Téma: Hlídáme skoro pořád vnoučata a jsme z toho vyčerpaní, prosím o povzbuzení

Je mi Tě líto, chápu co tím dopisem chceš říct. Osobně bych to asi řešil osobně a ne dopisem, ale asi na to není atmosféra a je pravda, že dopis ("papír") snese více, než osobní rozhovor.  

Je to ale jak píšeš - občasné pohlídání dětí (třeba o víkendu) je normální, ale hlídat děti každý den, to asi není v pořádku. Na to jsou školky a ne životem vyčerpaní prarodiče. To je špatně.  

Takže z mého pohledu je dobře, že to řešíte. Tím spíš, pokud už začínáš mít psychické a zdravotní problémy, pak je to o to akutnější.  

Avi, děkuju za tvoje slova. Ono pokoušet se řešit něco osobně, dopadne tak, že se nic neřeší, vychrlí na nás své problémy a odjedou, proto jsem jim napsala, můžou si to přečíst několikrát dokola. Já už fak jiné řešení nevím. Ale jsem ráda, že jsem udělala tento krok, je to bez emocí, jen fakta.

no taky mi prijde ze pres dopis to je takove divne, ale v kazde rodine to chodi jinak no

napisu to tvrde ale jak jste je naucili od pocatku co se mali narodili tak to berou, a nedivim se ze na to nemas nervy

u nas treba zitra jede manzelka semnou vyjimecne na nakup a uz ve stredu jsme domlouvali s nasima jestli ho na ty dve hodiny pohlidaji, a to pritom jsou o patro niz

To je strašný, musíte to zarazit a říct ne, pokud Vás to tak vyčerpává. Kdybyste se sesypali, tak stejně si budou muset najít někoho jiného. Z dopisu cítím, že jste moc hodní a oni to zneužívají. Musí respektovat i Vaše potřeby. Pošlete dopis a od té chvíle si dejte s vnukama pauzu. Je na Vás jak dlouho.

P. S. vnuky Vám závidím - já snad žádné nebudu mít.

No, paní Inko, ono se to někdy vyvrbí hrozně rychle. Takže jestli máte dceru nebo syna, tak se třeba zamilují a do roka, do dvou budete mít vnoučátko, ani nebudete vědět jak rychle  

Všechno bude, nebojte se. Někdy člověk musí čekat dloooooooooooooouho, ale většinou se dočká.  

nekdy se nemusi ani zamilovat

Mám dceru i syna 34 a 32 let. To už jsou skoro staříci. Nechtějí mít problémy, takoví egoisti asi. Ale já s tím nic nenadělám je to jejich život. Ale připadám si ošizená. Já bych vařila, prala vnoučatům do rozthání těla. Jenom kdyby byly. Já už nevím jak to narafičit aby si to uvědomili.

Já vám dám staříci Mně je 34 a cítím se na 25. Každý je tak starý, jak se cítí

Věk 32 let u dcery není vůbec špatný na zplození potomka. A syn může mít klidně dítě i do 40 let. Připadá mi, že starší rodiče jsou rozvážnější a klidnější, což pak přenáší na své děti (mívají hodnější děti). Jistě jsou výjimky.  

Vaše pocity ale chápu. Vnoučata jsou nový smysl života. Jistě se jich dočkáte. U dcery se probudí mateřské pudy a bude to raz-dva. Egoismus neegoismus

Paní Inko, pokud reagujete na něčí odpověď, klikněte vždy předtím na Odpovědět. Vytvoří se tak diskuzní vlákno k danému příspěvku. Děkuji.  

Kolik ti je let- dnes říkáš dělala bych do roztrhání těla- asi jsi zdravá a fit- nevíš co slubuješ- může i tebe cokoliv potkat- přijdou roky a když se staneš jejich otrokem - NENÍ CESTA ZPĚT

Víš Pavli, když jste s tím začínali, byli jste ještě plní sil. A mladí jaksi nezpozorovali, že síly ubývají, protože oni jsou právě na vrcholu. A tak je dobře, že jsi dopis napsala a měla jsi tak možnost bez přerušování napsat všecko co máš na srdci. Možná bys nebyla při rozhovoru hned správně pochopena a mohlo by dojít k rozladění. Máš pravdu, když si to přečtou, budou mít možnost zapřemýšlet bez emocí.

Moc Ti přeju, aby mladí stáli při Vás a uvědomili si, že to není o tom, že byste nechtěli. Snad se tak stane a budete konečně užívat důchodu, práce na domku a zahrádce bez toho, aby Vás to vyčerpávalo a mohli se tak těšit na návštěvu vnoučátek stejně jako ostatní prarodiče.

