Téma: Přítel je agresivní výbušný křikloun - jak ho změnit?

  Trochu?  Chlap kterej řve na ženskou kvůli prkotině je pošuk. Já bych s ním tedy nebyla. Na jednu stranu si libuje, že jsi strašně hodná a na druhou stranu na Tebe řve. Jak by začal řvát svůj monolog, tak bych odešla pryč. Jedno kam, do jiné místnosti, ven, prostě pryč.

Moje kamarádka se dlouho trápila, protože její přítel pil. Když to začalo být neúnosné, tak si na něj s kamerou v ruce počkala a celé mu to natočila. Od vypotácení se z taxi, půlhodinové odemykání, prostě všechno. A druhý den, místo prášů na hlavu pustila premiéru.  Já to viděla a je to jen pro silné povahy, zvláště to zeslíkání, páč byl na kašu. Nicméně to zabralo, kamarádka mu řekla, že se jí v tomto stavu hnusí a jestli chce pokračovat  tak může,ale bez ní.

souhlasím , já to dělám dětem když čtou a já je opravuju a oni se rozčilují, že čtou dobře a je to furt dokolečka, tak je nenápadně natočim, ať si samy sebe poslechnou, jak to zní .

Ale jinak být s mužem, který nemá úctu k ženě, není zrovna dobrý tah do budoucna. Od křiku je už kousek k facce a tak dál. Děti z toho taky zrovna nemají moc radost, když jejich taťka řve na vzlikající maminku, která se krčí v koutku. Zamyslet se, probrat pro a proti a dojít k uspokojivému závěru. Nikdo nemá právo na tebe řvát, nenech to tak!

No, myslím si, že si nejspíš ještě dost mladá na to, abys musela tohle trpět..a vlastně kdo by vůbec měl muset... no zkrátka tohle nemáš zapotřebí.

Muž, který se takhle chová si potřebuje jen zvyšovat vlastní ego. Pokud by tu potřebu neměl, byl vyrovnaný, tak by byl schopný říct, co chce v klidu a bez křiku.

Často to dělají nevyrovnaní jedinci, kteří si potřebují vylít vztek na někoho jiného..ke komu si totéž jednání nedovolí... a tak jdou útočit na toho slabšího. Obvykle jsou to velmi dobří manipulátoři, kteří vědí jak takovou hádku vyprovokovat, aby ses Ty musela obhajovat a tím dokazovat, že on má navrch.

Co k tomu říct víc...odejít..no a pokud ne, tak prostě nasadit americký úsměv a klid, i kdyby se to v Tobě nevím jak vařilo, nenechat se vmanipulovat do situace, že se musíš obhajovat.

Vím, co říkám, vzala jsem si podobného člověka, Ty máš kliku, že jeho chování vidíš už teď. Mě pomáhá si v duchu zpívat a úplně vypnout a neposlouchat, co mele. Když už pak neví jak na mě. Tak mu v klidu řeknu, jestli už se uklidnil a pokud ne, ať jde křičet na toho kvůli komu je rozčílený a odejdu si po svém.

Je to moc těžké, musím, ale říct, že ten kdo má víc argumentů jsem u nás já a proto, když je po všem, tak v klidu a slušně argumentuji proč, co a jak atd. Manžel se obvykle zastydí, začne o tom trochu přemýšlet, no a docela to i občas na chvilku vydrží. Když udělám chybu, přiznám ji, ale nenechám na sebe řvát pro nic za nic, že si milostpán chce vylít vztek. On to ví a už se i dost krotí, zvlášť protože ví, že se mnou nehne. Ale je to o nervy, protože musím být stále v pozoru a dávat si moc dobrý pozor, protože i nevinná věta, může hned vybudit řev, když čeká na nějakou záminku.

Takže opravdu, tohle nemá nikdo zapotřebí a i když se to většinou dá řešit, stojí to spoustu sil a nervů.

