou jsem na to zavedla řeč a bylo mi řečeno, že jsem to zkazila já a že mám teď čekat až si ke mě najde cestu. Nicméně město je malé a doneslo se ke mě za tu dobu měl s někým pletky. které se nekonaly pouze v době odloučení, ale ještě před tím, než se narodilo dite. řekla jsem mu narovinu, že ať si vybere buď rodina nebo ať si žije sám po svem. Pohádali jsme se a pravil, že nic špatného nedela. Po nějaké době jsem viděla jeho konverzaci s jinými zenami. Mezi nimi i bývalé partnerky. uhodila jsem a ve finále jsem byla špatná ja. Byla tichá domacnost a teď je klid. Užíváme malé. Je to teda hodně na mě, protože chlap má mimo jine i rád svůj čas pro své konicky. Ale zijeme. Nicméně problém je v tom, že stále jsme spolu jak bratr a sestra. Večer sedíme vedle sebe má gauči a nic. Já jsem ochotná něco prejit. I když to beru jako podraz a nefér chování vůči mě, samozřejmě mě to trápí a splachovací nejsem. Ale neustále si pokládám otázku kam až to mám nechat zajít. Kam až se mám obětovat aby měla naše dcera úplnou rodinu. Kam až je to únosné a kam to nechat zajít aby si neodnesa blbý vzorec chování rodičů pak do svého zivota?

Chlapovi jsem řekla, ať vše co dělá přestane, že mě jeho konverzace nebaví a urazi. on po mě též chtěl toto. jenže mi bylo řečeno, že nic špatného nedela. ale mě se to prostě nelíbí, podle mě jsoi bývalé vztahy minulost a nehodí se si posílat fotky, vidět se apod. podotýkám že nemám kila z těhotenství, dokonce jsem ještě zhubla, starám se o sebe, o domácnost, o dceru vše klape. večery máme volné, malá se občas probudí, ale hned spí. jsem bez jakéhokoliv uznání, obejmutí, pusy. Po čemž na jednu stranu neskutečně toužím a na druhou si říkám, jestli ze sebe nedělám hlupáčku která se o něco snaží, stará se o chlapa kterej prijde z práce a čeká na něj spokojené miminko a full servis a přitom se po večerech baví po telefonu s jinejma a ve své volné pracovní době se s níma schází třeba. A ztratím tím pádem svůj čas.

Děkuji za přečtení (omlouvám se za chyby a zmatečnost) a těším se na komentáře