Téma: Manžel má dítě s jinou, společné děti uplácí dárky, mě si neváží a odřízl mě od peněz

Je to smutné čtení. Člověk v životě ze všeho nejvíc potřebuje lásku, to si uvdomí, až se mu jí nedostává. Máte dvě děti, tyVás jistě rády mají a Vy je jisě také a to je zase povzbudivé. Nikoho nedonutte ay Vás měl rád ani svého manžela. To dítě, které zplodil s jinou, za to nemůže. Jedině až se ta dotyčná paní vdá a Vašeho muže nebude tolik potřebovat a vyhledávat, tak by se to mohlo změnit. Ale to je na dlouho. Vy potřebuje pomoci nyní. Asi bych zašla k psychiatrovi, protože, když je nemocná duše, tak je nemocné i tělo. Vy se potřebujete dát dohromady, děti potřebují mámu. Ono časem se vše nějak vyvrbí, ale přečkat to ve zdraí je nyní pro Vás důležité.

Třeba Vás povzbudí někdo další, nebo něco poradí. Zatím odpočívejte, nabírejte síly, ať jste zase fit.

Dobrý večer, no vlastně noc  

Moc mě mrzí v jaké situaci se nacházíte vy a vaše děti. Jistě jste to myslela prapůvodně v dobrém, tedy že otec zůstane doma, aby děti snad netrpěly. Rozhodně vaše rozhodnutí nehaním, teď za to trpíte až až, nicméně je to, myslím, spíše nešťastné řešení. Každý, nejen dospělý, ale i to děcko vycítí, že něco není v pořádku. Dle mého je lepší kvalitní péče, když se rodiče rozejdou, ale nadále se poctivě o děti starají. To, v čem se nacházíte, je velmi frustrující, neskonale vyčerpávající tichá zhouba, taková domácí rakovina, která žere duši. Vlastně nejen ji. Vím, že máte dojem, že ze situace není žádného východiska. Nebudu vám dávat naději ze soucitu, ale řeknu vám prostý fakt. I přesto, že to tak nevypadá, stále máte možnost volby.  Záměrně neříkám "naděje", protože to působí pro většinu spíš až pejorativně. Věřím, že tu možnost máte, ale je třeba dospět do fáze vzepření se, tedy abyste si řekla jednoho krásného dne "tak takhle teda ne, tohle skončí! ". Obraťte se na nějakou sociální, nebo psychologickou poradnu. No jo, těch psychlogickej je hafec na netu i v reálu, sociální poradenství naleznete při charitě, jistě i jinde - zkuste se podívat po netu, aspoň vám ulítnou myšlenky jinam . Tam vám jistě dají reálné informace a rady, abyste uviděla, že ta možnost na zlepšení skutečně je. Prvotní impulz ale musí vzejít od vás. Držím palce, aby se to podařilo .

Nenechte se zviklat jeho nevraživostí, je to brutální a bolestivé, ale je to od něj ubohé. On není žádnej borec, je to jen trouba s malým egem, kterej se musí vybíjet na slabších. Přeji vám, abyste v sobě našla sílu, která by vás oprostila od toho, že by vás jeho výlevy zraňovaly. Takovým idiotům je třeba ukázat sílu a oni se leknou a zalezou jak šneci (moje máti třískaná fotrem by mohla povídat). Až se vzepřela, tak byl podělanej.

Z té dusné nenávistné atmosféry se musíte vysvobodit, jinak to skončí smutně. Máte právo se radovat ze života, užívat si všeho, co vám dělá mile… mít na rtech úsměv a v duši pohodu a klid.

Nevím, jaký "povzbudivý" slova zvolit, snad jen, že na vás budu myslet (nejradši bych vašemu muži rozbila rypáček), na dálku vás objímám a doufám, že budete brzy fit, abyste se mohla vypořádat s mužem. Snad vám alespoň děcka dělají radost  

Posílám aspoň luxusní povídalky pro pohlazení

Vždy, když ze vztahu odejde úcta, je nerozum v něm zůstávat.

Překonej svůj strach, začni myslet na sebe, začni vydělávat a osvoboď se. Je Ti teprve 38. Život máš pořád před sebou. Není co odkládat.

Neexistuje jiné řešení, takže čím dříve si to uvědomíš, tím dříve se Ti uleví.

První kroky ke svobodě jsou plné strachu, ale realita je mnohem snadnější když to zkusíš.  

Povzbuzujícího slova pro tebe nemám, zvedni zadek a osamostatni se. Tenhle model je velmi špatný pro tvoje děti, za které jsi zodpovědná, takže se pochlap, a něco s tím udělej, jinak je poškodíš a pro to obecně není omluva. 7 let žijou v tomhle? Ty odejít můžeš, ony ne, zoufalství si nech na potom, to je luxus bezdětných paniček na saténovém divanu. Ty děti máš.