Stres = pustit k vode

Smím se také zeptat? Mám podobnou situaci, manžel na mne křičí, nadává i sprostě, ponižuje jak se dá. Přesto, že chodím do práce, nadává, že mám málo peněz, vše utratím. Hrubě mě ponižuje i před dětmi, občas po mne i něco hodí. To vše, když má tento šílený záchvat. Já ale nevím, kdy bude další tento záchvat, jestli za 2 dny,nebo za týden. Tato reakce bývá z minuty na minutu, stačí maličkost. Když je ale v pohodě je to opravdu krásné manželství, jezdíme na výlety a naprostá spokojenost. Mluvit se s ním o ničem nedá, vše svede na mne.Myslela jsem si, že to ještě pár let "nějak půjde" až bude dětem tak 15-17 let. Ale při poslední hádce, kdy na mne před tětmi hodil batoh a pet lahev se sodovkou a křičel ať vypadnu mi i dcera řekla, že by byl lepší rozvod, že to co dělá taťka není hezké. A to vzniklo jen z důvodu, že mi syn neřekl o poznámce ve škole, kterou dostal a manžel na ni přišel až při podpisu. Snažím se stíhat vše, ale nejde vždy úplně vše

Ahoj, jsem ráda, že konečně jsem našla ten pravý web, který jsem dlouho hledala. Jsem vdaná 9 let a je to pro mě opravdu často utrpení, protože to co jste napsala se přesně týká i mě. Mám přesně tak to výbušného manžela. Nedávno se mi holka vybourala na kole museli jsme jet na šití, neumíte si představit co jsem všechno byla, prostě to nejhorší co se vůbec může říct. Už jsem to nevydržela a psychicky se zhroutila beru prášky na nervy, ale stejně to není ono dokonce jsem skončila i u psychiatričky.Můj manžel to ale nechápe. Denodenně po mě štěká za blbosti , jsem zničená. Horší je že je podnikatel a já mu vypomáhám, teď jsem začala s tím že půjdu někam do práce, ale nechce o tom slyšet. Mám dvě malý děti a kvůli ním se bojím rozvodu. Moc Vás zdravím Blanka

Ja som vydaná necelý rok, a azistila som, že je nezodpovedny, za všetko su na vine druhí, nadáva, kričí,, ak sa o niečom rozprávame, skáče mi do reči, ale ja mu nemôžem.....si myslí, že stačí povedať prepáč a už je všetko v poriaku....myslím si, že žiadny muž nemá právo sa takto chovať k žene, ale, žiaľ, je veľmi ťažké sa rozviesť, ked sme toho človeka predtým milovali,  aked su niektoré chvíle pekné

Milá, je potřeba se rozmyslet, chcete takové manželství celý život a skončit v Bohnicích jenom proto, že Váš manžel se neumí chovat k ženě a je hrubý? jste snad jeho oběť, že to musíte trpět? Nenabádám Vás k rozvodu, ale ani takto trpět. Máte se vůbec ráda? Chlapy si váží takových žen, které tzv. o ně tak tolik nestojí, které jim nevaří každý den bramboračku, tzv. mrchy, protože je musí dobývat. Hodné ženy to mají horší. Pro děti je lepší mít klid v rodině než mít tátu, který je učí, jak být zlý k ženě, není to dobrý příklad ani pro vaše děti. Co křesťanská poradna? Ať se Vám daří, zasloužíte si to.

Tak jak popisujete situace, jak se k vám partner chová -neřeknu nic jiného než -pryč od něho.Je to člověk *ne nevirovnaný ale naopak  vypočitavý s  narcistickými sklony.* Tyto lidé neustupují mají rádi sami sebe,mylují  své úspěchy.Pro rodiný život si odpověste sama,jestli je MATKA  S TAKOVÍM MUŽEM PAK S DĚTMA SPOKOJENÁ..S dětmi je pak nemožné odejít ,jelikož tento typ lidí neprohrává-ALE BOJUJE.Pozor.VY HO ALE  ZNÁTE NEJLÉPE-JE MOŽNÉ ŽE SE MÝLÍM....HODNĚ ŠTĚSTÍ-VE SVĚTĚ MUŽŮ.

JO A JEŠTĚ DODATEK *TITO LIDÉ VÁS NUTÍ -nepopsatelně -HLEDAT CHYBY U SEBE-JELIKOŽ ONI CHYBI PŘECI NEMAJÍ./PŘEVÁŽNĚ TO JSOU LIDÉ S VYŠÍM IQ-študovaní atak. ale ne vždy.prostě je to taková prucha-nic víc nic mín.

