Téma: Nekonečné problémy s konfliktní dcerou prožívající chaotický neuspořádaný život - dochází mi síly

Můj příběh by měl začít asi 2003, kdy moje první dcera byla v pubertě. Přestala mít zájem o školu, lítala kde chtěla a i přes mé zákazy si dělala co chce. Nejsem zastánce tělesných trestů, protože sama sem si tím prošla a tak sem furt jen vysvětlovala. Bylo mi to k ničemu. Prošla 4 školy, ale s neúspěchem je dokončit. Jednoho dne přišla za mnou a oznámila mi že je těhotná, sice již plnoletá, nevím co sem si tu chvíli ani myslela jestli být šťastná nebo se začít bát, doufala jsem že se vybouřila a že už bude klid. Omyl vše bylo zas jinak.

Malý se narodil a oni spolu vydrželi bydlet 3 měsíce - odešla od přítele a kam se vrátila zas domů, ze začátku sem byla ráda. Přeci jenom malý byl na světě a štěstíčko malé se na mě smálo. Vše ale vzalo rychlý spád. Dcera furt na internetu v pokoji, bordel ze nebylo ani kam šlápnout, vagly za postelí, před postelí, použité pleny mezitím jídlo a hlavně tam spal můj vnouček. Když sem jí to začala vyčítat že to prostě tak nejde jen na mě vždy křičela. Aby toho nebylo málo začala zaspávat i do poradny a na očkování. Nezbývalo mi nic jinneho než si vždy vzít volno a vše zajistit, aby malej na tom nebyl špatně a bála sem se o něj.

Co čert nechtěl na internetu se seznámila s mužem a na narozeniny mého vnuka se v noci vykradla ven i s malým a odjela za ním i s malým. Mezitím mi umřela maminka takže vše bylo ještě horší.

Opětně se po nějakém čase vrátila ale s novým přítelem to už sem bydlela jinde a ochotná je vzít zpátky. Jezdila jsem na 16 a vždy když sem přijela domů byl opětně všude nepořádek postupem času mi dokonce vytýkaly, že sem nedojela po práci ještě do krámu. Řekla jsem dost a mladej musí do práce nebudu to táhnout sama. Dcera na mateřský on bez práce a dítě tam.

No práce si po půl roce našel ale jen na měsíc a pak zmizel. Opětné dcera sama a zase je vše na mě, proběhly další dva vztahy - sice si je nebrala domů na noc, ale jela tam opětně u všeho vnuk.

Došla má trpělivost a řekla sem jí že tohle dál nejde, zase křik zloba od dcery nadávky vyhrůžky že už vnuka neuvidím. Sebrala se a odstěhovala k jinému příteli.

Později jsem se ale s vnukem mohla zas vidat. Její nový přítel opětně nic po čem člověk touží - feťák jak vyšitej.

Co čert nechtěl přišlo na cestu druhé dítě, může být ráda že je zdravý. Nevím vždy jí vše odpustím a jsem ráda že kluky vůbec vidím.

Nastěhovali se všichni 4 zase ke mě. Opětné on bez práce ona na mateřské, ale už jsem si myslela že bude lépe. Našla si ona sice práci, ale hlídání jejího přítele bylo hrozné, a bylo to tu znova. Sebral se a odešel. Jelikož sem po určité se ozvalo i zdraví a já skončila na nemocenské. Syndrom karpálního tunelu do toho astma a byla jsem nahraná. Nebylo z čeho platit přišla jsem o bydlení. Dcera se odstěhovala a já neměla kam jít.

Najednou sem zjistila že nemám nikoho sedla jsem do auta se svým psem a kocourem a rozhodnutá zatím vše strávit v autě. Nábytek složený aspoň ve stodole abych o vše nepřišla a já v autě. Teď sem nikoho nezajímala bylo mi do pláče. Našli se strašně hodní lidé byly to mí sousedi a vzali mě na nějaký čas k sobě. Pomohli mi i sehnat pak bydlení a já začala zas pracovat. Po čase opětně začala dcera jezdit na návštěvy, dokonce mi nechávat i kluky pres vykend, byli šťastní kluci jak blechy, když mě viděli a ani domů se jim nikdy nechtělo.

Vše jako bych jí odpustila a říkala si je to předče má dcera nemůžu ji odstrčit. Do toho se zhroutil vztah mě menší dcerky, jsou každá jinna. Rozhodli jsme si vzít podnájem domečku, přestěhovaly jsme se a já zas nebyla sama zase jsem měla pro koho žít. Po čase sem zjistila že má starší dcera má zase nějaké úmysly, nedaly na sebe dlouho čekat. Její vztah z tím vyhuleným byl v krachu a ona zas nový objev. Je to furt dokola, protože byl z daleka ještě k tomu na nemocenské, ona na mateřské zas nebylo kam jít. Nejsem ta která by jim nepomohla ze. vzala sem je k sobě.

A je to tu zas on nemocenská ona mateřská ale to už s 2 dětma. Po půl roce jeho marozeni sem řekla že by bylo záhodno jít též do práce a hlavně vypomoct na baráku. Pro něj bylo lepší ležet v postely koukat televizi nebo hrát hry. další 2 měsíce uběhly a furt nic. Nějak mu to nevyšlo a on musel ukončit i nemocenskou s dojmem ze ve 25 letech půjde s kravinou na invalidní důchod neuspěl tak si našel pak práci, dcera si též našla práci a tím to zase začalo. Najednou on mě musí živit co já si o sobě prý myslím, já se o nic nestaram. výčitky jen výčitky. Já se starala o jejich 3 děti vodila do školy a hlídala ty menší ale to pro něj asi žádná práce není. Rekla sem fajn a přestala sem varit. dopeoledne sem u vařila jen pro vnoučata a oni až přijdou z práce ať se starají. Vše jako by bouchlo ve mě když sem viděla ten nepořádek co mají v místnostech do toho on jak se ke mě chová prostě to nešlo, chtěl mě zmlátit ale neuspěl má mladší dcera přiběhla pomoct všeho už bylo moc řekla jsem že to vše končí a on ať se vystěhuje ze tohle už bylo přes čáru. Byla jsem ta nejhorší co já jsem si vuubec dovolila vše bylo ok když nechodil do práce nepomohl doma s ničím ale teď má práci je velkej pán a já ta špatná.

Ten den nikam nešel ale ráno zbalily dětí a odešly. Vidím do teď vnukovy oči a hlas co říkal babičko já nikam nechci já chci zůstat s tebou … nezmohla jsem se ani na slovo vím že je už zas neuvidím. Přijela si pro věci na kluky a že si vystěhuje nábytek, řekla sem věci na kluky si vem ale nábytek až ze tu zaplatej pohledávky co tu máte mám dost placení za vás, jak kdyby se ve mě vše zlomilo a nešlo to už dál. Zavolala na mě policii nepomohlo jí to ososbni věci jí dám ale zbytek až vše urovná, vím že tím ztrácím vnuky ale já už takhle nemůžu furt dál dokolaJe mi to strašně líto nevím kde jsem zklamala jako rodič proč tohle vše musí být.

Nemám chuť už na nic sem úplně vysílená ze všeho. Koukám televizi, vidím šťastnou rodinu a brečím je to asi osud že mám zůstat sama dál ale já to za ty roky neumím. Nevím proč je má dcera taková mě přej jde jen o peníze ale to tak není a vše co vždy řekne to mi jen ublíží. Vždy je malá naděje aby jsme byly přece rodina a pak najednou zase pád a ten moc bolí je mi vnoučátek líto moc je miluju kdy tenhle kolotoč skončí.