Téma: Manžel udělal za mými zády spoření a pojistky za 5500 Kč/měs. - můj názor ho nezajímá

Moc zdravím všechny…

Narazila jsem náhodou na tyto stránky a jelikož mám velké starosti, tak jsem se rozhodla napsat.

Začnu od začátku, s přítelem jsme se poznali 2008, já byla těhotná (přišla jsem na to po rozchodu s bývalým přítelem) a nynější muž si mě našel, nastěhovala jsem se k němu brzy cca po 2 měsících, bydlel 40 km ode mě a já ač jsem měla byt, tak jsem se nechala přemluvit, že budeme bydlet spolu, že bude on víc v klidu, že já jsem v pořádku, takže jsem hned vyfasovala super asociální tchýni dole v bytě a ač máme byt nahoře, pořád je v jednom domě a musím ji potkávat.

To, že ji nemám ráda ví myslím i ona sama i přítel, nemá cenu rozepisovat jaká je ve zkratce neempatická, závislá na telenovelách, absolutně jako babička nepoužitelná a nefungující pro rodinu. Ač jsem velice otevřený člověk a lpím na rodině, tak s ní prostě nemluvím a když můžu tak ji ignoruju. V té době ještě žil i tchán, na vozíku s cukrovkou a s permanentním alkoholismem. Nikdy nebylo ani od jednoho řečeno vlídného slova, takže asi tak.

Ale vrátím se k tématu, já rodinu skoro nemám, moje mamka žije v Anglii a najednou jsem byla v cizím městě bez přátel a těhotná, chlap dělal od rána do večera po stavbách a mě bylo smutno. Už tenkrát v té době naše komunikace nijak moc nefungovala, ale je pravda že přítel je zodpovědný, hodný a do práce, tak jsem byla ráda, že mám takového chlapa a nic moc neřešila, bylo to mé první téhotenství a spíš jsem se připravovala na roli maminky.

Porod byl velice zlý, nakonec skončil akutním císařem, proležela jsem v nemocnici měsíc a každý den za mnou přítel jezdil ze stavby, nevynechal ani jednou, byla to moc velká psychická pomoc, ale ještě dalšího půl roku jsem se z porodu fyzicky vzpamatovávala.

V té době jsem nabídla azyl jeho sestře a jejím dvěma dětem, ovšem jen do chvíle než jsem zjistila, že by jaksi chtěla v domě žít na stálo a to jsem si řekla, že jako novopečená maminka s tchýní dole a švagrovou (co má své mouchy) nahoře a já mezi nimi uprostřed v bytě, to nedám!

Moc jsme se pohádali s přítelem, že já prostě musím mít klid na uzdravení i psychické i fyzické a když on nechtěl situaci řešit, tak jsem sbalila mimčo a odjela do pronajatého bytu. Přítel za námi ale začal jezdit každý den a nakonec mě přemluvil vrátit se zpátky. Na stavbách přestal dělat a protože práce nebyla a mamka zavolala, že by ho vzali v Anglii, tak jsme sbalili ročního syna a jeli do Anglie.

Tam práci ale nedostal, naopak jsem ji dostala já… Nastoupila jsem tedy do práce a on byl půl roku doma na domě s mojí mamkou a jejím přítelem. Jelikož to mezi nimi skřípalo, tak jsme nakonec bydleli ve svém domě a přítel si tam našel práci i chůvu pro malého a byli jsme tam 3roky, samozřejmě jsme se pohádali a samozřejmé jako v každém vztahu vznikly kolize, ale já jsem se to snažila vždy urovnat a bylo dobře.

Opravdu nejsem typ člověka co by ze vztahu utíkal, bojuju… Pak jsme se vrátili domů do ČR. Bylo to nejhezčí období co mohlo být, ve všem jsme si rozuměli, já byla moc šťastná i když furt tady byla někde v pozadí tchýně, ale naučila jsem se jí brát takovou jaká je, že si musím vystačit na vše s přítelem sama a nakonec jsem otěhotněla.

Byla jsem super šťastná, druhé dítě jsem moc chtěla, ale kolikrát jsem měla pocit, že muž až takovou radost nemá. Narodila se nám dcera a muž má trvalou práci. Vydělá si poměrně slušné peníze, ale máme samozřejmě nějaké splátky, dům je veliký a starý a potřebuje plno oprav, máme ze dvou stran fasádu, kterou si on vybral a je poměrně drahá a než takhle mít všechno rozdělané, tak jsme si řekli, že vezmeme hypotéku a udělá se vše naráz.

