Téma: Při hádce přítel neumí uznat svou chybu, mlčí a čeká na moji omluvu a svůj podíl viny si nedokáže přiznat - unavuje mě to, ale miluji ho

Text uživatele: 

Pokud nejste schopni spolu komunikovat, vzájemných kompromisů a tolerance, ale máte vztah založený na tom, že on má svojí pravdu a Ty máš svoji pravdu, tak nikdy nemůžete najít společnou řeč tak, aby Váš vztah vydržel = nemůžou být spolu dva lidi, kteří si neumí vzájemně naslouchat.  

Text uživatele: 

Tvrdíš, že vám to v ostatních oblastech klape, ale vám to vlastně neklape, už jen tím, že se často hádáte.   A vztah o sexu není. pokud vám to klape aspon tam. To můžete být spíš milenci, ale vypadá to, že na život nejste stvoření pro sebe. On o tebe ani nemusí  bojovat, protože ty vždycky stejně přilezeš. To je pro něho nuda, žádný adrenalín. Má tě moc jistou a on potřebuje dostat náky šok, jinak se to nezmění. Nejlepší by bylo, kdyby ses sním natvrdo rozešla.   Pokud tě má aspon trochu rád, tak se po rozchodu vzpamatuje a měl by začít o tebe bojovat. Pokud nezačne, tak aspon uvidíš že to byla ztráta času a najdeš si radši někoho kdo tě bude mít opravdu rád. Neříkej mu ale řeči typu: jinak se s tebou rozejdu - to mu půjde jedním uchem sem a druhým tam. Musíš to rovnou udělat. Jiná cesta podle mě není.

Text uživatele: 

Snadno se to řekne, hůře koná. Nedokážu se s ním jen tak rozejít. Jsme spolu opravdu dlouho a nechci o ten vztah přijít… A ty ostatn oblasti - nemyslím jen sex. Máme spoustu společných zájmů, když se nehádáme, dobře fungujeme, dokážeme si povídat o všem možném, máme shodný pohled na naši budoucnost, chceme se vzít… Jen když se pohádáme, tak to nechá na mě… Nechci od toho utéct, chci to vyřešit. Vždy to nebylo takové.

 

Ale cením si názoru. Děkuji. Uvažovala jsem nad tím, ale chci tomu dát šanci. On je jinak pozorný a má mě rád, chová se ke mě moc hezky. Spíš bych chtěla, aby si to nějak uvědomil.  

 

 

Text uživatele: 

"Nechci od toho utéct, chci to vyřešit."

Njn, ale jak chceš řešit něco s někým, kdo to řešit nechce, nikdy nemění názor atd?

Nebo:

"Nic si z té hádky nevezme - třeba by se nemusela příště opakovat kdyby byla vyřešena…"

Já si to takhle nemyslím. Hádka by se nemusela příště opakovat ne proto, kdyby byla vyřešena, nýbrž proto, kdybyste uměli spolu vyřešit to, kvůli čemu se vlastně pak hádáte.

Pořád mi není jasné, proč řešíte své problémy mezi sebou hádkami a teprve Ty se pak snažíš Ty řešit. Proč neřešíte problémy mezi sebou vzájemnou komunikací tak, abyste hádkám naopak předešli? Hádky a jejich následné řešení přeci nejsou řešením. Si neumíte udělat spolu např. nějaký hezký večer a promluvit si?  

 

Text uživatele: Problém je možná v tom, že ten muž prostě potřebuje mít pravdu a dělat věci správně. Možná byl v dětství trestán za chyby, takže si je nepřipouští, nebo věří, že na každý problém existuje jen jedno řešení a ON ho zná. Zadal by si, kdyby připustil takovéto nedostatky. Společně s rýpáním, případně manipulacemi a navozování viny je to poměrně častý případ, časem se to zhoršuje. Pokud by to byl tento problém, dlouhodobě takto žít nelze. Tazatelka by měla zkusit přemluvit přítele k návštěvě párového psychologa, pokud on odmítne, může tam zajít alespoň sama, aby získala náhled.

Text uživatele: 

Ano, on opravdu vždy potřebuje mít pravdu. A  s tím dětstvím a trestáním jste se taky trefila - netušila jsem, že by to s tím mohlo mít souvislost. On by se ale na nějakou konzultaci odvést nenechal, on nevidí a nepřipouští nějaký problém.  

Text uživatele: 

Zatím jen nemá dost zkušeností.  

Ale problém uzná, pokud narazí na správnou situaci nebo někoho, kdo mu ho dokáže ukázat.

Text uživatele: Tak tam jdi sama, tedy myslím k terapeutovi. Poraď se. Pokud má jeden z páru problém s tím, že nedokáže připustit chyby je to dáno jeho výchovou a jsou to dost zakořeněné problémy. Bude se tě časem snažit srážet. Takový vztah je pak spíše patriarchální, rozhodně to není o rovnoprávnosti, ale samozřejmě vývoj probíhá leckde odlišně…

Text uživatele: 

Ahoj,

 

Plaminek ma dle me velkou pravdu. Opravdu se to po case stupnuje.

Bohuzel vlastni zkusenost. Neslo resit ani po dobrem - ani "po zlem".

Asi neradí hned rozchod, ale zkus poradnu sama. Ve dvou je to lepsi, ale 

budes mit alespon nahled jeste nekoho jineho.

Text uživatele: 

No právě, jde tu o to, ujasnit si,  o co tu vlastně jde a jestli v takovém vztahu můžu existovat. Jsou lidi kteří dokážou fungovat jako nočník na splašky, jeden se na na druhém odreagovává rýpanci, kritikou a naprostým nezájmem o druhého názor, pokud je to názor kritický. Ale třeba má ten postižený nějakou kompenzaci. Nebo je závislý, což je horší.

Jde o to, že tihle rýpači nesnesou selhání, takže pak rádi vidí chybu jinde  a přímo je to nutí na jakékoli nedostatky upozorňovat, to je takové to manipulativní vyrovnávání se s s chybami, taková ta projekce, a za žádných okolností je nehodlají vidět u sebe.  

Ráda bych se mýlila, protože tohle není malý problém.  

Text uživatele: 

Ano, ziskat nahled… minimalne v tom, ze pokud se clovek uvnitr sam sebe zmenit nechce, tak se proste nezmeni a hotovo…

Text uživatele: To víš, že nechce, chyba to je selhání a pokud byli tito lidi v dětství za chyby trestáni, tak udělá i nemožné, aby chybu nepřiznal. Je to časté v rodinách perfekcionistů. A už jen to, že se na ně někdo kvůli něčemu zlobí, tyhle lidi často uráží. že by ten někdo mohl mít důvod, je nezajímá. Oni přece udělali všechno správně.

Text uživatele: 

 

Už ten předpoklad, že se něco dá vyřešit hádkou je podle mě chybný.

 

A jelikož si nestěžuješ na to, že se hádáte, ale na to, že si na partnerovi nic nevyhádáš, dělá to na mě dojem, že na něj hádku používáš jako nátlakový způsob, jak ho k něčemu přimět, a on to prostě neakceptuje.

Což se mu vůbec nedivím.

 

Ty chceš, aby si uvědomil, jak se má k tobě - podle tebe - chovat po hádce. On možná chce, aby sis uvědomila, že hádání se neřeší vůbec nic, že to je jen neschopnost ovládat negativní emoce.

Text uživatele: 

To je možná jen tvůj pocit, ale jeho je třeba jiný. Zkusila ses ho zeptat na jeho pocity? Aby jste měli jasno. Lidé se spolu rozchází i po více letech než čtyřech, i ti co mají rodinu…    když máte společné zájmy a dobře komunikujete, tak proč se spolu hádáte?   Je možné, že se chce rozejít a dává to najdevo takhle…   a neví jak na to.   To je totiž taky jeden ze signálů.

Text uživatele: 

Mozna, ze to, co nazyvas hadkou, je jen vymena nazoru a jiny pohled na vec. Nemusis preci setrvavat u stejneho modelu, ze se vzdy omluvis ty. On to treba vidi uplne jinak a nema potrebu se omluvit. Treba jsi ty ta, co je citlivejsi. Tak se mu proste neomlouvej a nehlas jako prvni a uvidis, co se stane.
Muzi maji uplne jine vnimani sveta, situaci. S tim se budes nejspis potykat po cely svuj zivot a hlavne u vsech muzu.
Pokud si v jinych oblastech tolik rozumite, bylo by skoda ten hezky vztah nicit. Partnerstvi dvou lidi je hlavne o kompromisu. Ale samozrejme oboustrannem. Tak si to radeji vyrikejte a hlavne se nehadejte i po telefonu!! To je pak tezky navrat domu.

Text uživatele: 

"hlavne se nehadejte i po telefonu!! To je pak tezky navrat domu. "

 

Tohle bylo tak hezky řečeno …  

 

Text uživatele: 

Na tvém místě bych spíš začala přemýšlet nad tím, kdo ty hádky vyvolává a jestli to jeden z vás nedělá častěji než druhý. Ono totiž je lepší řešení těm hídkám začít předcházet než řešit, jak mají být uspokojivě zakončovány. Jestli totiž máš pocit, že je normální, že se lidi ve vztahu běžně hádají, tak není.  