To jaký on je nebo není, nemá cenu řešit, řeš sebe. Pavli ti napsala něco o psychiatrech, souhlasím, z té závislosti je třeba pryč. A  uvědom si, že žádná lítost ti nepomůže, prostě si najdi příjmy a jednej.  

Děkuji Vám všem za Váš čas a tak krásná slova.

Celý život jsem strašný srab, v dětství jsem vyrůstala sama s maminkou a strašně jsem toužila po taťkovi. Takhle to dopadlo, dětem jsem chtěla ten luxus, mít otce dopřát za každou cenu a takhle to dopadlo. Dělala jsem doma služku, veškerý servis, každý den snídani do postele. Když se ohlédnu a podívám se na ty roky zpět, musím přiznat, že se stydím na sebe podívat do zrcadla. Zbabělá, ušláplá puťka.

Ještě jednou Vám moc všem děkuji.

Nonono, s tou sebenenávistí pomalu. U tebe to nejspíš je na odborníka, on tě povede, ale zůstat v tom by byl holý nerozum.

Ahoj Zoufalko, toto je celkem velký průšvih jak pro Tvoji psychiku, tak ale bohužel i pro psychiku dětí = děti místo příkladu řešení této situace již před 7 lety zažily příklad velmi nízkého sebevědomí, sebeúcty, sebelásky, úzkosti atd. , a to v důsledku ponižování se, proseb a pláče, které viděly u Tebe a bohužel byly do toho zataženy. Chci tím říci, že jsi si tím zkomplikovala život nejen sobě, ale i svým dětem. Myslím si, že za těch 7 let je to již poznamenalo či ovlivnilo = nesprávný výchovný příklad od otce dětí, ale i od Tebe. Je na čase dětem ukázat, že to byla chyba a je třeba dětem ukázat ten správný příklad, už včera bylo pozdě, jinak si nebudou ve svém životě vědět rady, a budou je přitahovat podobné typy jak v okolí, tak v jejich partnerských vztazích = historie se bude opakovat, a to předpokládám nechceš.  

Čili moje rada je, hned si najdi psychologa nebo psychoterapeuta, pomůže Ti znovu nalézt sebevědomí, sebeúctu, sebelásku atd. , je-li tam i úzkost, případně deprese, sama píšeš o nenávisti k manželovi atd. , pošle Tě i k psychiatrovi. Současně si zjisti všechny možnosti, jak a kde by jsi mohla s dětmi bydlet. Manžel má evidentně vyšší příjem, na děti dostaneš výživné, to Ti pokryje část nákladů pro děti a vzhledem k věku dětí předpokládám, že chodíš do práce. Existují občanské poradny, kde mají své právníky i pro tyto situace, tam Ti poradí, co a jak by jsi mohla a měla udělat, na co všechno máš nárok, jak vhodně postupovat = v jakém pořadí máš ty které kroky udělat. Řeš to. Už není čas jen na povzbuzení, ale je nejvyšší čas i pro činy. I Tvoje tělo Ti dává jasný signál, že má dost = jsi druhý měsíc nemocná. Pochopitelné, nemoci pocházejí z emocí. Potřebuješ: a) uzdravit duši, pak se uzdraví i tělo a b) neplýtvat energií pro něco a někoho, co a kdo za to nestojí, ale věnovat energii sobě a svým dětem. Vzhledem k tomu, že Ti to samotné nejde, na řadě jsou odborníci, od toho tu jsou. Neboj se toho, požádej je o pomoc, ale současně hledej cestu, jak z toho ven. Tu cestu musíš najít, kvůli sobě a hlavně kvůli svým dětem. Jak jsem psala výše, již včera bylo pozdě, budeš s tím mít více práce po tolika letech, ale půjde to. Jen je třeba vždy věřit, začít jednat, nebát se a nevzdávat se.