Baruško, to je přesně ono, před 7 lety jsme na tom byli líp a víc jsme zvládli, ale každý rok je znát. A jakékoli náznaky v řeči nebyly k ničemu, tak jsem to napsala. Je to tak, jsou mladí plní elánu, neumí se vžít do naší situace, jen vidí, že jsme v důchodu a máme čas. Baru, sama jim říkám, jestli si všimli, že jsou zasazené rajčátka, že už roste česnek, že jsem vysadila nový záhon jahod, aby děti měly vitamíny, že už kvetou borůvky, jak se rozrostly lískáče a ostružiny. Že je třešinka obsypaná a bude, co zavařovat, že kvetou jabloně a hruška, že mám nové kytky, novou kůru kolem keřů, vždyť to je pro nás spoustu práce, ale také radosti.

Ty mrňata máme rádi, ale kdyby se něco přihodilo, je odpovědnost na nás a my už to nezvládáme. Musím myslet, co uvařit, aby jim to chutnalo, mají rádi polévky. Vymýšlím hry, pohádky, ale také jim dělám soudce, když se škorpí a to jsem pořád ve střehu, už nemám sil.

Jsem ráda, za každé slovo, za to, že mi odepíšete, že nejsem sama. Moc děkuju. Pavla

Vidíš Pavli, to je právě to - sama jim říkám … zasazené, kvetou atd-  a oni pak myslí, že jste v pohodě a zvládnete všechno.

No, ano Baruš,  říkám jim to, ale má to opačný účinek, jak říkáš, myslí si kdoví co. Ale my už skončíme i s tím pěstováním, bude jen tráva a stromy, už nebudu lozit po čtyřech po záhonech, nejde to. Nakonec, dnes se všechno dostane koupit. Raději si posedím pod třešínkou a budu koukat do zeleného, nebo se natáhnu na kanapi, kéž by, na to se těším.  

Pavli, papír snese všechno. Já jsem teď v hrozné situaci-můj přítel má rakovinu a čekáme, co a jak bude. Sesypala a přestěhovala k rodičům. No a dnes mi přišel od bráchy email, že snad rodiče nebudu dlouho otravovat, že chtějí mít svůj klid no a podobně. Tak hrozně mě vytočil, že s ním na dlouho končím. Jasně, že nebudu u rodičů pořád, jen teď, než se všechno vyřeší a budu vědět co a jak. Kdybych teď bráchu viděla, tak ho nakopu někam. Hlavně, že jsme se včera viděli, to mi neřekl nic. Tak za mě- piš, piš a piš. Vysvětlování evidentně k ničemu není a tím psaním si aspoň ulevíš.

Jani, taková necitlivá slova od bráchy strašně bolí a nedivím se, že s ním na dlouho končíš. Jani, situace s přítelem je těžká a přeju ti hodně sil. Možná je naděje, ale chápu tě ze srdce, protože dcera si to prožila skoro před rokem. Jani, děkuji za tvoje slova a držím ti palečky. Pavla

Mila Pavlo,

je to par mesicu nazpatek, co jste tady o svych potizich a vycerpani psala a byla jste dost  bezradna. Dokonce jste se bala, ze vam mladi deti jiz nepujci.  Jsem rada, ze jste konecne udelala rozhodnuti. Jste prilis hodni a obetavi prarodice a hlidani vnoucat se stalo pro mlade samozrejmosti.
Ptate se, co rikame tomu dopisu? Ja osobne bych to tedy dopisem neresila. Kdyz ale rikate, ze po ustnim jednani se nic nestane, napiste dopis. Ja bych ho napsala strucne, vzdyt detaily nebo duvody si muzete rict ustne. Co bych ale napsala ja, je, ze maji tolik a tolik casu (treba do letosnich prazdnin) a pak si to musi zaridit jinak. Ze jste ochotni deti obcas pohlidat, ale ne kazdy den.
Psala jste, ze se snachou nemate nejlepsi vztahy. Musite tedy pocitat s tim, ze nejpravdepodobneji budou nejake konsekvence, ale i s temi se da zit. Detem bych vysvetlila, ze je mate moc radi, ale ze uz nemate silu je hlidat kazdy den. At klidne obcas prijdou na navstevu, ale ne denne.
Preji vam hodne sily, aby jste to rozhodnuti dotahli do konce!!

  

Ahoj Lištičko, děkuju za odpověď. Od pátku mi není fakt dobře a včera jsem se v krámě začala strácet, že mně děda musel posadit na židli a hned jsme jeli domů. Doma jsem jen polehávala a brzo usnula a spala až do rána. Vidím, že tělo se brání, už to silou nepřemůžu. Tak se mi zdá, jako když se včera ve mně něco zlomilo. Bliká červená kontrolka a říká NE a tělo se také bouří. Ani jsem ještě neuklízela, jen umyla nádobí. Nemám vaříno, ani vyžehleno, cítím slabost. Zatím nemám žádnou reakci na dopis, nevím, jestli ho už četli. Je mi to trapné, že to nezvládám sama, ale jsem moc ráda, že vás tady mám a že mi píšete. Pavla  

Pro "jancaho":

Někdy jsou lidi hrozně necitelní. Sami třeba žijí bez problémů a celkem nic moc neřeší a když se pak člověku sesype skoro celý svět, nepochopí to. A ještě mají blbé kecy.

