Téma: Psychicky vyčerpaná a na dně - pomluvy od člena rodiny

Ahoj, Brambůrko, to jsme občas všichni vyčerpaní. Asi to na člověka dolehne, když je sám. Asi jsi měla náročný týden, snad máš zítra volno a ještě si odpočineš a nabereš sílu. Chce to ven, do přírody, je tam klid a čerstvý vzduch. Mysli na pěkné věci, to zase přejde, uvidíš. Pavla 

Děkuji, ale to bohužel není otázka jen posledního týdne ale spíše posledních několika let, teď je to ale šílené

Pokud to vyčerpání trvá dlouho, tak je vyčerpávající. Pokud máš náročné zaměstnání, tak jestli to jde najít si něco lehčího, vím, že je to obtížné, ale nejde se nechat zhuntovat…

Jsem na mateřské, to mě naštěstí nevyčerpává, docela mě ale vyčeprává neustálé napadání, urážky a pomluvy, jsem snad pošpiněná a pomluvená kde to je.   Tohle už je na mě moc a prostě to nedávám.

Brambůrko, to je lidská závist.   Pomlouvání vždy zhorší vztahy s druhými lidmi a pak je zbytečně dusno. Brambůrko, ty pomlouvače nezměníš a zbytečně se tím jejich chováním trápíš. Raduj se ze svého dítěte, z toho jaké dělá pokroky, až odroste půjdeš do práce a přijdeš na jiné myšlenky. Vylepšuj si něco doma v domácnosti, něco dobrého upeč, nebo si něco ušij, upleť, prostě si udělej radost a na pomluvy nemysli.

Budu se snažit, jde to těžko, když se jedná o ty nejbližší, ale co už je to jedno

To mě mrzí, Brambůrko, ptž jestli to je od nejbližších, tak to jistě hodně bolí a mrzí - tedy pokud má Pavla pravdu o té závisti (? ), kdy jsem si vzpomněla na to, co jsem někde četla - že "závist si musíme zasloužit" .

Ale asi jde spíš o ty pomluvy, viď? Ber to tak, že kdo pomlouvá, tak fakt vlastně svým spůsobem Ti říká, že jsi v něčem dobrá a on ne.

A nebo mají úplně pokřivený náhled na svět a jestli je to jen trochu možné, tak co zkusit omezit styky?

A je-li to někdo z rodiny, asi ho/ji znáš už delší dobu, tak co si na rovinu promluvit mezi 4 očima a zeptat se, oč ve skutečnosti jde? Ale to jen tipuju, ovšem zas chápu a respektuju, jestli se nechceš rozepisovat víc.

Jde o pomluvy a jedná se o členy z rodiny, asi by mě to nemělo překvapit, znám je  a vím jací jsou, ale bohužel je to jinak, vždy mě to rozhodí a docela mě to mrzí, ale co nadělámStyky to bude těžké s nimi omezit. Když přijedou za návštěvu, tak zde neustále vše řeší, sledují, mě pomlouvají, něco neustále šeptají a rozebírají, vzdychají ach jo, což mě tedy docela silně vytáčí, místo odpovědi se krčí rameny. Už si toho všimli i ostatní.  

Snaha promluvit byla, ale reakce protistrany byla docela prudká

Něco podobného se mi stalo nedávno při návštěvě. Prostě něco jsem řekla a strhla se taková lavina reakce, až mě to překvapilo-zvýšený hlas, pobouření, nesouhlasná mimika. A to jsme řešili úplnou pitomost. Tak jsem se zeptala co je přičinou, jestli jsem něco provedla /v mým věku otázka směšná/ ale říkala jsem si když se někdo takto chová a já nevím proč, tak jediné jak se něco dozvědět je se zeptat. Ta přímá otázka z očí do očí způsobila další prudkou reakci " na to téma se nebudu bavit" pak dotyčná osoba odešla /ale pak zase přišla/. Bylo to jak políček. Nedozvěděla jsem se nic. Prostě někteří lidé nechtějí věci řešit, je to pro ně těžké. Ostatní jakoby se přidali na druhou stranu, tak jsem se cítila jako vyvrhel. Cítila jsem se hrozně. Dost mě to rozhodilo a musela jsem se hodně přemoct abych to ustála. Stálo mě to hodně energie. Zpětně jsem si to  rozebrala jsem takový analytický člověk, který si musí všechno zdůvodnit a nakonec mi bylo toho člověka líto, že jsem ho postavila tak přímé otázce na tělo, nebyl na to zvyklý a odpustila jsem mu. Zdůvodnila jem si to tak, že žádný člověk se nebude chovat podle mého očekávání, ale že každý se chová jak to cítí a co zrovna prožívá a já do něho nevidím, jaké má problémy. Ostatní vycítili asi jeho slabost, tak se postavili na jeho stranu. Dovedu si představit, pokud něco takového trvá delší dobu, jak to člověka vysaje. Přeji Vám abyste si vytvořila nějaký svůj mode chování, nějakou mantru, která vám pomůže to přehlížet, spláchnout a udržet chladnou hlavu a zdravý rozum.