Zoufalko, ono je hodně těžké "rozpustit rodinu", když se k dětem chová hezky. Mojí mamce se nedařilo odejít, ani když nejen ji, ale i mě otec psychicky týral a i fyzicky bil. Měla strach z toho, jak by nás uživila, kde bychom bydlely. Já bych raději přitom byla pod mostem jen s ní než mít strach přijít domů… Mamka v práci končila o hodinu později než otec. Abych nebyla doma s ním, chodila jsem raději po okolnéích domech, v zimě jsem v suterénu paneláků seděla na topení, v létě na schodech. Někdy mě k sobě vzali spolužáci. Nebudu ani popisovat, jaké následky to na mě zanechalo, ale vím, že se jich v plné míře nezbavím nikdy. Mamku neviním, i když mi zničila život, zničila ho i sobě, doteď s ním žije a obden mi volá, jak ji zase nadával, urážel… Je imobilní a nedá ji někdy ani najíst… Úplně ji jako člověka zničil. Nemá vlastní vůli, nemá žádnou sebedůvěru. Když jí řekne "nechlastej", aby ji nemusel tak často měnit plenu, tak poslechne a nepije. Pak je jí zle, je dehydratovaná… A to ještě to nejmenší. To jak ji nazývá, s jakým despektem se k ní chová… Je z ní ustrašená hromádka neštěstí, má deprese… Kdyby od něj odešla, nikdy by ji tak nezdeformoval. Byla vždycky moc hodná, obětavá, veselá… Teď má někdy taky stavy zlosti a agrese, ale nedivím se… Psychické týrání je mnohem horší než fyzické. Kdyby ponižoval i děti, rozhodně bych řekla, ať se co nejdřív seberete a utečete. Ani nevíte, jak by se vám ulevilo. Ale pokud jsou děti na něj fixované, je to těžké. Matka myslí většinou víc na děti než na sebe. Ale ani to, že vidí, jak se k vám chová není správné. pak si Vás ani ony nebudou třeba vážit… Taky záleží kolik jim je let… Ale počítám, že jsou malé. Jinak by se tak snadno "koupit" nenechaly. A co zkusit nějakou poradnu? Ale ta nedostatek úcty asi taky nevyřeší. Pak zbývá jen dětem vysvětlit situaci, připrvit je na to, že odejdete, třeba s pomocí odborníků, kteří jim to vysvětlí a pak jít. On se asi nezmění a zbytečně byste promarnila život…

Ještě se zeptám, jak se cítíte, když třeba na pár dní od něj odejdete a jste sama nebo s dětmi? Já jsem jezdívala na škole někdy na víkend domů, po těch dvou dnech, kdy jsem sedla do vlaku jakoby ze mě spadlo tisíc kilo a já jsem konečně mohla svobodně dýchat… máte to taky? Pak je to jasná odpověď…

Přesně tak. A jak to člověk zažije v rodině, tak pak se s ním ty závislosti většinou vlečou, vybírá si často úplně nemožné partnery a chová se dál závisle.

Je to sice strašný život, ale do určité míry je to pohodlná bída.  

Já už skutečně apeluju na matky, pokud vás manžel týrá a máte děti, především si uvědomte odpovědnost k nim, když už nejste ochotné udělat nic pro sebe.

A chce to odborníka na závislostní chování, pro začátek doporučuju aspoň publikaci HP. Rohr, Závislé vztahy a pak vyhledat schopného addiktologa.

Dany, děkuji moc za zprávu.

Jenže, ono se to tak nějek líp píše a hůř uskutečňuje.

K psychložce jsem už chodila, jenže byla to taková mladá žabka a když mi při druhém sezení řekla, že si mám k  tomu dítěti vytvořit vztah, tak jsem to vzdala.

Zoufalko, není zač děkovat  To je to nejmenší, co můžu udělat.

Vůbec nepochybuji o tom, že to není lehké, a nám se to lépe píše, a lidem ve starostech (jakýchkoliv) hůře uskutečňuje, znám to. Jenže Ty nemáš moc na výběr. Tedy máš 2 možnosti:

1) Necháš to tak, zničí Tě to psychicky a fyzicky, nebudeš mít energii a sílu pro své děti, které Tě potřebují a budou potřebovat.

2) Nenecháš to tak, bude to nějaký čas ne úplně růžové, ale s cílem, který stojí za to = svoboda od toho ubožáka, možnost se znovu nadechnout + věnovat se sobě, svým dětem, zájmům, koníčkům atd.  

Neboj se oslovit jinou psycholožku, trochu starší, zkušenější. To se stává, že ne každý odborník nám sedne. Třeba na stránkách známý lékař najdeš i recenze.  

Moc Ti přeji, aby jsi našla sílu a odvahu 

Zoufalko, tak sis zde ulevila. A co dál? Jak chceš situaci řešit?

Pokud chceš žít v klidu, je řešení jediné - rozvod. Se vším ostatním Ti poradí dobrý právník.

Majetek manželů se dělí na půl, dětem by manžel musel platit výživné (třeba až do 26 let).

Pokud bys Ty neměla příjem, měla bys nárok na dávky od státu.

Kdysi jsem sama odešla z nefungujícího vztahu se dvěma puberťáky, je fakt, že jsem měla práci a zvládnout se to dalo. Člověk se naučí žít bez dovolených, bez kultury, šatit se v secondhandu a jíst obyčejná jídla. Za ten pocit klidu a svobody to stojí!