Evidentně neumíte komunikovat nekonfliktně a je důležité zjistit, jestli je to problém jednoho z vás nebo obou.

Text uživatele: 

Děkuji všem za odezvy.

 

No on bude trochu problém i v našich povahách. On je tvrdohlavý a také si rád a často rýpne. A já jsem trochu citlivější a ne všechny narážky beru s humorem. Když je to už poněkolikáte za den tak mi to vadí. On potom třeba nechápe, co udělal špatně. Ale nejde jen o to. Jsou i jiné situace. Snažím se mu vysvětlit, co mi vadí ale on prostě moje důvody nebere.

Asi máte pravdu v tom, že máme nějaký jiný pohled na danou věc. Můžu to měnit a pokusit se být tolerantnější a předcházet hádkám ale on musí taky něco pro to udělat a to on nechce. Nechce to řešit. Když dojde na hádku nejraději by utekl a ještě se začne smát. Strašně mě to irituje.  

Opravdu tady nechci vypadat jako hysterka, tak to není nemám nějak přehnané reakce (aspoň myslím), ale někdy se dokážu vytočit  

 

 

Text uživatele: Hm, nedokáže zřejmě skutečně uznat chybu. Viz můj příspěvek výše.

Text uživatele: 

já měla taky přítele, který si do mě občas rypnul, a já to brala citlivě. Po pěti letech chození jsem si nedokázala představit tohle podstupovat celý život, a tak jsem se sním rozešla. Také jsem mu říkala, jak mi to vadí, a on to nechtěl řešit. On je prostě takový povahově, a to nezměníš. Neuděláš stím nic. On si to možná ani neuvědomuje, že je takový. Kompromis znamená mít doho druhého rád takový, jaký je, a nestažit se na něm něco měnit.   Úkolem každého člověka je, najít si partnera s chybami které jsi schopná tolerovat. O tom to je. Pokud je jeho rypání pro tebe problém, tak si to rozmysli.   jestli spolu zůstanete, tak počítej stím, že to takhle budete mít celý život…

Text uživatele: 

Jojo, máš pravdu. Neříkám, že já jsem taky bez chyb. Jen mi připadá že na začátku našeho vztahu takový nebyl ale v poslední době si opravdu rád rýpne. Po něj je to třeba hloupost, navíc u něj doma takhle do sebe rýpou všichni a berou to s humorem ale občas to přežene a já na to opravdu nejsem zvyklá a nevím jak to brát. To je zas moje povaha která to nepřijimá…  

Text uživatele: Tohle je ale bohužel spíš netolerovatelné. Navíc se to má tendenci po řase stupňovat.

Text uživatele: 

My lidé jsme schopni vývoje. Učíme se. Měníme se.

Rodíme se jako kus ležícího voňavého masíčka a pak se naučíme chodit, naučíme se cizí řeči, naučíme se tvářit politicky korektně - ZMĚNÍME SE.

 

Tudíž jsme změny schopni a máme právo po druhém jisté ROZUMNÉ změny očekávat a vyžadovat. Jen nesmíme být překvapeni tím, když on nenajde v sobě dostatečnou motivaci nám vyhovět.  

 

A taky ne vždy jsme schopni náš požadavek vysvětlit tak, aby druhého zaujal nebo aby ho pochopil.  

 

Problém který je zde probírán je problém ZMĚNITELNÝ. Ale oba musí najít důvody proč by to měli udělat.

 

Dříve nebo později, spolu nebo bez sebe to stejně udělaji. Protože se zdá, že chyba je v obou. Ale vzhledem k věku a době chyba docela běžná.  

 

Ovšem pokud tam ve vztahu není další skrytý problém, pak řešitelná.

Text uživatele: 

a to je přesně to, proč jsou vztahy tak složité. Já si myslím, že se dřív nebo později stejně rozejdete, protože tohle ti jednou (třeba za několik let) pořádně poleze krkem. Ze  začátku to nedělal, aby se ukázal, ale ted poznáváš jaký skutečně doopravdy je. Odkrývá se jeho pravé Já…    odkrývají se vám vaše chyby. Ted už je jen na vás, do jaké míry a na jak dlouho budete ochotní je vzájemně toleravat.

Text uživatele: 

Ano, většina lidí se rozejde. Bohužel. Ale řekl bych, že zrovna tento pár se rozcházet nemusí. To co je trápí je, je řešitelné, pokud zapracují oba. Vztahy nemají jen zhoršovací charakter, ale i zlepšovací - to je ovšem často zastřeno tou většinovou "rozvodovostí"…

 

Doslova by řekl, že tyto dva trápí prkotina na obou stranách. Řešení není až tak složité a byla by škoda, kdyby se o něj nepokusili.

 

Text uživatele: 

No, jde o to, zda vidi problem oba, ci nikoli

Text uživatele: 

No, jde i o to, jaký je tam vůbec problém.

Zatím myslím ani jednou nezaznělo, proč se hádají a kdo s tím začíná.  

Tak nějak jen "víme", že ON je ten špatný, protože rýpe a nehádá správně jak by se podle partnerky hádat měl, protože když začne hádka, tak se nechce hádat, ale chce utéct nebo se směje, namísto aby "něco" (co? ) řešil - a měl by si s tím vším dojít k psychologovi, protože má problém, který si nepřipouští.

No nevím… pro mě je spíš otázka, proč spolu nejsou schopní se domluvit bez hádek a proč pro Gabrielu není důležité spíš toto… a je pro mě otázka, jestli jeho hlavní problém není partnerka, co má už trochu ponorkovou nemoc a začíná jí vadit kde co, a je krapet vztahovačná. sorry…

Text uživatele: 

Já si myslím, že pokud je náke chování části tvé osobnosti, kterou si většinou ani neuvědomuješ, tak to změnit nejde. Podle mě je to z jeho strany právě tento případ. Dejme  tomu, že se třeba bude nějakou dobu snažit na to myslet, aby to nedělal, ale pak to z něho zase vyleze, protože je to součást jeho osobnosti. Je to něco, co si získal už při výchově od rodičů a pro něho je to prakticky normální. On to nevnímá jako něco závažného.

Text uživatele: 

Kdyby to tak bylo, tak lidé by nedokázali ménit své životy ani k lepšímu ani k horšímu. Ale lidi dokážou měnit své životy oběma směry.  

Text uživatele: 

to je pravda, ale to lze změnit jen s jinou partnerkou - které tato část jeho povahy nebude vadit. Jinak to změnit nejde.

Text uživatele: 

Každý si musí najít partnera, se kterým vydrží, o tom to je. Není to o tom, někoho si najít, a pak se ho snažit předělávat. protože není úplně podle naší představy.   Každý si musí najít partnera s chybami, které je schopný tolerovat…    chyby má každý, ale pro tebe musí být ty chyby partnera přijatelné. Pokud se snažíš chyby partnera předělávat, tak se pak vedle tebe necítí dobře, může míst strach už cokoli udělat, aby to náhodou nebylo zase špatně. A takový vztah už půjde dřív nebo později do kytek.

Text uživatele: 

Měla jsem takového kluka pět let. Zůstali jsme dobrými přáteli, ale on je takový až do ted. Vždycky si pak řeknu - naštěstí už sním nechodím, jinak by mě to štvalo

Text uživatele: 

Děkuju všem příspívajicím uživatelům, všechny Vaše příspěvky jsem si pročetla a určitě si z nich něco vezmu.  

Zkusím se ještě poradit s odborníkem a o všem mu povědět, jak ste mi poradili. Určitě nechci, aby to celé vypadalo tak, že všechno házím jen na něj. Sama umím uznat, že občas tu hádku i zbytečně vyvolám - ale v tom případě si to uvědmím a snažím se to napravit. Spíše jde o věci, které jsou pro mě důležité a on neakceptuje můj názor - jen jeho názor je správný. Často právě toto vede k hádce. Ne samotná debata, výměna názorů - ale právě konečné řešení té dané věci a to, že nedokáže připustit nějakou moji alternativu. Jakoby on byl prostě nademnou a on měl vždy pravdu. To mě štve. A taky to rýpání, o kterém jsem se bavila. Snažím se to brát - ale jak říkám, jsme odlišných povah a poněkolikáté denně už mě to začně štvát.  

Určitě jak jsem řekla můžu zapracovat na sobě, pokusit se být tolerantnější a pokusit se méně dostávat do konfliktních situací. To jsem mu také nabídla ale on na to řekl: Jo, tak to zkus. Ze své strany nic měnit nehodlá.  Chtěla bych jen, aby mě více respektoval a naslouchal mi, když mám na něco jiný názor. Chápu, že člověka nelze změnit. Ty první dva roky vztahu vůbec takový nebyl. Dlouhou dobu o mě usiloval a vím, že o mě nechtěl přijít, zrátka se choval jinak a teď mi přijde jakoby si "zvykl" a má mě jistou tak si dovolí i to, co tehdy ne. Narážky, občasná ignorace apod… Já vím, že to je ve vztahu něco co se stává, dva lidé nebudou zamilovaní navěky a časem ten vztah zevšední ale přece.