To moc dobře znám. Já jsem si třeba vyslechla několikrát, jak jsem nemocná a že bych snad neměla právo lidem otravovat život tím, že žiju. A to mám jen cukrovku. Někdy si přijdu tak, že bych asi měla zalézt někam do sklepa a s nikým se nebavit. Protože - "Ona je nemocná, nikdy nevíš, co se jí může stát. Kdo ví, jak to s ní bude."

Děkuji, takové řeči jsou moc povzbuzující. Já kvůli nim vybrečela několik litrů slz. No, musíme se prostě naučit takové kecy neposlouchat. Víc to bolí od blízkého člověka, jako je třeba bratr. Tak ti přeji hodně sil!

Milá Pavlo, s dopisem je to velice dobrý nápad.

Mladí by si určitě měly najít nějakou paní, nebo slečnu na hlídání. Nebo, teď prý fungují i nějaké lesní školky, (které jsou pro děti zdravé - děti jsou v přírodě, cvičí, hrají se …) Jsi moc hodná a mladí to už berou jako normál. Stejně mi to přijde tak trochu necitlivé z jejich strany. Ale je to správný krok s Vaši strany.

Milá Karmelaren, děkuju za odpověď,  a za tip na hlídání,  snad se najde něco i u nás. Mně začíná být nějak všechno jedno, cítím to, jako obranu organismu. Jsem nějak bez energie, proto hledám povzbuzení pro mně i pro dědu. Pavla 

Mila Pavlo,

Vas organismus se brani, je to varovani. Jste naprosto vycerpana a potrebujete si odpocinout.
Neberte ohled na mlade nebo na deti, protoze kdyz se slozite, bude vsechno daleko horsi. Podle toho, co jste psala, nemuzete pak s pomoci od mladych pocitat.
Budete muset trochu pribrzdit v kazdem smeru, praci si ulehcit, nebrat si toho na sebe tolik.
Nemusite varit kazdy den, lze si navarit i dopredu, nebo si koupit neco hotoveho. Pokud budete chtit, poslu Vam par receptu na jednoduche a chutne spagetove omacky.
Zehlit taky nemusite vsechno, jen to nejnutneji. Ja treba uz davno nezehlim lozni pradlo a uterky. A predstavte si, ze se svet nezboril!!
Preji Vam hodne odpocinku o vikendu a mlade pripravte na to, ze uz proste nebudete fungovat, tak, jako doposud. Deti mohou jit do druziny nebo do celodenni skolky. Ale to je starost mladych, at si to zaridi oni. Vy se starejte o to, aby jste meli s manzelem hezke spokojene stari.
Hodne energie a hlavne dusevniho klidu!!!!

Lištičko, odhadla jsi to. Je to vyčerpání, pocit vypětí a z toho deprese, jak mi řekla doktorka. Nutně to chce odpočinek, chvíli brát léky a slevit z toho, že vše bude akorát. Je to tak musím si ulehčit práci. Holt bude někde pavučina, nebude setříno, stejně se chodí pořád v botech. Nebudu otrok uklízení ani žehlení. Prostě všechno nestihnu. Teď jsem dostala AD, třeba mi bude všechno jedno. Děkuju za nabídku na recepty, budu za ně ráda. Pavla

Pavli, alespoň nějaké dobré zprávy! Drž se a odpočívej. Kdybys viděla, jak to vypadá u mých rodičů, když se zrovna nedaří mamce chodit do práce a ulízet a taťka samozřejmě neuklízí

Žádný chlívek, ale naklizeno teda taky není. Mamka už rezignovala, nemá na to zdraví. A taťka měl teď taky nějaké potíže, tak dokonce ani skoro nic nezasel a nezasadil na poli.

Však o nic nejde, hlavní je to zdraví. Tak hodný člověk jako ty se přeci nenechá uštvat.

Myslím na vás!

To je to, Voslíku, že člověk začíná mít jiný režim, takový pomalejší a nestíhá se. Máme jednoho souseda, je mu 86 roků a slítá kolikrát pěšky celé město, holt někdo má elánu do stovky, druhý už nemůže. Musíme se s tím smířit, nadřeli jsme se v životě hodně, jak na baráku, tak na vše jsme byli sami. Prostě jsem stále unavená, vyčerpaná, ale žiju. Pavla  

Pavli, je to určitě jak jsem Ti už psala správný krok z Vaší strany, že to řešíte. Když čtu co píšeš, tak celá situace je už dost akutní.   Jediná možnost je -  ať si mladí zařídí hlídaní, nebo družinu i za cenu, že by museli pro děti  někam dál dojíždět.  Snažím si představit, alespoň orientačně  situaci Tvého syna a nevěsty a to, že chodí do práce apod. , ale pokud mají tak malé děti, tak jeden z nich se prostě musí práce na plný úvazek vzdát, nebo si zařídit ve firmě - (nebo kde pracují) práci jenom na jednu směnu a nebo, aby se mezi sebou střídali a jeden z nich aby byl odpoledne vždy už doma z práce a věnoval se dětem. Ale bude to možná dost těžké,   protože celkově v ČR je politický systém nastavený tak, aby rozvrátil rodinu, výchovu dětí  a celkově morálku lidi.

