Téma: Nový začátek ve vztahu, nechci aby se to pokazilo

Ahoj všem, chtěla bych požádat o radu.

Je mi 27 a příteli 31 bydlíme spolu necelý rok. Máme se rádi, ale ještě jsme si neřekli "miluji Tě", už si říkám, že to snad ani nepřijde. Několikrát to ze mě málem vypadlo, ale nechci mu to říkat jako první, kdyby mi to neoplatil, těžko bych to nesla.

Před dvěma měsíci jsme se málem rozešli, bylo to celkem z ničeho nic alespoň z mé strany, nevěděla jsem, že o tom uvažuje, začal mi vyčítat spoustu věcí. Chodím do práce a dálkově studuji vysokou školu, v té době jsme se stěhovali, přítel začal podnikat a já do toho měla zkouškové období. Vše skloubit bylo náročné, ale zvládli jsme to. Tedy já se starala o starý i nový byt, o školu, práci a ještě se mu snažila pomoc.

Ve finále mi bylo po všem vyčteno, že nejedu na 100% nezvládám vše dostatečně rychle, nevidí ve mně šmrnc, že jsem sice hodná, ale že neví jestli si dovede představit se mnou budoucnost, absolutně jsem to nechápala… Je pravda, že jsem celkově na domácnost neměla moc čas, extra jsem nevařila a denní věci byli na příteli, ale on byl v tu dobu několik měsíců bez práce, tak jsem to brala jako samozřejmost to, že ustele a umyje těch pár hrnků a talířů. Hned jak jsme nanosili nábytek do nového bytu, pohádali jsme se, protože já nezvládla připravit místnost, jak on si představoval, jedinou věc, kterou on chtěl nebo si v hlavě představoval, aby bylo hotová, já neudělala a tím to vše vyvrcholilo. Já čekala, že za to bude rád, že neměl ani s jedním bytem starosti a ve finále bylo vše špatně, on by to totiž zvládl vše rychleji a hlavně by vše už bylo dávno hotové.

Takže jsem se dozvěděla, jak jsem strašně pomalá a pro normální život k nepoužití a že se ho ještě ke všemu bojím. Je pravda, že když mě nějak urazil raději jsem mu neodpověděla, bylo mi to tak líto, že jsem radši šla pryč na to mi také jednou odpověděl, ať mu na to reaguju, že to s ním budu mít těžký.

Nikdy jsem si nepřipadala jako nemehlo nebo nějak pomalá, dost mě to urazilo i ponížilo, až jsem si pomalu začla myslet, že jsem asi fakt úplně k ničemu. Asi mi už potřeboval nějak sdělit, že taky dělám chyby nevím, prostě vše co řekl mě fakt šokovalo, že jsem mu nedokázala vytvořit domov a podobně, jenže my jsme měli byt půjčený a já se tam ani doma necítila, tak jak ho mám tvořit někomu jinému. Ani jsem nevyváděla z toho šoku, jen jsem ho vyslechla, řekla na to několik argumentů, mluvili jsme o tom asi hodinu, řekla jsem proč to stěhování, když se chce rozejít, budeme v novém bytě víkend a budeme se stěhovat opět pryč??? Na to pořádně neodpověděl.

Řekla jsem si, když to tak opravdu vidí, nemá cenu v něčem pokračovat, řekl že mě má moc rád, ale že si myslí, že to nemá cenu. Chvíli jsem na něj koukala  a  pak se zvedla, začala se oblékat a on poznal, že to znamená, že odcházím, on chvíli čekal a pak, že to ještě měsíc zkusíme a uvidíme. Což mě opět zarazilo, tak co to mělo znamenat? Celou hodinu mluvíme o konci a když chci odejít, tak ještě jedna zkouška? Musím tedy říct, že se ale vše zlepšilo, já mám po zkouškovém, on začal konečně podnikat. Já se starám o byt, nakoupila jsem tam spoustu věcí, je naklizeno a občas něco uvařeno.

On se fakt zlepšil, dřív moc nevolal, teď se ozývá. Když máme volnou chvíli tak jí trávíme spolu. I sex je určitě lepší, je tam víc citu a před spaním se k sobě tulíme, což mi před tím hodně chybělo. Prostě co jsme si řekli, vzali si oba k srdci, konečně mě i chválí za nějaké věci, snaží se být citliví a já když se mi něco nelíbí, okamžitě  mu to vpálim a přijde mi, že je to asi to, co chtěl. Uplynul další měsíc od zkoušky a vypadá to dobře. Každý nám hlavně říká, jak se k sobě hodíme. Kamarádka pořád říkala, že takovýho chlapa jsem k sobě potřebovala, abych si tolik na svého kluka nedovolovala, paradox je, že on o to stojí…

Jenže teď po něm vyjíždí jedna holka, řekl o ní, že je to super baba a dohazoval ji svýmu kámošovi, že je sebevědomá a sympatická. No sebevědomá je až moc. Pořád leze za mým přítelem a je jí úplně jedno jestli tam jsem nebo ne. Prostě s ním začne mluvit a nepřestane a nepřestane a směje se na celé kolo. když jsme v hospodě je tam pokaždé slyšet jen ona a když je přítel pryč hned se zeptá, kde je a letí za ním do jiné místnosti ať tam jsem či ne, přijde mi to tak strašně trapný a nehorázně drzí vůči mě. Když  za nim zase běžela, po čtvrt hodině jsem tam přišla a dělala jak když tam nejsem už mi přijde, že mi to snad dělá naschvál. Nedokážu to přesně popsat, ale už jsem viděla dost trapných a vtíravých holek, ale tahle teda vede. Nevypadá špatně, ale já taky ne, dost si ve vzhledu věřím, ona očividně stokrát víc, přitom má přítele.

Nevím vůbec co dělat, když tam přijde, prostě pokaždé se ptá na něj a hned za ním letí. Když mi něco dával tak ona mu vyčetla proč to nedá hlavně jí. No prostě kráva. Vždycky mě chytne takový strašný vztek, že vůbec nevím co dělat, nerada bych ztropila nějakou scénu, protože tím bych ztrapnila akorát sama sebe a přítel podobné scény k smrti nenávidí. Ale bojím se, že to ve mně nějak pukne… připadám si teď trochu jak puberťák, ale nikdy jsem se z takovou nehorázností nesetkala. Nerada bych, když nám to teď klape, aby se něco změnilo nebo zničilo…Nevím prostě jak se k tomu postavit. Byla bych ráda, za vaše názory k jakékoliv části mého textu. Děkuji