Ako vidim, nie som sama v podobnej situacii. Moj muz je skvely a uzasny, az na to, ze je cholerik , staci malo a vybuchne. nekrici len  na mna, ale krici. krici ked nieco pokazi, ked sa mu nedari, krici ked mu hovorim veci, ktore nechce pocuvat. krici na mna pred dcerou, pred svojou matkou, pred mojimi pribuznymi. ja uz naozaj nevladzem. financne som zabezpecena, nemam problem zit sama a uzivit sa, ale odist od neho neviem kvoli dcere, je dobry otec. aj ku mne je dobry, stara sa. iba keby nestracal nervy a nevrieskal ako cvok. dohovaranie nefunguje, on si to obcas aj prizna, olutuje, ospravedlni sa. ale potom to urobi opat a znovu. uz nevladzem

Jsem vdaná 22 let a považuju naše manželství za šťastné,ale.... Manžel je ve znamení býka a já ve znamení vah.Mám ráda klid a harmonii a problémy se snažím řešit v klidu.Můj manžel je pravý opak,jedná impulzivně a všem kolem,včetně mých dcer a ostatní rodiny dost nevybíravě citově ubližuje,pokud má k tomu svůj důvod.Řve a ponižuje a vlastně ani nechce komunikovat o problému,protože ať udělám cokoliv,tak je to špatně.Starší dcera se kvůli němu odstěhovala z domu a bohužel se stane,když k nám po čase přijede,že se tatínek rozčílí a mě je z toho všeho zle a brečím a brečí i dcera.Mladší dcera je silnější povaha a říká,ať si z toho nic neděláme,že HO přece známe.

V takových situacích mám sevřený žaludek a myslím,že si zadělávám na žaludeční vředy.Přemýšlím,jestli tohle je to,co čekám od života.

Ale abych mu jen nekřivdila,po většinu času jsme v pohodě a jezdíme na dovolené,které jsou fajn a snažíme se i každý víkend někam vyrazit.Bohužel ty jeho výpady ve mě vždycky na nějakou dobu způsobí citové prázdno.

Nevím,co mám dělat,chci harmonii,celou rodinu,kde se mají všichni rádi,chci pro svoje holky a jejich děti(které jednou přijdou) babičku a dědu  pohromadě a ne každého zvlášť,jen si říkám,jak dlouho tohle ještě vydržím.

Hledala jsem na netu psychologa on line,ale nenašla jsem,tak se vypovídám alespoň touto formou,snad se mi uleví.

Ráda bych Vám pomohla, naprosto Vás chápu. Mám tos amé doma, ale naštěstí nemám děti, které zatím tedy s choelrickým mužem neplánuji. Víte, manž. poradna Vám může pomoci, ale na jak dlouho? Co křesťanská poradna?

Ahoj holky, mám tentýž problém. Skvělého manžela býka, dvě malé krásné děti, spoustu výletů a zajištění. Jenže ze mě se stala domácí depresivní puťka s nervy na padrť a s podlomeným zdravím.   Můj manžel je totiž dominantní, nic nepomůže a kvůli blbostem na nás řve. Protože nás chce zajistit, dělá kariéru, jeho profesní váha roste a výplata taky. Pomalu budeme mít všechno, co jsme si kdysi vysnili, ale náš vztah je den ode dne studenější. Zjišťuji, že ho nemám ráda, protože jakmile ho začnu zase milovat, přijde chvíle, kdy zase začne. Dlouho jsem si to neuvědomovala, dokonce jsem s ním hrála cholerickou hru a křičela taky, ale jsem ryba, klidná povaha a dost citlivá a přestalo mě to bavit. Vyčítá mi přecitlivělost a bolestínskost a hypochondrii, ale já se opravdu necítím dobře, potřebuju lásku a řešit věci v klidu. Asi taky dělám chyby, jsem ochotná dobrat se řešení, ale nesnesu křik ani zbytečně sprostá slova.   Jsem jako ve zlaté kleci, nic mi nechybí, jenom citové zázemí a harmonie. Vždycky se z toho jakoby vyhrabeme, promluvíme si, máme i hezká období.   Nevím si s tím rady. Moje kariéra je na boě nula, protože jsem kdysi kvůli financím začala učit, ale postupně mě to ničilo, mnoho stresu jsem nevydržela, musela jsem se starat o děti a barák a psa a byla jsem pořád nemocná. Teď jsem doma a uvažuju, co dělat, když skoro nic jiného neumím. Ale pomalu poznávám, co mě baví, ale zatím se sama neuživím a s dětmi už vůbec ne. Jsem chycená a nevím, jak z toho ven.

   Musíš na sobě zamakat. Najít si práci a s novým prostředím Ti stoupne sebevědomí. Věnuj se sobě a dětem, pokud bude mít manžel hezké chvilky, tak si jej natoč a až bude řvát pouštěj si je. Blbost, pokud je agresivní nemusíš přežít. Každopádně to chce změnu a nastavit nová pravidla.