Já jsem začala při mateřské provozovat bazárek pro děti a celkem slušně se mi nasbíraly zákaznice a jde mi to. A tady nastává zlom, můj muž začal být velice nespokojený v práci (osobně myslím, že si plno věcí moc bere a hlavně dělá plno věcí, co by dělat nemusel), chodívá domů protivný a já jsem mu xkrát nabídla, aby práci změnil, že to zvládneme. On nechce, stále mění názory a vytýká mi i těch pár hodin navíc, když já se věnuju svojí práci. Doma mi nepomáhá s ničím, je jasné, že kdyby dělal od rána do večera, tak to chápu, ale on dělá 8 hodin pondělí-pátek a pak má volno. O děti se postará, sem tam je pohlídá, ale doma nešáhne na nic a přitom vidí, že já nemám čas a že lítám od rána za malou a starám se o děti, úklid dělám po částech, pak se věnuju práci a pak ani nevím jak usnu dřív než mi spadne hlava na polštář. K tomu všemu se chystám jít k doktorivi v nejbližší době, protože mě neskutečně po porodu začaly bolet paty a nedojdu nikam daleko a snažím se bolest překonávat.

A proč to dělám? Protože můj muž se jeden den šel zeptat na hypotéku ke známému a další den přišel s tím, že jde na nějaké školení. Vůbec mi k tomu nic neřekl a ejhle už tam byl, až za 14dní z něj vylezlo že dal za školení přes 2000 Kč a je to školení od úžasné ZFP ACADEMIE, která v podstatě nabízí službu, aby člověk porozuměl svým financím a ze všech školených ať jsou to obráběči, truhláři či v našem případě elektromechanik můžou být školení pojistitelé, kteří můžou uzavírat smlouvy sami na sebe a tím vydělávat garantovi nad vámi - dnes se tomu říká multilevel marketing, což je v postatě zlegalizované letadlo.

No je to pár měsíců, co bývám často doma sama, buď měl schůzky, či porady, do toho práci na směny a nakonec o volných víkendech jezdil po školeních. Pořád měnil názory, že na tom může zbohatnout a pak že né, že si udělá jen tu hypotéku sám na sebe a skončí, ale já jsem s tím nikdy nesouhlasila, protože nejen že za všechna další školení platí, ale také proto, že naše 10měsíční dcera tak neustále vzlykala u dveří, když on se vytočil doma na patě a byl v čudu, že mě to trhalo srdce.

Nikdo se mě neptal co si o tom myslím a tak nastaly kruté hádky. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ho potřebuju doma, že se musí věnovat nejen dětem ale i mě a že bez něj nezvládám práci při mateřské, dvě děti, úklid a samotu. Jen nade mnou kroutil hlavou.

Nic nepomáhá- v klidu si promluvit, prosit, řvát, logicky argumentovat… Jsem na konci sil a tak jsem odjela na pár dní s dětma ke kamarádce, jaká pohoda to byla, o děti jsme se podělily, bydlí u lesa, čerstvý vzduch, žádné hádky, kamarádkám jsem se vypovídala ze svých starostí. Muž volal 2x jak se máme a nakonec telefon skončil hádkou.

Plakala jsem a pláču pořád, protože druhý den co jsem byla doma mi oznámil, že na naši rodinu udělal spoření a pojistky za 5500kč mésíčně. Byla jsem v šoku. Ptala jsem se jakto, že to udělal za mými zády (finance jsme měli vždy společné) a jakto hodlá udělat, když nemáme ani tu hypotéku ještě. Na to byla odpověď, že on to vydrží se uskromnit. Tak jsem mu vzteklá řekla, že ale není jen ON ale ještě já a dvě děti a nás se nikdo neptal.

Zkrátka druhý den se začal navážet do mě, že dlouho pracuju a že musí hlídat děti (rozvalenej na gauči) a nakonec mě přirovnal k exmanželce, že taky dostal děti po práci do ruky a starej se (podotýkám, že jak jsem byla ty dny u kamarádky, tak se mi prosté jen nakupila práce).

Myslela jsem si, že to je jen přechodná fáze, kdy si můj chlap musí nabít tzv. hubu, ale jakmile přestal komunikovat a někdy dokonce odešel z bytu aniž by mi řekl a já si připadala víc a víc jako hadr na podlahu, tak teď jsem rozhodnutá odtud odejít. Mám velké výčitky kvůli dětem, ony ho milují, je super táta, ale jako partnet teď naprosto selhal a já jsem na pomyslném psychickém dně. Mám sebevědomí 0.

Tak to je moje trápení, pořád jsem věřte či ne zachraňovala a zachraňovala, ale zjistila jsem že jsem v tom sama a ve 30ti letech chci být nejen partnerem, ale i přítelem a pokud někdo o mou přítomnost či názory nestojí, tak si připadám opravdu méňecenná.

Jen si říkám kde se poděl ten muž, který o mě stál? Nebo jsem byla jen slepá a vždy ustoupila aby byl klid? Já už vlastně nevím.