Téma: Neumím opětovat lásku mému klukovi

Je naprosto pochopitelné, že když jsi po nějakém opravdovém vztahu s mužem dlouho toužila, jsi teď rozčarovaná z toho, že spolu s tímhle vztahem nepřišly i city, které jsi čekala. Píšeš, že ke svému příteli nic necítíš, že to není pravá láska, ale nechceš ho zklamat. Myslím si, že nejvíc svého přítele zklameš tím, že ho budeš dál "tahat za nos" a předstírat něco, co neexistuje. Měsíc je z mého pohledu dost dlouhá doba na to, aby - jak se říká - přeskočila jiskra. Pokud se tak dosud nestalo, už asi není na co čekat. Takže bych si na tvém místě co nejdříve s přítelem otevřeně promluvila a vysvětlila mu, jak se věci mají. Láska není něco, co by se dalo vynutit, a pokud je tvůj přítel rozumný, pochopí to. Pokud k tomu oba přistoupíte rozumně a s pochopením pro toho druhého, třeba se vám podaří zůstat přáteli.

Já bych ještě chvíli počkala..Je to tvůj první vztah. Ono v životě to není jako ve snu, že tě bude zavalovat vzdycky pocit lásky až se z toho budeš vznášet. Taky je důležité, jestli si s ním máš co povídat a máte společné zájmy, jestli si rozumíte. Po měsíci bych ještě neházela flintu do žita, uvidíš třeba za čas, jestli ti chybí když ho nevidíš atd.. Dala bych tomu ještě chvilku, po tak krátké době jste se ještě nemohly poznat.
Pokud si ale myslíš, že tě na něm nic opravdu opravdu nic nebere, tak to ukonči.

Ahoj, děkuju za obě odpovědi. To je právě ten oříšek, mám s nim spostu společných zájmů a rozhodně si máme o čem povídat. A kdyby, tak jak bych mu to měla říct, aby to pochopil?

Pokud to nezašlo dál, než jen k puse, tak to prostě ani dál "nepusť" a zachovej se, jak psala už socialni_pracovnice

Měla jsem to ze začátku taky takhle a nedokázala jsem se s ním rozejít protože mi ho bylo líto. Neopětovala jsem mu lásku asi třičtvrte roku. Divím se že to semnou vydržel. Po tom třičtvrte roku jsem se do nej strasne zamilovala když jsem videla co všechno pro me delá. Jenže tomu on už nevěřil bohužel. Aby na mě zapomněl tak si našel jinou. Tkže si na to dávej pozor, třeba takovýho kluka už nikdy nenajdeš

Kristynko  a co ti otevrelo oci?  docela me to prekvapilo, ze se tak stalo, rozesla jsi se s nekym jinym? nebo jsi byla zakoukana do nekoho jineho?

Jestli pak svoji roli nehraje i "cervena knihovna" ci romanticke filmy? Neocekavas neco, co existuje jen ve svete fantazie?

Ale k tematu, myslim, ze mesic je dlouha doba pro to, aby zapracovaly "hormony" pokud se tak nestalo, uz asi ani nestane, ikdyby jste spolu nakonec zustali ze zvyku. trapily by jste se oba, ty protoze to neni ono a on, proto, ze by citil, ze te neco trapi, pak by to skoncilo, tak, ze by jsi s nim nechtela zadne intimnosti, coz ale on by nesl tezce.

Rici mu to musis a nejlepe pokud jsi si jisty co nejdriv, aby jsi ho zbytecne neblokovala, kdyz by se mohl angazovat jinde se slecnou, ktera to nalezite oceni.

Pokud uz by jsi do toho sla, bud k nemu milosrdna a nedavejmu zadnou nadeji, musis si stat za svym, neni nic horsiho pro zamilovaneho cloveka, nez kdyz mu nekdo dava falesnou nadeji, jen proto aby ho neranil.....

Asi každý to zažil, patří to k životu. Od prvního vztahu očekáváme něco, co s ním nepříjde a většinou netrvá déle než pár měsíců. Další vztahy fungují jako ukojení potřeb člověka včetně touhy mít někoho rád, ráno se vedle někoho probouzet, společné zájmy atd.. Ale až příjde první skutečná láska, člověk zapomene co se o vztazích naučil (moc toho nebude) a když momentálně pomineme všechny ty úžasné a nepopsatelné emoce, kdy člověk cítí vrchol životního štěstí jen při pohledu do partnerova očí či obejmutí.. Tak jsme žárlivý, nedáváme dostatečně najevo co opravdu cítíme, žárlivost se stane posedlostí, a tak jeden nebo druhý v tom vztahu řekne dost a snad v naprosté většině se první lásky rozcházejí po dlouhé době, ale o to víc se pak na sebe nedokáží podívat. Nezapomeňme, že ve vztahu má větší moc ten, který "miluje míň" což v praxi znamená, že sbohem řekne ten, který si dřív uvědomí, že se více omezujete, než milujete. A opravdu to může začít nenápadně od kluka, aby holka nenosila takové výstřihy, od holky aby nekoukal po jiných holkách a to ikdyž sama dobře ví, že má v očích i srdci jen ji.. Kroťte žárlivost, rozvíjejte toleranci a dovednost aktivně podporovat partnera, díky tomu bych i věřil, že první láska je zárověň poslední (jak si s oblibou takto zamilované páry říkají). Vtahy po nezdařilé první lásce jsou pak úplně jiné, člověk teprve vnímá co od vztahu očekává a jen pohled do krásných očí partnera stačit nebude. Zvyšují se tak nároky na psychickou vyspělost partnera a většinou se polevuje na kráse, mluvíme tak o "lásce dospělých" kdy hraje hlavní roli podpora, tolerance, POCHOPENÍ, být sám sebou. Všichni lidé mají vlastní názory a příběhy na vtahy a lásku, ve všem jsou ale stejné - "První láska je los, který nevyhrává. Nikdy však nezapomeneš na jeho číslo. " Když se ohlédnu zpětně, příjde mi to krásný a skutečně vím, že ten "los" bude v mém srdci pořád. Měla by jsi k němu být upřímná a řekla mu co cítíš, pokud tě ten kluk miluje je pravda, že každá vteřina s tebou je pro něj euforie, ale žít v krásném snu není život a právě pokud tě miluje, dokáže tě opustit aby jsi našla někoho s kým budeš jednoduše šťastná. Čím dřív se vyjádříš, tím líp i pro něj, jelikož po 2-3 letech se rozejít s tím, že žil v iluzích, ve kterých mu jeho láska lhala je obrovská rána i pro psychicky silnější jedince. Přeji hodně štěstí v lásce a do života vůbec :)

Děkuju všem moc za vaše rady, fakt mi pomohly...Bývalému příteli jsem to vysvětlila, a ikdyž se mi zdál ze začátku hodně zdrcený, pochopil, a teď se spolu normálně bavíme jako kamarádi. Ještě jednou díky