Téma: Pečuji sama o děti a domácnost - manžel s ničím nepomůže

Začnu takhle, když odejdeš, tak to nebude o nic jednodušší. Když totiž někoho nesnášíš, ubírá ti to dost energie, které jak sama píšeš, máš dost málo. Pochybuju, že odchodem ti přestane tvůj muž vadit. Prostě se to jen přenese na to, že kvůli němu jsi musela odejít a teď nemáš např. tolik peněz nebo máš víc starostí a tak dále.

Situace, kterou popisuješ, není samozřejmě dobrá. Není dobrá pro tebe, protože ti nějakým způsobem nevyhovuje. To je pochopitelné. Zkus se ale zamyslet nad tím, že každý má právo na chybu. Já, ty, tvůj manžel, šéf v práci, prodavačka, operátor, poskytovatel internetu a tak dále. Chyby druhých nás štvou. Proč? Protože sami sobě nedokážeme odpustit. Máme představu o dokonalém světě, kde my i naši blízcí všechno zvládají bez problému, chovají se tak, jak my chceme. A pak je jasné, že jsme ztrápení, když je to jinak.

Ano, každý jste jiný, ty a manžel. Znamená ale odlišnost nutně špatnost?

Zkus si rozmyslet, jak by vlastně váš ideální vztah s manželem vypadal. Klidně si to i napiš na papír. Co po něm vlastně chceš? Aby byl více času s dětmi? Aby si po sobě uklízel oblečení, když přijde z práce? Aby ti nevyčítal věci, které nestíháš?

Pokud člověk reaguje podrážděně, může se dočkat s největší pravděpodobností podrážděné reakce. Zkus věci, které po svém muži chceš říct tak, aby to vyznělo líp. Je přeci rozdíl mezi: říct s úsměvem "Lásko, prosím, dej si to oblečení na věšák (židli, do skříně). " než : "Musíš to oblečení pořád házet někde po zemi? Nevidíš, že jsem unavená? Celej den tady makám a ty seš schopnej akorát přijít, hodit hadry na zem a sednout si k počítači. "

Vždycky je lepší říkát věci bez výčitek. I když byste se bavili o tom, že ti něco vadí. Že se nestará a tak podobně. Povídáte si spolu? Má zájem ti třeba říct, co bylo v práci? Vyslechneš si ho? Poslouchá tě, když bys mu říkala, jak jste se s dětma měli?

Já vím, dcerka je malá, ty seš unavená, ale když budeš na svého muže koukat jako na neschopnýho blba, nebude to lepší a tobě bude jen hůř. Pokus se s ním domluvit na nějakých základních věcech ve vašem vztahu.

Barča to napsala pěkně. Taky mě napadlo, nebylo by možné jet na týden k prarodičům na prázdniny? Manžel se pořádně vyspí a taky možná přijde na to, že šlapat po smradlavých ponožkách není nic moc. Manžela nepředěláš úplně, ale trošičku to třeba půjde. Mamka to s tím prádlem řešila tak, že po tátovi neuklízela. Neměl vypráno, vyžehleno. Odpověď byla- já jsem myslela, že to ještě budeš nosit, když to není v koši na špinavé prádlo.   Bylo toho trošku víc a povedlo se. A to tátovi bylo už kolem 50. Co se týká hraní, učení, taky to  ztátovy strany bylo minimum. Ale musím přiznat, že teď si to vynahrazuje na vnoučatech.

Mám taky ročního chlapečka, a 2,5 letou slečnu. Doma je bordel, občas nestíhám uvařit, večer jsem úplně hotová a to už prcek spí celkem slušně. Přítel má naštěstí rozum a ví, že když udělám pořádný úklid, za 5 minut je v pokoji jak po bitvě.

Teď jsem si všimla, že jsem napsala Barča místo Voslík- omlouvám se. Tato chyba se stává jednou za 100 let

Já jsem si říkala, kde že má Barča ten příspěvek Na pár dní zmizet je taky fajn nápad. Řekla bych, že pak bude manžel rád a mohl by si některých věcí víc vážit

   Voslík a jancaho mají pravdu, nenásilně bez křiku zapojit partnera do chodu domácnosti. Moje babi vždycky říkala, 14 dní po svatbě je nejdůležitěších na určení pravidel a jak si ho naučíš, tak ho budeš mít.