Téma: Šikanuje mě matka? Je to jen můj pocit?

Ahoj, to je mi moc líto Úplně chápu, jak tě to vnitřně ničí… je to nespravedlivé. A ano, dá se to rozhodně šikanou nazvat. Víš, ony některý rodiče preferují jednoho potomka a ten/ti další jim z nějakého důvodu přijdou méněcenní, a tak se k nim podle toho chovaj (čili chovaj se hnusně a šikanózně). Bohužel některé mámy vidí ve svých dcerách zřejmě konkurentky, které je nějakým způsobem ohrožují. Je to naprosto iracionální a zřejmě nevědomé, ale bohužel se to občas stane. Možná má dojem, že nejsi podle jejích představ, možná na tebe žárlí, protože jsi mladá a život máš před sebou. Možná ona neměla něco, co máš ty, nebo naopak měla blbé dětství a toto si z něj odnesla. Netuším, jak to přesně je, ale je to vůči tobě nefér.

Ono se s tím těžko bojuje, jako děcko nezmůžeš téměř nic, to ti říkám na rovinu, no a sama  to asi víš… Moc nevím, co ti poradit, ale rozhodně si nenech nahlodat své seběvědomí a svůj pocit křivdy ji klidně sděluj - třeba si to uvědomí a ventiluj se i nějakým zájmem. Frustrace je docela dost blbá, takže to potřebuje ven, ty tvé pocity, na to dbej.  

A co prarodičové? A otec? Můžeš se svěřit třeba i školní psycholožce, nebo se zajít vypovídat na Modrou linku (nebo jim napsat či zavolat, zdarma)

A důležitý je, že máš snahu se učit; to, že ti některé předměty jdou hůř je naprosto v pořádku, kvůli pár čtyřkám se svět nezboří  

Slovo "šikana" myslím znamená něco trochu jiného, protože se vztahuje spíš k chování v jiné sociální skupině, než jakou je rodina.

Ale hodně špatné chování to, co popisuješ, je.

Tvoje matka má myslím dost problémů sama se sebou a vylévá si to na tobě, protože jsi slabší. Naprosto chápu, že se cítíš nechtěně a nemilovaně, ale myslím, že je dost pravděpodobné, že to vůbec od matky není osobní, že je jen strašně nešťastná, možná má vztek na sebe a na celý svět, že se jí život nevyvedl tak, jak by si přála, že třeba je bez partnera a tak. Samozřejmě jí to nedává právo si to vylévat na dětech a tak to nepíšu, abych ji omlouvala, spíš abych ti vysvětlila, že to nemusí znamenat, že by sis měla ty připadat jako ta špatná a že tak vlastně nepřipadáš možná ani matce, jen možná si sama pořádně neví sama se sebou rady.

Nemyslím si, že máš ze své pozice šanci to změnit, můžeš se jedině snažit aby tě to poznamenalo co nejméně, což bude dost těžké.

Doporučuji snažit se co nejdřív od matky odejít - někam na internát. I když je pravděpodobné a velmi smutné, že pak přebere tu štafetu ponižování tvoje sestra.

Až budeš starší a nebudeš doma pořád, budeš ale mít myslím silnější pozici pro to, abys matce "nastavila zrcadlo" a nějak jí dala najevo, že to, jak se chová, vám ubližuje.

Držím ti palce a přeju hodně síly. Je smutné, co někteří dospělí dokáží dělat svým dětem.

Souhlasim s Rypousici i Katerinou. Bohuzel, asi na tom nic nezmenis.
Zkus udelat takovy navrh: ze by jste se jednou za tyden sesly u stolu a promluvily si v klidu, co se komu libi a co koho stve. Je to takova mala hra ale dost ucinna a zabavna a mozna prinese i nejake vysledky.
Tvoje mama je jednoznacne vnitrne nespokojena a dost mozna i pretizena, ale to jeste neznamena, ze si to musi vybijet na vas, na detech. Mela by byt rada, ze ma dve prima holky a obcas si s nima popovidat nebo neco podniknout. Problemy jsou v kazde rodine ale kdyz jimi deti trpi, neni to v poradku.
Budu drzet palce a hlavne - nedej se!!