Trochu odbočím - *Politický systém v ČR   (a nejen v ČR) nutí rodiče pracovat dvanáctky a nebo je nutí pracovat od rána do večera. Mladé rodiny, teda rodiče jsou diskriminování co se týče pracovních možností. Na druhou stranu stát po rodičích chce, aby  vychovávali děti  správně a (diví se, že mládež je agresivní, zdrogovaná … a rozpustilá).  Ale jak je to možné – jak? - když  rodiče musí byt celý den v práci?? Ono to prostě nejde, když je politický systém nastavený tak jak ho všichni zakoušíme, jediná  možnost je, že by se začala konečně řešit  v ČR a v EU krize hodnot  a ochrana lidské důstojnosti … ale to je už na jiné téma. *

Pavli, Tvůj syn s nevěstou mají velké štěstí že Vás mají, je to v dnešní době luxus, když může babička a děda pohlídat vnoučata, ale nejde to tak dlouho jak píšeš. Vy  potřebujete žít trochu klidnějším tempem, když jste v důchodů. Mně trochu zaráží, že syn Ti nechává takhle už několik let děti na hlídání, kde píšeš s dětmi i úkoly a pod.. Já bych tohle nechtěla od svých rodičů, nebo od  tchána a tchyně. Taky se podívejte ohledně hlídaní, po nějakých křesťanských dětských centrech …, třeba budete mít štěstí. Přejí Vám hodně sil a Božího požehnání.

Karmelaren, děkuju za odpověď. Hledala jsem na netu hlídání. Charuta u nás funguje jen dopoledne, ale je spousta studentek, které si tak to přilepšují a hlídají děti. Je to svatá pravda, žádná honička. Musím dělat jen základní věci. Vždycky jsem chtěla mít doma všechno akorát a načančané a pak jsem jak otrok, a nestímám všechno, jak bych chtěla. Snad s Boží pomocí vše vyřešíme, díky. Pavla

Milá Pavli,

dopis ti schvaluji, je to asi jediná cesta, jak říct bez přerušování opravdu to, co chceš říct. Vím, že to musí být hrozně těžké, protože se určitě bojíte reakcí a toho, co bude dál. Ráda  bych ti ale řekla, ať se nebojíš. nepřemýšlej nad tím, co by mohlo být. V tom dopise není nic špatného, co by mělo mladé nějak popudit.

Je to ovšem pro ně čára přes rozpočet a takhle si to asi nepředstavovali. Takže reakce nejspíš nebude kladná. Nicméně děti jsou to opravdu jejich a musí se o ně umět postarat sami. Babičky skutečně hlídají jen občas. Může se samozřejmě stát cokoli a pak je třeba i větší pomoci, ale vždycky ti dva (tedy rodiče) musí brát ohled na zdraví a možnosti prarodičů. Pro ně je to prostě nejjednodušší řešení.

Teď bude na nich, jak si to přeberou a jak si určí svoje priority.

Ještě jednou ti píši, aby ses nebála. Zajdi si k dotkorce a dejte si s manželem volno a klid. Tohle už je vážné.

Ahoj Voslíku, děkuju za dopisek, všichni mi radíte od srdce. Dopis jsem poslala mejlíkem a dnes jsem byla u doktorky, poslala mně na vyšetření, ale předem si myslí, že jsou to nervy a stres. Já chci mít všechno akorát a vidím, že to nejde. Potřebujeme se rozptýlit, přijít na jiné myšlenky a odpočívat. Snad se to zlepší, díky. Pavla

Už dlouho říkám, že je pěkné si vnoučata půjčit, ale včas je třeba zase vrátit.

Moje rada, nepsal bych dopis, ale nejlépe si vše vyjasnit z očí do očí.

Nejste otroci, jste babička a dědeček, kteří mají vnoučata rádi, ale vše má své meze, nemůžete suplovat povinnosti rodičů.

Milá Pavlo, nikdy nikomu nic nevyčítej, buď něco uděláš rád, nebo to radši nedělej.

Ahoj Plutíku, už jsem to psaní poslala, bylo to to nejlepší, co jsem udělala. Napsala jsem jedno po druhém a nikdo mně nepřerušoval, při řeči bych zapoměla jedno pro druhé a kdyby došlo na vyčítání, byl by to divný pocit. Tvoje poslední věta je pravdivá a vezmu si ji k srdci. Pavla

Teď vám napíšu, jak se věci mají. Včera odpoledne přijeli syn i nevěsta, já ležela v posteli a odpočívala. Bylo na nich vidět, že dopis četli a uvědomili si, že se něco děje. Chtějí hlídání řešit. Nejdříve si zkusí v zaměstnání domluvit pracovní čas, nebo se poohlédnout po výpomoci někoho na hlídání, stačilo by 2x - 3x v týdnu, abychom na to nebyli sami, což by už šlo. Vše proběhlo bez emocí,  viděla jsem, že to myslí vážně. Moc se mi ulevilo.

