Téma: Co dál v manželství - nemáme si už co říct

Brali jsme se před 13 lety, máme dvě děti - 11 a 14 let. Poslední roky si s manželem nemáme už co říct, náš vztah je jak na houpačce, ale v poslední době převažují ty nešťastné chvíle. Manžel je workoholik, práce je na prvním místě, potom kamarádi a pak my- žena a děti. Prací je úplně posedlý, málo se v týdnu vidíme, a to pracuje jen 5 min od bydliště. Samozřejmě, že byl jiný, když jsme se poznali. Nyní má místo srdce kámen a v cévách mu koluje líh. Rád se napije (není ale notorický pijan), raději čas po práci věnuje kamarádům, známým, než nám. Já jsem se kdysi sem za ním přistěhovala, takže nejsem zdejší a nemám zas tolik přátel. Mám práci, ve které se mi daří, kluci (děti) jsou šikovní, zdraví a dělají mi radost.

Stává se, že když odjíždí z domu, nikomu neříká kam jde, prostě si odjede a několik hodin je pryč. Zjistila jsem, že mu to vadí, když zavolám já, říká, že ho hlídám, tak už raději nevolám. Samozřejmě, že mi to vadí, často se hádáme, bohužel i před dětmi, když mu řeknu, že si odjede a nikomu nic neřekne (a tak je to třeba o víkendech, když zrovna v práci není), křičí na mě, a že jsem na něho nasraná (když mě pak večer uvidí), tak si vezme klíče od auta, a se slovy, že se jde ožrat, práskne všemi dveřmi a odjede. Jeho problémem je dál jízda autem pod vlivem, a jen mám velký strach, že přijde o řidičák (je na něm v práci závislý) a někomu ublíží. Psychicky mě deptá, říká že je stejně všechno jeho (majetek), že jsem nic v životě nedokázala apod. Zkoušeli jsme už kdysi poradnu, ale bez úspěchu. Jsem na tom psychicky špatně, hubnu, nebaví mě život. Kdyby nebyli děti, tak už tu dávno nejsu. Navštívila jsem klinického psychologa, a jsou jen dvě možnosti. Rozvod nebo si mám žít svůj život. Jenže manžela mám svým způsobem stála ráda. Vím, že se nezmění, bude to jen horší. Co mám dělat? Nemáte někdo podobný problém?