 

Uvidíme, kam to všechno povede. Jak říkám,  je mi to všechno líto, už jsme spolu dlouho a záleží mi na něm. Teď máme chvíli odstup - on je v zahraničí a vrací se za týden. Už jsme si dva dny nevolali a já mu naposledy řekla, ať se zkusí nad vším zamyslet, i nade mnou, zda se mnou stále chce být a chybím mu apod. Asi to chce všechno čas… Ale vím, že bez něj to sama nezachráním. Sama se nedokážu natolik přizpůsobit, aby mi to přestalo všechno vadit.  

 

Text uživatele: 

Urcite si zajdi k psychologovi, pomuze ti to. citim z tebe, ze mas nejspis problem se sebevedomim. a az si toto vyresis, tak vse uvidis ze spravneho uhlu… drzim pesti…

 

Vztah je o spolupraci obou… vztah je i o toleranci. ale vztah urcite neni o popirani sam sebe, jen aby byl klid… jednou to stejne bouchne. a to uz to muze byt slozitejsi k reseni

Text uživatele: 

Je tu ještě jeden drobný problém, tihle lidi mohou manipulovat s vinou. Čili pokud je někdo ochotem hledat vinu u sebe, většinou to využijí aby nebylo selhání či vina na jejich straně. Doufejmě, že to není tento případ a že psycholg pomůže.

Text uživatele: 

Ano, to je bohuzel pravda…

 

No, doufam, ze slecna psychologa navstivi… i vzhkedem k jejimu dnes (14.07.2016) nimu prispevku nize

Text uživatele: 

"Chápu, že člověka nelze změnit. Ty první dva roky vztahu vůbec takový nebyl.  "

 

A tohle si neprotiřečí tak trochu? Člověka změnit nelze, ale partner byl jiný … Jak může být někdo jiný beze změny?

… to je řečnická otázka.

 

Samozřejmě že člověka změnit lze, když jde o rozumné požadavky a když se ví jak na to. Možná lépe řečeno korigovat jeho chování do doby, než pochopí co dělá blbě a začne to dělat sám správně. Váš problém je relativně malicherný a každý vrcholový manažer se s ním setkává u svých podřízených nebo subdodavatelů.  

 

Váš problém zkrátka řešitelný je, snadno, a nelze ho zařadit do kategorie „partnera nemůžeme chtít měnit“.  

 

Všiml jsem si na Tobě ale to, že příliš silně zmiňuješ význam „můj názor“ …. a když tohle slyším, vždy zbystřím.  

Pokud stavíš své argumentace pouze na vlastním názoru, tak to nestačí. Pro argumentace, nebo hádky, pokud je chceš vyhrát, je důležité mít fakta a důkazy. Názory jsou k ničemu. Názorů má každý plno a všude se rozdávají přemírou zdarma. Názory ale nemají hodnotu. To co hodnotu má jsou pouze ty teze, které lze dokázat.  

Proto se zkus při každé hádce zamyslet nad tím, zda jsi schopna své názory muži nejen vyslovit, ale hlavně dokázat!

Osobně věřím tomu, že po deseti hádkách, u kterých ho přesvědčíš důkazy, váš vztah dostane zcela novou sexuální dimenzi.  

Ale pozor! Bez důkazů, pouze na základě pocitů a dohadů bych se do hádek nikdy nepouštěl. Mohl bych skončit tak, že ten kdo si dal tu práci, v problematice se vzdělal a své názory umí i dokázat, by se mi mohl posmívat…  

 

Text uživatele: 

Všichni ze začátku každého vztahu ze sebe dělají to co nejsou. Po nějaké době co opadnou růžové brýle z každého vyleze, jaký ve skutečnosti je. A hrát celý život co nejsi nelze. Tam  není jediný problém s rypáním, ale je jich tam mnohem víc. Jí vadí na něm jeho nedostatky, a to není prkotina, ale pro vztah vážný problém. Ona si bude muset najít partnera, se kterým vydrží bez takových  hádek a stavů. Pokud sním zůstane, tak se bude takhle trápit celý život.   Kdyby se sním najednou rozešla, tak by se možná vzpamatoval a nějakou do bu by se snažil, ale pak by zase z něho vylezlo to jeho pravé Já - to co on ve skutečnosti je.   Podle mě ten vztah nemá moc velkou budoucnost. A pokud jo, tak to bude vztah plný hádek. Vztah nemůžeš srovnávat s managerskou funkci vztah je o přirozené inteligenci, hodnot, a to změnit nelze. Kdež to v pracovní oblasti je to o znalostech a dovednostech v oboru, ve kterém pracuješ, a to jsou věci, které se dají naučit.   Mícháš jablka s kruškama   Pokud se na něm bude snažit měnit nedostatky jeho osobnosti, tak se vedle ní nebude cítit dobře, nebude uvolněný a nebude moct být sám sebou,   a pak se může stát, že se dřív nebo pozděj sní kvůli tomu rozejde on.  

Text uživatele: 

Já si nemyslím, že všichni lidi ze sebe zpočátku vztahu dělají něco co nejsou. Ano, určitě se každý snaží ukázat svou lepší tvář, ale to neznamená, že to je něco, co on není. I ta jeho lepší tvář je to, čím ten člověk je. Aby někdo hrál něco, co není, to dělá jen podvodník.

Ono jde přeci trochu i o to, že někdy my sami nechceme vidět zpočátku vztahu partnera takového, jaký je - a nemusí se přetvařovat vůbec. Některé nedostatky přehlížíme, k některým jsme tolerantní - partnera si idealizujeme. Což nemusí být projev jeho "herectví", ale toho, že vidíme jen to, co vidět chceme - což taky nejde celoživotně.

Jsou to spojité nádoby, stejně tak jako je spojitá nádoba to, že na jednu stranu ve vztahu časem možná člověk přestává korigovat svoje jednání a ukazuje nejen tu lepší tvář, ale i tu horší, ba dokonce si může začít na partnerovi i něco vylévat - na druhou stranu, ale ten druhý mnohdy začne ledacos pozitivního považovat za samozřejmost, a namísto aby si toho považoval, to začne přehlížet a začne hledat "mouchy".

A spojité nádoby jsou i to, jaké role si partneři ve vztahu rozdají. Každý má vědomou nebo podvědomou potřebu si toho druhého zpracovat k obrazu svému, každý tak trochu "testuje" kam až může zajít ve svých požadavcích a nárocích.  A už jen to, že člověk narazí na nějakou hranici, za kterou už toho druhého nelze "obrábět", a už ho musím jen přijmout jaký je a nehnu s ním, může přinést nějaké rozčarování.

 

Popravdě, jelikož zde nezazněly konkrétní příklady toho rýpání nebo konkrétní příklad něčeho, co Gabriely partner podle ní neakceptuje, mi to, co zde je popisováno, přijde jen jako "pseudoproblémy"… je to jejich první delší vážný vztah a jak komunikovat, jak dosáhnout názorové shody, jak si udržet respekt, jak tolerovat partnerovy nedostatky, jak korigovat ty svoje - to se prostě člověk musí naučit… já se přiznám, že mě tady ta diskuze místy přijde trochu jako kdyby ona narazila na "vadný kus", se kterým se bude jen trápit, tak si má najít lepší, ale já si myslím, že když ona sama nebude umět to, co jsem jmenovala, tak s jiným na tom líp nebude a zase si najde něco, kvůli čemu se s ním bude hádat. Nevnukávala bych jí představu, že někde je chlap, na kterém jí nebude vadit vůbec nic a který ji vždy ustoupí. Třeba je. No ale co když ne…

Text uživatele: 

Ano, souhlasím s tebou, že se často ve vztahu stává, že ty pozitivní stránky partner přehlíží, a začne hledat mouchy. Jenže ty mouchy není třeba někdy ani hledat a  bohužel ty pozitivní stránky přebijou na tolik, že se stím člověkem nedá vydržet a už vůbec ne žít.

 

Nevnukávala bych jí představu, že někde je chlap, na kterém jí nebude vadit vůbec nic a který ji vždy ustoupí. Třeba je. No ale co když ne…

 

Kdy ne, tak to žádná tragedie není, bude aspon v klidu a nebude muset řešit  blbosti, a nervovat se. Když jí to vadí, tak stím nenadělá nic ani ona sama. Já netvrdím že je to vadný kus, jen tvrdím, že je to člověk který není stvořený zrovna pro ní. Jiné by to třeba nevadilo, tak to pro ní vadny kus nebude.

Text uživatele: 

Když ne, čili žádný chlap, na kterém jí nebude vadit vůbec nic a který ji ve všem poslechne, není, tak právě v klidu nebude NIKDY, protože bude stále s někým, s kým se bude kvůli něčemu hádat.

Tak jsem to myslela.

 

Já z tohoto nepoznám, co ona potřebuje, aby byla v kllidu.

Např. rozhodne se, že se bude snažit nevytvářet konfliktní situace a první co udělá je, že z tohoto rozhodnutí vytvoří další konflikt, protože toto rozhodnutí nabídne partnerovi ne jako prvek "výměnného obchodu" - já nabízím toto-co dáš ty?  Nemohu si pomoct, pro mě toto není snaha eliminovat vlastní konfliktní chování, ale snaha o manipulaci - snaha přimět partnera, aby se zachoval jak chci - pomocí cukru (pozitivního příslibu), když mi bič (hádka) před tím nezabral.

