Téma: Nemám s přítelem společné kamarády a zájmy - má vztah smysl?

Já bych si tedy takového chlapa, který by mě "podváděl" atd. + bych kvůli němu ztratila kamarády, protože je nikdy neměl moc v lásce, nepřála. Takže za mě ne, už to nemá smysl, navíc to tak i sama cítíš. Jinak já nejsem příznivcem prvních vztahů navždy. Člověk by měl mít pár vztahů a z nich zkušenosti, než se "usadí", třeba právě i proto, aby časem neměl pocit, že mu něco uteklo 

Myslím si, že pokračovat už smysl nemá. Spíš ale proto, že jste se ještě ani nerozhlédli a už zakotvili ve vážném vztahu. Oba teď vlastně zjišťujete, že si nemáte už co dát. Oběma dochází, že do budoucna budete potřebovat víc, než jen zvyk. Je na čase se posunout a jít dál.

Hodný, pozorný, udělal by pro mě první poslední, miluje mě z celého srdce, je dokonalý-pokud je to tak, jak píšeš, tak je myslím škoda to končit-kolik je takových. A proč byste měli mít společné zájmy a koníčky? A když jsi si nic neužila, tak co ti brání si začít užívat? Proč hned končit vztah když tě má rád? Kdybyste byli manželé tak bys hned při nějaké nepohodě se rozváděla? Člověk by se měl naučit překonávat překážky. Tak to zkus, investuj do toho vztahu a uvidíš co se bude dít. Takhle mi to přijde - mě už to nebaví tak to skončím. Je tady spousta příběhů, kdy partner pije, nepracuje, je zadlužený- to je problém a ne tenhle tvůj kdy partner tě má rád a ty se nudíš.

Takhle jsem to téma nepojmenovala… ani se nerozmýšlím, jestli s ním zůstat kvlli společným kamarádům. to je blbina. Spíš protože prostě nevím… jednu chvíli ho mám hrozně ráda a za chvíli mě zase hrozně štve všechno co dělá. Mám z něj deprese a ponorku. že mi život utíká mezi prsty a že jsem ještě mladá na to, zůstat s jedním partnerem. A nevím, jestli to zase přejde a stává se to, nebo jestli tyhle pocity už vedou ke konci a nemá to budoucnost. Když to cítím takhle. není to chvilkové, cítím to tak už skoro rok, jen jsem pořád nenašla odvahu s tím něco dělat.

Nemyslím si, že by jsi se nudila, ale jste spolu od Tvých 17ti let a prostě jste během vztahu dospěli a dozráli každý jinam, což považuji za přirozené, proto máš ty pocity, které máš a jak sama píšeš: "Mám z něj deprese a ponorku. že mi život utíká mezi prsty a že jsem ještě mladá na to, zůstat s jedním partnerem." Navíc to tak cítíš již rok. A je to Tvůj první vážný vztah - jak jsem psala, člověk by měl mít pár vztahů a z nich zkušenosti, než se usadí. Nevidím jediný důvod, proč by jsi se měla cítit tak, jako kdyby jsi utíkala z manželství či se chtěla rozvádět = to není stejná situace. Ve svém věku máš právo na další vztahy a zkušenosti. Tedy neboj se udělat ten krok, dle toho, jak to cítíš 

Moc děkuju za odpověď, vážím si toho. Asi je to pravda, měla bych něco udělat, než se z toho zblázním. Je mi ho líto, hrozně moc, protože vím, že mě miluje jako nikdo na světě a že to bude hrozně bolet. Ale takhle ubližuji jak sobě, tak i jemu. Promluvím s ním, snad to pochopí  

Jen doufám, že to nebude špatné rozhodnutí, mám na tohle smůlu. Abych pak ještě tak hodného a spolehlivého chlapa, který by pro mě udělal cokoliv, jen abych byla šťastná a pro kterého je moje štěstí důležitější než to jeho, našla.

Těch je na světě totiž velmi málo.

Tolik pochyb o vašem vztahu - ve tvém psaní - už to mi přijde, jako bys sama sebe přesvědčovala, že nemá význam setvrávat  v něm.

Znám pár lidí, kteří vydrželi v prvním vážném vztahu spousty let, ale nepochybovali o něm.

A tady mi to tak nepřipadá. Seš hodně mladá, tak toho využij

Možná se přesvědčuju. Nevím. sama mám v tom všem zmatek. Jen vím, že něco udělat musím, jinak s zblázním.

Řídím se tím, že je lepší se na konci ohlédnout a říct si "škoda, že to nevyšlo" než "škoda, že jsem to nezkusila".  

Nějak to dopadne. Každopádně i když to nedopadne, tak život jde dál. I samota má své výhody  

Máš pravdu v tom, že pokud je váš vztah jaký je teď, ubližuješ vám oběma. Těžko říct, jestli se to rozchodem zhorší, či zlepší.

Každopádně přeju, at se rozhodneš správně