Téma: Pocit odcizení v dlouhodobém vztahu

Mila Mucenko, jelikoz z lasky se neda zit, zatimco z prace ano, budes to muset nejak pretrpet.
Nejvic me dostala veta: Práca sa mu páči, keďže tam má aj lepšie zaplatené, cíti sa tam fajn, preto ho ani nechcem nútiť zmeniť si ju.
To bys byla radsi, aby byl na podpore a travil a tebou kazdou volnou chvilku?
Promin, ale tak nejak jsem nepochopila, co tu vlastne resis. Pokud zarlis na jeho praci a prostredi, nezbyde ti nic jineho, nez se preucit na servirku anebo se s nim rozejit.

Jasné že by som nebola radšej, ak by bol na podpore. Veď píšem, že som rada, že má konečne prácu, kde sa cíti dobre a je s ňou konečne spokojný.

Je ťažko niečo takto písomne vysvetliť a snažila som sa, ako sa len dalo.
Je to tým, že vážne sa spolu skoro vôbec nevidíme. Vidieť sa za mesiac dokopy možno 1 deň je málo. Možno mám pocit, že zrazu je zaneprázdnený novou prácou a ja ho už až tak netrápim.   Možno je to iba môj pocit a veľa vymýšľam… máme len horšie obdobie… neviem… chcela som len počuť nejaké iné názory na vec
ďakujem

A přítel je v práci celý týden a ty studuješ celý týden? Přeci můžete můžete za sebou vzájemně jezdit, aby jste se viděli častěji, nebo ne?  

Tak v podstate on má voľné 2 dni v týžni, ja možno 3-4 - víkend a úplne voľné dni (z toho sa niekedy aj učiť potrebujem). Mám čas aj vo vyučovacie dni, poobede, lenže takto sa to u nás riešiť nedá, keďže buď je v práci a keď nie, auto nemáme a kým by sme za sebou došli autobusom, to by bolo možno na hodinu, čo sa neoplatí ani finančne, ani časovo. to dochádzanie je problém.
a v tie úplne voľné dni - buď sa nám to prekrýva a nemôžme sa stretnúť, alebo tiež chápem, že keď už má voľno, tak si potrebuje aj on trochu oddýchnuť a byť predsa doma.

No já nevím, ale já jezdím cca hoďku autobusem běžně, a nepřijde mi to nijak časově ani finačně (nemyslím si, že jezdit autem je lacinější, než autobusem) náročné. Já si myslím, že by se to dalo bez problémů naplánovat a zorganizovat, oboustranně nebo i klidně po škole Ty za ním, večer strávit spolu a ráno autobusem zpět do školy, nebo obráceně. Za našich mladých let jsme tak za sebou - za svojí láskou jezdili běžně a i o něco déle 

Promin, ale puvodne jsi psala, ze se vidate 1-2x do tydne, ne do mesice. Proto jsem nevedela, co vlastne resis. Pokud se vidite jen 1x do mesice, chapu, ze ti chybi. Ale spocitej si, jak dlouho budes jeste studovat a taky co se zmeni po skonceni skoly. Vidis nejakou spolecnou budoucnost? Jaky obor studujes? Budes mit moznost zamestnani blizko nej?
Pokud vidite spolecnou budoucnost stejne, urcite nejake reseni najdete. Myslim, ze mas vsechno a trapis se uplne zbytecne.

Vidíme sa tak jeden krat do týždňa možno, to áno, ale na taký čas (počet hodín), že ak by som to dokopy zrátala, vyjde to možno na 1,5 dňa za mesiac…
V budúcnosti chceme byť spolu, lenže s prácou to je ťažko. Neviem teraz povedať, či ju zoženiem v rovnakom meste, alebo napr. v meste kde študujem. A kto vie, čo bude o ten rok, to je teraz ťažko povedať. Budem pravepodobne zamestnaná v inom odbore ako on, niekde, kde je napr. 8 hodinová pracovná doba a nie taká, ako to býva v reštauráciach a pod.   Čiže to zas sa nebudeme nejak vídať, ale vravím, to sú len dohady a nevieme čo bude… Neviem kedy už budeme spolu bývať a podobne.
Ďakujem

Chapu, ze kdyz je clovek zamilovany, chce sveho partnera mit co nejcasteji u sebe. Ale kdyz to jinak nejde, nemusis se proto trapit. Jak to vidi on do budoucna? Treba ma nejake plany, ktere te uklidni.
Hlavne z toho nedelej problem, protoze zas tk velka tragedie to neni.
Co maji rikat napriklad manzelky autobusaku nebo kamionaku? Co maji rikat partneri doktoru, sestricek, pecovatelek, hercu,   zpevaku, sportovcu? Ja treba nechapu holky, co si namluvi fotbalistu nebo hokejistu a pak jim delaji sceny, ze kluci chodi na treninky  netravi cas s nimi.
V zivote je vzdycky neco, co ma prioritu. Clovek se musi jenom prizpusobit nebo hledat jine moznosti.

