Téma: Manželova rodina mě k smrti nenávidí a já je finančně dotují - je můj manžel ztracený případ?

Dobrý den.
Chtěla jsem se s Vámi poradit ohledně mého manželství. Už jsem z toho hodně zmatená. S manželem jsme se brali v květnu, jsem v sedmém měsíci těhotenství. Manžel se ke mně přistěhoval z města, které je vzdálené 40 km od města v jakém nyní žijeme. Já si musím dodělat ještě jeden rok střední školy. Pobírám důchod, moje mamka je ochotná po dobu studia mi pomáhat s mimčem. Manžel pracuje, do práce dojíždí zhrzba 45 minut.
Když jsme se poznávali stěžoval si na svoji mamku, že nepracuje, že on musí živit celou rodinu (sebe, matku, sestru a když k nim přišel od mamky přítel, tak i jeho). Z důvodu nedostatku financí jsme se viděli jednou za 14 dní až 3 týdny. Vícekrát jsem jela já za ním než on za mnou.
Za nějakou dobu jsme se rozhodli, že si spolu pronajmeme garsonku. Nájem budeme platit na půl, na stravu mi bude dávat 2000 Kč.
V prvním měsíci jsem mu půjčovala z mého příjmu necelých 6000 Kč na jízdné. Dva měsíce, které jsme už žili spolu dával svoji matce polovinu na nájem, přestože u ní nebydlel, říkala mu, že ji nechal ve štychu. Ona příjem nemá, dávky nebere, protože mají společnou adresu a jeho příjem na tři osoby stačí. Adresu ale mají všichni na obecním úřadě a matka s dcerou žije dodnes v pronajatém bytě, takže dávky dostávat musela kromě příspěvku na bydlení.
Já táhla celou domácnost sama, ani na tu stravu mi domluvenou částku nedal, na měsíc jsem na stravu dostala nejvýše 1200 Kč ve stravenkách a to jsem vařila denně teplé jídlo a dělala mu svačiny do práce.
Po půl roce jsme se brali, to jsem byla ve 4. měsíci těhotenství, svatbu platili moji prarodiče, ale výhradně proti svatbě byla manželova matka. Do té doby mě viděla pouze jednou.
Den před svatbou jsem vyzvedávala manžela z práce, jeli jsme pro jeho sestru k matce a to jsem musela stíhat vyzvednout koláče, holičku, všechno načasované. Matka manžela zdržovala i u vchodu a rozmlouvala mu svatbu. V den obřadu, jak jsme jeli do restaurace uletěl na mém autě výfuk. Třináctiletá sestra si pustila ústa na špacír a povídala mým rodičům a prarodičům, co se o mě u nich doma povídá. Dozvěděla jsem se později, že jen pyskuju, zakazuju, že nestojíme na vlastních nohách, že si mě manžel nechce vzít, atd. Sestru jsme nakonec odváželi domů autem od známého, řídil můj známý. Po tom, co jsem o sobě slyšela jsem k manželově matce ani nešla, rodina ji jen poslala výslužku ze svatby, jeho matka neposlala ani utěrku jako svatební dar, ani nepogratulovala. Se známým jsem šla na kolu, ať zabijeme čas, manžel neřekl proč jsem nešla s ním, sestra mu začala brečet, ať mamce neříká, co všechno vyzvonila, tak raději řekl, že jsem zůstala ze známým, aby nebyl sám. V tu chvíli jsem byla u nich "kurva."
Když manželova matka něco potřebuje, zavolá mu, dokonce i v sobotu brzy ráno, že potřebuje vymalovat, to ji pověděl, že jde do práce, ať mu zavolá ve dvanáct, že není zda-li stíhá. Už nezavolala, protože věděla, že z něj nic mít nebude. Později zase chtěla půjčit 5000 Kč na nedoplatek energie, sama ví, že když manžel splácí půjčku, platí polovinu nájmu, jízdné do práce, nezbyde mu skoro nic. Půjčku si bral kvůli ní a to na auto, které jsem v životě neviděla, protože ho někomu půjčila. Svou dceru jeho matka týrá hlady, rvou se u nich i o topinky, přitom dostává alimenty a do práce chodí, raději peníze vrazí do cigaret. V bytě s ní nyní bydlí i její přítel, ale ten nepřispívá nic. Manžela citově vydírá, že když nesežene ty peníze, otec její dcery si ji vezme do péče. My nemáme ještě zařízenou domácnost, chybí nám koberec, obývací stěna, musí se kupovat věci na mimčo a do porodnice. To ji nezajímá, jde ji jen o vlastní prospěch. Tento měsíc mi dal manžel s velkým kraválem 2000 Kč na stravu, ale co je to platné, řekl mi, že si peníze ulívám a v půlce měcíce jsem mu přes 1000 Kč vracela, ať se živí sám. Udělal jen to, že peníze utratil a živil se ze zásob, které doma byly. Já mám jediné štěstí, že mi pomáhá moje rodina, živí mě. To co jsem doteď nakoupilo na mimčo je také jen z mé kapsy a mých rodičů. Manžel nadává, že vidím rodiče každý den, že on ne, ale přece nemůžu sedět celý den v prázdném bytě a poslouchat jak mi tu tikají hodiny. Dokonce jsem slyšela, že mu zakazuju i jet za mamkou. On mi nikdy neřekne dopředu, dneska (22.04.2018) pojedu za mamkou. Vždy se to dozvím až z smsky a to stylem, stavil jsem se tam a zůstanu tam na víkend. Potom mi volá o půlnoci, že to takhle nemyslel. I přes to, že sestra od manžela byla u taťky na prázdninách, manžel nespal u své matky, ale u bratra, který žije ve stejném městě. Už to nechápu. Doma se mu nelíbí, protože musí po sobě pomýt jeden talíř, urovnat věci, které vysvleče, televize hraje od rána do večera, jak není u tv, tak je na netu, s ničím mi nepomůže, nejde se mnou ven, jen mi vyčítá, slýchávám, že povinnost manželky je vařit, ale z čeho? Povinnost manžela je na oplátku živit manželku.
Vždyť člověk nemůže jen brát a nic dávat.

Co si o tom myslíte, jde manžel nějak předělat, jestli ano, tak mi poraďte jak nebo je to ztracený případ?

Děkuji za odpověď a omlouvám se za slohovku.