Ahoj, upřímně dlouhodobé vztahy se základky většinou nakonec stejně vyšumí. Ale výjimky jistě jsou

Tu část, kdy ji nejsi schopen zcela odpustit, nechápu. Pokud to udělala během rozchodu, tak je to její věc a ty nemáš co odpouštět. Pokud to udělala už když jste byli zas spolu, pak prostě zkouší vše, co jí láká a nedá se to považovat za něco, co by mělo vztah utužit. Nevím, třeba jí to přejde, třeba taky ne. Může se zamilovat atp atp. Ať tak, či onak, toto zřejmě budoucnost nemá. Nejde jen o ní, ale i o tebe. To, jak o ní smýšlíš. Kdybyste se navzájem tak zbožňovali, pak ona by neblbla a ty bys ji nevnímal jako trapiče.

Osobně bych též nesnesla kádrování "kdes byla a proč". Chápu, že je to asi důsledek tvé obavy, ale nemáš právo vyslýchat někoho jen proto, že se někdě ožral a zdržel. Sorry.

Pokud tě skutečně snižuje až ponižuje, pak jsi blázen, že to trpíš. Pokud ale ty zveličuješ malichernosti, není vina rozhodně jen u ní.  

Láska se nedá měřít na víc, nebo míň, nebo na procenta.

Láska je jako hudba, hdba buď hraje, nebo nehraje. Láska je nebo není.

To neplatí o projevech lásky.

Každý projevuje své city jinak, to ovšem neznamená, že miluje více nebo méně.

"vím že to tak ženy dělají, ale ne v takové míře jako ona"

A jak víš tohle, když jsi s jinými ženami nežil?

Jsou ženy, které umí být hodné a pak jsou ženy, které umí být hrozné. Tyhle vlastnosti se zpravidla nekombinují, jen projevují pod tlakem. Hodná holka zůstane hodnou i pod tlakem. Hrozná holka se pod tlakem pouze odkryje a ukáže čeho je schopna.

„s tím že prřišla z mejdanu až v 8ráno a ješte tam seděla s nějakým,, kamaradem“

Dost pochybuji, že s ním jen seděla.

Tímhle Ti jen naznačuje to, co si o sobě sám myslíš „jako kus nejake hadry, spina kterou ona radi ve svem zivote na misto nekde mezi sve známé“. – jen ten závěr je daleko od pravdy. Bohužel, známe řadí mnohem výš.

„Jinak musim řict ze je to docela mila holka a jei fajn clovek,, na vsechny pusobi velmi mile-jen jako ja bych znal toho dabla uvnitr…“

Spíš bych řekl, že je to opačně. Všichni kolem Tebe vidí, s jakou ženou chodíš, jen Tobě to teď začíná docházet.

Já chápu, že se od ní nechceš odpoutat, protože si myslíš, že je to jediná láska Tvého života. To je ale sebeklam. Neboj se tuhle kapitolu uzavřít, protože ona to již dávno udělala.

Vykroč k dalším kapitolám, protože kolem je spousta zajímavějších holek.  

Angellino, ale to, co popisuješ je zcela normální, logický a přirozený vývoj. Nemůžeš čekat, že budete oba dva stejní ve 24 letech, stejně tak jako v 15ti letech. Ona se posunula jinam (někam dozrála nejen fyzicky, ale psychicky - jestli k lepšímu či horšímu, je otázka), stejně tak jako určitě i Ty. A u ní je součástí toho posunu i osamostatnění se jako takové, tak ale i od Tebe. Souhlasím s tím, že ona kapitolu Ty + ona již v sobě uzavřela. Je to její právo, nemůžeš jí nutit s Tebou být věčně, ani to, aby Tě mllovala věčně. Takže Tvoje poznámka o tom, zda-li jí máš jednu vrazit není na místě. Navíc si protiřečíš, na jedné straně píšeš, že na ní vyjedeš kvůli tomu, že přišla z mejdanu až ráno, a na straně druhé píšeš, že se snažíš to řešit v klidu? To nějak nejde spolu dohromady. Také souhlasím s tím, že co dělala v době, kdy jste spolu nechodili, je její věc, takže co se tohoto týká, nejedná se o nic, co Ty by jsi jí měl odpouštět. Jinak by jsi měl zapracovat na 1) svém sebevědomí = Tvé mínění o sobě samém + třepání se celý den jako osika s obavou, že ona každou chvíli řekne, že je konec a na 2) své samostatnosti = nedokážeš se s ní rozejít proto, protože jsi na ní závislý. Jenže ona již před 2 lety zjistila, že: "už je docela samostatná krásná žena a Ty bys nemusel být jedíný a poslední v jejim životě." A to si myslí dosud. Váš vztah je na konci, vlastně již na konci byl před 2 lety. Prostě 15ti leté děti vyrostly v dospělého muže a ženu - osobnosti s mnoha odlišnými rysy, které však spolu nejsou vzájemně kompaktibilní.

