Téma: Přítel je trošku finanční škrt - obavy ze společného sestěhování do společného bytu

Felicito, je mi líto, ale toto by pro mě nebylo partnerství, ale pouhé cizí spolužití či spolubydlení atd. To už rovnou můžeš jít bydlet s kýmkoliv cizím. Osobně jsem se v partnerství (manželství) ještě s tímto nesetkala = půl na půl a nic víc. Takže za mě by takovýto člověk ani nikdy nemohl být mým přítelem. Pro mě by to znamenalo konec, tečka.

Cítím to stejně, je to opravdu o velké nedůvěře, takhle společný domov vypadat nemá.

Co bude onen nedůvěřivý lakota dělat v šedesáti? Věkem se to zhoršuje.

byt tebou tak si rozmyslim jestli s nim jit bydlet, nebo presneji jestli s nim vubec neco mit

jak uz napsala Dany, vy budete spolu zit jako dva cizi lidi, kdyz ti to nevyjde s penezi tak budes mit hlad? umis si predstavit mit s takovym magorem rodinu?

felicito, tohle spolubydlení si hodně rozmysli. Nedej na city, použij raději rozum. Já myslím, že intuice tě už varuje, jinak by ses tady neptala.

Proč bys ho ty měla přesvědčovat, že jsi jiná, než jeho ex? A proč bys vlastně jiná být měla? Zkus se přítele zeptat, jak měli rozdělené domácí práce a já tuším, že se prostě jen vezl. Stejně jako nedávno, když jsi dýchánky táhla ze svého, protože on měl přece menší příjem. A zkus si vás představit, kdybyste spolu založili rodinu a ty měla jen mateřskou … ne, nedej se obalamutit a počkej si na někoho, kdo tě bude mít opravdu rád, minimálně jako sám sebe.

Přístup Tvého přítele je prapodivný. Určitě máš pravdu, že když by jsi byla v nouzi, měl by Tě dočasně podpořit a nestavět se k Tobě zády už nyní, kdy spolu ani nejste. Nejsem si jistý, jestli Tě čeká hezká budoucnost a jak se přítel bude chovat - např. při společných nákupech zda Ti bude zakazovat kosmetiku apod. , že je zbytečná. Inu držím palce, snad bude vše OK a když ne, jsi mladá a určitě jdi "o dům dál" (= najdi si jiného muže).

Vím, biologický věk letí, ale než si vybrat špatně, radši hledat dál. Někdy můžeš najít skvělého chlapa i do roka a do dne. Hlavně neztrácet čas s někým, s kým by ses necítila dobře nebo u něj cítila zásadní problémy. Je to cesta "do nikam".  

Abych odpověděl na původní dotaz plynoucí z titulku před změnou administrátorem, tak:

Nejsem zastáncem společných financí (všech) a nedoporučuji je nikomu. Dobré je rozdělit fiannce na části.

Když odmyslíme city, které často při předpovědi budoucnosti selhávají a soustředíme se na rozum, pak statistiky rozvodovosti dávají za pravdu těm, kdo se o svůj majetek ve vztahu starali více než ti, kdo se starali o city.

Bohužel.

Na druhou stranu felicito, i když partneři nemají společné finance, neznamená to, že by měli žít způsobem jakým žijete vy. To co píšeš ve mně vzbuzuje dojem, jako bys byla partnerovi ukradená.

Určitý stupeň závazku, zodpovědnosti a ochoty riskovat v partnerství musí být, jinak partnerství není naplněno a budete se trápit dříve nebo později.

Asi je zbytečné se ptát, jak to mají jiní lidé. Velkou roli zde hrají vaše schopnosti – jak moc jste schopni milovat jeden druhého, jak jste schopni vydělávat, jak jste schopni se vzdělávat, jak jste schopni se domlouvat, jaké hodnoty uznáváte, …

Každý to má tak, jak si to udělá a těch variant je tolik co lidí. Takže záleží pouze na vás, jak si to uděláte.  

Mila Felicito, bohuzel, tyhle vlatnosti se s vekem stupnuji. S tim musis pocitat. Pokud mas problem uz ted (mas ho zcela opravnene), budes ho mit naporad.
Znam pripady, kdy chlap stoji prede dvermi koupelny  se stopkama a pocita, jak dlouho se zena nebo deti sprchuji.
Jiny chlap (fin. dobre situovany)  chodi s zenou nakupovat a dohlizi na to, co se koupi. Doma se nesmi moc topit, o nakupu mody ani nemluvim. Zena mu pak na odplatu, kdyz on opusti dum, doma roztopi vsechny mistnosti  a roztoci vsechny vodovodni kohoutky. Az takhle daleko ta laska nekdy muze dojit.
Nerikam, ze je to tvuj pripad, ale doporucuji ti z tohohle vztahu co nejrychleji vycouvat.

Felicito, na Tvém místě bych si neplánovala budoucnost s někým, kdo Tě nemá rád.

Milující člověk by totiž něco tak nízkého neřekl…

Taky jsem měla takového skrblíka, taky jsme v restauraci platili každý sám za sebe - nebo spíš on a já mu ty peníze v soukromí dala. Taky mi to hodně vadilo a byl to jeden z  důvodů proč jsem se s ním po pěti letech vztahu rozešla. Potom jsem tomu byla strašně ráda, protože jsem pak měla kluka, který mi koupil vše, co mi viděl na očích. Ne že by mi šlo o peníze, ale tím muž ženě dává na jevo, že mu za to stojí. S takovým lakomcem si to fakt rozmysli, jsou i lepší!!!

Asi tak.  

Ahoj,

s přítelem máme výplatu zhruba podobnou. Peníze společné nemáme a myslím si, že to není dobrý nápad, každý by měl mít nějaké svoje peníze na svoje potřeby. Nájem platíme napůl, drobné nákupy (pečivo zeleninu) koupí jeden nebo druhý a velké nákupy platíme jednou já jednou on a neřešíme, že minule to stálo o dvě stovky víc nebo míň, u velkého nákupu kupujeme každý, co potřebujeme (sprcháč, toaletak, tablety do myčky, prášek na praní) a když jdeme na dýchánek, tak taky platíme jednou on jednou já a jsme takhle spokojeni.

Tohle, co popisuješ, je problém a bude ještě větší problém. Lpění na penězích se postupem času u lidí zvyšuje. Proto radím - škrta nebrat. Chce to velkorysost, na obou stranách, a vyvarovat se věčného přepočítávání, co kdo kdy dal a kolik jeden druhému visí. Prostě kdo má, ten dá, ve vztahu se peníze nedaj dělit fifty fifty, je to spíš takové přibližné - např. u nás manžel platí plyn + elektr. +vodu a věci spojené s jeho autem (benzín, pojištění, opravy… ). Vše ostatní platím já - jídlo, věci do domácnosti, věci se školou, s kulturou, oblečení (drtivou většinu), restaurace, nenadálé výdaje - např. opravy, vybavení domácnosti, cestování (drtivou většinou) atd. Tj. odhadem dávám tak 3x - 4x víc než on, ale taky vydělávám o dost víc, tak se to tak rozumí. Jinak účty máme každý svůj, ale dohodneme se vždycky, prostě to s rozumem jde.