Téma: Manžel se mi nevěnuje mě ani dceři, chci se přestěhovat

Ahoj, téma nezmizelo, bylo přejmenováno pod: Manžel se mi nevěnuje, píše si erotické SMS s cizími ženami

Děkuju, už jsem na to teď taky koukala, nevím, jak je to možné, protože vzkaz typu erotických sms jsem sem nikdy nedávala

Ve Vašem minulém tomatu je napsáno: komunikoval po netu a telefonu se svými virtuálními přítelkyněmi - i zamilované i erotické sms

Aha, ta témata jsou zcela stejná. Hm. Nevím jestli je fajn dělat ve webu duplicity, ale budiž.

Snažila jsem se jedno z nich smazat, ale nepovedlo se, není mým úmyslem opakovat jedno téma x krát

Podobných případů je mnoho, váš vztah se zkrátka opotřeboval a manžel asi nemá patřičnou motivaci začít na něm pracovat, buď mu to stačí takové, jaké to je anebo nestačí, ale neví jak to změnit a tak se uzavřel do sebe. Každá rada drahá, osobně bych to nehrotila, můžete se dál společně starat o dceru a "potěšení" hledat jinde. To bych udělala já. Dcera si zaslouží úplnou rodinu.

  Mě to rozum nebere, to že je introvert jsi věděla od začátku, ne?   Osobně bych vůbec s nekomunikujícím bručounem do vztahu nešla.

Juli on sice byl introvert, ale ne nekomunikující bručoun. Taky bych do vztahu s nekomunikujícím bruočunem nešla Ale člověk se na začátku vztahu v tom oparu lásky chová jinak...

  Tak proč z něj najednou je něco co sis nevzala?   Normálně ho reklamuj, zabal do krabice a pošli tchýni..... Dělám si srandu i když to k smíchu moc není. A jakou má představu on? Chce se polepšit a zachraňovat rodinu, nebo mu to vyhovuje, ví to že jsi nespokojená?

No já ho chtěla tchyni reklamovat, ale prý na pozdní reklamace nebere zřetel a je ráda, že se ho zbavila.... vše jsme říkaly v legraci, ale víš, jak to je...

JInak já zkoušela dřív i poradnu - dostat ho tam, vadilo mi, že ten vztah nějak mizí.. no ale prý když mám problém, mám ho řešit, on ho nemá... je pohodlnej, ta situace jaká je mu asi moc nevyhovuje, ale odmítá si připouštět, že by byl nějakej závažnější problém, odmítá to řešit, prý to jsou jen moje výmysly.. ale kdybych byla ve spokojeným vztahu, proč bych si něco takovýho vymýšlela? Nemyslím si, že jsem dokonalá, ale tak jak to teď máme mi fakt vadí. Říkám si, že jsem ještě mladá, abych do konce života byla v nezdravým vztahu a nebyla šťastná.

Když jeden z páru tvrdí, že "on problém nemá", pak mu na tom druhém nezáleží, potažmo ani na vztahu samotném. Jak může být jednomu fuk(? ! ? ), že dělá něco, čím druhého trápí?? Nad tím bych se už vážně zamyslela. A co vlastně s chlapem, co nic nedělá, je mu fuk, jak se cítím a ještě jen pořád sedí u PC? ! ? By Ti bylo líp bez něj... k čemu ho máš? Byť  to zní blbě.

Před čtvrt rokem jsem byla ve stejné situaci jako ty. Po 7mi letém vztahu s partnerem, se kterým máme 3letou holčičku, jsem se odstěhovala. Po narození dcery byl ochotný a pomáhal, ale po čtyřech měsících jsem byla na vše sama. Dítě, domácí práce, starání se o rodinu, nákupy. Znáte to. Partner bral vše automaticky. S dcerou jsem byla neustále sama. Chodila jsem s ní ven stále sama i přes to, že jsem prosila, ať chodí také. Marně. Sex byl možná jednou za tři měsíce. Partner začal pozdeji žít svým životem. Hry na PC, pivo s kamarády. Nikdo nám malou nemohl hlídat, tak jsem byla já ta, která stále seděla doma a partner se chodil odreágovat. Naše komunikace začala váznout. Nastoupila jsem do práce při mateřské a žačala studovat VS pedagogickou. Po roce a půl takového vztahu jsem se rozhodla odejít. I přes to, že jsem se snažila to řešit společně, partner nebyl ochotný. Proto jsem si našla podnájem a odstěhovala se. Tři měsíce odloučení nám oběma prospělo v tom, že si člověk uvědomí co měl a co bylo špatně a co chce dělat jinak. S partnerem se navštěvujeme a vše funguje dokonale jak má. Včetně úžasného sexu Má to ale jeden háček. Partner už pravděpodobně nechce začít znovu jako dokonalá rodina společně, i přesto, že teď jdeme tím správným směrem. Jsem z toho nešťastná a stále si říkám jak je možné, že najednou jde vše jak má? Proto bych ti chtěla poradit ať neodcházíš. Odstěhuj se třeba na nějaký čas k tvým rodičům a počkejte co to s vaším vztahem udělá. Kdyby mi tohle někdo poradil dřív udělala bych to tak. No a pokud by to nepomohlo, odejít můžeš vždy, ale vrátit se třeba už nepůjde. Přeji ti moc, aby ti to dobře dopadlo. Rodina má být spolu.

Děkuji, udělala jsem to. Odešla jsem na měsíc k rodičům, kteří bydlí 250km daleko s tím, že už je to definitivní. Malá ale začala mít po cca 3 týdnech hysteriské záchvaty, ač jimi netrpí normálně, když s tatínkem mluvila do telefonu, začala strašně plakat, že chce tatínka. Řekla jsem si, že se tedy vrátím do stejného města, ale najdu si podnájem. Manžel viděl, že je to definitivní, že už nevidím cestu zpátky, tak udělal jediné, co mu zbývalo objednal nás do poradny a mě, která už jsem o to neměla zájem k tomu doslova přemluvil. Šli jsme tam a musím říct, že ten pán nám fakt pomohl. Oba jsme si uvědomili, co děláme špatně. Partner měl samozřejmě na hlavě větší máslo, na což byl upozorněn a bylo nám řečeno, že musíme všechno co bylo nechat za sebou, jinak nikdy nezačneme od začátku a nikdy nebudeme v pohodě. Takže teď na tom pracujeme.... snažíme se dělat kompromisy, víc komunikovat a trávit víc času dohromady, nedokážu říct jak a co bude dál, ale makáme na tom oba, což je asi základ... díky všem co mě podpořili a Tobě bych přála, aby se Váš vztah dostal do přijatelného normálu

Tak to ti opravdu moc přeji. Dnes koukám také na manželské poradny a chtěla bych řešit situaci s odborníkem. Snad to bude k něčemu dobré. Mám za tebe a tvou rodinu velkou radost. Ať jste už jen a jen šťastní.