Noo ja som napr. hneď na začiatku povedala, že nechcem mať vzťah, kde on bude pracovať ako kamionista dajme tomu a budem v podstate celý život sama doma, bez muža. Máme taký prípad aj v rodine a toto naozaj nechcem. viem že niekto tak žije, ale toto podľa mňa nie je život, nie normálny (tým sa nechcem nikoho dotknúť, len je to môj názor).
Ale áno, sú teda aj horšie prípady ako môj. Uvidíme teda asi časom.
Ďakujem

Mucenko, pokud tvuj pritel dela v pohostinstvi, musis pocitat s tim, ze ani v budoucnu se casove nic moc nezmeni. To uz nese tohle povolani s sebou.
Po vsech tehle diskuzich si myslim, ze rozhodnuti je na vas dvou a ze tady ti nikdo nepomuze.
Preji ti hodne stesti.

Mucenkapo, budu asi přísný, ale Ty se na to nedíváš očima svého přítele, protože z textu je cítit ryzí sobeckost a nulovou schopnost empatie.

To vyznělo možná tvrdě, ale není to tak tvrdě myšleno. Myslím, že Tvůj stres, který si sama konstruuješ, je projevem nedostatku životních zkušeností, které ve svém věku nemá většina lidí, což je ok. Takže vše se časem zlepší, protože v empatii se lze zdokonalovat a sobeckost se časem díky ní umí potlačovat.

Do baru … a v práci mu to nevadí?

Já chápu, že Ty chceš vypadnout mezi lidi ale do baru?

Zamysli se: Jak dlouho by se Tobě líbilo chodit se bavit do školy? Jen proto, že by Tvůj přítel chtěl vypadnout mezi lidi? Jinak řečeno: Tahat přítele do baru je něco jako tahat ho do práce. Tipnul bych si, že to dělá hlavně kvůli Tobě.

Jistě, nemá k tomu odpor, ale ani se nedivím, že ho to tam až tak nebaví. Pro Tebe je to vzácné, ale on to má celý den jen trochu jinak a jít tam relaxovat prostě jiné myšlenky nepřinese.

Zkuste si najít něco zcela jiného. Třeba sport, výlety, společenského nebo online MMORPG hry, tanec apod.

Žárlit na svatby a na kalhotky?

Na internetu je tolik porna zdarma a každý člověk (žena či muž) dnes může vidět tolik věci, že nějaké kalhotky na svatbě už každého nechávají chladným. Rozhodně to není důvod k žárlení. Ty se bojíš víc svých přehnaných představ, než toho co realita nabízí.

A hlavně. Pro něj to je v první řadě práce. Až mě zarazilo, jak se na to díváš primárně jako na zábavu.  

„je to muž a proste to berie ako FAKT“

Tohle vše mi muži nedeklasujeme na pouhý fakt. Dobrou práci bereme jako logickou, potřebnou a důležitou věc nejen pro sebe, ale i pro spokojenou partnerku a proto, když jí máme, nevytváříme si zbytečné vykonstruované „co kdyby“. Proto se Ti jen mylně zdá, že to neřešíme. Řešíme víc než Ty. Ale Ty neřešíš práci, ale chiméry.

V tomto případě totiž opravdu není co řešit.

V tomto případě je Tvůj pohled na celý problém opravdu jen sebestřední. Proto ho lze snadno vyřešit.

Doufám, že to nebereš tak, jako bych Ti nadával. Jen narovinu říkám, jak to vidím a věřím, že řešení je pouze v otevřeném jednání.

„on si o mne určite myslí vtedy svoje. “

Tohle zákulisní myšlení je typické pro ženy, ne pro muže. Je zbytečně dělat si představy o tom, jak my muži myslíme. Myslíme mnohem otevřeněji a upřímněji než vy ženy. My muži jednoduše nemáme mozkovou kapacitu na komplikované mezilidské hry. A většinu z nás to ani nebaví. To je rozdíl mezi muži a ženami a je dobré, když to každá strana ví, nemění, jen si to uvědomuje a akceptuje.