Kdysi jsem si koupila knížku Jak se zbavit starostí a začít žít /Dale Carnegie/ a z té knížky čerpám návody na svoje problémy. Pro Vás bych vybrala: "Nikdy si nedělej starosti s tím, co řeknou lidi, dokud jsi přesvědčená, že děláš dobře" nebo "Když nemohu lidem zabránit v tom, aby mě nespravedlivě kritizovali, mohu udělat něco mnohem důležitějšího:mohu se rozhodnout, jestli mi ta nespravedlivá obvinění budou vadit nebo ne." prostě ignorovat nespravedlivou kritiku. " Dělejte to, o čem jste přesvědčeni, že je správné, protože lidi vás budou kritizovat tak jako tak. Budou vás proklínat, když to uděláte i když to neuděláte."… "Když Vás kopou a spílají vám, pamatujte, že se to často děje jenom proto, že ten, kdo vás kope, tím získává na důležitosti. Často to znamená, že se vám něco daří a že si zasloužíte pozornost. Nezapomínejte, že když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu" …"Vytáhněte svůj starý deštní a nedovolte, aby vám déšť kritiky stékal za krk"

Musíš je stýkat s těmi lidmi, kteří jsou takoví? Víš co, já mám budoucí švagrovou pořádnou … (vhodné slušné slovo snad ani není). Ta už o nás rozkecala po dědině takové blbosti, že bych musela chodit kanálama. I když bydlíme ve stejném domě, vyhýbáme se jí, naprosto ji ignorujeme. Hloupým řečem nezabráníme, ale lidi nás znají a udělali si obrázek o ní. Al ničit si nervy kvůli nějaké blbce si nebudeme.

Bohužel tohle není v mých silách ovlivnit abych se s nimi nestýkala

Bramburko, je to moc smutne, ze kvuli nejake osobe takhle trpis. Ja vim, o cem mluvis, mela jsem takovou svagrovou a cele rodine nam zneprijemnovala zivot. Bohuzel moje maminka i ja jsme si to nechaly libit, pro klid v rodine, . Po mamincine smrti jsem se zarekla, ze se mnou uz tedy ne a jasne jsem ji rekla, aby me vynechala pri svych pomluvach a prestala mi udelovat rady do zivota. Podle ni jsem totiz vsechno, co jsem delala jinak nez ona,  delala spatne.
Nakonec jsem se s ni prestala stykat a ted mam pokoj.
Bud silna a nenech si to libit. Kdyz to nezvladnes, tak v dobe jejich navstev nekam odejdi.
Budu ti drzet palce.

Děkuji všem za podporu, tak jsem o tom v noci přemýšlela a došla jsem k názoru, že ta dotyčná osoba se stejně nikdy nezmění, bude stejná zlá jako dosud, nevím tedy co ji k tomu vede, ale já už na ty  její narážky, pomluvy a jiné kašlu a nenechám si kvůli tomu kazit život a hlavně zdraví

Správný postoj. Uděluji pochvalu. Zkuste ještě zjistit, proč je ta osoba zlá, ona má určitě nějaký důvod být taková jaká je. Člověk se narodí do života radostný. Když je pak zlý, tak mu někdo ublížil, nebo se mu něco nedaří, závidí a pod. Takový člověk je vlastně politováníhodný, potřebuje se bránit a brání se tím, že kolem sebe kope. Bohužel do Vás. Stanovte si mantinely, kam až necháte toho člověka dojít. Dál už ne. Vlastně máte možnost si otestovat svoji výdrž a můžete na ní vyzkoušet různé možnosti reakce. Berte to jako hru a bavte se tím. Přijde návštěva- tak si řekněte HA, to jsem zvědavá s čím zase dojdou. Co si zase najdou.

Sepište si seznam. Když se to dá na papír - tak to vypadá všechno jinak a možná i směšně. Jakmile změníte taktiku určitě ostatní zpozorní co se děje a to je pak ta pravá zábava. Přeji hodně štěstí.

Brambůrko, tak nějak to bude, jak píše Inka. Ta pomlouvačná osoba je vlastně něšťastná, chybí ji láska a neumí jí dávat. Láska začíná úsměvem.

Brambůrko, ty seš šťastný člověk, máš dítě, pozoruješ, jak roste, jak dělá pokroky, máš tady někoho, kdo je kus tvého já. To je přece krásné a z toho se raduj.

Pavlo děkuji vystihla jsi to přesně, taky mám dojem, že ta osoba je nešťatná, chybí ji láska, ale takhle si ji nezíská, ba naopak.

Kdo ví jaká rada by byla třeba od psychologa

Jak na manipulátory.  (jen 1 z článků z mnoha na toto téma)

**************

Lidé jež druhým ubližují vědomě, jsou vlastně nešťastní.  
Proto je zbytečné se jim jakkoli mstít, neboť bychom se stali stejně prázdní, jako oni.

*******

Jak na sebe nenechat křičet.

