Téma: Manžel si přestává rozumět se synem, je na něj zlý

  Jednoznačně si promluvit s manželem. Asi má nějakou poruchu a žárlí na syna z prvního manželství. Nebo se zeptej sama v nějaké poradně, tam by jsi dostala konstruktivní radu. Řidiči z povolání bývají raplové jak sviňa, jestli je to tou samotou v kabině, nebo já nevím, kamarádka má taky řidiče a je to děs. Každou dovolenou ořve, páč na sebe už nejsou zvyklí, děcka tatu nevidí a když vidí tak enom řve. Já bych na to nervy neměla......

Hani, řekla bych, že manžel podvědomě žárlí, vidí v synovi svoje ztracené mládí a možná si to ani neuvědomuje. Nemyslím si, že jeho povolání a častá nepřítomnost doma s tím má něco společného (manžel je taky kamioňák). Zřejmě s ním na tohle téma nebude moc řeč, nejspíš bych pořídila synovi do pokoje TV a v takovém případě bych dala najevo svou nevoli odchodem do pokoje se synem. Pokud u Vás není jiný problém, určitě bych situaci neřešila odchodem. Máte spolu dítě a jestli je jinak opravdu všechno v pořádku, vyháněla bys čerta ďáblem.

Baru, děkuji za názor. Jinak je opravdu vše v pořádku. Zatím to tak řeším, prostě odejdu k dětem do pokoje a ignoruji ho. Zabírá to, ale vždy jen na chvíli, teď jsme spolu třeba nepromluvili celý víkend a jen jsem ho vysadila v neděli u kamionu a odjela domů. Dnes už psal jako by se nic nestalo. Mrzí mě to, protože vidím na synovi, že by chtěl i otcovský zájem. Mrzelo by mě kdyby to skončilo, přece jen jsme spolu ztrávili 16 pěkných let, ale nesnáším agrsivní lidi. Bohužel vzpomínky zprvního manželství, ale tam jsem byla napadaná já. Proto jsem byla ráda, že mám muže, který má rád děti a bere jako svý, je milý a hlavně klidný. Až do teď.

Jestli napíše pak, jako by se nic nestalo, nedalo by se to teda řešit psaním? Vypadá to docela divně, ale když je sám, pryč od rodiny, nikde nikdo blízký, třeba po večerech zapřemýšlí. On dobře ví, co v Tobě a rodině má, určitě slyšel od spousty kolegů o rozbitých manželstvích a věřím, že by tak skončit nechtěl. Taky věřím, že nepřemýšlí o synovi jako o cizím a třeba mu dojde, že zbytečně ubližuje. Nemá nějaké starosti o kterých nevíš? Třeba ho samého něco užírá a není schopen s tím vyjít na světlo. Zkus mu pomoct.... ptej se...

... se mi zdá, že prostě "neumí" reagovat na synovu pubertu(můj táta-ač jsem si rozuměla jen s ním, právě tohle nějak moc neuměl neuměl, ale já byla holka, on jako chlap by to u kluka měl chápat víc-taky byl kluk). A syn přitom právě nejen potřebuje, ale taky očividně touží po tátově uznání(což teda klobouk dolů v tomto problematickém věku). Hani, tak mu řekni to, co nám tady, i mu připomeň své nehezké vzpomínky na chování Tvého předešlého manžela, o kterých sice jistě ví, ale někdy se chlapi musí trochu "nakopnout", no.