 

Ale chápu jak to myslíš, a souhlasím, jen poukazuji na to, že jestli pro ni partner, co s ním: "Má spoustu společných zájmů, když se nehádají, dobře fungují, dokáží si povídat o všem možném, mají shodný pohled na naši budoucnost, chtějí se vzít"  má moc "netolerovatelných much", jestli nehrozí, že nikdo s "tolerovatelnými mouchami" neexistuje, protože ona "moucha" se nakonec vyčarovat z čehokoliv - i z toho, že je někdo hodný a poslušný.

A to jí pak opravdu nezbude než udělt něco se sebou samotnou, třeba pokusit se změnit, optiku, požadavky nebo očekávání…

Text uživatele: 

Pokud nenajde chlapa, který by jí sedl na tolik že by nemohla být v klidu, tak jí nezbývá nic jiného, než být raději sama, a být v klidu. Je to lepší, než se stresovat a hádat se. Ty tady píšeš, že ona vyvolává konfliktní reakce, to si má nechat podle tebe líbit, když jí to vadí?   To že jí to vadí, stím nenadělá nic ani ona sama. Ona prostě taková je. Není třeba mít za každou cenu chlapa…   to co tady popisuješ ohledně výměnného obchodu, v tom s tebou souhlasím. Myslím si, že by takhle vztah neměl fungovat  a každý by si měl najít partnera, kterého bude brát takového, jaký je. Pokud to nejde, tak hledat…

Text uživatele: 

Daro, já jsem se především dosud nedozvěděla CO jí vadí. Nejkonkrétnější údaj je, že jí vadí, že se po hádce nechová, jak by ona chtěla. Což pro mně opět směřuje trochu k té oblasti manipulace - já se s tebou pohádám, abych tě někam dostala - a vadí mi, že tě tam nedostanu.

On je trochu rozdíl, jestli ti vadí, že partner s tebou nechce jít parner nakupovat lodičky nebo jestli ti vadí, že je čtyřikrát týdně v hospodě. Je rozdíl, jestli do tebe někdo rýpe kvůli tomu, že musíš mít padesát kabelek nebo kvůli tomu, že máš oční vadu. Je rozdíl, jestli ti ten druhý nechce dát za pravdu v tom, kde spolu  budete po svatbě žít, nebo v tom by se podle tebe měl přestat stýkat se svým nejlepším kamarádem. Je rozdíl, jestli se někdo neomluví za to, že přišel na schůzku bezdůvodně o hodinu pozdě nebo za to, že se mu nechce jít do kina na romantický film.

Tím pádem ani nemohu jednoznačně souhlasit s tím, že ona nemůže dělat nic s tím, že jí vadí, co jí vadí. Možná s tím něco dělat může, třeba změnit priority, začít rozličovat banality od podstatných věci a pod. nebo přistoupit na to, že partner si zachová nějaký osobní prostor a vztah není o tom, že budou synchronně chodit i čůrat.

Znám plno lidí, co se sebou něco udělali. Jenže ti k tomu nezaujali postoj, že se sebou nic dělat nemohou a ti druzí se buď musí přizpůsobit nebo jít do prčic.

Ale prostě opakuju, že to dost záleží na tom, co tedy jí vadí konkrétně. Možná je ten jejjí akorát sobecký lempl a chyba je, že jí to nazačalo vadit už před lety. Ale možná taky je to perspektivní kluk, co je natolik tolerantní, že si chce brát holku, co se vždycky začne hádat, když není po jejím, co musí od rána do večera něco "řešit" a co se jí nesmí nic říct, aby se hned nenafoukla, že do ní "rýpe".  

Já nevím, jak to je.

Já se na to snažím jen podívat z druhé strany a poukázat na to, že to, že mi na druhém něco vadí vůbec nemusí znamenat, že se nějak vybarvil nebo změnil, nebo že se ke mně nehodí, ale že mám třeba normální ponorku, či krizi - po čtyřech letech by nebyli první ani poslední.

To si musí asi Gabriela už přebrat sama.

Pro mě to tak jednoznačně černobílé není.

 

Text uživatele: 

Já si myslím, že v tom co jí vadí až takový rozdíl není. Je důležité hlavně to, že jí to vadí…   Třeba příklad:   pro nákou holku třeba může být důležité mít kluka, který sní nakupuje lodičky, a do hospody si klidně může chodit. Záleží na tom, jaké má hodnoty ona. Vztah je o hodnotách a ty má každý jiné…   To co je pro tebe prkotina, je pro druhého velmi důležité. Je jedno kvůli čemu do ní rype. Podstatné je, že jí to vadí…   a kvůli němu přeci nebude příjmat jiné hodnoty, které se jí příčí, a to jen proto, aby si ho udržela. Nejsme někde v Iráku, kde se ženy musí podřídit všemu a všem. Proto nevidím rozdíl v tom, co jí vadí. Jeden můj kamarád se s jednou holkou ted rozešel proto, že se vždycky v koupelně vyslékla, a to oblečení hodila na zem a neuklízela to třeba týden. Pro ní je to prkotina, ale pro něho je to tak důležité, že se sní kvůli tomu rozešel.

Text uživatele: 

Nemám pocit, že by tady někdo někomu radil se všemu a všem podřizovat.  

Vztah není jen o hodnotách, ale i o určitých modelech chování. Některé se ve vztazích osvědčují - čili vedou k tomu, že dva lidi spolu mají spokojený vztah - jiné ne a vedou k tomu, že jsou lidi ve vztahu nešťastní nebo nejsou schopni si vztah udržet.  

 

Ale víc to nebudu pitvat, už bych se opakovala - každý to má takové, jaké si to zařídí.  

Text uživatele: 

je pravda, že tě má moc jistou, opadli mu růžové brýle, a projevuje se to tahle. Ale na co je ti člověk, který si nedokáže vážit toho, co má, a dokáže si vážit jen toho, co nemá? Nad tím se zamysli!!! Po pravdě, trošku mě i připadá, jestli není jeho myšlení  ovlivněné jinou ženou. Podle tvého psaní mi připadá, jako by tě celkově ignoroval. Už to že musíte řešit takové věci mi nepřipadá v pořádku. Ale třeba se pletu a nechci ti nasazovat brouka do hlavy. Držím ti palce, a dej nám  taky vědět, co ti na to řekl psycholog a jak si dál vedete.

Text uživatele: 

Takový příkladný článek na téma "změna" …

 

http://ona.idnes.cz/bulimie-porucha-prijmu-potravy-sikana-detstvi-modeling-kariera-foceni-1m4-/spolecnost.aspx?c=A160712_145835_spolecnost_bib

 

Text uživatele: 

To je ale změna jen ve vzhledu   mě by spíš zajímaly ty modely chování, které má na mysli Kateřina. Nějak jsem tohle nepochopila   Nějaký příklad? Myslím si, že jí nepomůže ani psycholog, protože se povaha člověka změnit nedá    Hodně vztahů je kvůli tomu dřív nebo později odsouzeno k  zániku.

Text uživatele: 

Vždyť jich tu je plno.

Třeba hádání se je model chování. Lidi se hádají buď protože nejsou schopni komunikovat bez emocí nebo protože chtějí tím druhým manipulovat. Ani jedno není konstruktivní a i když pro někoho je hádání se běžný prostředek komunikace, rozhodně je pro většinu lidí otravný. A to, jestli budu rozpory řešit hádkou nebo ne, to je něco, co změnit mohu - to ať se na mě nikdo nezlobí, ale jestli jsem impulsivní, sice věc povahy je, ale jestli tomu budu dávat průchod nebo se budu snažit nějak ovládat (změním se) je věc rozhodnutí a vůle.  

Nebo různé manipulace probíhají formou různých modelů chování (výměnný obchod, citová vydírání, ultimáta, gramofonová deska aneb budeme to řešit tak dlouho, dokud neustoupíš a pod.)

I to tvoje házení oblečení na podlahu není povahový rys, ale model chování.

V podstatě pokud se člověk ve vztahu opakovaně dostává do stejné situace, tak je s tím spojen nějaký zakořeněný model chování u obou dvou. Někdy stačí změnit svůj vlastní model chování a celá situace se může odvíjet nebo skončit jinak. Někdy to samozřejmě nestačí.

Například mám jednoho nadřízeného, který ryje do lidí neuvěřitelným způsobem. Zpočátku jsem z toho měla skoro midráky než jsem si všimla, že on ryje nejvíc do lidí, co jsou mu sympatičtí nebo které má rád. A našla jsem velmi snadný způsob, jak se s tím vypořádat - jednak jsem přestala být vztahovačná, přestala jsem to brát jako že mi chce ublížit, začala jsem to brát s humorem a dokonce jsem se tomu naučila předcházet - ono šlo docela předvídat, kdy a s čím si rýpne (proto podle mě hraje roli to, oč v tom rýpání jde) a stačilo si tak nějak sama do sebe rýpnout dřív nebo mu dát přihrávku a kupodivu - v tom případě už neměl potřebu smečovat - prostě jsem mu vzala vítr z plachet. Během roku jeho rýpání vůči mně přestalo úplně. Je to sice úplně jiný druh vztahu a trochu jiná situace než co píše Gabriella, ale je to jen příklad toho, že když já jsem změnila model chování v tom, jak jsem reagovala na něčí rýpání, tak se změnila komunikace celkově. A fakt jsem neměnila povahu já ani on.