Bramburko, ten clanek od Leni by ti mohl hodne pomoci.
Ja jsem se timhle tematem hodne zabyvala, protze jsem mela v zamestnani nekolik kolegyn se stejnym syndromem. Nakonec jsem zjistila, ze jsou to tzv. "nemilovane deti". V detstvi nemely dostatek lasky a pozornosti a tuhle zavist a nelasku si s sebou nesly po cely zivot. Ja jsem tim hodne trpela, nez jsem si pro sebe rekla, a ze jsou to chudinky a zaujala jsem k nim jiny postoj. Ona se jim totiz nesmi nechavat zivna puda. Zaji8mave je, ze my tim trpime vic, nez oni, protoze oni ty city ani neznaji, takze nevi, o cem my mluvime. Ja se snazila napr. jednu kolegyni presvedcit, ze jeji maly syn potrebuje jeji lasku a pozornost - ona, protoze ji sama nedostala,  se mi vysmala, a ted chodi s vysoce inteligentnim synem po psychiatrech a terapeutech. Temhle lidem neni pomoci, je treba se jim jenom vyhybat.
Zkus si s dotycnou promluvit, proc to vlastne dela a ceho tim chce docilit? ! Taky ji jasne rekni, ze pokud nezmeni sve chovani, nechces se s ni stykat, nebo bavit. A taky bych to tak udelala, i kdyby prisla na navstevu, tak bych ji ingnorovala, nebo ji jenom usecne odpovidala. Ona si pak najde jinou obet!!
Hlavne se nedej!!!

To bude asi ten pravý problém, jako díte neměla dostatek lásky a tak to přenáší na ostatní. S dětma nemá trpělivost, už jedné dceři dala facku, tak se ji bojí a nechtějí s něma nikam a už vůbec k nim na prázdniny. Když přijedou na návštěvu, tak se kromě ahoj spolu vůbec nebavíme, neustále slyším ach jo, ach jo.

Jsem ráda, že s nimi nebydlím, protože to byl docela horor. Chodí do kostela, odkazují se na víru, ale chování tomu neodpovídá.

O psychiatrovi a psychologovi taky byly bláboly, ale to já neposlouchám. Jenže s ní se nedá mluvit, když ji řeknu něco proti srsti, tak se strašně urazí a dává to pěkně najevo, partner osobě jednou něco řekl, týkalo se to děti a od té doby jsou dva kohouti

Bramburko, vidis? Uz jsi na to prisla. Ted budes mit tu silu si rict, ze je to vlastne chudak a ty jsi ta silnejsi. Hlavne si od ni nedej nic libit a projev sve nazory. Ukaz ji, ze se ji nebojis. Uvidis, jak se zacne stahovat do pozadi. Ona se totiz vyziva v tom, ze se ji lide boji!! Jakmile ale zjisti, ze je nekdo silnejsi nez ona, obrati a zacne se ti vyhybat. Kdyz se chce urazit, tak at se urazi. At klidne odjede. Zanedlouho si rozmysli, jestli vubec na tu navstevu chce jezdit. A to jeji ach jo. bych ji rekla, at si necha na doma.
A dospely clovek, ktery da diteti facku, tim ukazuje akorat svoji slabost a selhani.
Nedej se!!!

Jo jo to je fakt, asi chce dokázat že je silnější, prudit, být hnusná, křičet a chtít aby se ji všichni báli. Jsem ráda, když je po návštěvě a jedou pryč. Svoje ach jo ať si opravdu nechá doma, když sem má strach sama jezdit, tak ať zůstane doma a bude klid.

No mě jako dítě docela hodně bila, vařečkou, po hlavě, musela jsem se učit v noci a psát úlohy když to bylo špatně, nemluvím o bití kloubem prstů po hlavě a fackách když jsem něco nevěděla.

Nikdy tam k nim svoje děti na prázdniny nedám, byla bych  z toho na nervy, co se tam děje, bití, nucení chodit do kostela a jiné. Děti to vycítí kdo je má rád a kdo ne.

Bramburko, tak to tedy NE!! My te nedame!! To by tak jeste chybelo, aby si na tebe nejaka zakomplexovana baba dovolovala!!! Pokud jses z Jiznich Cech, tak si za ni osobne dojedu a vytmavim ji to!!
Jako dite se neumime moc branit (i kdyz dnesni deti uz spis ano), ale jako dospela se mas obklopovat lidmi, ktere mas rada a ty druhe proste vyradit. Takze si zij podle sveho a na nejake nuceni ci nadavky proste nereaguj! Je nas tu dost, abychom te podporili!!!  Hlavne se ji neboj!!

s partnerem jsou jak kohouti, tebe leze na nervy, deti se ji boji, co je tezkeho na tom ji ukazat kde jsou dvere?

To není tak jednoduché, v domku kde bydlíme nejsem bohužel majitelem, tak si vyskakovat nemůžu

"Nepotřebujete se nikomu zalíbit a můžete být na jiné lidi tvrdší ve věcech, které se vám nelíbí. Jakmile to uděláte, budete mít klid a možná vás už nebudou chtít vídat. Ale to nevadí, přece žijete s partnerem a ne s jeho rodiči či s jinými lidmi. Je dobré být přátelská k sobě a ne k rodičům či jiným lidem, aby vás přijali. Buďte milá k sobě a tvrdší k okolí." 

Autorka = Zdenka Blechová