Až na to trápeni, přesně tenhle vztah jsem už zažil. Naštěstí z pozice "rodinného přítele", nebo tak něco.

Dívčina chodila s klukem od svých patnácti a pak se začala nudit. Kolem 24 zjistila, že tam někde venku jsou i jiní ptáci. Klučina nechtěl nic měnit a dívčina chtěla zkoumat svět jinými čidly než jsou oči a uši.

Nakonec to dopadlo katastrofálně. Asi dva roky spolu napůl chodili, ona děvkařila s kymkoli kdo se namanul a nakonec se rozešli. On je už 2 roky sám, ona se odstěhovala s feťakem z kanalu do zahraničí. (Tohle bych si vymyslet nedokázal.)

Moje rada zní: Požádej ji o ruku, buďte dva roky zasnoubeni a pokud budeš mít za tu dobu dojem, že tě podvádí, najdi si jinou a tuhle pusť k vodě. (Nedoporučuju opačné pořadí. Ani kratši zásnuby.)

Další dva roky by byly v tomto případě zbytečnou ztrátou času.

V 15 letech jste si měli užívat mládí a dospívání a ne začínat vážný vztah.  Mládí je krásé v tom, že máte spoustu kamarádů, kamarádek, chodíte se společně bavit, oťukáváte si navzájem povahy a poznáváte svoje postoje k různým věcem. Tak mladý člověk je ve vývinu z dítěte v dosplého člověka a prostě se mění. Až se trochu zklidní, ustálí, začíná vědět, co od života chce a co může druhému nabídnout, tak teprve je zralý na vážný vztah. Vy jste byli děti a měli jste si to užít, vodit se za ruce, rvní pusa a tak.  Nyní jste každý někde jinde a jste spolu asi ze zvyku, máte pocit, že k sobě patříte, ale není to oboutranné. Myslím, že i tento Váš vztah Vás něčemu naučil, ale neklape to, tak si najdete každý někoho jiného. Ale po těch 9 letech, ta první láska, ve Vás asi zůstane celý život. Nyní prožíváte pocit, jako obyčejně prožívají lidé před rozvodem po několikaletém manželství. Vy jste všechno uspíšili a místo abyste prožívali teprve "lásku" s již dospělým partnerem, tak prožíváte, zklamání, jako kdyby Vám bylo nevím kolik. Násilím nikoho nepředěláte. Pokud si Vás partnerka neváží, tak byste si mohli vjet brzo do vlasů a kdo ví, jak by to skončilo. Neberte ten vztah tak vážně a pokud to neklape, dohodněte se na rzchodu. Na světě je tolik děvčat, že až najdete tu pravou, řeknete si, jak jste mohl být před tím tak naivní.

Několik rad. Máš nízké sebevědomí, sedět doma a doufat co a jak dopadne, s kým šla na kafe atd je blbost. Zamakej na sobě. Když ona někam pujde, tak běž taky, a jestli ti řekne že ona to muže dělat je jen emoční amok, víc nic… neříká to ona ale její podvědmí, protože toho má plnou hlavu že jí tím pořád dusíš… ona má kamarády a ty přece taky. Máš třeba nějaké koníčky, bež si zaběhat a nepřemýšlej kde zrovna je atd. Musíš věřit. Pokud není ve vztahu duvěra, vztah nená cenu!!!

Upoutali jste se na sebe už jako mladí a do té doby nic jiného jenom vy dva. Tvá přítelkyně se chce líbit páč vyrostla do krásy, a světe div se, žije s tebou. Je s tebou, tak asi máš něco víc než ostatní, jinak by jste to nedali opět dohromady a  s tebou by nebyla. zapracuj na svém sebevědomí. uvidíš. ona to z tebe cítí a to nabourává váš vztah. A po 9ti letech bych jí dal prsten až budeš OK samozřejmě.

http://www.sebevedomi.psychoweb.cz/