Tak asi se také zařadím do skupiny žen s dominantním manželem, který občas vybouchne...Je to smutné, že je tolik takových chlapů...

Chce to asi trpělivost, možná to chce chválit takové muže, aby se cítilií na sebe hrdí a snesli nám modré z nebe...

A u nás někdy v takových vypjatých situacích pomáhá sex.Možná, že takovýto popudlivci potřebují uklidnit i třeba tímto způsobem...

Ale je to celé boj a vypjaté situace se občas vrací... Také jsem často bezradná a jakoby ponížená...

... no jo, to jo. Sex pomáhá, ale když potom už se nesexuje, tak co?

Znám to, dobře to znám. Někdy je to k neunesení. Zvláště když řve a vzteká se na silnici při řízení. To fakt hrozí katastrofou.  

Tak tohle dobře znám. Projevilo se to u manžela pár roků po svatbě. Utíkej jak můžeš, pokud Ti to křičení vadí. Bude to horší a horší. Dovolil si to jednou, dvakrát, proč by měl přestat? Mě to vadí moc. Musím se bránit taky křikem, protože nic jiného nezaere a to mě dost nebaví. Všechno, co říkaly ženy přede mnou je pravda. Budeš se cítit ponížená, bude Ti smutno a situace se bude spíš zhoršovat než zlepšovat. Je to blbý, vím, ale jdi od toho včas. Přeji hodně zdaru. marmar

Jsou to vsechno smutne pribehy. S manzelem jsem jiz prodelala parovou terapii a po roce mam pocit, ze jsme tam, kde jsme byli. Napr. jsem potrebovala dodelat rest do prace a pak jsem hodinu cvicila. Manzela jsem se ptala, zda mu to v nedeli odpo nevadi. Sam byl na dilne a pak se se synem dival na telku. Rekl, ze ne, ale pak mi to stejne vycetl. Kricel, urazil se a sel si lehnout. Druhy den hadka gradovala. Zda pry mam milence, ze si delam, co chci, ze mi vychazi ve vsem vstric atd. Vetsinu casu sedim doma, staram se o nej a syna a jeho prvorozeneho syna, chodim do prace. Jeho stavy jsou horsi po poziti alkoholu. Pije denne 3 piva a vic. Fakt nevim, zda chci v tomto vztahu pokracovat. Musela bych samu sebe uplne potlacit a on nemusi nic. !!!!

Je neuvěřitelné kolik z nás se trápí s těmahle choleriky, co zjišťuju tak mají právě tihle chlapi dost silných stránek-zodpovědnost, zajistí rodinu, komunikativní, schopní, dobří otcové(i když v tom se dá polemizovat-dobrý otec neřv e na jejich maminku ne? ) a pak mají tyhle "záchvaty" kdy se jim zabarví svět doruda a jedou a jedou až tu ženskou kompletně převálcujou teda alespon takhle to vidím já. Prosím o radu, či zkušenost starší maminky a manželky, nelitujete že jste s Vaším cholerikem zůstaly? Co děti, jsou dobře vychované nebo se chovají jako tatínek ke své partnerce? Zrovna jsem po jedné takové hádce utekla pryč a přemýšlím zda je rozchod řešení nebo je udržení rodiny pospolu důležitější... ale velmi mě hryže svědomí, copak si mě může vážit když mi tak sprostě nadává? A má vztah a rodina bez vzájemné úcty cenu?

pisem pre teba, plankat. deti z rodiny, kde cholerik osocuje svoju manzelku, vulgarne sa pred nimi vyjadruje tazko budu ine. syn bude pravdepodobne reagovat ako jeho otec. a ked v rodine nieje ucta, necakaj ze ju budes dostavat, prave ty. ale moze sa stat zazrak a vsetko bude prave inak. ja zijem s muzom, cholerikom, hrubym clovekom, ktory ked ma pohodlie, . ake si on predstavuje tak je mily a nezny, ale to pohodlie nemoze byt vzdy, tak vtedy reaguje ako hyena. preco som neodisla? neit uz kam, a nemala som silu.

ahoj ja mam to same pritel je nekdy v pohode a nekdy kvuli blbostem se pohadame mam toho dost mame se brat tak vaham nevim si rady je to cizinec ale to nehraje roli jsem uz z toho vseho unavena. mrzi me ze mi nadava z niceho nic neco reknu a hned je vybuch kdyz neco neni podle nej je hadka. nekdy si pripadam jak ve vezeni to muzes tohle nesmis. kdyz jsme se poznali bylo to v pohode ale cim dele jsem s nim. tak mi prosim nekdo poradte

Je to cizinec - to je hraje velkou roli, kterou vy holky často podceňujete. Cizinec (záleží jak moc cizí) = jiná kutlura, jiné hodnoty.  

