Téma: Přítel chce abych se vzpamatovala a změnila se jinak prý mě možná opustí - máme 18měsíční holčičku

Neni to tak dlouho, co jsem mu nasla, ze se diva na stranky privatu, vse zapira a otaci proti me, je si vedom, ye on je v nasem ten silny, umi pohotove reagouat a vi co rict, aby me ranil. At je jakykoliv, ma sve chyby, ale jednou jsem si ho vybrala za otce meho ditete, tak bych nerada, aby byl casem zivot bez nej.  

Nejak nasemu vztahu neverim, ziju v tom, ze nas opusti a ja to bez nej nezvladnu, hlavne ty vycitky kvuli male. Mam potrebu to furt resit. Rada bych znala jeho opravdove pocity, jednou mi rekne ze me opusti a pak at nic neresim a vse bude v poradku. Nekdy se v nem nevyznam…

Máš s ním dítě, tak mu věř. Až zklame Tvou důvěru, tak mu sbal kufr a zavři dveře. Nejspíš řešíš něco, co on řešit nechce, protože nežije v minulosti, a tak Ti dává najevo, že s Tebou být nemusí. , když Ty žiješ v minulosti (ale je to takové bu bu bu).

Proč teda s Tebou je? Že by tě přece jen měl rád? Aha .

Řekl Ti jednou, že Tě miluje a od té doby se to nezměnilo, tak proč by o tom mluvil. Všímej si, jak se chová, co dělá apod. Podle toho to poznáš, zda Tě miluje a nejspíš by si mu měla nechat dát hlídat dítě a někam si vyjít, jinak se jednak zblázníš a jednak musíš být přitažlivá pořád.

Anitram, Váš vztah Vám nenabouraly jiné ženy, ale to, že Váš vztah nestojí od začátku na pevných základech + je slepovaný = je provázen hádkami snad od začátku, jak píšeš + jestli se projevuješ od začátku takhle zbrkle, napnutě, nervózně, urážlivě, žárlivě, podezíravě atd. již od začátku nebo dlouhodobě, tak je to vážně problém, kterým ho odrazuješ a od sebe odháníš. Potřebuješ se pořádně a opravdu upřímně uvolnit tak, aby jste měli v rodině klid a pohodu - tam se bude Tvůj manžel rád vracet. Jak to udělat? Přes den vem malou a jdi mezi ostatní maminy s dětmi (předpokládám, že manžel je v práci), uvolníš se, uklidníš se, odvedeš své myšlenky jinam, prospěje to Tobě i malé, najdeš si kamarádky atd. Doma si udělej, co je potřeba + zapoj i manžela, např. pomoc s nákupem, v domácnosti, pomoc s malou - prostě tak, aby jste spolu jako manželé spolupracovali a podělili se o chod v domácnosti. Večer, až dáte malou spát, si můžete udělat spolu hezký večer i doma - společná večeře, koupel atd. , fantazii se meze nekladou. To samé, máte-li možnost, občas může malou pohlídat některá babička a opět si můžete udělat hezké chvilky jen samy pro sebe. O víkendu si udělějte nějakou společnou aktivitu všichni, ať máte hezké chvilky a zážitky spolu jako rodina + nebo opět, když by byla občas možnost hlídání babičkami, tak i hezké chvilky i pro sebe, ale nejen doma. Také se začni věnovat i sama sobě - třeba jeden den v týdnu si můžeš zajít s maminami či kamarádkami např. zacvičit, abys měla i chvilku jen pro sebe, nebo zvol nějaký relax, aby sis v klidu a sama vyčistila hlavu, uvolnila se, načerpala klid, pohodu atd. Prostě si zkus vše naplánovat a rozvrhnout tak, aby v tom byl čas a prostor pro všechny. Už se budu zase opakovat, ale vztah či manželství potřebuje pevný základ, který se postupně dál buduje - dostavuje jako stavba, o kterou je však třeba stále a společně pečovat, nebo začne chátrat a jednoho dne se může až zbortit = to je jen přirovnání, aby jsi pochopila princip. Takže zkus o tom popřemýšlet a zkus dělat vše jinak, jak jsem Ti výše stručně naznačila. Když to zvládneš, věřím, že budeš mít vyhráno a Tvé obavy můžeš vypustit z hlavy - šanci ještě podle mě máte, ale chce to vzít všechno trochu za jiný konec. Jako žena, když budeš chtít, máš šanci si muže udržet tak, aby chtěl jen Tebe a cítili jste se všichni spolu šťastní a spokojení

Asi tak. Jestli se neuklidní a nepřestane hysterčit, tak to můžou jako rodina zabalit. Problém je v tom, že ona svoje bezpečí odvozuje od NĚJ a on je přitom spíš rizikový, alespoň podle ní, rozhodně, není pevný dost na oba.  

Krátkodobé opírání asi problém není, ale tady by ona potřebovala nejdřív získat  oproru mimo něj-  je li to možné tak  ve své rodině, přátelích a pomoci odborníka a později v sobě. Bez vlastní opory z ní bude jen třtina. a ve vztahu to bude problém vždy.  

Upřímně řečeno, tohle jsem taky zažila, ale nežárlila jsem já, ale můj muž. Zpočátku jsem se snažila to řešit domluvou, a přesvědčováním, že nemám nikoho  jiného, ale posléze jsem rezignovala, a když už pohár přetekl, tak jsem se prostě  po 7 letech sbalila a odešla. Neuvěřitelně jsem si oddechla, že mě nikdo víc nepodezírá z něčeho co jsem neudělala a neterorizuje nesmyslnými hádkami o ničem. život je příliš krátký na to, abychom ho strávili s někým, s kým si nerozumíme a kdo nám nevěří. Takže se zamysli na tím, jestli Tvoje chování není opravdu takové, jak říká Tvuj přítel a jestli by váš vztah nestal za to, se trochu změnit. přeju hodně štěstí

Stejně spolu nebudete, je to otázka času, nechte ho at si dělá co chce, dělejte, že vám je lhostejný, když se zeptá, proč ste jiná, řekněte, že se mu to zdá, je si jistý, otočte to, uvidíte, že se se začne bát on.