Téma: Manžel nemá rád mého syna z prvního manželství - říká že je pubertální sobec

Tak vekove jsou na tom syn a muz temer na stejno. manzel uz dedkovati a synek zase zkousi moznosti.

Ja jsem zastance toho, at si doma clovek dela to, ci chova tak, jak se citi. pokud mi neni dobre, nebudu se usmivat, pokud se mi nechce mluvit, nemluvim…

Muzi vych doporucil, at ho tedy nauci dospely pristup k zivotu, kdyz mu ten pubertalni nevyhovuje, ovsem v prvni rade ve slusnosti a respektu a ucte. kazdy vek ma "sva uskali" a pokud nechce muz, aby za par let s nim deti jednali jako s dedkem… omlouvam se zre vyraz. .netreba se ted chovat stejne neuctive k synovi, byt neni jeho. pubertalni vek na svre nevyhody, ale i vyhody. stejne jako dedek ma sve vyhody, ale rozhodne vice nevyhod, se vsi uctou ke starym lidem, je lepsi se vzdy zamerit na ty pozitivni stranky, nez videt jen ty negativni a ty jeste zvelicovat.

Jsi jako mezi dvěma mlýnskými kameny a jediná možnost jak to změnit je na manželovi. Buď vám umožní "dejchat", nebo … a tak je potřeba mu to říct. I kdybys měla jít do důsledků.

Já se doma určitě nepřetvařuju, to neumím a opravdu se chovám tak, jak to cítím. Teď například s manželem nemluvím Včera (25.02.2016) mně totiž dorazil. Sám má z předešlého manželství dvě děti - dcera má 27 let a žije s přítelem, syn má čerstvých 18 a žije s matkou. Dcera s manželem nekomunikovala asi 5 let, ani ho nepozdravila na ulici, předloňské Vánoce se u nás najednou objevila i s bratrem, že se jdou podívat za malou sestřičkou (naší Nikolce byl 1,5 roku, Martínek byl teprve na cestě). Manžel byl přešťastný, museli jsme nakoupit dárky a rychle jim ještě vlepil každému 1500Kč. Dcera už se od té doby neozvala… Byly další Vánoce, manžel měl padesátiny - nic. Syn k nám občas zašel, když se neměl s přítelkyní kde vrtnout. Teď už u nás nebyl dlouho, na Vánoce ani na tatínkovi padesátiny si ani nevzpomněl! Ale že měl v lednu sám osmnáct a rozhodl se dát si rovnátka, věděl, kam má přijít!!! A takových příhod je milion. A včera (25.02.2016) mně manžel dostal, když mně řekl, že můj syn nesahá jeho synovi ani po paty!! Nemůžu to rozdýchat…

Klid Fanynko, je to smutné, ale Tvůj chlap je zbabělec a sráč. Trápí ho jeho syn, tak způsobuje utrpení Tobě a tomu bezbrannému. Když se na to budeš dívat takto, nebude to tolik bolet. Ale taky musíš jednat. Nenech se týrat a své dítě už vůbec ne.

Dítě by mělo mít vždy přednost před chlapem, to je pokrevní příbuzenstvo, oproti tomu jsou ostatní jen cizí ocasové (s prominutím) - ale jsem asi příliš přísná.

Nevím, jak jsem četla váš nový příspěvek, napadlo mě hned, že ani on sám svojí otcovskou roli zdaleka tak perfektně nezvládl (jak si asi myslí). Když se tolik let neviděli, nezdravili. Dětičky se občas "nepovedou", aniž by člověk pomalu věděl proč. Tady se mi ale zdá, že to nebude chyba jen dětí, ale manžel jako otec asi úplně neobstál - nesoudím, jen mi to z toho tak prostě připadá. A pak by to o něčem vypovídalo a možná něco osvětlovalo.

Napadá mě, zda jeho hezké chování nebylo v souvislosti s tím, že vás neměl ještě tak úplně jistou a třeba byl fakt zamilovaný. To víte, pak se každý naparuje, předvádí jak páv: "Já jsem ten/ta nej, se mnou můžeš dožít." A pak, najednou klasický rodinný život, dokonce i vlastní děti. Stereotyp a jistota. Není  třeba ze sebe mačkat to nejlepší a nejhezčí.

I to, že máte spolu děti mohlo udělat své. Ač tomu nerozumím, z nějakého důvodu mnohdy muži bazírují na svých dětech a cizí děti moc neberou. Jak si s vámi svoje udělal, mohl tím páde začít v klidu protestovat proti tomu, co nepochází z jeho genů.

Máte svatou trpělivost a vyřešit situaci nebude asi moc lehké.

Přeji hezký den, myslím, že vše je založeno na komunikaci, empatii a úctě jeden k druhému.

Po přečtení vašeho příspěvku jsem se popravdě toho dohromady moc nedozvěděla, ale vytušila jsem, že ve vašem společném bydlení zřejmě schází určitá pravidla.

Píšete, že vašemu synovi z prvního manželství je 13 let, což je dost náročné období pro něj a také pro vás ostatní. Zapracovala bych na komunikaci, je důležité vše nahlas pojmenovat, otevřeně si promluvit s manželem a také se synem, jak by si představovali společné soužití, jaké mají výhrady jeden k druhému a pokusit se nastolit pravidla, která by vyhovovala všem.

Začala bych určitě tím, že bych si promluvila se synem a domluvila se s ním, že vše, co se týká školy a hlavně úkolů, budeme řešit ve vhodnější dobu, než ve 21h večer, v tom má váš manžel pravdu, že tato doba by si jistě zasložila příjemnější atmosféru, anebo soukromí, jenom pro vás a vašeho manžela.