Takže nezbývá než dodat: změn sebe, změníš svůj svět.

Empatická som myslím dosť, inak by som to tu neriešila. Chápem, že on všetko môže inak pociťovať a mať úplne iný názor na vec ako ja. Preto sa snažím možno aj na základe vašich názorov zistiť, že fakt len preháňam… potrebovala som sa vyrozprávať a počuť iné názory.

Bar

za ten bar si môžte dosadiť čajovňu, reštauráciu, hocičo… proste niekde si len tak posedieť. Aj nad tým som rozmýšľala, že mu to stačí v práci, ale on bol takýto stále čo sa tohto týka. A viete, teraz v zime sa toho veľa robiť nedá, iba sa chvíľu niekde prejsť a potom sa ísť niekam zohriať. Športujeme spolu v lete, aj na výlet ideme keď sa dá, s týmto nie je problém. Skôr mi šlo o to, že sa odtiaľ ponáhľa stále preč, ale asi to bude fakt tým, ako vravíte, že on je v takom prostredí takmer denne. Tak sa budem musieť zmieriť, že ja s ním takýto druh "kultúrneho vyžitia" asi veľmi nezažijem.
Akcie
Tu asi môj problém plynie z toho, že on tam zažije kopec srandy zatiaľ čo ja sa trápim kvôli všetkému (čo je teda môj problém, že to takto beriem). Nie v zmysle, že nechcem aby sa bavil a aby kvôli mne smútil teraz neviem to veľmi dobre vysvetliť. Keďže sme tak dlho od seba, je celkom oprávnený aj strach z mojej strany, že pri takých "ľahších ženách", ako som spomenula v príklade, môže sa všeličo stať. Aj keď toto mi už bolo vyvrátené, že by sa to určite nestalo, ale vravím to len kvôli tomu, že aj toto mám stále v podvedomí niekde.
FAKT
práca je dôležitá, tiež to tak beriem a viem, že človek sa bez práce veľmi nezaobíde. Mať dobrú prácu, kde je človek spokojný je dôležité. Viem, že on to berie možno tak, že:
"Mám super prácu, kde robím čo ma baví, nie je tu nuda, je tu aj sranda, dobre mi platia atď. Mám priateľku, ktorú ľúbim, sme spolu už dlho atď. Všetko je v poriadku, som šťastný a aj keď sa teraz veľmi nevidíme, zvládneme to a nie je to žiaden problém."
No práve toto mi asi "vadí", že ja sa takto trápim kvôli tomu a on to tak neberie, alebo mu to je jedno. Ani ja sa nechcem kvôli tomu trápiť, ale nejak to neviem ovplyvniť.
myslenie
Ženy sú v týchto veciach komplikovanejšie, rozoberajú a riešia veci z každej strany (teda niektoré) a chlapi nie, toho som si vedomá. Preto sa možno snažím aj pomocou Vás získať iný pohľad na vec. Tu ide len o to, že keď som taká náladová kvôli týmto všetkým veciam, čo sa teraz dejú, nie je ani mne príjemné keď takto vybuchnem bezdôvodne, alebo ho kvôli niečomu trápim… veď toto ho tiež nemusí baviť, nie? zachvíľu si takto bude myslieť, že som už vážne blbá.

Všetko ma žerie kvôli tomu asi, že naozaj ja sa s ním nevídam takmer vôbec a on zažíva všetky zážitky a srandy s niekým iným, pričom ja ho teraz nemôžem mať. On má taký optimistickejší pohľad na vec zrejme ako ja, a ja sa len trápim a možno zbytočne. Len sa bojím, že sa takto odcudzíme. Pretože vidieť sa s niekým, koho človek ľubí, raz za mesiac nie je sranda. Vzťahy na diaľku v podstate tiež stroskotajú na podobných problémoch - ľudia sa nevidia, necítia toho druhého, chýbajú si, po čase sa aj odcudzia a je koniec.

Neberiem to v zlom ani sa nehnevám. Naopak som rada za názor a potrebujem aj iný pohľad na vec, možno aj preplieskať nech sa uvedomím, lebo niekto ma aj horšie vzťahové problémy a som si toho vedomá. Ale pre mňa je teraz toto problém, ktorý ma trápi.
Ďakujem Vám ešte raz

Empatická som myslím dosť, inak by som to tu neriešila.  

Je rozdíl mezi tím myslet si to o sobě a doopravdy vědět co to je.