Pokud ale už teď v 25 letech máš tyto problémy, pak vdávat se je šílenství.

Bodejt.  

Tihle lidi si neumí se svojí agresí poradit, nebo si ani poradit nechtějí a svými výbuchy se uvolňují. Kdyby to bylo v rámci nějaých šílených depresí a změn nálad, tak bych to viděla na nějakou ranou poruchu, kdežto takto popisované problémy spíš jako neschopnost a i neochotu kontrolovat své agresívní popudy. Můž to být výsledek nedůsledné a příliš měkké výchovy, kdy si děcko všecko vyřvalo, nebo naopak, nemohlo ani špitnout, ato teď to  užívá…  

(Když se tak rozhlídnu kolem sebe, mám obavy, že takto vychovaných dospělých jedinců v budoucnosti hodně přibyde.)

Jsou na to terapie, jak zvládat agresi, ale chce to nejdřív trochu s někým rozebrat a ještě dřív bleskový a pevný zásah partnerky. :

Udělej to ještě jednou a poneseš následky, a pokud si nemůžeš pomoct, půjdeš na terapii.  

Na většinu rozeřvanců to zabírá, zbytek je patologie, ale víceméně léčitelná.

Ahoj, Mam taky problem, přitel je vybušnny ale jinak je pozorny a hodny. nevim jestli je to normalni že ho dovede vytočit, když vypnu televizi. Zrovna včera tak strašně řval na mne, že jsem dostala z něho strach. Ty sproste nadavky co litaly a slyšely to děti. Strašně mne tim ubližil, dnes je v naprostem klidu. Když jsem si snim promluvila tak si nic nepamatuje, měl černo před očima, porad co dělat. Mam ho rada a chtěla bych mu pomoci.

Přečetl jsem si pozorně příspěvky a rozhodl jsem se přispět troškou do mlýna. Nemyslíte, že když se takto někdo chová nebývá to bez příčiny. Já dokážu určitou dobu provokace přítelkyně tolerovat, ale když pohár přeteče, řeším situaci zvýšeným hlasem a považuji to za zdůraznění dané situace. Je nutno rozlišovat řev a zvýšení hlasu. Vždy je v tom nějaký důvot a je třeba hledat příčinu, proč na vás muži řvou, také u sebe. Nikdy se neděje nic bezdůvodně a je jenom na nás jak se k sobě chceme chovat a jaké prostředí si vytváříme. Vše záleží na vzájemné toleranci, ohleduplnosti a pochopení. Je třeba se vždy ptát proč a ne odsuzovat hned toho druhého, že je špatný. A jedna rada nakonec, vemte si příklad z přírody a pozorujte jak se k sobě a k vám chovají zvířata. Pokud je nedráždíme, neubližujiem jim ani ony si nás nevšímají a nenapadají nás. Uvědomme si, že člověk je jenom tvor lako každý jiný a chová se tedy podle vzniklé situace. Nechci tím omlouvat hrubé chování, šikanu, vydírání a ubližování ženám, to je neomluvitelné.

Hmm... tak už vidím, jak si v klidu kráčí turista a protože nikomu neubližuje, lev kolem něj projde a každý si jde po svém...    

Dobrý den, k vašemu příspěvku bych chtěla napsat tot. Sama jsem v situaci, která už se nedá psychicky zvládat. Partner na mně ječí krz nic, a je zlý i na naší dceru. Nechce kolem sebe nikoho, jen televizy a pivo, to ho zajímá, nic jiného nenexistuje. Kdy se ozvu, řve nebo mně odpálkuje. Jsem z toho zoufalá a upřímně, snažím se stále přijít na to, co jsem udělala špatně. Ano mám své chyby jako každý, ale psychické týrání si nezaslouží nikdo. V takovém vztahu se pak těžko pracuje, když chce jeden a druhý to má na háku, a myslí si, že to jednoduše okecá, něčím, někdy…