Podobně jsem vyřešila jednu třecí plochu se svým partnerem, který sice neryje, ale má tendenci mentorovat nebo tak jako na všechno možné mrmlat, což mi taky lezlo na nervy. Naučila jsem se to, že jakmile "to" na něj jde, tak jakmile se nadechne, tak to řeknu za něj a ještě to nějak nadsadím - a oba dva se tomu vždycky nakonec zasmějeme. Kdybych to brala tak, že mi to na něm vadí a že to změnit nejde, protože takové jsou naše "povahy" - no tak spolu už nejsme. Stačilo ale, ale abych upravila svůj model chování, jak jsem na jeho mentorování regovala - a třecí plocha je pryč. A povahu jsme fakt v našem věku nezměnili ani jeden.

Ono obecně myslím, že dobrý lék na ledacos je sám sebe umět brát s humorem a neprožívat se přespříliš. Ale třeba ve dvaceti jsem to taky neuměla, to jsou věci na které jsem přišla zkušenostmi postupně a asi i věkem, on ve 40 člověk osobní hrdost asi čerpá odněkud jinud než ve 20 - nebo alespoň já ano.

Modely chování se odvíjí sice od povahy, ale i od výchovy a změnit opravdu jdou, přičemž samozřejmě nejdřív si člověk musí uvědomit, že to vůbec dělá, proč to dělá a že to změnit jde a že to změnit chce. Vymlouvat se na to, že to nejde - no to by taky člověk mohl kakat na veřejnosti s výmluvou, že má takovou povahu a že se nemůže změnit.

Text uživatele: 

Noooo, změnit vzhled bez změny vnitra moc dobře nejde. Ta holka nezašla ke kadeřníkovi a nenechala si jen udělat vlasy a namalovat obličej. Ta změnanebyla tak povrchní…

Text uživatele: 

Tak ještě bych chtěla dodat, že mě neznáte a nemůžete tedy říct, jestli ty problémy nafukuji nebo ne. Nemůžete říct, že s někým manipuluji a nebo že mi na partnerovi všechno vadí a hledám dokonalost bez vad. To jsem nikdy neřekla. Dokážu si uvědomit, že stejně tak jako mám své chyby já, má je i můj partner.  

 

Píšete, že je potřeba měnit nějaký svůj pohled, model chování.  Já jsem už v minulém příspěvku napsala, že o vztah nechci přijít a že jsem ochotna právě snažit se těm konfliktním situacím předcházet a když to nebudu považovat za opravdu důležitý problém, ale nějakou banalitu - přejít to.  

Ale nikdo po mě nemůže chtít se naprosto přizpůsobit tomu, že on se teď chová jinak než např. před rokem. A to, co Vám jako rýpání by třeba nevadilo si já dost beru. Je to proto, že v dětství mě naši téměř za nic nechválili a ani se mi moc nevěnovali, spíše mě přehlíželi. Taky mě ve škole  šikanovali …

 

Na začátku našeho vztahu jsem cítila, že ho opravdu hodně zajímám, že si váží toho vztahu i mě. Ale začalo to rýpání: např. tak co jsi mi dneska (14.07.2016) uvařila, bude se to vůbec dát jíst? … nebo když si po vaření a uklízení chvíli lehnu a on rýpne: zas ležíš a nic neděláš, zas se flákáš? . apod. myslí to ze srandy. chápu. taky když je to 2x-3x dokážu to nějak přejít, usměju se. ale když je to už nekolikrát za den, už mi to tak humorné nepřijde… Já bych ráda takhle rýpla do něj taky, ale neumím to. Nejsem prostě taková…  

Chtěla jsem, aby to jen v rozumné míře omezil, já si to prostě beru, i když to jsou hlouposti, jsem taková a nějak s tím nemůžu nic dělat, ale on to mezit nechce, přijde mu, že je všechno v pořádku…  

Když se tak nad tím zamyslím, tak ty hádky více méně jsou spíše výměny názorů než hádky - že by lítaly židle nebo sprostá slova, tak to není. Třeba večeříme a bavíme se o něčem, třeba řeknu nějaký názor na něco (jak bychom si mohli vymalovat stěnu, kam půjdeme na výlet… apod.) a on mi řekne: to bude vypadat blbě… na výlet pojedeme tam a ne tam. Chci se třeba dohodnout na kompromisu, aby to vyhovovalo oběma, ale on zastane to, že jeho pohled je ten jediný správný a já do toho nemohu zasahovat  - moje názory nebere..

 

 

Text uživatele: 

Řekla bych, že vzhledem ke zmínkám o "modelu chování" to bylo na mě.

Je docela zajímavé, co jste si z toho všeho vybrala - a že jiní vám prognostikují rozchod zatímco já hledám něco, s čím jde pracovat, aby na ten rozchod nedošlo - to ani moc neberete v potaz…

 

Já si přeci víc než dobře uvědomuji, že vás neznám, proto přeci opakovaně uvádím, že pro mě tu bylo málo konkrétních údajů - a to, co píšu, jsou tedy logicky jen možnosti.

A přeci nevrdím, že se máte něčemu naprosto přizpůsobit - o to přeci vůbec nejde.

 

Komunikace je sled akcí a reakcí - které zčásti jsou vrozené a dané povahou, ale zčásti jsou získané výchovou a prostředím. Že máme poprosit (akce) a poděkovat (reakce) , nás učili rodiče, to není vrozené. Nikoho nenabádám se přizpůsobovat nebo měnit způsobem, který není možný - jen poukazuji na to, že když holt vidím, že nějaká konkrétní akce vyvolává reakci, které se chci vyhnout, tak úplně nejjednodušší je změnit tu akci.  A pracovat jde i s vlastními reakcemi.

Je to účinné a docela prosté.  

Obrazně řečeno, je k ničemu běhat hlavou proti zdi, abych se dostala na druhou stranu - brečet jak mě hlava bolí a stěžovat si, jak je zeď tvrdá. Stačí se třeba rozhlédnout a zjistím, že zeď mohu obejít.

To je ta změna modelu chování.

Ale to už v podstatě jen popisuji jinými slovy to, co už jsem tu popsala a začínám mít pocit běhání proti zdi trochu já sama, čili upřímně přeji hodně štěstí a bez ohledu na další "reakce" se jdu raději už věnovat jiným "akcím".

 

Text uživatele: 

Vy se ale oba chováte stejně. Stačí si všimnout, na které věci reaguješ a které ignoruješ.

Text uživatele: 

Že na to nereaguji neznamená že jsem si to nepřečetla, těch reakcí bylo opravdu hodně.  

Vy mluvíte o změně a o shopnosti se nějak uzpůsobit. Určitě v nějaké míře je to možné, ale povahu člověka a jeho způsob uvažování změnit podle mého nelze. Já jsem prostě celkem citlivý člověk, mám to tak už odmalička a vždycky jsem si všechno až moc brala, připouštím to, snažila jsem se na tom pracovat, ale změnit jsem to nikdy zcela nedokázala.

A ano, chyba je v nás obou, to vím taky… Nechci a nikdy jsem po něm nechtěla aby se nějak měnil, jen jsem chtěla, aby na mě bral trochu ohled, když vidí, že jsou mi jeho narážky nepříjemné. Mnohdy se to snažím přehlížet a přejít. Ale ne vždy se mi to podaří. Druhý problém který řešíme se týká právě toho, že jen jeho pohled je správný. Psal jste o tom, že musím argumentovat. Jenže on mi to ani neumožní. Často to končívá už u toho, že řekne jak to bude a já nemám ani šanci se nějak prosadit. A asi ani argumentovat neumím.  

 

Text uživatele: 

1. Přece to, že na Tebe bude brát ohled změna je, kterou po něm chceš.

2. Je to změna, kterou můžeš naprosto oprávněně požadovat.  

3. Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu. Henry Ford.

 

PS: Proč se musím opakovat?

Text uživatele: 

Už jsem pochopila Kateřinu. Tvůj přístup je správný, ale ten lze zrealizovat jen v případě, kdy už toho člověka lépe znáš a víš proč a co dělá. Vyloženě mu už dokážeš vidět do hlavy. Máš dobrou emocionální inteligenci. Ten jeho způsob rypání se mi opravdu moc nelíbí a spíš mi připadá jako by se snažil na tobě vyhledával chyby a snažil se tě urážet.   Takhle se většinou chová chlap který má vyhlídnudou jinou ženskou, nebo se mu náká líbi.    To jsou zase moje zkušenosti…   Já bych se zkusila začít bránit. Např. bych mu odpověděla - jestli se ti nelíbí jak vařím, tak si vař sám. Nebo: flákám? Jsem snad náka tvoje služka?   Pokud nemá vyhlídnutou ženskou a je opravdu takový, tak si zapamatuj tohle: každý se k tobě chová tak, jak mu to dovolíš…    hned jak se začal takhle k tobě chovat, ses měla začít bránit. On viděl že se necháš, tak se to začalo stupnovat. Já vím že ho miluješ a chtěla by sis ho udržet, ale jestli mu na tobě záleží bys poznala v případě, kdyby ses sním rozešla. Kdyby začal o tebe znovu bojovat, tak by jste tomu mohli dát druhou šanci. Kdyby ne a jemu by to tak vyhovovalo, tak by v tom jiná být mohla.