Když jsem to psal, nepsal jsem to proto, abych Tě kritizoval, ale proto, protože nedostatek empatie způsobuje Tvůj aktuální problém. Pokud se naučíš vnímat více pocity jiných než Ty svoje, pak se s nimi naučíš i lépe komunikovat a prosazovat svoje názory a touhy.

Bar - za ten bar si môžte dosadiť čajovňu, reštauráciu, hocičo

Ano, to bylo zřejmé, ale ať si tam dosadím cokoliv z toho co navrhuješ, v praxi jde pouze o „synonyma“ toho samého. Ty musíš vymyslet zcela jiné prostředí. A že se v zimě toho nedá moc dělat je nesmysl.

Akcie

Tvůj smutek pochází z toho, že nejsi spokojená se svým životem a stylem jak ho žiješ. Volnost a zábavu závidíš příteli.

To je ok. Uvědom si, že ještě máš čas v životě vše dohnat, tak pro teď se s tím nestresuj.

Nejlepší odměna je po práci a Ty máš teď školu. Studuj, buduj co největší síť přátel a v budoucnu zábavu doženeš.

Nejde o lehčí ženy. Asi si toho zažila ještě opravdu málo. Lidé prostě blbnou. Různě. Kalhotky opravdu nejsou nic dramatického.

A je větší pravděpodobnost, že ho za pár let podvedeš Ty, než on Tebe. Studuješ VŠ – dostaneš se do jiného, vyzývavějšího prostředí a budeš mít jiný problém – Tvůj přítel nebude stačit konkurovat.

Aj keď toto mi už bolo vyvrátené, že by sa to určite nestalo,  

Něco takového se nedá vyvrátit. Já neříkám, že Tvé obavy nejsou oprávněné. Lidé podvádějí všichni. Ještě jednou – všichni. 2/3 žen a 2/3 mužů. Ale pokud Tě podvede, tak to nebude nutně v práci na svatbě apod. , kde má spoustu práce.

FAKT

To cos napsala do faktu máš hlavně komunikovat s ním. Myslím, že jsi to ještě neudělala. Ne způsobem, aby porozuměl, že Tě to trápí.

Proto říkám, že Tvá zručnost v empatii je zatím slabá.

Ženy sú v týchto veciach komplikovanejšie, rozoberajú a riešia veci z každej strany (teda niektoré) a chlapi nie, toho som si vedomá.

Vědomá jsi si toho špatně. Dle mých praktických pozorování je to trochu jinak. Ženy se na věci nedívají z každé strany, ale jenom z těch stran, které zajímají je – tím si mylně myslí, že je to ze všech stran. Ale kolik je analytiků (profese) mezi muži a kolik mezi mezi ženami? Už to by Ti mělo dát silný argument že ne vše je tak, jak se domníváš.

Už jen tím, jak podceňuješ a zevšeobecňuješ muže dokazuješ, že se na věci nekoukáš ani empaticky ani ze všech stran.

Muži naopak, se umí na věci podívat ze všech strach mnohem objektivněji, protože některým atributům nedávají větší váhu než druhým (zjednodušeně řečeno pro náš případ). Je to dáno biologií mozku – ženy ovládají hormony a city, proto dáváte váhu na atributy podle pocitů a často upřednostňujete ty sociální a egoistické (myšleno ne jako sobectví ale jako sebeurčení – ego - já).

Vy si sebe uvědomujete mnohem víc než muži. Vy máte geneticky implementováno zajistit zdroje pro sebe a potažmo pro své potomky. Muži, ať to zní jistě opačně s Tvým přesvědčením, zase mají implementováno rozdávání – musí zajistit prostředky ne pro sebe, ale pro ženu.

Vztahy na dálku …

Víš, Ty vztahy na dálku nerozbíjejí vztah. Ten vztah je rozbit před tím, než to začne na tu dálku.

Váš vztah nemá vyjasněné priority. Neumíte komunikovat. Ty si myslíš, že komunikuješ. Ale komunikuješ nejasně. Očekáváš, že Tvému příteli všechno dojde. Zapomínáš ale, že jsi mu v podstatě nic neřekla. Nemá mu co dojít, protože nemá informace. Tys mu informace předala jen v svých představách, ale ne v realitě. Měla bys proto méně přemýšlet a více konat.

Držím pěsti.  

Nevieš čo chceš.  

Neviem čo chcem? Ako konkrétne? Mám problém s niečím iným a nie v nejakom rozhodnutí typu chcem/nechcem.