Teda musím říct, že mám doma taky cholerika a někdy řve opravdu kvůli blbostem, třeba, že jsem zapomněla vzít dětem lžičku, tak dokáže udělat pořádnou scénu, nebo se chci na něčem domluvit, navrhnu řešení a je zle, neví co je diskuze a to je hned život na nic. Je hrozný, že to z vás dělá úplně jinou ženskou, než když máte pohodu. Měla jsem v životě pár pěknách vztahů, byla neskutečně pozitivní člověk, pořad se smála, všechno zvládala, úžívala si dost všeho a nevím, proč jsem se rozhodla pro tohoto člověka a ještě s ním založila rodinu. Je ze mě někdo jiný, už nemám v sobě tu sílu a radost a nedávno jsem si uvědomila, jako bych měla stále stažený hrdlo, vůbec se neumím uvolnit. A hrozný je, když ten člověk je i skvělý, to se pak těžce řeší. Ale vím, že všechno má svůj čas, když má člověk odejít, tak jednoho dne odejde, je důležitý na sobě pracovat, mít spoustu přátel a snažit se, aby jste neztratily samy sebe i když vám ten chlap bere všechnu sílu a naději. No sice mi to vůbec zatím nejde a čas letí, tak holky, držte se a ono to všechno možná má svůj důvod.

Som na tom podobne. Sme spolu s priateľom 7 rokov. Do vzťahu som išla sko vyrovnaná, šťastná spokojná a štíhla žena. Teraz som zrobená, tučná /pribrala som 20 kg/, nešťastná, frustrovaná troska. Priateľ pred 12 rokmi vyhlásil osobný bankrot. Odvtedy sa z toho spamätáva. 90 % financií zastrešujem ja. Podnikám vo veľmi náročnej oblasti. Napriek všetkému môjmu úsiliu sa po mne vozí za každú blbosť. Hystericky jačí, za všetko možné. Minule sa napr. porezal a hodil to na mňa, že to kvôli mne, pričom som tam ani nebola. No proste je to už neúnosné - to neustále jačanie. Keď chce niečo riešiť a pýta sa na môj názor a ja odpoviem  nie podľa jeho predstáv je opäť oheň na streche. Tak radšej mlčím. To som zase podľa neho ryba. Vypestovala som si reflux žalúdka a myslím že začínam upadať do depresie. Dnes (22.10.2022) zase na mňa vyskočil za hlúposť. Pohár trpezlivosti pretiekol, pobalila som sa sadla do auta a odišla /trvalý pobyt mám v inom meste, s priateľom žijeme v inej domácnosti v inom meste/. Môj odchod sprevádzalo opäť osočovanie, krik, vymenúvanie mojich pochybení spred 5 rokov a pod. Potom mi zavolal nech sa vrátim a ja blbá som to urobila. 2 hodiny som sa túlala po meste kým som prišla do spoločného domu. A hádajte čo? Opäť som bola na vine ja, že sa rozčúlil. Bude nasledovať urazené mlčanie z jeho strany a neskôr začne mentorovať a vypočítavať moje chyby. Teraz sedím a plačem. Na stole mám robotu, ktorú musím dokončiť, nedokážem sa sústrediť a radšej by som umrela. Toto všetko trpím ako 53 ročná.  