Dnes jsem byla u své doktorky a řekla jí, co se se mnou stalo a jak jsem unavená. Poslala mně na rentgen plic, na sono břicha, na odběr krve a moči, aby vyloučila fyzické problémy. Tlak jsem měla 150.  Řekla, že to vypadá na psychosomatické problémy, napsala mi AD "Elicea", abych nebyla v tom svalovém napětí a panice. Také jsem jí řekla, jestli to nemůže být "fibromyalgie", jako má dcera a nevyloučila to. Tak budu čekat na výsledky a zobat AD. Moc děkuju, že jsem svůj problém mohla s vámi rozebrat, protože jsem nevěděla kudykam, že jste mně povzbudili a radili, moc si to u všech cením. Pavla 

Milá Pavlo.

 Máš asi pravdu. V dopisu napíšeš vše co máš na srdci a nikdo ti nevleze a neřeruší myšlenkovou linku. Povíš co tvoje srdce tíži a věřím tomu, že při psaním se Ti velice uleví.  

Přeji tobě a tvému manželovi, aby jste si důchod a další roky společně užili, oddechli, jeli na výlety po naší krásné zemi a prožívali společně krásně strávené chvíle.

Nezapomeň na pitný režim, nejméně 2 litry čisté vody denně, z toho dvě třetiny dopoledne.

Mami Pavli,  

jsem ráda, že ses KONEČNĚ rozhodla s tím něco udělat.  

A teď Ti to začne …ráno vstaneš až se Ti bude chtít, dáte si s dědou snídani  a rozhodnete se co bude k obídku  Po obídku budete dodržovat polední klid  pak pujdete na vyhlídkovou procházku po zahrádce  dáte si svačinku  něco trošku uděláte. Dáte si společnou večeři, pomuchlujete se s půjdete spinkat

Beuško, děkuju. Včera jsem usnula po osmé hodině večer a vstávala až ráno v devět, prostě jsem tak dlouho spala. Dnes jde pro děti zase děda, ale počká u mladých. V pátek to bude řešit nevěsta s nadřízenou, jak to udělá v práci. Já už fakt nemůžu, začíná mi být všechno jedno. Musím nabrat síly. Naplánovala jsi nám to krásně a to muchování nám už chybí, papapa. Pavla

Pájo, ono to bude muset jít i bez vás, jako to jde v ostatních rodinách. Jen málo kdo má takový hlídací servis jako jsi Ty.

Tak už nevím, jestli si z nás mladí dělají blázny. Děda dnes odejel ve tři odpoledne a vrátil se za pět hodin až po osmé večer. Nemohl si vzít ani léky. Mladí se objevili spolu, řekli pardon a to bylo všechno. Při tom se malá dnes dědovi poblinkala, protože jí bolela hlava a pak usnula na dvě hodiny. Fakt nevím co na to říct, prostě je to bezmoc, bezmoc a bezmoc.  Už se z toho zblázním.

Pavli, mam ten pocit, ze mezi vami ta komunikace nefungovala nikdy. Mladi si z vas opravdu delaji blazny - dokud fungujete, je to jakztakz dobre, ale beda, kdyz servis skonci!! Kdyby u tebe nenastala ta slabost, jiste by jste pokracovali v tomhle smyslu dal az do uplneho vycerpani.
Kde je psano, ze babicka s dedou musi zaopatrit vnoucata? Obcasna vypomoc je asi samozrejma, ale vsechno ma sve meze.  K te mezi jste ted s tvym muzem dosli.
I kdyz si to mladi zaridi jinak, budou dny, kdy vas budou potrebovat. Bohuzel mam ale ten pocit,  ze vdeku se nedockate nikdy. Jste moc dobri lide, a takovi to maji na svete tezke. Tech druhych je totiz vic a dobrotu vyuzivaji, kde se da. Nechapu, proc s vami nekomunikuje ani vas syn, ale asi se snazi prizpusobit sve manzelce.

Vy dva myslete hlavne na sebe, protoze prave tohle za vas nikdo jiny neudela!!  Preji ti hodne energie, aby jsi soucasnou situaci prestala a mohla se konecne tesit na radostne stari.
 

Lištičko, společně jsme si nikdy moc nepopovídaly, jsme úplně každá z jiného těsta, to se stává. Kolikrát nerozumím, co mi chtějí říct a obráceně je to samé. Ale kamarády a přátele mají a baví se, jenže my už máme na některé věci jiný názor, nebo jinou zkušenost, prostě je tady věkový rozdíl. Každý si musí životem projít a mít vlastní zkušenosti a prožitky. My můžeme jen sledovat, jak se s životem poperou a v případě nutnosti podat pomocnou ruku. Možná jim vše dojde až budou v našem věku.

