Téma: Nechce se milovat a neprojevuje city - nevím jestli nemá milenku a zda o mě ještě stojí

Ahoj JB,

bohužel, v mladém věku, kde se oba nacházíte, člověk ještě nemá žádné zkušenosti, žádnou trpělivost, žádné vnímání času a myslí si, že vše má před sebou a může vše zahodit a nabýt znovu, není motivován korigovat chyby a když vzniknou, vnímá je jako konečnou.

To se dle mého názoru stalo s vámi. Pokud jsi byla na manželovi přehnaně závislá a žárlivá „ (sem na něm byla hodně citově závislá a to že by šel někam sám pro mě bylo nepředstavitelné) “ a dávals mu to najevo, tak tohle mohlo postupně nahromadit neúctu až odpor. To jsou škody, které nejde zpravit.

Tvůj manžel Tě už nemiluje.

Ale je to IMHO horší. Tvůj manžel je deb*l (za jeho projevy a chování + protože Tě posílá k psychologovi).

To, že je unaven je pouze výmluva zbabělce. Jde o projev absence přitažlivosti, jen neví jak Ti to sdělit a kdyby se s Tebou rozešel, bojí se, co na to řekne okolí. Kdyby se nebál, už dávno by to udělal.

To, že Ti vykřikuje minulost je projevem jeho malosti.

To, že nechce být u svého dítěte, je projevem jeho nevyzrálosti.

Nerad jsem za posla špatných zpráv, ale nemá smysl si něco nalhávat. Ty se zde ptáš, ale bohužel dobře víš, že Tvá intuice Ti nelže.

PS: Dobrá zpráva je, že jsi mladá a už víš, že vztah je práce a běh na dlouhou trať. Další vztah bude proto mnohem kvalitnější.  

Děkuji za odpověď. Tak nějak jsem to čekala.  

Manželovi je 30let a je pravda, že mu záleží na tom co si myslí okolí.

Nejvíc mě na tom mrzí to, že to nechal zajít až takto daleko - myslím tím tu svatbu.

To všechno s tou mou závislostí bylo rok předtím a na konci  toho roku mě žádal o ruku! Nechápu to.

Pak to bylo vše relativně v pohodě až do té doby co jsem se vrátila zpět domů a pak to šlo z kopce. Nejvíce po porodu.

Takže dle Vašeho názoru už se nemám dál snažit něco slepovat?

Víte, kdybychom byli bezdětní, tak to neřeším.  

Ještě bych zvážil to, co níže napsala Inka a lojzička. My nevidíme detaily, takže ty názory stojí za zvážení a prověření.

Vždy je dobré pokusit se dát vztah dohromady, ale já osobně bych viděl několik poznámek:

1. Na spravení vztahu musí být dva. Jeden nemá šanci, pokud ten druhý nechce.  

2. Je důležité dát si nějaký časový limit, do kdy se budeš pokoušet vztah dávat dohromady. Dej si třeba 6 měsíců. Pokud se to nedá dohromady, vše je ztraceno a nemá smysl pokoušet se o to déle.

3. Mnoho lidí se snaží slepovat vztah dítětem nebo udržovat vztah kvůli dětem. To je ale hrozně slabá motivace a pokud tam není něco víc, tak vztah nikdy nevydrží a je pro všechny utrpením. Děti nikdy nenahradí lásku mezi mužem a ženou a Ty musíš hlavně žít svůj život.  

Je to jako v letadle, když letušky vysvětlují, že v případě problému má matka nejprve nasadit vzduchovou masku sobě, až pak dítěti. Pokud to neudělá, tj. pokud nejdříve nezachrání sama sebe, pak nemůže zachránit ani své děti.  

Myslím že to co prožíváte je poporodní blues. Jste zřejmě hodně citlivý člověk a porod vám to znásobil.

Potřebujete se o někoho opřít, manžel vám chybí. Někdo se po porodu otřepe a už normálně funguje, někomu to trvá i měsíce. Moc se o tom nemluví ale hodně žen to prožívá těžce. V televizi vidíte celebrity po porodu usměvavé ale už nevidíte že mají chůvy, které jim pomáhají. Vy jste na to sama. Berte to jako životní zkoušku a řekněte si že něco musíte vydržet. Zkuste si takový test, že třeba měsíc co si budete skajpovat se pokusíte mu nic nevyčítat, usmívat se na něho a povídat si  jen třeba o synovi. Trochu se jakoby zapřete, třeba ho i znejistíte změnou. Přestaňte se trápit a poručte si radost-už k vůli malému, který to vaše rozpoložení určitě také vnímá. Nevymýšlejte žádné tragické scénáře, nechte manžela ať vydělává penízky-od toho tam je. Role jsou dané-on vydělává, vy vychováváte. Tohle je váš úkol teď.

