Téma: Manžel neustále křičí a ponižuje mě a syna

Moc jsi toho nenapsala, takže soudím, že má hlad, nebo mu chybí sex.

a to až teď, když je vám 48, nebo už zamlada?

Mila Rito.

Nevim podrobnosti, ale napis jak to bylo u nas. Treba Vam to k necemu bude.

Na nas manzel kricel cca rok v kuse újakoby se zmeneil po cca 7 letech manzeltstvi kdyz jsme e prestehovali a staveli barak, narocne obdobi.... donutila jsem jej /po 1,5 pul byl nas vztah pred rozvodem/ aby se sel lecit, nebo my odchazime s detmi.... opravdu nakonec po dlouhem roce a pul navstivil psychiatra - nasadili mu lecbu na postraumata, kt on zacal resit aniz bych ja o tom vedela /jen ve svetlych chvilkach se mnou mluvil o tom co jej trapi/postraumata z jeho destvi - velky problem s jeho otcem, ponizovani staly rev u ncich doma apod.... /.... bohuzel se k tomu prida i alkohol, pil tajne.... lecbu mu nasadili pred rokem, cely rok opravdu nepije, nekouri a bere leky na srdce /prislo se na to pri velkem vysetreni, ze prodelal v minulosti dva infarkty o kt nevedel/ a antidepresiva na postraumata.... ma novou praci, kde vsak neni stastny a trapi se tam.... presto stale uvazuji o odchodu /jen v duchu/, nejsem s nim stastna a nase laska se nekam podela... nechci ovsem deti ochudti o tatu, jsou jeste skolou povinne, takze drzim.... i kdyz vim, ze to neni ono... ale chci aby meli nase deti oba rodice... ovsem sem tam neuroitcky zarve a jakoby bez duvodne zacne po nas vsech kricet, ze nedelame co mame apod... v tu chvili ja i deti uz tak nejak sami od sebe odchazime z domu, kluci za kamaradek a ja za kamaradkou.... myslim, ze si to manzel uz dost uvedomuje co zpusobuje, ale myslim, ze si proste nejak nemuze pomoct... takze u nas je stale ve hvezdach jak to s nami bude dal.... ja jsem se financne osamostatnila mam nyni pomerne dobre placenou praci /coz mi velice pomohlo v tom vsem, uz jen psychicky/ zacinam se citit silnejsi, ovsem je to mesic co beru nove antidepresiva, pr pri sebemensim kriku a rvu jsme se zacala klepat jako osika nemohla jsme se uklidnit... beru ted mesic setralin a je to nebe a dudy.. kdyz se u nas zarve radeji jdu s detma ven - drive bych se rozklepala, byla by ze me hromadka nestesti a stejne by se nic nevyresilo... pred rokem a pul kdyz vse u nas zacalo se u me projevi poprve zachvat panicke uzkosti, na kt jsme se pak lecila..... ovsem nyni zjistuji, ze z toho stale nejsem venku a pokud se nezmeni "okoli" v tomto pripade nase manzestvi, asi se toho nezbavim....  

Myslim vsak ze dle veku jste vy v jine situaci nez ja... pokud mate jiz deti velke co vam brani udelat zmenu? nenabadam k rozvodu, ale v mem pripade jsem si jista, ze byt deti uz dospele odchazim od manzela.....

Drzim peste a rozhodne s tim neco zacnete delat!

J.