To co mám teď, ten klepot, ten třes a to svalové napětí, to jsem měla,  než mi zemřel táta, to jsem byla také vyčerpaná, ale byla jsem mladá, bylo mi 40 a dostala jsem se z toho, tak snad se časem dám dohromady. Prostě teď to nejde.  Tu energii potřebuju opravdu moc. Chtěla bych toho udělat, ale sedím nebo polehávám, jsem sama ze sebe špatná, co se to děje. Děkuju ti za tvá slova. Pavla

Pavli,   pokud to jen počasí dovolí, tak si sedni raději venku na zahrádce nebo lehni na nějaké lehátko a vědomě příjmej energii z vesmíru a přírody. Tam je jí daleko více jak v uzavřené místnosti.

S pomalým nádechem a výdechem se napojuj tam nahoru, s myšlenkou, že nadechuješ klid a vydechuješ mír a vědomě si uvolňuj se zavřenýma očima tělíčko od prstů na nohou až po konečky vlasů na hlavě…ptačí zpěv Ti k této relaxaci určitě napomůže.

A mysli jen na pěkné věci, . představuj si třeba, jak chodíte s dědečkem na procházky v lese, občas s vnoučky, že jsi zdravá,   usměvavá, plná klidu a pohody. a když si tady toto budeš často intenzivně přát, tak se ty představy zhmotní.

Přeji Ti, ať už je Ti konečně dobře a užíváš si v klidu zaslouženého odpočinku. Posílám Ti pár kytiček z naší zahrádky pro radost.

Ahoj Rybko, děkuji za tolik růžiček, to je parády. U nás strašně leje a kytkám opadávají květy pod tíhou kapek. Začínají kvést Pivoně, Rododendrony, ale ten déšť to vždycky pomlátí. Ani vloni jsem si květů neužila, také hodně pršelo. Jedině růžičky, ty kvetou celé léto, tak ty mně potěší.

Rybko, ten pocit sedět venku a koukat do zeleného a odprostit se naprosto od všeho, jsem už pár let nezažila. Ale znám ten pocit, to se cítím, jako dítě, jako součást přírody. Je to moc dobrý pocit. Stejně i když leje a mám okna jen na ventilaci, tak na dvorek mám otevříno a slyším kapky, jak bubnují na stříšku nadkrytého dvorku a moc dobře mi to dělá na ten ušní šelest. Trochu se ochladilo, ale my jsme už trochu otužilí a tak sou dveře dokořán. To dýchání si dělám před spaním v posteli, nadechnu se a na pár vteřin zadržím dech a pomalu vydechuju a prodlužuju dobu zadržení dechu o vteřinky, to mi dělá také dobře.

Asi si začnu malovat v duchu pěknou budoucnost, jak všechno dobře dopadne, to je jediné, moje myšlenky, ty si můžu kočírovat. Rybko, děkuju za povzbuzení. Pavla  

Pavlínko, budoucnost už máš jistě namalovanou, asp. co se týče toho, co bys s dědečkem ráda dělala, a k tomu už chybí ten poslední krok - našlápnuto máte dobře. Tím meilem pro mladé, což jsi vyřešila asp. takto, když by Ti dělalo problémy to říct z očí do očí, jsi to konečně spustila.

A ted musí mladí pochopit (ať už se tě Tvůj vlastní syn nezastane asi aby "měl doma klid", což chápu, ale vzhledem k tomu, jaké jim děláte doslova otroky, už je to fakt dost za čarou), že nikde není psáno, že prarodiče "musejí" hlídat vnoučata, které samozřejmě milujete, ale mladým to nedává právo upírat Vám Vaše vlastní potřeby a Váš život, nemohou být tak nehorázně neohleduplní k tomu, co vše pro ně děláte, kdy zajistit si péči o své děti je vždy na rodičích a snad se na mě nebudeš zlobit, ale…naučili jste je to Vy, když jste bez ptaní hlídali a suplovali jste jim školku i samotné rodiče, což už sami jistě víte, že jste to nechali dojít daleko, kdy třeba i moje máti, která má jen o 2 roky víc, než Ty, na tom není moc dravotně dobře tak, aby bráchovi hlídala kluky (3,5 a skoro 8 let), což musel pochopit i on s manželkou, ptž jim to jednoduše řekla. a taky to přece sami vidí.

Člověk sám si musí říct, co zvládne a co ne, ale oni byli ještě tak. hmm, neslušní, že Vás snad i vydírali (co si tak vybavuju z Tvého min. tématu, jen jsem nemohla vždy odpovídat, byla jsem ve špitále a neměla hned noťas) tím, že by Vám nedávali vnoučata? Promiň, jestli se pletu, ale to si piš, že nic takového teď, po tom, co jsi jim napsala a co se budou muset zařídit stejně, jako ostatní rodiče a z Vás si nebudou nedělat neplacenou školku, vychovatelku a já nevím, co ještě, nenastane. Naopak - jak budou rádi, když se jim občas (! ) nabídnete, ale AŽ VY BUDETE MOCT A CHTÍT! O to jde. I když - tohle už Ti tu psal kdekdo. A doufám, že neustoupíte, už jen proto, jak sama popisuješ to, jak se to na Vás odrazilo. A přesně tak to je - psychický stav zapříčinil to, jaké máte potíže a na to je jediný lék - odpočinek a hlídání vnoučat až Vy budete moct.

