Téma: Jsem mu dobrá na uvaření, vyprání a občas "podržet" - vztah mě neuspokojuje, je to rutina bez náboje

Normálně si sbal věci, seber se a odejdi od něho. Pokud mu tobude potom jedno, tak jsi s ním ztrácela svůj drahocený čas. Pokud ne, tak to sním třeba ještě zkus, ale stanov si podmínky.  

Ahoj, to mě mrzí. a ano, myslím si to samé, co ty. Chápu to tak, že on je ten, kdo bydlí u tebe (jen skrze mě řeší svou bytovou situaci). O to je to asi težší, to rozhodování, pokud bys bydlela ty u něj, tak se prostě sbalíš a odejdeš - máš-li kam, nebo to aspon můžeš začít sama za sebe řešit. Jestli on bydlí u tebe, pak je to o tom, dát mu jasně najevo všechno, co cítíš. Vypsala jsi to podle mne trefně, jasně, bez nějaký sebelítosti apod. Tak takhle bych se snažila mu to říct, když se nic nezmění, není na co čekat a je čas říct nahlas, že končíš a ať odejde. Je jasný, že vztah nemůže fungovat, když investuje jen jeden.

Přeju hodně sil a štěstí.

Pokud on bydlí u tebe, tak se to dá taky snadno vyřešit. Počkej až  bude pryč, a dej jeho kufry s věcmi před dveře. Nemyslím si, že ti chlap bude naslouchat, když mu řekneš co ti vadí. Někteří chlapi potřebují dostat šok, aby jsi vůbec uvědomili, že se něco děje. Pokud se ti přeci jen povede, že tě vyslechne, tak se bude možná snažit, ale předpokládám že né natrvalo.  

Berusko, on ma dobre bydlo a resit nebude nic, dokud nebude muset. Vse zalezi na tobe. Ja osobne bych radeji byla sama, nez s pritelem, ktery o me nema zajem a jenom na me parazituje. Resila bych to asi otevrenym rozhovorem a pak konkretnimi ciny. Zmeny z jeho strany se nedockas.
Neni to lehke, ale uvidis, ze ti potom bude lip. Je to jako zbavit trestance velike tezke koule!!

K tomuhle by to chtělo slyšet i druhou stranu. Aby to nebylo něco ve stylu: Milá Sally, mám partnerku, které vůbec nerozumím, neví, co chce. Když se chci pomilovat, tak děl nfóry, a jindy, když nemám náladu, tak začne dolejzat. tNa Vánoce jsme se pohádali, koupil jsem jí tlakové hezké věci, ale místo toho, aby vyjádřila, jakou má radost, tak mě sepsula, že jsem je nezabalil Nechtěl jsem se hádat a  tak jsem šel raději spát. Raději se už o nic nesnažím, protože všechno, co udělám, je špatně.

Vezmi to tak, že chlapi mají jen velmi málo empatie a co vám ženským přijde jako naprosto jasné, my nevidíme. Zkus mu to říct otevřeně, jasně a hlavně JEDNOZNAČNĚ. Protože pokud se něco dá pochopit více způsoby, buď si jistá, že my pochopíme přesně tím druhým, než vy. Chce to také vybrat vhodnou chvíli, ideální je po sexu (naopak nejhorší možná je před sexem) a pokud možno zvolit věcný a nevyčítavý tón.

Ahoj,
také se přikláním k tomu co psala  Klára a Patrik, prvně si otevřeně promluv ať víš na čem jsi, neexistuje nic horšího než nekomunikovat a vytvářet si iluze. pokud se odpovědi nedočkáš tak se řiď tím co cítíš to  hovoří za vše, takové pocity jsou ve vztahu jsou špatně a bez nápravy je to zabitý čas, tak by se chlap o ženu "starat neměl"

 tu empatii mají někteří z nás částečně  pokřivenou i výchovou (na vlastní oči jsem  v rodném městě uviděl člověka co pozval sestřenici mé známe na seznámení k baru a nechal ji zaplatit drink) to co jsi napsala mi to připomnělo

Jeste me napada, jestli ty jsi nebyla od sameho zacatku vaseho vztahu tim tahounem a on se jenom vezl? Ona emancipace je dobra, ale pokud zena od muze ocekava toho, o ktereho se muze oprit, nesmi mu tu roli brat.
Nepises jak dlouho se znate, jestli planujete spolecnou budoucnost. Taky nepises, odkdy mas ten pocit, ze te nemiluje? Ono kazde partnerstvi zabredne po urcite dobe do jisteho stereotypu a musi se na nem pracovat. Oboustranne. Jenze to vime my zeny, ale muzum se to musi obcas pripomenout.
Takze nejlepsi bude otevreny rozhovor a pak uvidis.

To je zajímavá myšlenka

Jsme spolu rok a něco, takže je to poměrně krátká doba na to, aby byl ve vztahu stereotyp a přesto si připadám, jak v manželství po 50letech. Když si to porovnám s předchozími vztahy, tak si říkám, že v nich jsem vlastně byla spokojená a to i po 12letech. Ale tenhle vztah je hrůza a děs, navíc se do toho plete i jeho maminka, chce mít asi synáčka jen pro sebe, takže proti mě štve a on místo, aby se mě zastal, tak si ještě přisadí a žaluje na mě. Já si ho přestávám vážit a říkám si, jak dloho tohle ještě vydržím. Přemýšlím, že se poohlédnu někde jinde, možná mě tady někteří za to odsoudí, že místo abych o vztah bojovala chci raději utéct, ale já jsem o ten vztah bojovala až doteď a to sama. Přítel ani jednou po hádce neudělal vstřícný krok, a když jsem ho dělala já, tak to všechno ještě víc hrotil, ještě se hádal víc a víc, jak když to dělá schválně. Mám pocit, že jsem v tom vztahu úplně sama.

Ahoj, tak já zažívám ve vztahu něco podobného, hodně podobného, a je to hrůza. Můžu říct, že snad se mi rozsvítí, a začnu to řešit radikálně, protože za 6 let, co jsme spolu, se snažím to zachraňovat jen já, a už mě to jaksi přestává bavit . Přeji ti hodně síly. ahoj