Píšete, že vám  dává "sežrat", že s vámi vůbec zůstal. A měl vůbec kam jít?  Nechcete vědět jak to má jinde, ale zajímat byste se měla. … bude se vám to hodit. Vy víte co máte dělat, jen nemáte odvahu opustit tenhle model, i když vás sžírá. Do budoucna nepočítejte se žádnou změnouk lepšímu, naopak. Snaží se vás dostat úplně na dno, to mu dělá dobře. Jednejte, dokud máte zdravý rozum a zbytek rozlišovacích schopností. Konečně se zdravě našvěte a jděte od něj pryč!

Seberte se, dejte žádost o rozvod, požádejte o svěření dětí do vaší péče, jim vysvětlete proč jste se tak rozhodla, uklidněte se, uzdravíte se a půjdete pracovat. Nebojte se, neumřete hlady. Nedejte už na žádné sliby, dobře víte, že to  nikam nevede. Psycholožku můžete najít jinou, po pravdě myslím, že když si srovnáte priority, tak si poradíte i sama. Ty čítankové rady některých jsou opravdu někdy mimo realitu života. Nemusíte být  všeodpouštějící světicí, to v žádném případě. Naopak musíte si uvědomit vlastní cenu a nenechat se manipulovat do věcí, které nechcete dělat. Je to váš život a vaše děti budou mít za krátký čas svůj. Je vám 38, ještě máte před sebou 2/3 života. Neproživořiště je s hajzlem, který vás psychicky týrá, zvyšuje si na vás svoje ego  a profituje z toho. Nedělejte služku psychopatovi, jednejte včas, než vás úplně zadupe. Tvrdé, ale vím proč vám to píši.

Dovolím si jen poukázat, že pokud nemáte zrušené SJM, peníze co vydělá manžel jsou i vašimi penězi. Tzn. pokud je to možné, ke zvážení je rozvod a k penězům byste se tím pádem dostala. Peníze by ve Vašem případě mohly znamenat nejen svobodu, ale hlavně nový začátek, který Vám velmi doporučuji.

Dlouhodobě traduji heslo, že "život je moc krátký na to, abychom ho strávili s někaým, s kým se necítíme dlouhodobě z nějakého důvodu dobře." 

Je to tedy na Vás, máte to ve svých rukou.  

Držím palce, abyste našla sílu udělat zásadní kroky.  

PS: plácání se po rameni a říkání jaký je borec ve Vámi uvedené situaci bych považoval hraničně psychopatické (ví, že Vám tím ubližuje a přesto dělá něco, co Vám vadí a co Vás dráždí)

Ahoj, uvidíš, že ti samotné bude lépe    já jsem sama rok a půl a nemůžu si to vynachválit. Navíc, ber to tak, že takový chlap stojí za  houby. Tu ženu, se kterou má také dítě, bude s největší pravděpodobností čekat to samé, co tebe. Držím palečky

Víte, jak to dopadne, když nebudete jednat? Vaše nemoc se zhorší, možná se přidají další a možná nakonec umřete. Nechci Vás strašit, ale znám případ ve svém okolí, kdy žena nedovedla odejít od despotického manžela, začala pít a nakonec ji zabila rakovina. A víte, kdo Vaši pasivitu odnese nejvíc stejně jako to bylo v tomto případě? Vaše děti. Svou nečinností jim ubližujete už teď, není pro ně nic horšího než nemocná utrápená máma. A jaký model vztahů jim dáváte do života? Že žena je méněcenná bytost a služka a chlap, byť tyran a manipulátor, si může dělat co chce bez špetky zodpovědnosti. S největší pravděpodobností budou opakovat stejný model ve svých partnerských vztazích. To byste jim přála?  

Vaše děti volbu nemají a jednou Vás za to peklo, ve kterém jste je nechala žít, budou nenávidět, pokud něco neuděláte. Vy ale volbu máte a útěk do nemoci a vyžívání se v roli oběti rozhodně tou správnou volbou není. Je to úděk od zodpovědnosti za sebe i své děti.

Omlouvám se za příkrý komentář, ale vždycky je mi hrozně líto dětí, které jsou bezmocné a musí doplácet na chyby rodičů. Tak se vzchopte, objednejte se k psychiatrovi, aby Vám předepsal antidepresiva. Ty Vás postaví na nohy a dají sílu, abyste to všechno zvládla. Později, až budete v klidu, je zase můžete vysadit. Pak si sjednejte schůzku s právníkem a informujte se, jak podat žádost o rozvod a o tom, na co máte nárok. A jednejte! Neničte sebe a svoje děti!