Téma: Mám problémové těhotenství a proměnlivé nálady, přítel chce, abych se po porodu odstěhovala

Ahoj vsem, za chvili me ceka porod ditete, ktere jsme si oba prali. Jsem tehotna po druhe, prvni tehotenstvi skoncilo samovolnym potratem, bylo to v brzke dobe, nicmene se me to dotklo, jenze na truchleni v pravem slova smyslu nezbyl cas protoze jsem otehotnela znova, vubec se nevedlo jestli to dobre dopadne, neprobehl ani cyklus, nic. Lekar mi nasadil hormony, protoze na UZ nebylo dlouho nic videt, ale biochemie stale rostla. Zustala jsem doma, do prace jsem nechodila. Byla jsem strasne spava, rano, v poledne vecer, stale, skutecne extremni unava. Pritel se k prvnimu nezdaru postavil moc hezky, byl mi velkou oporou kdyz jsem ho informovala o druhem tehotenstvi tak reace byla chladna - pozdeji mi to vysvetloval, ze sam neveril a chtel si zachovat chladnou hlavu. Pro me bylo tehotenstvi narocne, plne stresu, zda vse dobre dopadne, uz jsem nechtela v ordinaci slyset "je mi lito". Kazda kontrola predstavovala stres, pak se to trochu zlepsilo.

Casto jsem spala, coz zacal komentovat i pritel, ale pro me dost blbym zpusobem, jakoze se stale valim a ze se na me uz nemuze koukat, ale ja si v tu chvili nemohla pomoct. Stezi jsem neco poklidila, uvarila jidlo a zas zalehla.

Pak se stala vec, ze me zniceho nic kontaktovala jeho byvala pritelkyne, to jsem se dozvedela az kdyz mi rekl, kdo to je. Muj pritel se nejak zvlast nechopil vysvetlovani, proste at to neresim, jenze nereste to. Me to nahlodalo, ze jen tak by me nikdo nevyhledaval a nevedela jsem jak se k tomu postavit. S ohledem k na nej, protoze on je zarlivy a moc nebylo u nas po chuti abych ja nekam vyrazela, nebo aby me mel nekdo psat, zkratka me to neprislo fer.

Situace se nelepsila ani nehorsila. Pritel je aktivni clovek a nejak se nechtel prizpusobit memu tempu, coz me vekmi mrzelo, ze i obycejna prochazka ho se mnou nudila, me se to dotklo, ze najednou nic nezvladam.

On si zacal jezdit na kole, ja zustavala casto sama doma, hadky, vycitky. Kdyz chtel jet na vodu, tak chtel abych jela s nim, me to neprislo vhodne, tak mi rikal, at se teda nedivim, ze jsem stale doma na prdeli. Vsechno jsem obrecela a vse mi prislo lito.

Pi prvnim trimestru a po vysazeni hormonu jsem se zlepsila, ale ne na dlouho, protoze mi zacaly sileny bolesti hlavy, takze jsem to opet prolezela, prasky jsem zadny brat nechtela ani se to moc nema. Takze jsem opet byla lezici. Slychavala jsem, ze jsem nechutna, ze budu jak koule, ze musi jit ven, ze se na me neda koukat. Me vse prislo pochopitelne lito, ze nejsem pochopena, protoze jsem se nevalela z lenosti.

Zacala jsem slychat, ze mam depku, ze bych se sebou mela neco delat, ze neni mozne abych x dni nesla ven. No zacaly sceny hadky, vycitavy meily, sms, nic hezkeho. Ale ja se mela potrebu branit.

Svoje tehotenstvi jsem oznamila az pozde, az kdyz nebylo zbyti, ale chtela jsem mit jistotu co nejdele, ze to nikdo nebude vedet, kdyby se zas neco stalo. Za to jsem byla oznacovana za hysterku. Pak jsme to oznamili, vsichni meli radost, ale ani to se neobeslo bez hadky, protoze ja si prala jet napred k mym rodicum, ale pritel se rano rozhodl, ze pojede ke svym, s tim ja jsem nesouhlasila, jel tedy sam. Pochopitelne mi volala jeho mama, ja ji telefon nebrala, protoze jsem nechtela to s ni rozebirat, chtela jsem proste svou mamu. Takze bylo zle. Hadky se stupnovaly, pritel pochopitelne travil cas hodne mimo domov. Ja si uz i jednou zabalila, ze to nezvladam, protoze kazde rano mi rikal, ze jsem psychicky nemocna, ze se musim lecit, at se sebou neco delam. Dokonce volal nasim, navstivil meho gynekologa, jestli jsem se nemohla zblaznit. Me se vsechno doktlo proste. Navic padaly ode me vety typu ze ho nesnasim, nemam rada, ze odejdu, ale ja si nemohla pomoct. Obcas trisknuti dveti, necim jsem slehla co jsem mela po ruce. No veselo. Ale ja jsem jen cekala na mej az prijde, az mi pujci auto abych si mohla neco vyridit a pak jet za kamaradkou a on mi rekl, at se na sebe podivam, ze jsem uplne v prdeli!! Pritom jsem mela mit pred sebou hezky den a tesila jsem se, kamaradky jsem se ptala jak se ji zdam, pry v pohode. Preklenuly prazdniny, a zacala se resit vybava, byla jsem na vse sama, jeho nic nezajimalo, pry tomu nerozumi a jsou to kraviny, at si to resim s kamaradkama. Do toho hadky, mlceni tri dnu, apod. S jeho mamou jsem mluvila velmi malo a prestala tam jezdit, stacily mi telefony, kdy mi rikala co potrebuj a co ne. Byly dny kdy jsem se nezastavila a stale neco resila, uklizela, delala byt a pak byl den kdy jsem lenosila, a to mi bylo vzdy vyceteno, ze me rano videl v posteli a kdyz prisel z prace tak jsem tam zase. Ale to ze jsem tri dny predtim myla okna bylo zrejme zapomenuto. Ja nechapala jak se ke me muze takhle chovat, kdyz cekam nase dite. Ale ja se taky nechovala nejlip, stale jsem vykrikovala jak s nim nechci byt, ze ho nemam rada. Teď se do toho vlozili oboje rodice, kazdy hajil sve dite.

Zkratim to. Odjela jsem si vycitit hlavu, pritel to bral jako konec, kdyz jsem se vratila, tak se divil co tu delam, jakou mam drzost, atd. Pak jsme se domluvili, ze u mej zustanu do porodu a pak se uvidi. Ja o nej stojim, mam ho rada, vznikla situace me mrzi a chci aby melo dite oba rodice, on je jiz zatrpkly, ze jsem mu delala teď doma peklo a nechce o nicem slyset a po porodu se mam odstehovat.

Myslite si, ze je nejake vychodisko nasi situace?

Dekuji za precteni.