Téma: Nefungující partnerské vztahy - proč v nich zůstáváme?

Text uživatele: Já bych řekl, že pro některé lidi není jednoduché vztah navázat a mají snahu ve vztahu vydržet z obavy, že zůstanou sami... Někteří lidé zůstávají ve vztazích kvůli vybudovanému zázemí, ať je tímto majetek, popř.děti... Těch pohnutek může být spousta...
Já se na vztah dvou lidí dívám jako na tanec... Stejně jak můžeš prožít život sám, můžeš i sám tancovat... Ale teprve tanec ve dvou je dokonalý pohyb a umění, ovšem vyžaduje naprosté vnímání partnera... Nemusíš sledovat jeho nohy, stačí se dívat do očí a můžete spolu vyhrávat jednu Grand prix za druhou... Pokud se tanečníci navzájem dokonale nepřispůsobí, mohou tancovat dále spolu, ale pouze jako průměrný pár... Je to jejich chyba, že včas nevymění partnera za lepšího......
Dva lidé také mohou žít léta v nedokonalé souhře, ale pokud včas nevymění partnera, jsou odsouzeni k tomu, že svou životní Grand prix nevyhrají... Bohužel se kolem nás pohybuje životem mnoho takových párů...
Já ovšem svoji životní Velkou cenu vyhrát chci a proto bych v nefungujícím vztahu nezůstal...

Text uživatele: 

Zase až trak bych to neřekla , tak každý problé sa dá řeši a pokud ten pár má tu vůli sa s tím vyrovnat a popsat se s tím t, ztrak nevidím důvod se rozcházet. Představte si že by se s vámi partberka rozešla pokaždé když o vás zapochybuje. Hmm... To by vám asi také nevyhovovalo. 

A myslím že při tom "tanci" k čemu to přirovnáváte ,  se dívat samozejmě do očí ale také musíte částečně ze začátku sa dívat i na ty nohy , ale občas né jen ze začátku, protože vztahy jsou o kompromise né přece....?? Tak aby ste mu nešlápli na nohu tak sa přece musíte odívat  ... Já sice nejsem tanečnice ani specialistka na vzrtahy , ale myslím že se musíte pořád dívta co ten druhý dělá a přispůsibit sa mu nebo on vám   .... 

Text uživatele:   Tak já jsem první, jsem spokojená ve vztahu který mám.  Medvěd to popsal krásně a myslím si to samé. Je to jak když chceš břichatkou pokácet strom, každý chvilku, tahá pilku. Když to bude dělat jen jeden a druhý to bude flákat, tak ten strom nepokátí nikdy. Ale když k tomu budou přistupovat oba zodpovědně, pořádně tahat tak je radost být na světě.

Text uživatele: 

Já bych řeka že, protože neěkteří protože sa bojí.

Ale já protože ho miluji  , vážně moc a je ůžasný ale stydliví , asi sa bojí nebo se mu ani už nelíbím??  Tuhle otázku si pokládámm každý den. Asi možná ke mě už nic necítí ...... Tak toje můj názor.

 Jeden miluju druhého a ten druhý né a ten první to neví a ten druhý sa s ním bojí rozejít. Nebo teká ze strachu.... A ještě kvůli sázce ale to jw opreavdu hnusné ...  Moje názory jsou zde ... 

Text uživatele: 

Krásně jsi to, Medvěde, popsal o tom tanci...také to tak cítím a bohužel ve svém manželství tančím sama...Jsme spolu 30let a za tu dobu jsem  v našem vztahu prožila spoustu radosti , ale také spoustu trápení a proplakaných nocí.Vždy jsem lpěla na rodině a dětech a odsuzovala jsem ty, kteří si rozbili rodiny, když šli za hlasem svého srdce.Bylo pro mě nemyslitelné, že bych něco takového svým dětem provedla. Pro rozvod jsem byla jen v krajním případě a to kdyby mi manžel např. zahýbal, byl hrubián a sprostě mi nadával anebo byl alkoholik.Nic z toho manžel neprováděl, jen mě po celá ta dlouhá léta nenápadně srážel a snižoval mi mé sebevědomí, které si tím naopak sobě posiloval...Společné zájmy kromě hudby a občasné turistiky nemáme žádné, jeho koníčkem je vysedávání u televize a přátele nemá proto taky žádné, jen v zaměstnání.Celý život byl strašně žárlivý, i když jsem šla jen k sestře nebo vedle ke kamarádce, hned byla tichá domácnost  a bouchání dveří...To neustálé dusno se podepsalo i na mém zdravotním stavu...a proto , že jsem svojí nemocí ztratila deset let života, tak jsem si konečně řekla dost a díky duchovní literatuře a jednomu hodnému léčiteli (který už bohužel není mezi námi...)  jsem se znovu postavila na nohy a začala jsem pěstovat své zájmy a koníčky a s manželem už žijeme spíše jako sourozenci...je to smutné, ale je to tak.

To , co se stalo minulou neděli, mě utvrdilo v tom, že jsem v tomto manželství neměla zůstávat.Dívala jsem se před večerem na televizi na :Samson a Dalila a bylo 5 minut do konce...přišel můj můj, ať už ho nechám dívat se na jiný program, tak jsem ho požádala, ať ještě chvilku vydrží, že  chci vědět , jak to dopadne...tak zas rázně odešel a mezi dveřmi pronesl šeptem ošklivou nadávku na moji adresu...myslel si, že to neuslyším, ale protože je nahluchlý, tak šeptá dost hlasitě...Bylo to poprvé a já se s tím nějak nedokážu vyrovnat, vůbec se mi s ním už nechce žít ...když jsem mu řekla, že mě to od něj bolí, tak jsem čekala, že se omluví, ale místo toho zas jen týden tichá domácnost....

Proto bych vám mladým chtěla říct, aby jste se pro nikoho neobětovali a šli za svým štěstím, protože děti si této oběti myslím stejně neváží.....jednou mi totiž syn řekl, že se diví, jak jsem mohla s taťkou tak dlouho vydržet...

 Ano, Medvěde, je to moje chyba, že jsem včas nevyměnila partnera za jiného...teď už je asi trochu pozdě...a přitom já tanec tolik miluji....

Text uživatele: 

To vám docela i věřím ale pokud to nejsou až tak veliké problémy tak to sa hned nemusí rušit ... Ale máte pravdu mno .... 

Text uživatele: 

Myslím ži si z toho vezmu příklad ... děluji ...  Musíte být silná .... :) ;)