Ahoj, bohužel se přikláním k prvnímu názoru. Model on vydělává a vy vychováváte je jistě správný, ale o to víc by si pak měl cenit času, který tráví se svou milovanou ženou, kdyby ji miloval... Můj muž také hodně pracuje, jezdí pozdě domů, víkendy je většinou na hotelu a když ne, tak mu stále zvoní telefon a výsledek? Každou volnou chvíli tráví se mnou, nemá zájem jít do baru sám a tak by to také mělo být.

Jste ještrě mladá na to, abyste žila v nefungujícím manželství. Řekněte mu, že se chcete rozvést, že takto žít nemůžete, hlavně ale NECHCETE a uvidíte, třeba se chytí za nos! A když ne, tak bude jiný! Já prožila to samé, 10 let v citovém vakuu a nyní jsem šťastně vdaná, stále zamilovaná a spkojená. I děti to vidí a jsou při mě. Držím palce!!!  

Pani JB, asi bych se mela priklonit na vasi stranu, ale jelikoz jsem sama zila nekolik let ve vikendovem vztahu, napisi vam svoji zkusenost. Jste mlada a jiste jste si predstavovala svuj rodinny zivot jinak. Urcite neni lehke byt sama s ditetem a nemit muzovu oporu. Vy, jak sama pisete, jste navic dusevne labilni a jiste to odlouceni snasite hur nez vas muz. Muzi to maji trochu jinak nastavene: muzi pracuji a zajistuji tim rodinu. Tak to vidi oni. Navic muzi potrebuji vic volnosti a  ten, kdo jim svazuje ruce, je omezuje. To muzi berou jako pritez. Mozna je to jeden z duvodu, proc se zatim nechce vracet. Zeny se staraji o deti a potrebuji nekoho po svem boku. Pokud si tedy chcete manzelstvi udrzet, snazte se co nejcasteji za muzem s ditetem jezdit, treba i na par tydnu a doma si vytvorit prostredi (treba komunikaci s jinymi maminkami, nejake konicky pro sebe, delat neco, co vas bavi, co vam doda sebevedomi) a nemyslet na nefunkcni manzelstvi, ktere nejspis nefunguje proto, ze se si vzajemne odcizujete. Pokud budete samostatna a sebevedoma, muz to jiste oceni.  Ono to manzelstvi na dalku vyzaduje hodne lasky, duvery a dva silne jedince, kteri vedi, proc v takovem vztahu jsou. U vas jsou to ocividne finance. Musite tedy oba zvazit, co je pro vas dulezitejsi, zda ty finance nebo vas vztah.
Byt jste v Cechach dostali, mate se tedy kam vracet. Pokud ovsem hrozi rozpad manzelstvi, radeji bych sla za muzem.  Nevim, v jake je zemi, protoze v Evrope asi zadne horsi zdravotni podminky nedokazi predstavit. Paradoxne se vam muze stat, ze sice budete mit dostatek financi ale za cenu rozpadle rodiny. Musite se tedy s muzem dohodnout kde a za jakych podminek chcete zit.
  

Děkuji mnohokrát za vaše názory. Každý z názorů má něco do sebe a ve většině jsem se opravdu viděla. Můj manžel je asi z těch mužů, co neumí vyjadřovat city a to mě ve vztahu na dálku hodně znejišťuje. Když to řeknu blbě, tak já žiju na rozhovorech na skypu (díky Bohu, že skype existuje), na smskách a vždycky se moc na něj těším. Chvíli to jde, jenže pak mě jakákoliv jeho změna rozhodí a mě začne hlodat brouk v hlavě. Jsem z těch lidí, co mají rádi, když se vše řekne na rovinu a taky neumím v sobě pocity potlačit. Tak se s tím vždy manželovi svěřím a více méně pak přijde přednáška o tom, že to je MŮJ PROBLÉM a že on mi s tím nijak nepomůže a že mi vlastně k tomu nemá co říct. Momentálně je situace taková, že mi oznámil, že ho to už nebaví a že si budeme muset promluvit. A to kvůli tomu, že jsem se ho zeptala, jak bylo na party s přáteli. Začal si sám ironicky pokládat otázky (kde byl, s kým byl, kolik toho vypil a že s nikým nic neměl, atd) a sám si na ně odpovídal. Řekl mi, že mu přijde trapné, abych se ho na to ptala. Zůstala jsem jen koukat a nevěděla jsem jak reagovat. Tímto rozhovor skončil.  