Text uživatele: 

"… Takhle se většinou chová chlap který má vyhlídnudou jinou ženskou, nebo se mu náká líbi."

 

Nebo člověk (obou pohlaví), kterému pouze jednoduše došla trpělivost z toho, co se snažil x-krát bez zjevného výsledku opakovat. (A teď nemluvím o sobě)

 

To, že si pak ten člověk najde jinou ženskou nebo jiného mužského je už jen následek a ne příčina. (což se zde poměrně často zaměňuje)

Text uživatele: 

To není následek nebo příčina. To je jen zblbnutí hormonů. Nic víc. I když je pár, ve kterém jsou lidé štastní a spokojení, tak jeden z nich může selhat tak či tak, a půjde k někomu jinému, protože mu prostě poplete hlavu. To vůbec není o tom, jestli vztah funguje nebo ne. To se prostě stane…  to je výsledek flirtování na zábavě nebo v práci, o kterém všichni tvrdí, že je neškodné, a při tom je tak nebezpečné pro vztah aj rodinu s dětmi. To se pak zapomene na všechny plány, dokonce aj sliby při svatbě atd… někteří opustí kvůli hormonům dokonce i vlastní děti. které mu nic neudělali.    Navíc, podle toho co ona píše nevypadá, že by se v něčem nesnažila. Vaří, uklízí atd. , spíš mi to připadá opačně. Když chce chlap skočit do postele s jinou, nebo holka s chlapem, tak se jako důvod k rozchodu hodí všechno.    jeden kluk který se semnou rozešel kvůli jiné mi třeba řekl, že mu vadilo, že nosím pořád svázené vlasy, a ne rozpuštěné…   když už nic jiného nenašel, tak aspon použil tohle. Při tom si na můj vzhled při chození nikdy nestěžoval. Prostě mi to řekl až při rozchodu a ani ne o dva týdny později jsem ho potkala v ruku v ruce s jinou.

Text uživatele: 

Chodila jsi s blbcem, nebo srabem, protože … snad je každé myslící bytosti jasné, že ten důvod co Ti sdělil, byl jen zástupný. Ale já se nedivím. Já nevím jak se rozejít v klidu a dost pochybuji, že to vůbec někdo ví. Ono to je vždy bolest a rána minimálně pro jednoho z páru. Otázkou je spíše to, jak se k tomu postaví ti lidé třeba o měsíc nebo rok…

 

Ovšem kdybych já měl soudit všechny ženy podle krav, na které jsem díky přání osudu narazil, pak bych se se ženami vůbec nemohl bavit, protože …ale to bych sám sebe ochudil o ty pozitivní věci, které z toho plynou… takže nebudu sám proti sobě.

 

Chci tím říct, že ne všichni muži to mají tak jak píšeš.  

 

Já třeba se ženami flirtuji … protože v tom nevidím nic špatného. Ale to neznamená, že pokud mám doma zlatou holku, která o mě pečuje a je milá, že ji budu chtít vyměnit za sebelepší sexuální mašinu. Jednoduše proto, že si uvědomuji, že to zlato co mám doma pro mě dělá první poslední a nemám důvod vztah rozbíjet.  

 

Pokud by se ovšem z té zlaté holky stala přitloustlá semetrika, tak nemám důvod v takovém vztahu zůstávat ani kvůli dětem, ani kvůli rodičům a už vůbec ne kvůli sousedům. O děti se dovedu postarat i mimo nefunkční vztah a řekl bych že mnohem lépe.

 

Takže za sebe a za některé mužské jedince, které znám a které si vážím mohu říct, že rozbíjení rodin není naše primární hobby.

Text uživatele: 

to flirtování se jednou dřív nebo později vymkne z ruky. Při flirtování snadno přeskočí jiskra, a stím už pak nenaděláš nic    můžeš se klidně zamilovat do sexuální mašiny i přes to, že máš doma zlatou holku. Pokud ta sexuální mašina nebude chtít být jen sexuální, tak tu zlatou holku klidně za sexuální mašinu vyměniš. Všichni kluci kteří mě nechali kvůli jiné, toho litovali. Do dvou let se mi vždycky ozvali, úplně všichni, ale to už měli u mě dveře  zavřené

Text uživatele: 

Ty hormony pak budou řídit tvé myšlení, nikoliv ty. Ty nebudeš moct pod  záplavou hormonů uvažovat oběktivně.

Text uživatele: 

Daro, to všechno, co tu stále dokola v tomto tématu (a nejen v tomto) píšeš jako jediné možné a zaručené pravdy, jimi opravdu nejsou = není možné takto paušálně všechno ohledně vztahů kategorizovat, to je prostě blbost a jen tím mateš tazatelku, či tazatelky/tazatele v jiných tématech.

Už se na to vyprdni, a zkus taky přemýšlet o tom a kooonečně připustit i to, že jsou, týká-li se vztahů i pozitivní věci  Já chápu, že máš špatné zkušenosti, ale…

Text uživatele: 

Hezky (a mile) řečeno.  

 

Text uživatele: 

ahoj, nejsou to jen mé zkušenosti, ale i zkušenosti jiných lidí, kteří se bohybují kolem mě    všechno je to vesměs podobné nesedím vždy u počítače sama a pročítám to s lidmi, kteří jsou taky zkušení.  

 

 

Text uživatele: 

Počkej, já se zamyslím, kolik minulých rozchodů dnes (15.07.2016) lituji.  

Hmmm…

Žádný.  

A co z toho plyne? Nic. Zde neplatí matematika ani statistiky.  

 

Ale za každý vztah či vztah či rozchod jsem dnes (15.07.2016) vděčný. Díky každému jsem dnes (15.07.2016) tím kdo jsem.  

 

Nicméně, pokud je vztah funkční, tak pravděpodobnost, že vztah s flirtující holkou bude lepší se limitně blíží nule.

 

Já těch vztahů měl již několik. A nedovolím si teď tvrdit, že další vztah mi vydrží třeba dalších 50 let. O to zde nejde. Jen říkám, že i když muž flirtuje a i když se třeba chce vyspat s jinou ženou (což my muži chceme pořád) tak je velký rozdíl mezi „chci“ a „udělám“. Mezi tím je mozek a vědomí. A věř nebo ne, ale někteří ho používáme víc než penis.  

 

Jde zejména o to, že pokud mám doma milou ženu, která je usměvavá, a vytváří pro mě pohodu, mám na ní i sexuální chuť a nemyslím na jiné, resp. ty jiné v minisukních mi třeba proběhnou hlavou, tomu nelze zabránit když je to všude kolem, ale čím je holka doma pohodovější, tím je ta myšlenka na jiné kratší. A o to tu jde nejvíc. Pokud mi má vlastní holka nedává důvody myslet na jiné, pak to ani nedělám.  

(ale netvrdím, že tak funguje každý, jen že část lidí taková je)

Text uživatele: 

Qadama se nam zamiloval? To je hezkeee

Text uživatele: 

Daro, když budu upřímná, už mám trochu pocit, že ty Gabrielle přímo přeješ rozchod.

Nejprve ji nabádáš, jak se s ním bude trápit celý život a že pro ni bude lepší, když bude raději sama, teď jí vykládáš, jak on kouká po jiných a jak to dělají beztak všichni.

Zajímalo by mě, jestli jsi tak destruktivní schválně a vědomě - nebo jestli to děláš, aniž by sis to uvědomovala.

Evidentně jiné řešení partnerské krize než rozchod neznáš a neuznáváš.

Pak ale možná není divu, že ti ty chlapi utíkají k jiným, když jim neumíš dát důvod s tebou zůstávat. To ale není problém všech a není to všeobecný jev.

Text uživatele: 

Já si myslím, že Dara takhle neodpovídá schválně a vědomě, spíše to má na základě určitých osobních zkušeností tak až skálopevně v sobě zakořeněno, že ani ničemu jinému a nevědomě nevěří. Je to škoda, neboť tím Dara o hodně ve svém věku a životě přichází 

Ale dalo by se s tím něco i dělat, ale to by musela Dara sama chtít, nechat si pomoci otevřít oči, změnit úhly pohledu, vnést do duše více pozitivismu atd.  

