Téma: Co udělat pro záchranu vztahu - je ještě vůbec šance?

Hezký den,

prosím moc o radu, co dělat. Jsem s přítelem necelé dva roky, máme dvouměsíční mimčo. Náš vztah tehdy začal tím, že jsme si psali přes net asi dva měsíce a to bylo parádní, skvěle jsme si rozuměli. po těch dvou měsících jsme se domluvili, že se sejdeme. Jsem z Moravy, on z Prahy. Doma mě ale nic nedrželo, takže by případně nebyl problém.

Znal mě jen z fotky a ano, přiznám se, asi jako každá jsem poslala fotky dost selektivně vybrané a ne celé postavy. I proto mě zaráželo, že už v mailech psal, jak mě miluje, to já jsem se snažila v tomhle přece jen držet trochu zpátky. No a pak došlo na setkání. Já nervózní, takže jsem skoro celou dobu mlčela, on povídal, ale byli jsme jak dva cizí lidé. jelikož jsem v Praze měla na týden domluvené bydlení u kamarádky, domluvili jsme se, že se uvidíme druhý den.

Ráno mi ale psal, že mě nemiluje, že se mu vrátila láska k jiné a že se mi omlouvá, ale schůzku ruší. No popravdě jsem to trochu čekala, ale samozřejmě mě to trápilo. Už jsem chtěla jet zpátky, když jsem si uvědomila, že mi říkal, že pronajímá ve svém bytě jeden pokoj a zrovna od minulého měsíce je volný. Tak jsem za ním jela s tím, že od něj nic nechci a že bych tam jen bydlela a byli jsme spolubydlící. On mi na to řekl, že si vše již promyslel a všechno je jinak, má mě rád a chce být se mnou. Tak jsem tam už zůstala. Jenže.

Rozumíme si sice, máme na dost věcí podobné názory, ale je to vztah spíš jako bratr a sestra než partnerský. Při té frekvenci je zázrak, že jsem otěhotněla. Navíc to nebylo plánované, ale nemůžu ze zdrav. dův. brát hormonální antikoncepci a on odmítá používat kondom. A vůbec je v tomhle vše po jeho. Např. že to jde jen ráno a jen, když on chce, kdybych něco navrhla já (což jsem párkrát zkusila) nepůjde to. Vím, že ho vůbec nepřitahuju, mám pár kilo navíc jemu se líbí hodně hubené holky. Ale asi byl dlouho sám, tak se řídil heslem "lepší vrabec v hrsti. " Dokonce mi i jednou řekl, že má rád moji duši a ne moje tělo. Ale vztah podle něj není jen o sexu. No to sice ne, ale taky přece. Fakt mě to trápí a o to víc kvůli prckovi. Jinak jako táta je skvělý, má malého rád, postará se, přebalí ho, nakrmí, uspí. Ale já mám pocit, že vedle něj nežiju, ale živořím.

Dva měsíce před porodem se odstěhoval spát do jiné místnosti a spí tam dosud. A zrovna v době, kdy ho nejvíc potřebuju, před porodem jsem měla strach, teď je to zas únava, obavy jestli to zvládnu atd. , no klasické šestinedělí. A i když jsme předtím spolu nic neměli (až na výjimky tak jednou, dvakrát za měsíc), tak alespoň byl vedle mě, občas se přitulil. Tím, že se odstěhoval spát vedle mě tak zranil, že jsem začala být na něj nepříjemná, začali jsme se hádat a to den o dne víc hůř.   Za ty dva měsíce jsme si řekli spoustu zlých věcí, dokonce nadávek a to jsme oba předtím nic takového ani neuměli vypustit z pusy. A tím mám pocit mě přestal mít rád úplně. Možná to došlo do bodu, odkud není návratu, nevím.

A co teď dělat? Mateřskou budu mít za půl roku už jen 3800, s tím bych nezaplatila ani nájem, ne tak to ostatní. Někoho si hledat? Nebo dělat něco pro to vztah zachránit? Dá se to ještě vůbec? A jak? Mám v něj vzbudit žárlivost? Být na něj milá? jak být milá na člověka, který mi tak ublížil a pořád ubližuje? Prosím, poraďte.

Moc děkuju. Zuzka