Neumím si představit, že by tohle máti dělala a potom takto zdravotně "dopadla". To bych bráchu s ženou zdrbala tak, že by si to za rámeček nedali. Ať to zní jakkoli "divně", mít děti je jejich volba, ale Váš věk (i když absolutně nejste žádní staříčci! ) a s ním spojené zrdavotní neduhy, ne. Tak to prostě chodí, když člověku pribývají léta. O Vaše dítě (pokud máte jedno, tedy toho syna) se taky Tvá máma nebo tchýňka staraly od rána do večera a Ty jsi jim ho kliďánko nechávala, ať se starají a nekoukala na to, že už mají nějaký ten věk a nezajímala se, jak to zvládnou? Určitě ne. Proč byste si toto  měli nechat líbit od nich??? To je jako by Vám tím říkali, že jim je úpl. jedno, jak Vám je, hlavně "převezměte za nás naše povinnosti". Tak to ne.

Doufám, že už se věci trochu hnuly dopředu a že opravdu pochopili, jak na tom jste a děti budou snad nejpozději od prvního tam, kde mají být. Nebo něco takového jsi, myslím, psala.

Teď koukejte hlavně na sebe, dejte se do pořádku a hoďte se do klidu Vy, uvidíte, že oni ještě budou neskutečně vděční za to, když jim někdy nabídnete (podle VAŠICH podmínek) občas hlídání, tomu věř.

Leni, děkuju ti za odpověď a také věřím, že bude klid, že si odpočinu i s dědou. Ten byl dnes pro děti, poslala jsem jim v kastrůlku rybu s brambůrkem a okurku, mají to moc rádi. Děti se dědy na mně ptají, v pátek je chci vidět, moc se mi stýská a od pondělka si je bude obstarávat nevěsta.  Ráda je uvidím o víkendu nebo pomůžu, když budou marodní. Chci jim toho ještě hodně vyprávět, mají otázky na ledaco a oni rádi poslouchají, hlavně vnučka. Přitulí se, aby cítila naše lidské teplo a poslouchá, a malý většinou usne. Chci mít na ně čas a ne honičku, aby měli na nás vzpomínky. Pavla

DESATERO:

MUDR. Hnízdil - Jak přežít ve zdraví

Milá paní Pavlo,

na Váš článek jsem narazila až dnes.

Mám podobný problém, dcera zůstala sama se třemi dětmi. Před víc než rokem se přestěhovala blíž k nám a nastal kolotoč.

Protože musí děti sama uživit (ex se nestará a neplatí), pracuje. Sice jako podnikatelka, daří se jí dobře, ale za cenu, že nic nestíhá.

Děti teď chodí do školy a školky (kromě nejmladší), tak se nám trochu ulevilo, ale dcera mě zezačátku vmanipulovala do situace, že za její problémy můžu já (dala jsem jí údajně špatný vzor do života v chování k mužům). Pokud jsem se pokusila nějak bránit, nebo jsem neměla kapacitu se starat o děti (nemoc), tak se spustila smršť výčitek a opravdu škaredých napadání (že nejsem milující matka, že jsem nikdy neměla mít děti, že jsem bezcitná), až jsem to vzdala a přes potíže táhla káru dál.

Teď se situace poněkud zklidnila, já se snažím maximálně vyhovět, protože mám strach z její reakce, pokud se nějak vzepřu.

Taky byla situace, že se rozhodla, že si k dětem najde jinou babičku (samozřejmě se to nerealizovalo).

Mám ještě syna, tam žádné problémy nejsou. Když dceři řekl, že nás přetěžuje, přestala s ním mluvit a to trvá už přes rok.

Kdybych byla opravdu tak hrozná, jak mi občas píše, tak bych se asi neměla starat o její děti, ale na ty jsem údajně hodná, janom k ní jsem se chovala špatně.

Držím Vám palce, ať je u Vás líp a plně Vás chápu. Člověk je pomalejší, unavený a taky by už chtěl mít svůj život pod vlastní kontrolou, nejen být pořád v pohotovosti.

Moc Vás zdravím a hodně síly

Převexloval na Vás to, že jí nevyšel vztah  Vás ne že vmanipulovala, ale Vy jste se nechala, což na 2. str. chápu - nechtěla jste "přijít" o svá vnoučata, což je samozřejmě nesmysl, ale jak tak koukám na rekci jejího bráchy, který jí (asp. on) řekl pravdu, neumí ji přijmout a uznat, takže nevím nevím, jestli si tím nějak nepokazila i vztah, což zas není Vaše chyba.