Text uživatele: 

Já odpovídám na základě mých zkušeností, kterých bylo mnoho, a všechny byli vesměs stejné. Je pravda, že mě hodně kluků nechalo kvůli jiné. Myslím, že jich bylo celkem 8, a všichni se ke mě před rozchodem chovali stejně, jako u této slečny, která zde píše.   Myslím si, že mám oči otevřené dost…   vidím realitu, takvou, jaká ve skutečnosti je.    Netvrdím, že to musí být zásadně kvůli jiné, už jsem měla kluka, který mi tohle dělal i když jinou neměl, ale logicky je celkém jasné, že povaha člověka se nedá změnit - ani jeho, ale ani její.   Já jsem se kvůli tomu s jedním po pěti letech rozešla, najednou o mě začal znovu bojovat, a začal se chovat hezky. Já se však k němu už po pěti letech chození nechtěla vrátit, zůstali jsme dobrými přáteli, ale je rypavý pořád, a tak jsem ráda, že už sním nechodím.   kdybych se k němu vrátila, tak by se to dalo z5 do starých kolejí.   Slečně to samozřejmě nepřeju. Určitě je šikovná, hodná holka a zasloužila by si štěstí, ale po boku tohohle ten pocit štěstí mít podle mě  nebude.    Zaslouží si někoho, kdo si bude vážit toho, co má, a né toho, co nemá…

Text uživatele: 

Myslím, že každý je do jisté míry ovlivněn svými zkušenostmi a co si budem nalhávat, ty negativní jsou často silnější, než ty pozitivní. Víc se vryjí do paměti a člověk se jim chce za každou cenu vyhýbat. Někdo svádí vinu na ostatní, jen na sebe ne, jiný zas viní zbytečně jen a pouze sebe, další zas nabyde dojmu, že jeho zkušenost platí pro všechny. Každýmu to někdy ujelo a některým to ujíždí skoro pořád. Dara není rozhodně jediná a možná by si měl každej šáhnout do svědomí a zamyslet se nad sebou, zda snad i on někdy nechyboval nebo nepřestřelil.  

Krom skutečně osobních zkušeností jde i o zkušenosti nabité z pozorování okolí a čím horší to v okolí je, tím víc se to opět vryje pozorovateli do paměti a když se mu ty zkušenosti nelíbily, chce dělat vše proto, aby to bylo naopak a může si znovu myslet, že jeho pozorování bylo jediné pravdivé a pro všechny platící.

Já se k tomuto radši nevyjadřuji, nemám se vztahy přímo zkušenost, navíc je to atraktivní téma, ke kterýmu se vyjádří x jiných lidí, takže pisatelka má z čeho vybírat. Ovšem i já bych volila rozchod, ale je vidět, že slečně na tom mega záleží, tak budiž, ať si zajde za dušologem. Ale ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Aby se dověděla, jak se má chovat, proč se neumí dostatečně ozvat, vůbec se vypovídat ze všeho a pak si promyslet, zda to fakt má smysl, či ne a případně se pokusit s tím něco dělat. Pokud se ale natolik liší a  nechápou v běžných věcech a situacích, nevím, to není úplně nejlepší. Mohl by ji taky třeba začít někdy ponižovat… ona se neumí bránit v normálních věcech, co teprv při větším tlaku. Takže kvůli sobě to udělej, važ si sama sebe, jinak mi připadá trochu nadhodnocené řešit vše, hlavně vztahy, s psychologama. Jednou to fakt bude jak v Americe, kde má snad každej svýho psychouše…

 

Text uživatele: 

podle mě už není v pořádku to, že se slečna vůbec musí bránit, a on že si tohle vůbec kní dovoluje.

Text uživatele: 

Tak je to tak trochu manipulátor.

Text uživatele: 

No, milá Rypoušice, vzhledem k tomu, že reaguješ na mě a přiznám se, že pro mě poněkud překvapivě, tak když dovolíš, bych se k něčemu, co jsi napsala, taky vyjádřila:

 

"Každýmu to někdy ujelo a některým to ujíždí skoro pořád. Dara není rozhodně jediná a možná by si měl každej šáhnout do svědomí a zamyslet se nad sebou, zda snad i on někdy nechyboval nebo nepřestřelil."  

 

1) Můj názor je, že jsou to zbytečně silná slova.

2) Myslím si, že jsem se Dary nijak nedotkla tak, aby se cítila jakkoliv mnou napadena a potřebovala by pomoc = ochranu. Naopak, proto jsem tam úmyslně doplnila smajlíky atd. Dokonce jsem se jí v mém dalším příspěvku zastala, právě proto vše, co sem Dara o sobě napsala. A opět to doplnila smajlíky tak, aby bylo zřejmé, že fakt jí nemám v úmyslu jakkoliv ublížit, asi málo…

3) Za svým názorem, který jsem Daře napsala si 100% stojím, pokud nebyl pochopen, nebo byl pochopen dokonce pouze negativně, není to můj problém.

4) Ano, některým zde to tu ujíždí skoro pořád nebo častěji, ale častěji než mně, a to promiň, ale mezi ně patříš i Ty, ale já mám i pro Tebe pochopení, a to i vzhledem k tomu, co jsme si psaly spolu v pokecu.

5) Já se pokaždé do diskusí ostatních mezi sebou už moc nezapojuju, pokud vím. Se podívej na nějaké téma = tazatel/tazatelka se na něco zeptá, dostane několik odpovědí přímo k dotazu a pak? Pak jsou témata plná klidně i 50ti reakcí odpovídajících pouze mezi sebou, někdy typu "kdo z koho", někdy mimo téma úplně. Jsem tam někde já? Málokdy nebo vůbec.

6) Už jsem tu párkrát na Daru reagovala, a to ne tak mile jako dnes (15.07.2016) a bez smajlíků. Nikdy to nikomu nevadilo a dokonce, pokud si dobře pamatuji, někteří se mnou souhlasili.  

7) Dnešní reakci na mě fakt nechápu, ale rozhodně to nehodlám dál rozebírat, neboť bychom se dostaly někam, kam se vůbec dostat nechci a nikdy jsem nechtěla. Ale dobrá, máš právo na svůj názor, a já tu klidně budu za toho největšího blbce, nebylo by to poprvé… i když já tu teda z těch ostřejších nejsem, to fakt teda ne. Dobrou noc.

Text uživatele: 

Chjo, mně to tady teď fakt nějak nejde Nevěděla jsem,, kam reakci dát a dala jsem ji k tobě, byť mi byla pouze inspirací k tomu, abych vyjádřila své dojmy. Není to tedy reakce přímo na tebe, ale vychází to z tvých a  předešlých příspěvků od ostatních. Chtěla jsem tím říct, že je docela absurdní, když někteří krotí Daru a sami jsou často mimo. Což se ale netýká tebe, vzhledem k tomu nešťastnýmu umístění to tak ale vypadá. Dál jsem eventuální vyhrocené reakce snažila osvětlit, z čeho vznikají a že je to docela pochopitelné, ač mnohdy nevyzrálé, kor u starších lidí. Jinak jsem měla dojem, že je to psáno neutrálně, ale asi mi to nevyšlo - fakt to není atak. Přepísklé je pravděpodobně to konstatování o sahání si do svědomí atp. To jsem měla napsat asi slušněji, nebo to vypustit. Jinak za zbytkem si stojím, nic bych neměnila. Zbytek jsem směřovala k pisatelce. Prostě mi to nedalo a musela jsem to vypustit.

Čekala jsem, že se mi to vrátí. Taky to raději nebudu komentovat, vyhrocených diskuzí už tu bylo… vím to o sobě a je mi jasný, že mi někteří ještě přisadí. Moje errory se mi budou vracet jak bumerang, ale je to moje blbost, třeba si někdy napravím reputaci…

Ještě jednou dodávám - měl to být všeobecný výblitek, ne útok na tebe.  

A propo, ty s Plamínkem, ač na mě teď už ani nikdo nereaguje a nepovídá si se mnou, jste mi virtuálně nejsympatičtější, což možná tušíš

Text uživatele: 

Tobě  není dobře, oklepeš se a bude to zas o fousek lepší. Vždycky je to nahoru dolů.  

Já už se taky do všeobecných debat o něčem zcela virtuálním nezapojuju stejně jako Dany, proč taky. Svůj názor jsem vyjádřila, je to klasický případ, a Gabriella potřebuje získat sebenáhled. Pokud ho získá u řezníka, proč ne, ale psycholog je na to obvykle lepší. S lidmi, co se odreagovávají na druhých to bohužel bývá na závislost, pokud se to včas neřeší. A je to asi jediný  případ, kdy se vlastní příliš vstřícný přístup k parterovi nedoporučuje, ale pouze tvrdé hranice.  

Text uživatele: 

Pro QAdama:   podívej, pokud jsi zamilovaný, tak je ten tvůj milovaný objekt ten nejlepší a nejkrásnější, i když to tak třeba není, ale pod záplavou hormonů to tak má každý. Takže i když doma budeš mít super holku, tak to pod tou záplavou hormonů  a zamilovanosti nebudeš vidět, protože pro tebe bude momentálně nejlepší člověk, do kterého jsi zamilovaný. Každý to tak má!!   Chyb budeš schpný vidět až po nějaké době.

Text uživatele: 

Podle mě bys musela udělat tento radikální krok, jinak tě nebude brát nikdy vážně a bude to jen horší a horší. Pokud o tom budeš uvažovat, neříkej mu výhružky typu - nedělej to jinak se s tebou rozejdu. to mu půjde jedním uchem sem a druhým tam. Musíš to vyloženě udělat, jinak to nebude brát vážně. Pokud se rozejdete, tak je lepší být sama, než s někým takovým, kdo tě bude celý život jen ponižovat a zvedat si tak svoje sebevědomí…    sice si to vybrečíš, ale za nějakou dobu tomu budeš ráda a jeho budoucí přítelkyni spíš polituješ.

