Téma: Zjistili mi srdeční vadu - rodiče jsou neempatičtí a nemají moc zájem

Laurinko, to jenom potvrzuje to, co jsi o rodicich napsala - neempaticka a chybi i sobecka.
Je to hrozne smutne, kdyz si rodice nedelaji starost o sve dite a nedokazi projevit sve city. Jine uz to ale nebude, protoze je nezmenis. Snaz se alespon zmenit svuj postoj k nim. Najdi si kamaradku nebo pritele, snaz se obklopit lidmi, kteri ti rozumi a uvidis, ze na tom budes lip.
Srdecni vadu ma spousta lidi, informuj se, co to vsechno obnasi a nauc se s tim zit. Treba to znamena jenom to, ze nemuzes delat vrcholovy sport, treba se zbytecne plasis.
Kdyz omezis kontakt k rodicum na minimum, bude ti jiste lip.  

Nikdo dokonalý není. Nikdo neví vše. Nikdo neví jak se správně chovat ke všem lidem a ke všem náladám. Tvá máma byla vychována její mámou. Tvůj táta jeho tátou. To co je dědové a babičky naučili, to dnes rodiče do jisté míry dělají.

Za něco mohou, za něco ne. I oni mají své starosti. A věřím, že i je trápí, leč to neřeknout, že jim je líto, že nejsou pro Tebe dost dobří rodiče, že to možná neumí.

A teď se podrž.

Tys zdědila po své mámě totéž. Malou schopnost empatie a centrální zájem o sebe v první řadě.

Obě byste jste se proto měli obejmout, naplnit svůj vztah láskou, odpuštěním a vzájemným pochopením.  

A o srdci si myslím totéž, co napsala Listička.

No tos mě pobavil. nehulíš něco? Promiň… Ty jsi fakt případ

Mas negativni pristup k zivotu i k jinym lidem. Nezapominej, ze odtud prameni vetsina zdravotnich potizi.

Jen jsi potvrdila co jsem napsal, bez toho, abys použila empatii a zamyslela se nad tím co jsem napsal a proč jsem to napsal.  

Zlepšení svého života dosáhneš, když lépe poznáš sebe sama.  

Adame, vy jste prostě citlivý macík, já se vám kořím.  Jak pěkně jste to vyjádřil-neempatičnost!

Lauro, dneska je nádherný podzimní den, a Ty se tady na MS a na všechny jen čertíš. Dochází Ti to vůbec, že se úplně bezdůvodně zlobíš na celý svět???

Podle mého názoru trpíš něco jako syndromem z nedostatku lásky, empatie a pozornosti, mateřské a rodičovské, který (ten syndrom) ovšem u Tebe přerostl též v nedostatek empatie, negativismus, netoleranci, nesnášenlivost, necitelnost atd. , možná v úzkosti, minimálně Tě to deptá a stresuje… A nad tím by jsi se v prvé řadě měla zamyslet = sama nad sebou, něco s tím dělat, řešit to, dát se do kupy a pohody. Pak teprve uvidíš a poznáš, že svět nen jen černý a hlavně ulevíš svému srdci, když do něj pustíš i pozitivní emoce, kdy budeš mít v něm více slunce pro sebe, pro ostatní, pro život vůbec…

Jinak k Tvým rodičům. Píšeš, že to, že teď se budou bát, co Ti bude, Ti přijde až jako vrchol nezájmu. Podle mého názoru vrchol nezájmu vypadá zcela jinak. Jenže Ty jsi čekala, že Tě konečně aspoň teď, když jsi nemocná, rodiče obejmou a přivinou pod svá křídla, jako malou holčičku, které se tohoto v dětství nedostávalo. No a ono se to opět nestalo a Ty jsi z toho zase zklamaná a trošku až zlá, a tak kopeš kolem sebe - doma, tady, nejspíše i ve svém okolí. Já si myslím, že Tvým rodičům nejsi lhostejná, jen zřejmě neumí svoji lásku tolik projevit. No ale teď už je nepředěláš, že? Takže máš dvě možnosti - jít v jejich šlépějích a být stejná, nebo si konečně a ve svém věku zařídit svůj život jinak, lépe, po svém atd. Nikdo Tě přeci nenutí žít stejně. Všichni rodiče jsou nějací, vychovávali je nějak jejich rodiče, ty zase jejich rodiče a tak pořád dokolečka. A Ty máš možnost volby. Buď v tom samém kolečku budeš pokračovat, nebo jej přetrhneš. Je to na Tobě.

A k Tvému srdíčku. Já se nedivím, že Tě začalo zlobit, když v jiném tématu píšeš, že: "… můj konflikt by vypadal jinak - tomu věř!!! " Z toho je znát, že se akorát rozčiluješ a vyjíždíš na lidi jak čertík z krabičky. Takže Tvé srdce Ti jasně vysílá signál, že by jsi měla ve svých negativních emocích již konečně zvolnit, neboť mu tím ubližuješ a přetěžuješ ho, tak se začlo bránit. K tomu Ti jistě něco i takového řekl i kardioolog, že se máš vyvarovat stresu, mimo jiné, co se vztahuje k Tvé poruše srdce. Mimochodem s nepravidelností či poruchou srdečního rytmu se léčí či na ní trpí mnoho idí. Záleží na tom, o jakou poruchu se jedná, některé jsou život ohrožující, ale některé ne - jen jsou nepříjemné, a jen je potřeba se s nimi naučit žít + samozřejmě k tomu přizpůsobit svůj životní styl. U Tebe tipuji, že se jedná o poruchu, která sice obtěžuje, ale jinak se s ní dá žít a prostě potřebuješ ve svých neg. emocích zvolnit.

rodice resit nebudu ale k tomu srdci, si presne pozjistuj co to mas

ja mam taky neco, nevim presne jak se to jmenuje a je mi to fuk ale proste a jednouduse kdyz mi bije srdce tak 2x klepne a treti vynecha a tak furt dokolecka, netvrdim ze reseni je u vsech stejne ale me na to staci brat horcik a je to pryc, proste srdce je sval a potrebuje svoje

kdyz prijdu k dr a udela mi EKG tak je to krasne videt jak spatne bije (protoze vetsinou na horcik zapominam), pichne mi nad zadek nejaky horcik (nevim jak se to jmenuje, ma to ruznou silu, me picha 10) a kdyz jdu za 20min na dalsi EKG at to zkontroluje tak uz bije normalne

takze zbytecne nestresuj a nejdriv si zjisti co presne to mas a jak na to, urcite nebudes jedina v republice ktera neco takoveho ma, a najdes spoustu rad na netu