Nejhorší co můžete ve vztahu udělat je, že na druhého pověsíte svůj "hřebíček štěstí" = bez něj to nejde. Pche, bez koho to nejde? Jedině bez Vás! Nemůžete čekat štěstí od jiných, když si ho nedokážete dát sami. Jakmile si ho dokážete dát sami, tak se do Vás nikdo nemůže opřít, nemá ve Vás ten základ, který nemá ani v těch, kterým ten vztek doopravdy patří. Vědomí se posouvá dál a už jen to, že se neptáte, co dělám špatně, ale že muž je špatný je dost velký obrat naší společnosti. "v Člověku je největší to, co ho dělá stejného s ostatníma. To ostatní co povyšuje nebo ponižuje dělá člověka menším" = velký člověk nemá zapotřebí někoho ponižovat, nebo se povyšovat protože není dole. Neberte si od nikoho nic osobně, nikdo Vám neubližuje, to že se děje něco špatného je jenom proto, že to přitahujete - byť nevědomě. Každý si může myslet co chce i váš přítel, každý má svůj metrix a svojí pravdu (pochopení situace). Co chcete si můžete myslet i vy a jestli chcete být s agresivním mužem, prosím, jestli ne, tak co tam ještě děláte? Známe to: "když je dobrá nálada, úžasně si rozumíme, ale pak přijde konflikt. "  A O TOM TO JE!!! Když je dobře, tak si rozumíte s každým i ta největší svině je fajn, když má dobrou náladu. Takže ženy, hlavu nahoru a štěstí na svá bedra. BTW. mám přítele rok, skoro sme spolu bydleli, ted je čtvrt roku pryč za prací, vidíme se jednou týdně a krásněji nám nebylo. Odpadli mi myšlenky typu "kdy už budu zase sama mít chvilku jen pro sebe" a místo toho mě teď napadá "co asi miláček dělá a kdy se zase uvidíme, jakou jiskru zas pocítím, když se mu po týdnu podívám do očí…". Další výhody,  poloviční práce v domácnosti - proč by měl chlap získat vztahem servis a žena by měla příjít o pořádek? Joj, občas mam pocit, že lidi nepřemejšlí a jen kopírujou rodiče a televizi, sami sebe se vlastně ani nezeptaj co chtějí a pak se diví, že ví jen to co nechtějí… Jinak zvesela ženy, sluníčko svítí i když není vidět a stejně tak je to s každou situací kterou prožíváte.  Doporučuji http://www.zdenkablechova.cz/knihy-zdenky-blechove/duchovni-partner a přeji Vám famfárové dny

Ahoj,

prvně bych Vás chtěl ujistit, že nic kvůli čemu Váš manžel na Vás křičí NENÍ VAŠE CHYBA. Za nic z toho nemůžete! Váš manžel, je manipulátor a ne jen tak ledajaký a to jak jste psala, že umí dobře argumentovat. Manipulátorovi jde čistě jen o ovládnutí a navládu na Vámi ve společnosti a nebo mezi více lidmi by si toto na Vás určitě nedovolil a je zřejmě považován za milého slušného člověka. Jedna z mála věcí co lze udělat při hádce je říct důrazně PŘESTAŇ toto slovo můžete opakovat několikrát.  Dále se zeptejte sama sebe proč vlastně manžel křičí? Kdo to dělá? Proč se máte cítit špatně stresovat se, protože manžel křičí? I kdyby jste cokoliv udělala špatně nikdo nemá právo ani manžel Vás obviňovat a soudit Vás. Jste jaká jste a mějte se ráda milujte sama sebe. To oč se manžel snaží je pravý opak, aby jste si nakonec myslela, že bez něj nedokážete nic. Jde pouze o nadvládu. Nemusíte reagovat na jeho útoky opravdu nemusíte, přijměte to, ale nereagujte to, že žačnete reagovat posílí jeho energii vůči Vám a tím se hádka dá do pohybu. Máte-li možnost odejít z místnosti či se jít raději projít udělejte to, zaručeně Vám to pomůže. Nakonec bych Vám rád doporučil tuto knihu "JEDOVATÁ SLOVA" Patricia Ewans. Věřte v sebe.  

Ahoj, muži to asi mají v povaze. je hodně tyranů, kteří mají potřebu si vylít svůj vztek a na kámoše nebo kolegy si to nedovolí, tak to schytá doma manželka nebo děti. je to smutné, vždyť se o ně staráme pečujeme o děti i manžela a máme to daleko těžší než oni. Musíme zvládnout domácnost, vychovu dětí, práci… porod a po tom porodu to také není lehké a do toho si ještě nechat nadávat? Nejsou všichni muži stejní, ale tyranů je teda dost. Bohužel i já s jednim žiju už 15 let. Už tolikrát sem chtěla odejít, ale bohužel to nedokážu, není to moc často, párkrát do roka. a jen někdy je sprostej, ale vadí mi to, je mi to líto, určitě si to nezasloužim… Ale mám taky strach, že když odejdu bude to horší a nebude chtít vidět ani děti a bude ještě daleko víc zlej… je to začarovaný kruh.  

