Téma: Hádky s přítelkyní - neumí uznat svou chybu a dojít ke kompromisu

Vztahy fungují jen tehdy, když oba mají z toho druhého užitek (cokoliv prospěšného, nějakou hodnotu a je jedno zda tím myslíme materiální nebo duchovní).  

Když má jeden z druhého ZÁSADNÍ prospěch (tj. cítí oporu, souznění, porozumění, …), má i úctu a respekt.  

Respekt se ztrácí v momentě, když se jeden začne druhému doprošovat. A každé opakované doprošování respekt snižuje, proto tím dáváme najevo, že jsme ochotni za vztah „zaplatit“ více než si protějšek zaslouží. Tím začne vznikat děsívá spirála konce, protože druhá strana chce víc a víc.

Když si chceš někoho udržet, musíš na sobě pracovat a musíš vědět, proč je protějšek s Tebou – co je tou hodnotou, která ho přitahuje a tu rozvíjet. Mnoho lidí neví proč jsou spolu. „Protože se milujeme“ – to není důvod, to je výsledek. A tak na rozvoji nepracuje nebo si nevšimne, když se objeví někdo jiný- cizí, kdo má hodnotu větší.  

Bohužel platí, že život neměří každému stejně, resp. není fér. Tak to prostě je. I každá planeta má jinou velikost, proč by měly být stejné…

Pokud Tvá holka v Tobě nevidí hodnotu, tak ve vztahu nezůstane. Nefér je to, že v mládí, u lidí kteří mají pohodlný život a čas se hodně bavit je řebříček hodnot posunut jinde a potřebují dalších 10 – 15 let aby zjistili co jsou v životě ty správné hodnoty.

Takže nemám pro Tebe jednu jednoduchou odpověď. Řešení je spojením toho co jsem popsal.  

Ty máš nějakou představu a ona zřejmě úplně jinou… pokud ji to s tebou nebaví, asi se nedá mnoho dělat, pokud je teda " bavení" to, co ona od vztahu očekává, nemyslíš? Ona evidentně nesdílí tvoje pohledy na vztah.

QAdama má asi pravdu. Když jsem psal to s tím doprošováním, nemyslel jsem to tak doslova, že bych klečel na kolenou a doprošoval se, to ne. Jenom jsem se snažil ji přesvědčit, aby se nerozcházela. Ale asi to bude, jak píšeš. Pořád jsem doufal, že to pochopí a začne se chovat jako já, ale asi vážně marně. Bylo mi jasný, že to nebude hned, ale doufal jsem, že se to jednou stane. Měl jsem již několik neúspěšných vztahů a postupem času jsem vždycky začal litovat toho, proč jsem neudělal a to a to jinak, a tak jsem se to teď snažil napravit. Asi až moc horlivě.

Je Ti teprve 20. Učit se umění mezilidských vztahů zabere v dnešní době mnohem více času než kdysi, ale nakonec v tom budeš dobrý.

Nedivím se, že jsi měl již několik neúspěšných vztahů, protože mě osobně odrazuješ. Celé psaní je jenom o Tobě a o tom, co chceš Ty - já, já, já jenom já, které je završeno tím, že: "Pořád jsem doufal, že to pochopí a začne se chovat jako já."  Proč by to proboha měla dělat a nemohla být sama sebou??? Dále, píšeš, že: "Dělal jsem všechno proto, aby byla šťastná. Kupoval jí různé dárky, aby měla radost a byla překvapená. Marně." A co když oná má raději třeba chrpy, kopretiny, procházky přírodou atd. ? Kde jsi přišel na to, že dělat někomu radost či ho překvapit = kupovat různé dárky??? A vůbec, z čeho se má vlastně probrat a proč jsi jí promlouval do duše? Tak jsi její partner, nebo rodič, který jí chce vychovávat???

Holky z Venuše dovedou být přísné.

Samozřejmě souhlas, někdy je to potřeba.

Ano, když cítím, že je to potřeba, odpovídám bez servítků. Já vlastně vždycky reaguji podle toho, o čem tazatel píše či co ho trápí, nebo jakou má starost, ale současně vnímám, jaký má k předmětné věci tazatel postoj. Pokud čtu, že jen on je ten dokonalý atd. , tak volím cestu odpovědi bez servítků. Pokud čtu, že tazatel přemýšlí i o tom, kde by mohla být chyba i na jeho straně, volím cestu odpovědi mírné a trplělivě vysvětlující, je-li třeba. V obou případech však odpovídám tak, jak to upřímně cítím.  

Vždyt co jsme se od Franka vlastně dozvěděli? V podstatě jen to, jak on dělá vše dobře a správně, tedy  minimálně je o tom skálopevně přesvědčen s tím, že se snaží, aby přítelkyně cosi pochopila a byla jako on. Tak co to je? Kde je nějaká vzájemná tolerance a respekt? A dále, píše vše kolem neshod či hádek velmi obecně = nic konkrétního, ovšem v zápětí neopomene dodat, že on je ten rozumnější, kdo ustoupil a uznal svoji chybu atd.  Ale mě k tomu chybí konkrétní situace, abych si mohla udělat názor, kdo v tu chvíli skutečně tu chybu udělal. Protože to může být pouze úhel pohledu Franka. Já mám totiž pocit, že Frank to poněkud přehání a tím partnerku odrazuje + si myslím, že se bojí, že mu to zase nevyjde, proto jí přemlouvá, aby se s ním nerozešla. A vlastně jsme se vůbec nedozvěděli nic o tom, jaká přítelkyně Franka vůbec je, jak spolu tráví společný čas a proč vlastně vůbec k hádkám začalo docházet. Prostě nic podstatného, čeho by jsme se mohli chytit, zatím nezaznělo.

Na chvilku jsem si připomněl, jaké neohrabané a hloupé tele jsem byl já sám ve svých 20-ti. Tehdy bych si od Tebe vysloužil asi totéž co Frank dneska.  

Život je plný různých barev.

Děkuji Dany.

Omlouvám se QAdame, nechtěla jsem se Tě nějak dotknout. Týká-li se Franka, nemůžu si pomoci, ale něco mi říká, že u něj nejde jen o neohrabanost či mladickou nerozvážnost, i když samozřejmě životní zkušenosti mu chybí.

Neboj Dany, mě ses nedotkla. Spíš jsi mě jen přiměla zamyslet se nad tím, jaké tele jsem já byl ve svých 20-ti a kolik jsem toho o světě nevěděl. Spíš se nad tím usmívám, jaké to bylo tehdy a kde jsem teď.

Je to Pygmalion.

Frank má prostě představu, jak by to " mělo být". Že je ta představa jenom jeho a pro ostatní lidi nepodstatná, mu zatím nedochází, ale je mu teprve 20 let. Časem přijde na to, že objevovat cizí lidi a jejich vesmíry je mnohem zábavnější, než se je pokoušet vpasovat do toho svého. jako do jediné varianty.

No a snad ještě časem se mu to povede třeba i skloubit.  

Ačkoliv, všichni lidi tímhle procesem skutečně neprojdou.

Franku, znas tu pohadku o pysne princezne? Ona si dupne a ty ji budes zavazovat strevicek.
Opravdu to tak chces?
Ja znam jednu slecnu, ktera si takhle dupala a jelikoz je to krasavice, o napadniky nebyla nouze.
Ale nakonec si vybrala toho, o ktereho musela sama hodne usilovat.