Téma: Jen práce a domov - manžel nikam se mnou nechce chodit

Bohužel jste věnovali energii víc věcem materiálním než práci na vašem vztahu. Po těch letech se není co divit, že spolu neumíte jako partneři být. Už roky žijete vedle sebe, jen to tak s ohledem na běžný kolotoč prostě nevypadalo.

Můžeš mít mnoho vlastních aktivit, ale zdá se mi, že to neumíš. Je vcelku jedno co by Tě bavilo...začni štrykovat, nebo si kup motorku...to je fakt jedno. Nauč dělat věci také sama.

Veselko , dekuji.
Máš pravdu, zatím to nějak neumím.Vím to, že se musím " zabavit " sama. Šlo sspíš o takovej blok, že během týdne na sebe nemáme čas, tak bychom měli víkend trávit jako rodina.Když je to ale stále stejný stereotyp, ze kterého bych chtěla na chvíli utéct i s manželem.Jenže on nechce.Mám pak v hlavbě výčitky. Mám je nechat doma a jít sama běhat, jít někam na návštěvu? Přidat si zumbu, která mě moc baví. Jde jen o ty vnitřní výčitky , jestli budu sobec, když se zabavím o víkendech sama ?

Naopak. Manžela to rozpohybuje také. Bude mu to vrtat hlavou a začnou konflikty. Ty je pak možné řešit popovídáním si o vzájemných představách. Nezapomeňte manžela chválit. Jak to píši, cítím nudu, ale nuda se dá řešit jedině aktivitou. Obávám se, že konflikty budou, připravte se na ně.

Výčitky nejsou vůbec nutné:).

  Jak není komunikace, nemá manželství šťávu a je konec. Aktivní by měli být oba a stejnou mírou, protože jak to dlouho táhne jen jeden, zákonitě přijde pocit vyhoření. Manžela bych postavila před hotovou věc, jasně vysvětlila postoj a novou strategii. Sobota se bude magořit na pozamkách okolo chalupy(obá, já Tobě, Ty mě) a neděle se jede na výlet. Nové zážitky Vás sblíží, budete mít o čem komunikovat a spokojenost bude na obou stranách. Tedy možná, pokud bude manžel chtít, jestliže vrčí(většina vrčí) musí se vymyslet něco jiného. Třeba zaplatit wellnes v dostatečné vzdálenosti od bydliště, tak na 2 dny s masáží, perličkou, procházkou a možností si promluvit. Hodně štěstí, manželství dá fušku.

Šmarjá....a u nás je to naopak. Jsem sysel domácí, manžel, když už je doma, hned by někam, nerad sedí doma. Takže bych to viděla spíš tak, že každý máte jinou představu o trávení volného času. Pokud netrvá na tom, abyste seděla doma, když on nikam nechce, pak bych si určitě našla program, jaký mě naplňuje a nenutila toho druhého, aby žil tak, jak chci já. Jestli je aktivné kolem domku a naplňuje ho to, proč mu to brát? On se cítí doma dobře, přes týden tam asi moc času netráví a Vy jste vlastně ve zlaté kleci. Pokuste se to změnit tak, aby ani jeden nebyl nucen žít životem toho druhého.

jak na něj....jednoduché.najdi nějakou kámošku a chodte spolu. třeba mu to dojde a bude chtít taky a když ne , tak si aspon pokecáte..s chlapama kecat nejde

Já mám to samý s manželem jako přes kopírák....taky s ním pracuju, jsme spolu pořád...Taky se bavíme o práci atd, ale máme společný koníček nadávat na politiky .Taky jezdíme o víkendech na chatu, kterou sám postavil... Ale já mám víkendy ráda...on je na rybách a já  jsem vášnivá čtenářka, ráda se starám o zahrádku a cíleně si buduju takovou malou ve stylu japonské malé... Upřimně řečeno já jsem i ráda, když občas jede pryč s kamarádama na ryby a já se můžu jen tak flákat...taky máme jezevčíka a ten vydá za děcko, chodím s ním na procházkya kecám s pejskaři... Ale já jsem si vždy dost vystačila sama, ráda se zajímám o záhadno,  učím se výklad karet atd....kamarádky bohužel nestíhám, ale chodila jsem na orienální tance, občas pokecám o víkendu u  sestřenice....Někdy muže postavím před hotovou věc, že jdeme do kina nebo někam do divadla, pak na vínko... samo, že nevybírám opery ale něco, co by pobavilo i jeho....