Text uživatele: 

Gabriello, napadly mě ještě dvě věci:

 

a) nemá tvůj přítel poslední dobou stres v práci nebo finanční potíže?

Pokud ano, může jeho zhoršené chování být tím. Hodně chlapů se začne chovat nesnesitelně, když jsou po pracovní stránce neúspěšní a naštěstí to nebývá trvalé.

 

b) vedeš si deník?  

Doporučila bych ti si založit stručný deníček o vašem vztahu. Poznamenej si pocit, jaký ten den ze vztahu máš - a co dobrého a špatného ti parner způsobil.

Nejdéle po měsíci, ale pravděpodobně mnohem dřív, budeš mít jasný přehled, co ti ten vztah do života přináší, jestli má smysl o tento vztah bojovat nebo ne.

 

Text uživatele: 

O žádných problémech nevím, ale jak říkám, byl teď v zahraničí a dlouho jsme spolu nebyli. Měli jsme od sebe trochu odstup. Tento týden se vrací. Včera (15.07.2016) jsme si volali a vypadalo to, že mu chybím a těší se domů. Doufám, že to nějak spolu zvládneme… Určitě bychom měli zapracovat na té komunikaci, ale nechci na něj tlačit.  

Nápad s deníkem se mi líbí - uvidíme, jak se to dále bude vyvíjet. Děkuji

Text uživatele: 

Gabrielo, nezlob se na mě, ale Tobě se moc nebo alespoň co nejlépe poradit nedá = jsi velmi málo sdílná o něčem konkrétním tak, aby bylo čeho se chytit.  

Trvalo cca 50 příspěvků, než jsi napsala vůbec něco konkrétního o tom rýpání atd. , teď je tady 77 příspěvků (téma má kapacitu 100 příspěvků, pak bude uzamčeno a je třeba založit další či pokračování) a Ty teprve dopisuješ podstatnou věc, že: "… a dlouho jsme spolu nebyli. Měli jsme od sebe trochu odstup."??? Co to prosím konkrétně znamená, jak k tomu došlo a kdo chtěl ten odstup - Ty, on, oba? Dále by bylo fajn, kdyby jsi doplnila, jak často se vídáte, když nemáte odstup, nebo spolu bydlíte? No, asi bydlíte spolu, když jsi psala o malování, vaření atd. Vy spolu bydlíte celé 4 roky? Jak spolu trávíte volný čas? Umíte si třeba udělat spolu nějakou hezkou chvilku - večeře, svíčky, hudba atd. , při které byste se oba uvolnili, cítili se spolu dobře, popovídali si atd. , nebo už spolu žijete spíše stereotypně a automaticky, kdy pak pochopitelně dochází k většímu napětí a následným, ne úplně ideálním akcím a reakcím?  

Jinak ještě k tomu, jak jsi psala, že: "… jsem taková a nějak s tím nemůžu nic dělat, ale on to mezit nechce… "

1) To, jak jsi to napsala, moc nejde dohromady. O sobě píšeš, že jsi taková a nějak s tím nemůžeš nic dělat, ale po příteli chceš, aby on se sebou něco udělal. Nj, jenže co když on se na to dívá stejně? Že je prostě také nějaký a nějak s tím nemůže nic dělat? Co když on sebe vidí stejně jako Ty sebe?  

2) Samozřejmě že s tím, jaká jsi (citlivější, zranitelnější, méně pohotovější v rozumné argumentaci či schopnosti bránit se, to vše myslím obecně, nejen ve vztahu k příteli), něco udělat můžeš a můj názor je, že bys to dokonce udělat měla, ne kvůli příteli, ale hlavně kvůli sobě samé. Proč? No protože jinak s tím budeš bojovat a hlavně se trápit celý život, nejen ve vztazích k partnerům, ale i ve vztazích s okolím či s okolím vůbec. Chápeš? To není z mé strany výtka, ale dobře míněná rada na základě i vlastních zkušeností, protože člověk potřebuje mít sebevědomí, schopnost komunikace, bránit se, prosadit se atd. , jinak ho okolí či společnost "ušlape". Rozumíš mi, jak to myslím?  

3) Mě napadá ještě další možnost, proč se Váš vztah horší, a sice ta, že možná je to proto, že přítel samozřejmě poznal jaká jsi, citlivější, zranitelnější, méně sebevědomá atd. , a třeba doufal, že Ti svým, byť specifickým stylem humoru pomůže se trošku změnit, aby jsi měla větší nadhled a vše jsi si tak nebrala, ale ono to nezabralo, a tak už třeba má méně trpělivosti, přestává ho to tolik bavit atd. , že jsi se třeba v jeho očích jakoby nikam za ty 4 roky neposunula (v tomto podobný příběh už tu byl), což třeba ale on očekával. Ale prosím Tě, opět, to není z mé stany výtka, jen úvaha o případné další možné příčině, nic víc 

Text uživatele: 

Tím "dlouho jsme spolu nebyli" jsem myslela to, že je právě v zahraničí, na 3 týdny - to zmiňuji v úvodním příspěvku. Tím odstupem myslím to, že jsme si i pár dní nevolali + že se nevidíme - to jsem také zmiňovala v jiném příspěvku.  Měli jsme nějakou neshodu a nějak jsme to nevyřešili, pár dní jsme spolu zkrátka nemluvili, ale teď už spolu mluvíme. Přítel se tento týden vrací, jak jsem psala…

Ano, bydlíme spolu, ale teprve krátce (cca půl roku), ale určitě to není nijak stereotypní. Dokážeme si udělat i čas sami na sebe, jít ven, sportovat, udělat si společně věčeři a povídat si, pustit si film či jít do kina. Protože on již pracuje a já ještě studuji (+příležitostně pracuji) tak se nevidíme úplně každý den, tak si myslím, že si jsme pořád tak nějak vzácní. Volné chvíle se snažíme trávit co nejvíce společně.  

 

To, že jsem zranitelná a citlivá jsem se již snažila řešit i s odborníkem a úplně chápu co to znamená v dnešní společnosti a už jsem se bohužel i v práci a ve škole setkala s tím že okolí to nějak vycítilo a stala jsem se terčem. Hodněkrát jsem doplatila na to, jak jse se snažila být k okolí milá… Tím ze sebe nechci dělat oběť nebo chudinku. Veřte mi, že na tom pracuji a snažím se, ale je to běh na dlouhou trať. Problémy bohužel pramení již z mého dětství a puberty.

 

Přítel ví, jaká jsem, ale věděl to už od začátku. To on o mě stál a navázal se mnou prvotní vztah. Řekl, že se mu ta křehkost právě líbí. Nejsem nějaká puťka, co udělá co se jí řekne a  když se na ni zařve zaleze do kouta. Jen si zkrátka více věci beru a víc nad vším přemýšlím, . Ale určitě dokážu říct, když se mi něco nelíbí. Jen si to nějak před ním nedokážu prosadit.  

 Jo a s tím, že jsem napsala že sama nedokážu být jiná ale po příteli to chci - jak už jsem psala zde několikrát, jsem si vědoma toho, že nelze člověka ve své podstatě a v chování změnit - ale chci jen aby na mě bral nějaký ohled a umírnil se. Stejně tak i já na sobě pracuji a snažím se být tolerantnější a méně řešit některé zbytečnosti.

Chápu, že jsem málo sdílná, nemám s internetovými diskuzemi takového druhu zkušenost a ani jsem nemyslela, že by měl někdo zájem moje problémy dopodrobna zkoumat . Chtěla jsem se jen nějak vypovídat…

 

Text uživatele: 

Existuje úsloví, co říká, že každý, koho potkáme, je pro nás buď dar, trest, nebo lekce.

 

 

Já s ním souhlasím a myslím, že hodně z lidí, co potkáme, nás změnit má a že právě proto jsme je potkali. A taky si myslím, že kdo tu změnu odmítá, dostává se do stejných situací stále dokola.  

A ve tvém případě mám zrovna ten pocit, že tvůj partner pro tebe lekce být má.

Jen samozřejmě nevím jaká  (i na mně tu je stále málo informací a ty, které tu jsou, si pro mně protiřečí) . To se teprve ukáže, někdy i až s odstupem času.

Stále se tu dokola řeší, jestli se lze změnit a kdo se má měnit - já mám pocit, že když se člověk něco naučí nebo odnaučí, tak to neznamená, že se "změnil". Je to ten samý člověk, co byl, jen prostě umí něco nového. Možná to lze lépe vidět až v určitém věku - já sama se nepokládám za stejného člověka co ve dvaceti nebo třiceti a dost věci bych řešila jinak, kdyby se mi staly dnes (16.07.2016) - čili jsem se něco naučila, dá se to brát i tak, že změnila.

Ale mám pocit, že to tu je stále bráno jako že někdo chce z kočky dělat psa, což je nesmysl.

 

Tím chci říct, že jestli tě ten vztah přiměl nad sebou přemýšlet a "něco" se sebou dělat, tak je to dobře.