Téma: Matka přítele nám zasahuje do života a přítel to toleruje - mám čekat, až si srovná priority?

Ani nevím kde začít. Je mi 27 a mám sedmi letého syna. Před třemi lety (v roce 2010) jsem měla dobrou práci a bydlela v domě mého ex, který žije v zahraničí, ale v tomhle nebyl problém.

Poznala jsem přítele, ale náš vztah byl velmi komplikovany, Nebyl spokojeny v praci, stezoval si na rodinu, jak ho prudi a bydlel 150 km daleko, takže začátky snad ani neberu, jako vztah. Věčné hádky a žálive scény, nabourávání soukroumí a bezmoc. Je mi jasné, že sem tam ten důvod k žárlivosti měl. Ale jen kvůli toho, že nesnese abych se bavila s jiným mužem. Po prvním roce, který byl plný rozchodů a deptani změnil práci.

Sice bydlel rok po hotelích, ale pokaždé když dorazil ke mě, tak to bylo fajn. Jako by z něho něco spadlo. Táke jsem poznala jeho rodinu. Máma a skvělá sestřička. U moji skoro tchýně mě do té doby štvalo jen věčné volání (a to že ji sem tam přítel lhal kde vubec je), ale pak mi došlo, že ona je stořitel světa. Vše ví a vše zná.

Táta je tichý a hodně tchýni kroti. A sestřička? O šest let starší žije s manželem a synem v zahraničí. Je proste taky skvěla, Neměla jsem na ni nazor. Prostě neutrál.

Rozhodla jsme se, že já a můj syn zvládneme jednu návštěvu měsičně. Po dalším roce dostal přítel lepší nabídku s tím, že by jsme se museli z Moravy přestěhovat do Cech blíž k jeho rodině. Měla jsem problemy v práci. Ex náhle chtěl aby jsme se vystěhovali (joo chlapská ješitnost).

Nevěděla jsem jestli chci a rozhodnutí oddalovala. Jenže na jaře letošního roku nahle zemřel jeho otec a vše se změnilo. Přítel to nezvladal, švagrvá to nezvalada a tchyně? Katastrofa, prášky ji nezabítali a já travila všech čas u ní, navzdory tomu ze jsem mohla byt diky tomu vyhozena na paragdraf. Starala jsem, utěšovala a hlavně jsem byla sama.

Syna mi věčně hlidala mama (naštěstí bydlela vedle v domě). Ale díky tomu jsem zanedbavala sebe, syna i kamarady a rodinu.

Přesto, že jsem vedela že to bude těžké tak jsem svolila že se přestěhujeme. Nechala jsme mamu na které byl syn zavisly samou na morava a sestu s detmi, která bydlelí dalsích 150 km daleko. Ale rekla jsem si, že chci byt stastna a proto to zkusím. cele tři měsíce hledani domu, ale byly strasne, Oba byli na dne a ja se snažila tolerovat jejich semknutost. pořad jsme byli u ní a když jsme v červnu už to nevydržela a chtěla byt taky trochu ja s pritelem. Tak to byl jeden vikend plny sms a telefonatu, jak strasne je sama. Má bráchu s ženou o ulici dal a porad vypravi jak ji jeji synovci zboznuji, tak proc na jeden vikend neprijeli? Proc proste nenecha pritele taky vydechnout.

Mel novou praci, vecne jezdil treba jen na otocku za ni a potreboval taky vypnout. Od toho vikendu zacala strasne manipulovat. Přiteli volala, at pokud musi tak zustane na moravě a mě jak je ji smutno at prijdeme. Ale ja jsem proste byla neoblomna. nevím proc by jsme meli sedet v byte ve meste dalsí víkendy když jsme mohli si opect parky a pritel odpocinout.

Musela jsem zacit myslet na neho protoze jsme mela strach. O neho, ze se slozi o syna kteremu chybelo zazemi a taky spatne zvladal to ze se budeme stehovat. Potom nastal červenec. Krásný červenec, kdy tchyne odjela na mesic k dceri. Sice jsme museli kvuli kocce jezdit do cech, ale bylo to o necem jinem. zili jsme. Sice jsme meli problemy s domem (majitelka delala problémy) Ale bylo nam fajn. Byli jsme rodina.

A pak nastal srpen. Tchyne se vratila i s dcerou a rodinou na dovolenou. Ze zacatku pohoda jelikoz si myslim ze vsichni meli ponorku a my byli spolu na morave. Potom svagrova jela na dovolenou a chtela vzit i meho syna. Coz jsem byla jen rada, mohla jsem doma rozdelat nabytek a taky si odpocnout a uz to zase zacalo na novo. Pritel jel pracovne pryc  a Tchyne vyvolavala, at prijedu. Jenže ja jsme musela byt do konce leta vystehovana a taky jsme resili porad pani majitelku ktera se odmitla vystehovat. Mela jsem nervy v prdeli ale presto zvladala hodinove monology pres telefon.