Věřím, že krize se u vás prohlubuje… Píšu proto, abych si také ulevila, vaše diskuse je už staršího data a na odpověď nijak nečekám-jen se vypsat: Manželství trvá právě 5 let. Předtím jsme k sobě dojížděli a velká láska to nebyla nikdy, seznámili jsme se ve věku 49 a 65 let. Stále jsem vymýšlela a byla motorem, co spolu dělat / kromě hrátek v posteli / a já už opravdu nemohu. nenapadá mě NIC. Nikam s ním už vlastbě ani jít nechci, nikde se mu nelíbí, vše jen kritizuje a vůbec neprožívá ani vzruchy, ani podněty, ani krásu. Je už samozřejmě zestárlý, ale já ne. Ani vzhledem. Zhubla jsem cvičením a péčí o stravování. Nebaví ho nic, jen nadávat na politiku. Už nepojedeme ani k moři, jsou to vyhozené peníze, jet ve dvojici. Horší je, že mne nebaví kamarádky, jejich stesky a historie, takže možnost, že bych někam jela s ženami / cvičit k moři apod. / mne spíš odrazuje. Už jsme taky v důchodu a vidím jediné východisko - jít do práce. Jít makat proto, že můj manžel si nechce HRÁT.  

Já už jsem třetím rokem sama a když na to tak koukám, tak o nic nepřicházím. Mít někoho není žádná výhra. Vztah je o ústupcích. Oba manželé si mají přeci něco dávat. Příklad: nesnáším plesy, připadají mi moc snobské, ale aby měl přítel radost, tak tam kvůli němu půjdu. Mě by připadalo sobecké dívat se jen na své uspokojení a ten druhý ať si dělá co chce…   Je to strašné. To můžete být rovnou sami. Takove manželství jak popisujete vy, je o ničem. Hodně by mi to vadilo a asi bych se dívala po někom, kdo bude mít společné zájmy. Podle mě staci jeden společný zájem (koníček) k tomu, aby mohli být oba spokojeni.  

Rozhodně půjdu do práce. Už to - jedním slovem-nemůžu vydržet. On dělá svoji zajetou rutinu, žije přesně stejně, jako žil před 5 lety, když bydlel sám. nepodařilo se mi ho změnit. Dřív jsme vše vymýšlela, výlety, kurs tance, návštěvy, společné sportování, focení. ted má jen počítač, televizi a občas jede na kole. Mám taky svoje zájmy a spoustu práce s domácnosti / on pomáhá /, ale najednou pohár přetekl a nemůžu to snést. nechce mezi lidi! Přitom vypadá o hodně mladší a jsme hezký pár. Ale úplně zvetšel, zvadl, a to, že toužím po vzruchu a trošku zážitcích, s ním nehne. Navíc jsme oba zdraví! Připadám sma sobě směšná.

V Praze jsem nebyla 10 let! a jak je ted krásně… navíc s penězi vycházím. On se o rozpočet abs. nestará - že prý jevše drahé.

Dolores a co bys tedy přesně po něm chtěla? Ještě bys chtěla třeba i ten tanec? Pokud dobře počítám, je mu už 76 let. To co teď prožíváš je daň za to, když si žena vezme muže o 16 let staršího. Moje maminka v 60 letech také byla čilá a v 76 je holt unavená a na tancování a delší procházky by ji už nikdo nedostal. Jít k někomu na návštěvu by občas ráda (i když už také často nemá sílu ty lidi tam pak poslouchat) a hlavně potřebuje, aby ji tam někdo zavezl. Což občas děláme, protože ji máme rádi.

Ano, stárneme oba. Ku podivu, abych to vlastně tady uzavřela. se to nějak zlepšilo. Přestala jsem si dělat iluze o sobě - a zjistila zvláštní věc:  Vlastně to já chci něco jiného. cestování-je to u mne pryč, cestovala jsem celý život. Kamarádky? nebaví mne jejich, s odpuštěním, naříkavost a nepoučitelnost. Turistika? Bez duše. Svým způsobem je plážování thriller. Hrady, zámky? Ani to už ne. ít do práce? NE. Vždy't já si vychutnávám, že do práce nemusím… peníze vzal čert. Cvičit a chodit do přírody. Na kolech jako dřív projíždíme lesem. Plaveme. Společně nakupujeme, vaříme. , jíme a spíme. Meleme o politice. Medituju, vracím se do mládí. Šiju, kreslím. Čtu. Sním, ale ne už o dobytí rájů, ale o tom, kdo vlastně jsem. Jediné, co má cenu, je něco, cokoliv, tvořit.

Přesně tak, zestárnul.