Téma: Manželku už nemiluji, chybí mi emoce a pocit zamilovanosti

  Tak proč si ty světlé chvilky neprodloužíš?   Je to jen na vás, musíte chtít. Pokud máte téma, na které je lepší nezavádět řeč, tak na to uvalte embargo a bavte se o něčem jiném. Pokud to tedy není alkohol, nevěra, automaty atd...

  Vše se dá řešit a štěstí je v nás. A také je na nás, jak se na partnera díváme. Pokud manželku vidíš ustavičně kritickým okem, tak se nediv. Musíte si více všímat toho pozitivního a ty nedostatky respektovat.

  Láska, úcta, věrnost a chtít.  OBA  chtít.

   Jo a 100% táta má rád tu, která jej tím tátou udělala.

Ono je těžké Ti něco vyčítat ... prostě bohužel někdy takový stav přijde, je jen škoda, když se už narodí dítě, protože se toho pak hodně změní. No ... přeji hodně štěstí v rozhodování co dál.

Ahoj Tome.Ani nevíš, jak tě chápu.Já jsem v prvním manželství cítila to samé.Manžel byl šílený pesimista,žárlivý blázen,neměl žádné kamarády,chtěl pouze a jenom mě.A čím byl starší, tím to bylo horší.Lezl mi příšerně na nervy a jen náš společný syn mě nutil přežívat.Ve svých představách a ve snech jsem žila jiný, lepší život a moje fantazie neznala hranic.Takže zatímco můj muž nadával na jakékoli počasí,na vládu,na spolupracovníky atd. já přepla na- autopilota- a byla jsem třeba u moře

Představa, že spolu budeme do konce svých dní mě děsila.Také jsem si vzpomněla na jednu paní , která mi řekla, že ženský se rozvádí moc pozdě.Čekají až děti odrostou a mezitím ženská zestárne.Tak takhle jsem to nechtěla,ale kde narazit na solidního muže.

A představ si, že jednoho dne jsem na něj narazila.Poprvé v životě (33let) jsem se zamilovala jak  blázen.

A bylo to oboustrané.Takže po roce tajného randění ,jsme  odešli od svých partnerů.Můj syn z toho nebyl samozřejmě nadšený,ale netrvalo dlouho a zjistil jaké to má i výhody takový rozchod.

Měl najednou bratra,sestru,další babičku a dědu a o vánocích se dárky hrnuly ze všech stran.Mého nového muže si oblíbil a nebudeš mi to věřit, oblíbil si ho i můj minulý manžel.(samozřejmě až opadly emoce)Takže se stává když jede kolem,že se staví na kafe a chlapi pokecají.

Takže moje rada zní - nepřežívej, ale žij.

Když to nejde, tak to nejde. A když se s tím nedá nic dělat, tak to nemá smysl, být spolu "jen" kvůli dětem, nemá význam, oni to stejně cítí, že se rodiče nemají rádi a že je něco špatně, nic dobrého jim to do života stejně nedá. A vyzkoušet milenku? Proč ne! Třeba vás to posune nějakým směrem a budete vědět co chcete.

Milý Tome,

život máte jenom jeden a nikdy nemůžete tušit , co bude druhý den, co bude za týden, všechno co člověk prožívá je premiérou i derniérou zároveň, v manželství se stává, že přijdou chvíle, kdy ta zamilovanost vyprchá a pak záleží jenom na tom kdo se jak snaží manželství něco obětovat a do vztahu něco přinést. Nemyslím nic materiálního, ale pozornost k druhému, nějaké to překvapení, hlavní je ta komunikace, a když píšete, že právě tohle Vám selhává a že to už dál nejde, myslím, že to opravdu nemá cenu. Ještě než se rozhodnete definitivně si zkuste vybavit, co Vás na Vaší partnerce dřív lákalo, čím to bylo, že jste se do ni zamiloval a zkuste si představit jestli by se tohle dalo třeba nějak obnovit, ale pokud ne, já bych v takovém vztahu už asi nesetrvávala, emoce jsou hrozně důležitá záležitost, plně Vás chápu, protože pro mne jsou emoce moc důležitou součástí života, a pokud tohle ze života vymizí , člověk jakoby umře, je ho polovina, a Vaše dítě si zaslouží mít celého tatínka, a ne jenom tu smutnou půlku, která není spokojená. Věřte, že děti velmi dobře podvědomě vycítí, když rodiče mají mezi sebou neshody, a nemusí je ani vidět hádat se, děti to prostě poznají. Milenkou bych to asi neřešila, to se mi nezdá čestný, ale normálním regulérním rozchodem. Zní to asi hrozně, ale asi bych to opravdu ukončila. Samožřejmě jen a jen Vy víte, proč se hádáte, kvůli jakým věcem, jestli kvůli hloupostem nebo kvůli něčemu zádadnímu a jak moc často, a rozhodnout se stejně musíte v konečné fázi sám, ale potřeba emocí je podobná stejně jako potřeba jíst nebo pít, pravda člověk bez nich vydrží o mnoho déle než bez jídla a vody, ale jeho duše je nemocná a jeho duše pak strádá . A pokud to partner není sto pochopit a nějak v tomto ohledu vyjít vstříc, třeba nějakým kompromisem nebo změnou, asi je opravdu čas na změnu. Sama vím jak nedostatek emocí mění člověčí náladu, jak působí na psychiku, jak to občas bolí, když si nemůžete s nikým pořádně promluvit, nenechte to trvat moc dlouhou dobu, nebo Vás to mění, zlomí a pak už to nebudete Vy. Ale jakási smířená troska. A to bych Vám opravdu nepřála. Přeju Vám, ať už to vyřešíte nakonec jakkoli, abyste došel v životě svého štěstí, a měl kolem sebe co nejvíce emotivních lidí, a třeba i našel někoho nového, kde by to pořádně zajiskřilo, a nabilo Vás to energií na hodně dlouhou dobu.

Jako bys mi mluvil z duse...Clovek by v zivote mel asi vazne delat vsechno pro to,aby byl stastny

Ahoj Tome,
mám úplně stejný problém. Jen já už jsem to začal řešit. Odstěhoval jsem se.

To co následovalo a stále trvá je to, že teď manželka za mnou chodí a brečí abych se vrátil, že udělá všechno možné aby to bylo zase tak jako před tím. Tím nechci říct, aby jsi od ní odcházel, ale naopak, aby jsi si s ní o tom co tě trápí povídal. Ona to třeba tak totiž nevnímá. Doporučuji si spolu přečíst knihu "Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše" je tam opravdu spoustu podnětů a třeba vám to zachrání manželství.

Za přečtení knížky se svou ženou nic nedáš.
Měj se fajn. Vašek

Vasku, mas pravdu, v te knize je hodne pravd a meli by si ji precist manzele nebo partneri spolu, aby se navzajem pochopili.

Vašku a tím se chlubíte? Že odcházíte od ženy, od rodiny, že jsou hádky? A proč nic neřešíte? Neumíte se chlape postavit k problému čelem a tak raději vezmete do zaječích? Že Vás není hanba… .