Někdy je těžké najít tu střední cestu, ale nemyslím si vůbec, že by jste něco udělala špatně, jen jste prostě hned ze začátku nenaznačila, že "takhle ne"" - když chtěla za svůj nepovedený vztah vinit Vás.

Ne, vůbec si s tím nedělejte hlavu, opravdu za nic nemůžete. Vidím ve vašem příspěvku, že jste dělala, co jste mohla. Co mohla udělat ona pro zlepšení/zachování manželství, ví jen ona, jen je asi ten typ, který občas něco "hodí" na ostatní. Byť chápu, že není jednoduché být samoživitelkou se 3 dětmi. Ale vše má své hranice, nenechte to dojít k tomu, aby se dcera nezačala chovat, jako od Pavlínky nevěsta, byť se to jiným snadno píše, já vím.

V tom, že jsem se nechala vmanipulovat, máte pravdu. Jenže v situaci, kdy odešla se třemi dětmi od partnera, žila 200 km daleko a přes email vyhrožovala sebevraždou, jsem odjela přes Vánoce za ní.

Manžel i můj otec byli na Vánoce sami (byly to poslední mého otce).

V té době jsem byla u dceřina psychoterapeuta, skoro mě nepustil k řeči a tu vinu za její problémy mi vytkl on. Bral jenom její vylíčení a to, že už 15 let žila mimo naši rodinu nějak pominul.

Je v ní, že svoje problémy se snaží dát na někoho jiného. Podobně se chová i manželův bratr.

Věřte, že kdyby tam nebyly ty děti, asi by naše vztahy už byly úplně na bodu mrazu.

Syn žije ve spokojeném manželství a nikdy nám nic nevytkl, přestože s jeho dětmi pomáhám mnohem míň.

Teď se situace poněkud zklidnila, já se snažím maximálně vyhovět, protože mám strach z její reakce, pokud se nějak vzepřu.

smutne ale proc by se tak nechovala kdyz ji to projde ze

Dobrý den, paní JS,

je to smutné čtení, chápu Vás, protože jsme v letech, projevují se různá omezení, co jdou s věkem a ti mladší to někdy nejsou schopni pochopit. Já vím, že jsou i ti mladí zapřaženi, musí do práce a kolikrát to není v práci med, proto už chtějí mít po práci klid a tak, když jsme po ruce, tak to berou, jako samozřejmost, že pomáháme. Jenže nezvládne člověk tolik, jako před pár lety a s dětmi je zodpovědnost, to musí být člověk ve střehu, když jsou to děti malé.

Říkali jsme si dnes s dědečkem, kdyby byly větší a přišly k nám ze školy samy, klidně jim dám najíst a obstarám i ty úkoly, večer by šly spolu domů,  ale jsou to ještě mrňata.

Máte to o to těžší, že jste sama a nepěkná slova moc bolí. Je dobře, že jste napsala, člověk se necítí tak sám a najde tady povzbuzení. Věřím, že i Vaše dcera je unavená z práce, z dětí, z domácnosti, ale nelze hledat viníka u člověka, který pomáhá.  Až budou v našem věku, snad jim to dojde.

Jen pokud byste cítila, že Vám už hapruje zdraví, tak byste měla také odmítnout, dokud se nedáte dohromady, abyste neskončila v nemocnici.

Mějte se hezky a zase napište. Zdravím, Pavla.  

Omlouvám se, nenapsala jsem to jasně, nejsem sama. Mám manžela, jsme spolu 42 let.

Snaží se mi hodně pomáhat, ale je to ten typ chlapa, co není moc na malé děti.

Pomůže při ukládání dětí, vozí kočár, ale podstata je na mně.

Teď je situace opravdu klidnější, před rokem jsem se skoro zesypala.

Dcera byla mnohem útočnější, byla nešťastná a kopala hlavně do  mně.

Vnoučata mám moc ráda, těším se na ně, ale jak sama píšete, jsme mnohem úzkostlivější, než jsme byli jako rodiče. Cítím mnohem větší zodpovědnost.

A taky bydlíme v domku, je zahrada a spousta práce, kterou člověk dělá pomaleji než zamlada.

Zdravím, JS, to je dobře, že máte manžela, přece je to lepší, že si spolu můžete povídat a na zahradu jste také dva, protože zahrádka, když má trochu vypadat, tak potřebuje péči. A tatínka jste už pochovala? To jsme na tom stejně. My s manželem už nemáme rodiče a také jsme spolu už 44 roků.

JS, jestli chcete, tak si napište jméno nebo přezdívku a můžete se zaregirostrovat a pak se dá využít i skrytá pošta nebo vzkazy, kdyby Vám chtěl někdo třeba poradit. Sdělená starost je poloviční starost. Pavla 

Tak jim ty děti odvezte a nestěžujte si, jste na vině Vy že jim je hlídate

Dall, už jsme to vyřešili s porozuměním a vstřícností. Pavla