Za dva dny má přiletět. Nevím jak se k němu chovat, vím že on s tématem nezačne a nebo bude moc unavený atd.

Vím, že když začnu, tak to bude stejné  jako obvykle - řekne, že už nebude dělat to co já chci, že už mi nebude ustupovat, řekne at si najdu někoho jiného, když se mi to nelíbí. Že má dost mého kňourání, mých řešení citů mezi námi a že vlastně jediné co dělám dobře je vaření a starost o syna. Takto se na mě vysadil po tom, co se vrátil zpět do Anglie po 3 týdnech co jsem porodila. Více méně mi v tu dobu řekl, že on mi celou dobu dělal ústupky, abych byla šťastná, ale s tím je konec. Teď je vlastně řada na mě, abych udělala ústupek a vrátila se do Anglie.  

Byt v ČR jsme chtěli oba (on byl ten, kdo vše řešil a díky komu nám ten byt dali) - oba jsme se na tom dohadovali, já si nic neprosazovala. Stále jsme řešili pro a proti a ve finále jsme usoudili, že já se vrátím a on do pár měsíců také. Pak najednou obrátil o 100%.

Byt jsem zařídila, stálo mě všechno strašně moc úsilí a nehledě, že to taky nestálo korunu. Makala jsem na tom (samozřejmě s pomocí mého táty a jeho rodičů) v 8. měsíci těhotenství včetně lítání po úřadech a myslela jsem si jak bude rád! Přijel do hotového.

Ve fínále jsem si byt vybrečela já, zařídila jsem si ho pro sebe (ne pro nás). Dostal tu dvě nabídky slušně placené práce a obě odmítl). A když jsem argumentovala, že mu roste syn před očima a že já potřebuju manžela a syn otce, tak mi ve finále řekl, že ho citově vydírám.

Upřímně řečeno - nedovedu si představit, že se za měsíc vrátím do práce v Anglii na plný úvazek vzhledem k tomu, že mateřská je pouze na 39 týdnů, tudíž mě brzy končí. To co si vydělám dám za jesle, neuvidím, neužiju a nevychovám si malého. Včetně toho, že vše co jsem se tu snažila vybudovat přijde vniveč… Nedovedu si představit, že bych měla vše vystěhovat, rozprodat, stěhovat se zpět tam - najít bydlení, zařizovat to, chodit do práce plus péče o něj a o malého? Já už na tohle prostě nemám sílu.

Já tady mám domov, mám tu přátele, rodinu a syn tu má zázemí a to by v Anglii prostě neměl. Furt bude pro Anglány naplavenina, cizinci.

Manžel si to měl rozmyslet dřív než mě nechal tohle všechno podstoupit! Přitom už dávno jsme se bavili o tom, že když by bylo miminko, že život tady bude lepší.

A on z čista jasna úplně otočil a to byl dost velký šok. Pak se mi nedivte, že jsem paranoidní - najednou se mu v Anglii hrooozně líbí, nechce se mnou nic mít a chová se tak jak se chová…

On argumentuje věčně prací - přitom co si budeme nalhávat - rodinu jeho platem neuživí a nebudeme se mít o moc lépe než tu…

Nicméně já se tady nenudím, mám kam jít, mám tu přátelé, koníčky, rodinu a konečeně bych chtěla na vysokou školu. Praxe mám dost a když jsem po maturitě jela do zahrančí, tak jsem si slíbila, že se prostě do školy vrátím. Takhle bych se zase všeho vzdala a nevím jestli by to mělo vůbec cenu.

Po tom, co jsi napsala, jsi mě jen utvrdila v mém původním názoru. Tvůj manžel je zbabělec. Zbabělec s milenkou. A ještě k tomu lhář. Problém se snaží hodit na Tebe a udělat z toho v čem jste Tvoji vinu.

Takové typy zbabělců považuji za největší chudáky.

Promiň tu upřímnost.