Téma: Nucení k prostituci v Itálii, v zajetí 3 roky a trvalé duševní stigma - narušilo to zásadně můj nový vztah

Milá Jitko, každý děláme chyby, a pokud Vás přítel opravdu miluje, tak Vám tu Vaši odpustí. Je to přeci už tolik let. Navíc to není nic, co by se ho týkalo, kromě toho, co "řeknou lidi". Jestli se ale místo pochopení setkáváte z jeho strany s nadávkami a ponižováním, tak to není ten pravý. Připadá mi, že se Vás spíš štítí a jde mu jen o to, jaký světlo to vrhá na něj, přitom Vy jste tu ta, který ublížili a který by měl pomoct to překonat. Já bych ho teď nechala, netlačila na něj, třeba i někam odjela, ať si to srovná v hlavě.

On ten tvůj "příběh" má ještě i po letech trhliny, tak se nediv …

Jaký trhliny? Já tam žádnou nevidím, i když je fakt, že možná jen blbě koukám Každopádně Jitko, je to těžký. On se musí rozhodnout, jestli Tě bezvýhradně podpoří a bude věřit, nebo jestli zvolí jednodušší cestu a odejde. A ne každej je na tom tak, že dokáže zvolit cestu, která možná bude bolet. Nevím o vašem vztahu nic, takže se těžko odhaduje. Já jsem hodně tolerantní, ale taky by mi trvalo pár týdnů, než bych se s tím nějak srovnal a popral. Každopádně bych to ale aspoň zkusil a nemyslel jsi, že "jednou děvka, vždycky děvka". To je hodně hloupý uvažování. Že zvažuje ukončení vztahu, to se asi dá pochopit, jestli na něj není dost silnej. Ale to ponižování neberu.  

Trhliny? Fakt moc fajn reakce. Dík za odsouzení a za černobílej přístup, i to je potřeba.  

Odsouzení? Nic takového jsem nepsala. Já jen, že když jsi měla roční známost s Italem, kde všechno fungovalo náramně, pak nechápu, kde byly ty holky, co posílal na ten Kypr? A to byl na tebe i na ně sám? Protože si myslím, že v organizovaném zločinu to tak nechodí, aby jednotlivec - naháněč holek - jen tak některou po třech letech pustil domů, když by mohla zalarmovat policii a později vypovídat u soudu třeba. Byl vůbec nějaký?

O trhlinách jsem napsala taky proto, že ti, kteří ti původně pomáhali, ale pak tě potopili, si zřejmě podobné otázky kladli také.

A ne, nemyslím si, že jednou děvka, vždycky děvka. Ale aby to tak nebylo, pak by ses musela se svou minulostí vypořádat poctivě a bez opírání se o mediálně známé případy. Ty totiž končily trochu jinak.

P. S. Uvědom si, že svůj názor jsem si vytvořila na základě tvého psaní. Přesto tě neodsuzuju, protože jsi měla snahu minulost uzavřít a žít jiný život. Snaha ale někdy nestačí …

Lidi pro tohle nemají pochopení. Byla jsi k tomu nucená, nedělalas to dobrovolně. Je to jako by tě někdo znásilnil nebo opakovaně. To se například stalo mě. byla jsem znásilněna nezámým člověkem kterého už dopadli. A nikomu z okolí jsem to radši neříkala protože vím jaký jsou lidi. To by byly řeči - určitě si za to může sama, nojo měla sukni a já nevim co. Nikdy za to nemůže ta holka. Ale lidi to nevidí. Pro ně je to událost roku o které se může klábosit ještě hodně dlouho.

Já tenkrát myslela že se budu muset odstěhovat na mars, pokaždé když vyšlo něco o tom v novinách. Lidi nevěděli že jsem to byla já, ale už to že by se to mohl někdo dozvědět. Proto se takové věci neříkají. Nevím proč jsi vubec tu informaci že jsi dělala šlapku v zahraničí vypustila ven? Donutili tě okolnosti nebo sama? Jako já vím že člověk po činu má sto chutí se vybrečet celýmu světu na rameni ale v tom je ta zrádnost - ten svět pro to nemá pochopení a ještě se to obrátí proti tobě a dá ti druhou facku z druhé strany. No ale už se stalo. Příteli bych se to snažila nějak normálně vysvětlit. Opravdu záleží, jestli jsi k tomu byla nucená nebo ne. To je velký rozdíl. Podle toho co píšeš tak byla. V tom případě by měl být rozumný. i když kdoví