Ahoj, mám s Tim velkou zkušenost,  jen v ostrejsich verzích. Manžel Mé uráží,  že jsem bez cena,  že ho seru a vyhodí Mé jak spínave ponožky,  VŠE musí byť podle něho,  velitel, furt mi dava najevo, že byt je jeho, že Já nemám právo na nic. Tolik špatných slov jsem mu odpustila, že by Kazda žena odešla.  Je agresivní a přitom ví,  že jsem citliva a rozhlasu se. Furt jen slibuje jak se změnil,  ale jen na týden.  Já to vyděsila odchodem a dělala jsem ze jsem spokojena i když to tak není. V dětství mel problémy, šikanován ho otec a Ted si to na slabý ženě jako jsem Já výmejva.  Několikrát jsem skončila v nemocnici, psychicky jsem,  se zhroutila, v dnešní době beru antidepresiva, kteří Mé drží nad vodou, bydlím u babičky a čekám AZ on přijde na to ze ho podporuju a potřebuje Mé.  Musí si to uvědomit on sám.  Skus mu pustit cd cesta pravého muže,  je to hezky 

Ajino, nestačí, aby si manžel uvědomil to a to, ale aby se šel léčit on a ne Ty, která jsi nemocná z něj = z jeho chorobného chování vůči Tobě. Tedy je dobře, že jsi u babičky, ale nečekej na manžela, nýbrž si od něj odpočiň, naber síly a toto manželství ukonči, aby jsi mohla svobodně čekat na jiného, který si Tě bude vážit.  

Holka tohle chce mít celý život? nezměníš nikoho, lea že on by chtěl.

Jsem na tom uplne stejne jako Vy vsechny. Mam pocit, kdyz to tak ctu ze pisete muj zivot. Muj pritel neurazi (velice sproste) jen me, ale celou mou rodinu i me deti z predesleho vztahu. Nemam kam jit o to je to horsi. Jsem nestastna a nevim jak dal.

A kde jsi bydlela, než ses k "příteli" s dětmi nastěhovala? Všelijakých pronájmů bytů se dnes nabízí celá řada, jde jen o to najít takový, který utáhnu a do začátků se umět uskromnit.

Ahoj, mám stejný problém. Pořád se s přítelem už dva roky hádáme, jsem ve stejné situaci, jak píšete.

Uvažovala jsem o steném řešení jako tu zmiňujete rozchod/ignorovat to, "zpívat si", když to na něj přijde, ale trvale to nejde. I on trpí, a chtěl by to změnit, oba už uvažujeme o rozchodu, ale nechce se nám do toho. Máme strach, jestli si nenajdeme zase stejné partnery, stalo se mi to už podruhé a nevím, čím to je, trápím se vždycky. Snažím se hledat, kde je ta chyba i u mě. Je zvláštní, že některé ženy, které tady píší mají i jiné podobné problémy. Třeba jsou hodně citlivé, mají problémy s bydlením/prací/málo peněz…

narazila jsem na zajímavý článek o citlivých lidech, nikdo by Vám neměl nadávat za to, kým jste, to už je pak lepší být sama, ale to já jsem bohužel jen nerada.

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4136-6-znameni-jak-poznat-vysoce-citliveho-cloveka

A to je ten druhý problém, třeba Vám to pomůže, třeba i mně:

http://psychologie.cz/laska-nebo-zavislost/

Ano mam jednu skvelu radu odstahuj sa uplne si zariad tak zivot aby si ho uz v zivote nikdy nestretla 4 roky som chodila s takym a skoncilo to tym ze ma bil a vyhrazal sa mi ze ma zabije a bol to 1 rok uplny anjelik Nema to vyznam a ked ho rozculuje ze placete … Arogantny bezcitny kus nekulturneho hovada ktoreho trapy iba on a ano mate dobry pocit vobec mu na vas nezalezi  

Ahoj Holky,

především bych chtěla poradit všem, které jste si je ještě nevzaly, nebo nemáte děti - okamžitě z toho vztahu odejděte! Vůbec se nerozmýšlejte! Jinak budete nešťastné, jako já.

Jde jen o to se rozhodnout. Říct si KONČÍM! Neexistuje žádný důvod, proč byste si to měly nechat líbit.

A když uděláte jasné rozhodnutí, musíte si určit konkrétní postup, jak dál - kde budete bydlet, z čeho budete žít. Vždycky je nějaké řešení.

Jak to tak pročítám, všechny jste úžasné citlivé holky, které se dokážou o sebe postarat. Však oni dobře vědí, koho si vybrat. Vědí, kdo jim tohle všechno bude tolerovat a pořád bude přemýšlet a zvažovat a přemlouvat sama sebe, jakého mají vlastně doma skvělého chlapa… Tihle chlapi nejsou skvělí! Můžou být schopní, oblíbení, úspěšní, ale žít se s nimi nedá. Netrestejte se - nemáte za co.