Téma: Po 20 letech manželství řekl: "Už tě nemiluju."

Text uživatele: Kolik je dětem? Už asi budou brzo dospělý, ne? Tak si do tý doby najdi milence a pak se s manželem rozveď.

Text uživatele: A co příčina tohohle podivného vyznání? Nemá milenku? Mě se nezdá, že by normálního chlapa jen tak napadlo něco takového říct. Spíš to vidím, že chce oboje....rodinu i svůj "druhý život". Takže vlastně Tebe využije a na radovánky jinam....Tuhle situaci bych určitě nechala chvíli v klidu, ale ne na dlouho.

                                      

Text uživatele:    Teď jsem viděla v televizi pořed o homosexuálech, kteří byli normálně ženatí, měli děti a manželky. Nemusí to být zrovna Tvůj případ, ale vysvětlení by to bylo. Možná se stydí to přiznat , možná kvůli dětem. Těžko říct. Já osobně bych počkala, tak rok. A potom to řešila.  Pokud v tom není milenka, ale milenec tak bych se nerozváděla.  A novým příležitostem se nebraň, až se vzpamatuješ z otřesu, tak se ničeho nezříkej. V televizi budou dávat film, Líbáš jako Bůh, udělej si pěknej večer s dvojkou bílého a sleduj. Fakt, stojí to za to.

Text uživatele: 

Ahoj. tak to mám to samé. 15let jsme manželé a najednou mi nemá rád. Prý nikoho nemá. Máme dvě krásné děti 4 a 11let. Byla jsem štastna,mám ho ráda. Jinak jsme spolu 17let. Chce zustat jen díky dětem. Já to nezvladam. Zhroutilo se mi uplně všechno.

Text uživatele:   To věřím, na tohle nejsme připraven nikdo.  Chce to čas, zapřít se a čekat. Ale, kdo na to má nervy. Stres si vybere svoji daň a podepíše se na Tvém zdraví.  Málo která z nás je takovej flegmatik, aby nad tím mávla rukou, zabouchla dveře a jedeme dál. Nakonec si musíme zachovat alespoň trochu hrdosti, co nám zbyla. Protože nikde není napsané, že je všem trápením konec.

Text uživatele: Nejhorší je.že ho miluju. Byla jsem hrdá,že mám tak hodného manžela.Pomáhal mi. Celou mateřskou jsem pracovala jako kadeřnice,makala od rána do večera a snažila se mít vše perfektní. Dceru jsem si neužila a najednou jí jsou 4 roky.  Najednou mi nemiluje,nechce semnou nikam chodit. Prý jsem si to zničila já sama. Nemam zdání jak. Mozek mi to nebere. Dnes mi řekl,že nemáme peníze a proto mi nemá rád. Kdo v dnešní době neřeší peníze? Nejsem ta která utrácí sama za sebe. Srazil mi na kolena a nemohu vstát. Mám dojem,že se zbláznim. Mám škemrat o lásku,nebo ho nechat plavat?

Text uživatele:   Já bych ho k ničemu nepřemlouvala. Sice bude sakra těžký okolo něj chodit a předstírat lhostejnost, ale Ty si zachovej špetku důstojnosti a nenaléhej. Tady opravdu ukáže čas. Přeji Ti hodně sil.

Text uživatele: 

Všechny ohlasy nebo komentáře jsou si velice podobné. Já to vidím z té druhé strany. Buď to tímto způsobem vyřešit chceme ( a jsme takoví srabi, že to neřekneme přímo do očí) nebo ne a chceme jen někoho vedle sebe. Někoho, kdo by se o nás staral, ale ty druhé věcí děláme s někým jiným. Třetí možnost-impotence by asi každý chlap chtěl řešit a myslím si, že by jste vás to trklo. Určitě bych na vašem místě nepředstíral lhostejnost. Na tu bychom si rychle zvykli, bylo by to jen oddálení problému. (Manželce to vyhovuje a já si dál mohu jinde pokračovat, mám to skoro posvěcený.) Já osobně bych na vašem místě zkusil udělat rázný konec, pokud bych měl kam, odešel bych nebo bych trval na odchodu partnera. Byl bych neoblomný, aby on věděl, že to myslím vážně.  Po nějaké době samoty (či soužití s jinou/jiným) mu dojde, že mu žena opravdu  chybí. Začne se mu stýskat. Je totiž skoro jisté, že i když si on myslí, že vás nemiluje, nemusí tomu tak být. Pokud se ale nebude chtít vrátit, nebude prosit a zkoušet to dát znovu dohromady, nechal bych to tak být. Zcela jistě by od vás dřív nebo později utekl. Je to jen váš čas, je na vás, zda chcete jednou naplno žít nebo čekat další zbytečné roky v domění, že se vše samo změní. 

Text uživatele: Proč je chlap srab? Pokud má jinou a je zamilovanej,tak proč to neřekne . Nechápe,že doma to nebude nikdy dobrý? Bude mi to strašně bolet,ale časem se s toho dostanu. Takhle se opravdu prodlužuje naše trápení. Dva dny je to hezký a pak je to zase horor. Díky každé blbosti se hádáme. Nechce komunikovat,uráží mi,že jsem blázen a že se mám léčit. Podráží mi u dětí,já neco zakážu a on si hraje na hodného. Tose přeci nedělá. Nikdy mi nelhal,ale začal,dělá si co chce,chodí kam chce a já sedim doma na zadku s dětma. Bohužel mu nevěřím ani slovo,mám dojem,že mi jen lže. Jednou se omlouvá a za pár dní se chová zase ukrutně. Vlastně nemám zdání co potm všem k němu cítim.