Proč jsem to chtěla říct? Měla jsem tenkrát pocit, že se mi zhroutil svět, že nemám sílu. A asi jsem jí ani neměla, nechtěla a nedokázala jsem na to být sama. Ten kluk, ten Ital, pro mě byl celej rok předtím ztělesněním dokonalosti. Bydlel v Česku, údajně tu měl nějakou agenturu, ta dokonce i existovala a znali ho tam, byl - no prostě neuvěřitelnej. Připadal mi fajn, férovej a já se zamilovala. A pak se stalo tohle. Bylo hrozně těžký to pochopit, přišlo mi to, že svět je hrozně nespravedlivej. Asi jsem chtěla pochopení nebo co já vím. Pomoc a podporu určitě. Tak nějak jsem věřila, že lidi nejsou špatní. Aspoň tedy ti, kterýma jsem se obklopila. Jenže když se pak stane tohle, tak si iluze opravíš. Moc nevím co dál, protože jestli se opravdu rozejdeme, tak chci hledat nový vztah. A co pak? Říct to? Neříct? Jak moc se mají věci z minulosti říkat partnerům, když už je to opravdu minulost? Mít čistý stůl? Nebo ne? Je pravda, že je tam ještě jedna věc, kterou jsem během toho pětiletýho vztahu s hrůzou zjistila. Na netu je několik fotek z jedný "akce", kde jsem měla zavázaný oči. Netušila jsem, že to někdo fotí, ale i kdyby, stejně bych s tím nic neudělala. On koukal na pornostránky a našel to tam. Ptal se a já to otočila do srandy, že je mi jen děsně podobná, přeci jen už je to spousta let zpátky. Víš, že tě něco takovýho může dostihnout. A co pak? Lhát? Přiznat? Hnusnej pocit. Ani jedno totiž není dobře. Co jeden unese, druhýho složí. A odhaduj to.  

Jitka S. - Ano, takových příběhu je a dějí se. Možná, kdyby jsme to rozebírali do hloubky, tak by jsme se dopracovali i k tomu, proč se Ti to stalo …. Myslím, že Tě nikdo nebude za to co se Ti stalo odsuzovat, protože by to nebylo správné.

Každopádně z toho co jsi nahoře popsala je jasné, že z křesťanského hlediska jsi dostala MILOST začít od znova. Proto hledej pravdu a drž se  jí! Máš možnost po duchovní stránce vytěžit strašně moc, protože jsi se asi dotkla pokory a tam kde je pokora spojená s láskou, tak tam se dějí neskutečné věci. Jitko, hledej pravdu! V bibli je psáno: Hle, všecko tvořím nové. (Zjev. 21-5) … Hledej pravdu a pochopíš!

        A něco pro povzbuzení -  (je to svědectví krupiérky Daniely),

ale proto že momentálně nejde vložit video najdi si to na Youtube:   https://youtu.be/Fxe5r01ps68

Milá Jitko, docela chápu, že to pro tvého přítele musel být pořádný šok.  Musí si to nejdřív sám probrat v hlavě. Pokud je to správný chlap a má tě fakt rád, tak to pochopí.

Samozřejmě záleží na okolnostech, na tom co se se a jakým způspbem dozvěděla, ale do toho my tady nevidíme, to víte jen vy dva

Milá Jitko S. Když tak nad tím přemýšlím, ono je vlastně jedno, jestli to bylo či čistě teoreticky nebylo dobrovolné. Prostě se to stalo, ale je to dávno pryč, dlouho se snažíš žít jinak a mít opravdový vztah. Takže ano, za mě si šanci zasloužíš, proč ne. Bohužel někteří ostatní lidé jsou velmi "starostliví" a mají potřebu se za každou cenu starat o druhé, byť po x letech a řekla bych, že je to čím dál horší a občas je až nechutné, jaká mezi některými lidmi funguje neskutečná drbárna a to nejen mezi některými ženami, ale i mezi některými muži. Proto se Ti stalo, že si hold někdo pustil pusu na špacír. Na druhou stranu se to dalo i právě proto čekat, když o tom někteří lidé věděli a vědí. Také mohla zapracovat závist, že Vám vztah fungoval a plánovali jste rodinu, tak se někdo postaral o to, aby Tvůj přítel věděl, "s kým má tu čest" = toto píši záměrně v uvozovkách, neboť si nejsem jista, do jaké míry bychom až měli či museli své budoucí partnery informovat o všech detailech své minulosti. Myslím si, že jsou věci, které jsou čistě naše věc.

No ale, když už je to takhle venku, udělala bych to, že bych se snažila příteli vysvětlit, že právě z obavy, jak bude nejspíše reagovat, jsi mu o své minulosti neřekla, nikoliv kvůli svému svědomí atd. , nechala bych mu čas, aby to vstřebal a pak, jak píše výše sidala: "Pokud je to správný chlap a má tě fakt rád, tak to pochopí."

Minulost nezměníš tak je zbytečný se tím trápit.

Jednou bych chtěl poznat takovou ženu: registracepr@seznam.cz