V září jsme chte nechte museli dva tydny bydlet u ni v jejim pidi byte, protože syn musel nastoupit do skoly a my ho doazeli kazde rano 40 km. A tak vlastne zacali ty opravdove problemy. Nikdy jsem se s ni nehdala i kdyz jsem cholerik, Parkrat jsem se zastala pritele i kdyz to nenumi ocenit. Ale začít mi kecat do vychovy syna bylo moc. Ona je pedant a vse vi a vsicni musi poslouchat.

Syn rika ze babi vzdy komanduje. Jenze muj syn je velmi citlivy. Psycholozka rika ze precitlively uz se narodil. Takže když jsme ho vytrhla z moravy, dala do nove skoly, pritel na neho nemel moc cas (ale jinak maji skvely vztah) a nastehovala ho k vecne komandujici babi, tak to byl natlak i na neho, ale vse se dá přežít a tyden utekl a my se snazili zabydlet.

Hned jak jsme dostali klice, tak jsem rekla ze tam budeme spat. Třeba i na zemi. První víkend probehl tak jak jsem predpolkadala. Tchyne prijela a kritizovala, vecer odjela. Jenže dalsí vikend už odjet nechtela a ja spala na nafukovacce, tak to bylo dalsi dva vikendy!!! Potom syn odjel na moravu a my se,, rozhodli´´ ze zajedeme k tchyni na noc. Potom jeden vikend jel syn k ni. ALe to znamenalo v sobotu ho 40km odvest  a v nedeli na obed prijet. Takhle to prote bylo porad. Žádný víkend sami, V rijnu jsem si dovezla jednoho ze mych trech hafanu. Nastesti bytaka jezevcika. A dalsi hadky, psy jsou zavazky  proc pes nevydrzi v cizim prostredi 20 hodin sam?? a to bylo prad neco.

Kyž prijela moje mama, tak nemela tu slusnost zustat doma, ale musela se zase nasackovat k nam a nenechala nas si ani popovidat a dokonce moji mamu poucovala a pritel drzi hubu! Když mela prijet svagrova tak misto toho aby mamku alespon na tri dny zabavila a my tri byli spolu sami, tak se na ten tyden k nam nastehovali vsichni. Vsak si musi uzit pritele.

Je prosinec a ja poprve poradne vybouchla. Mela jsem z toho jednu sobotu (v nedeli jsme museli na obed k mamince) A tak jsme naplanovala romanticky vikend a maleho dala k mame. Rozhovor ktery jsem vedli pri romanticke veceri me natolik poznamenal, Ze uvazuji o rozchodu. Pul roku snasim komanodvani o vychove, o tom ze nemuzu dva mesice sehnat praci, o tom jak se o pritele malo staram (nedela doma vubec nic), o tom jak je omezujicii ze mam tri psy a kocoura (dva doted nemam v cechach), o to ze jsme se domluvili ze s rekonstrukci pockame (protoze nevydelavame jak svagrva ci bratranec), snašela hodinove telefonaty a vecne rvouci telefon, Pritel vecne prilepeny na komunikatoru se svagrouvou. Upozornuji ze porad. Skonci v jedenact vecer  a zacne dopoledne kdyz je v praci. Proste jsou rodina,

Tchyne je takova a hranice ji davat nemužeme…takže dal mu poleze do posty, dal mi doma bude predelavat bydleni, dal mi bude komandovat dite… A svagrova? Pritel je proste jeji mladsi braska, tak ze ja dal budu dostavat jen zpravy, jak vse zvelicuji a jsem neschopna.  

V září  muj ex podal k soudu zadost o prideleni pece. TAkze dalsi nervy s kterými mi jen tak nekdo nepomuze, tchyne jako chytra horakyne mele jen pitomosti. Mama tu moc nechce jet a sveho otce jsem naposledy videla na jare… joo k tchyni jsme mohli jet, ale tam si cas nenajdeme…

Ve ctvrtek mi dosel dalsi dopis se soudu a total me to složilo. Pritel v patek musel na firemni vecirek, coz chapu i kdyz ho vubec nevidim. Ale misto toho aby alespon me podporoval tak zase komunikator.

Blíží se Vanoce s jeho rodinou…a ja vím, že horší už nezažiji. V našem dome nedome. Jelikoz si myslim ze vic je od tchyne a s nasimi tradicemi netradicemi protoze vse co delam je spatne.

Myslite ze nekdy si pritel urovna priority?