Téma: Svatba - je ještě rodinnou záležitostí nebo hlavně událost pro kamarády?

Řekl bych, že to souvisí se situací jaké jsou dnes v rámci příbuzenstva vztahy. Ne nadarmo se říká, že "za příbuzné člověk nemůže a přátele si vybírá sám". Takže ke kamarádům míváme často mnohem bližší vztah než s řadou rodinných příslušníků, se kterými nás často pojí jen to, že máme společné předky, ale když dojde na lámání chleba, stejně se obrátíme raději na kamarády. Nevidím tak nic divného na tom, pozvat si na událost, kterou považuji za důležitou, především je, protože to jsou lidé, kteří pro mne jsou důležití.

Jestli je pozvat i s dětmi, nebo ne? Opět to může souviset s věkovým složením, kdy kamarádi budou především v nám odpovídajícím věku, takže budou mít buď opravdu malé, nebo žádné děti a přizpůsobovat celou organizaci tomu, že se třeba stovka lidí musí nějakým způsobem omezit, aby se umožnil vstup (hlídání, zabavení) třeba 5 dětí? A samozřejmě i to znamená náklady navíc.

Nevidím na tom nic divného. Každý máme prostě jiné priority. Kamarádčin rozchod měl základ v tom, že ona chtěla velkou "rodinnou" svatbu, samozřejmě jemu se nechtělo platit náklady čtvrt milionu nebo víc.

Já to vnímám tak, že v době před 20-30lety se hodně dalo na konvence - co se sluší a patří a jak má svatba vypadat, aby byla "správná".

Dnes je to o mnoho rozmanitější - přibyly uměle implantované možnosti, které nabízí (vnucuje) "svatební průmysl", na druhou stranu už není žádné faux-pax i malinkatá svatba třeba jen se svědky - což mám pocit, že v době, když mi bylo dvacet, by bylo vnímáno jako nepatřičnost nebo ostuda.  

Možná ale tehdy i dnes záleží jen na sociální skupině ze kterých svatebčané pocházejí, vesnická svatba možná i dnes může stát na jiných konvencích než ta "velkoměstská".

Já okolo sebe pozoruji spíš tendenci k hodně malým svatbám. U mladých v tom asi hodně hrají roli finance, moc vyloženě bohatých neznám a ti co nemají statisíce na rozhazování raději investují do bydlení než aby to "vyhodili" za svatbu - u starších svatebčanů už třeba hraje roli spíš to, že je to jejich druhá svatba nebo že nějak už mají zábrany z toho dělat veřejnou "slávu" - pokládají to hodně za soukromý akt.

Ale že by se vyloženě opomíjela rodina, to nepozoruji.

No a k dětem - tak je to takto sice hrubě řečeno, ale přijde mi to jako rozumný požadavek. Děti podle mě nemají co dělat tam, kde se dospělí opíjejí, zvláště pak když je to navíc v pozdních hodinách. Takže jejich rodiče by se podle mě měli rozhodnout, jestli si opatří hlídání nebo půjdou dřív domů. A na tom, že si chce někdo svatbu užít, aniž by nepřetržitě dohlížel, že mu tam děti nedojdou úhony fyzické nebo jiné, nevidím v jádru nic špatného - pokud se to neděje třikrát do týdne.  

No na několika svatbách jsem viděla, jak malé děti strhávaly pozornost na sebe a vnímala jsem, že to není fér vůči nevěstě. Je to den nevěsty a ženicha, to oni si to nějak vysnili, naplánovali, zorganizovali a zaplatili.

Pokud rodiče děti chtějí nechat všude možně své děti pobíhat bez dozoru, ať si oni sami pozvou lidi  na vlastní zahradu, popřípadě ať si oni pronajmou nějaký pozemek, naplánují si to, zorganizují sami a ať pak tam ty své bezdětné novomanžele pozvou na "pokec" a pojídání. Proti tomu určitě nikdo nebude nic namítat (až na ty samotné rodiče, kterým se tato párty ve vlastní režii už moc líbit nebude  )

Tos mě pobavila. Jsem už trochu starší ročník a tehdy sice děti taky nebyly svaté, ale jakousi výchovu ještě měly. Dnes to je dost jiné.   No a co se týká placení svatby, bývali to rodiče, kdo investoval. Tohle je dnes asi taky přežitek (? ), nevím …

Ty žluté rúže a prstýnky na doprovodné fotce jsou krásné, Barčo.

Že bych obnovila manželský slib? Nebo přemluvila dcery?  

Poslední dobou mi nějak chybí výjimečnost okamžiku, noblesa, božíhodové oblečení a pocit, že je svátek.

Naše babi měla parádní pokoj, parádní byl, pravda, podle ní, ale měla servis se zlacením, boty a šátek do kostela, polévanou sošku baletky na leštěné knihovně, flakon na vůni s rozprašovačem a šitou krabici na korále. Ta si uměla užívat výjimečných příležitostí i okamžiků.

Jedině obnovit manželský slib Plamínku. Protože jak shora psáno … i ta babi by se divila 

Děti před pár desetiletími nebyli takové nevychované jako dnes. A nejen děti, ale někdy mám pocit, že jejich matky by zasloužily na zadek často více než ty děti.

Takže něco jiného jsou děti na svatbách minulého století, kdy se přeci jen uměly trochu chovat a matky děti usměrňovaly. Dnešní děti bych na svatbě opravdě nechtěl - nemají vychování a matky je neusměrňují. Spíše naopak dnešní matky číhají kdo si dovolí nesouhlasit s jejími bobánky - aby mohly velice hystericky vysvětlit, že je nejhorší člověk, když nemá rád její děti.

Co se týká svatby. Dnes se stejně většina sezdaných párů zase rozejde. Mnoho z nich žije raději na divokou knížku. Svatba dnes nezavazuje - tudíž dosti pochybuji o jejím smyslu. Mám dojem, že je to spíše 10 minut slávy pro nevěstu, na což se ženy těší, ale jinak svatba ztratila svůj jakýkoli význam včetně symbolického. Snad jen právní a dědický.

Jaké si to svatebčané udělají, takové to mají. Svatbu lze udělat jen bez dalších účastníků na úřadě či v kostele. A pak rodinu pozvat na večeři. A nebo je pozvat na svatbu přímo. Lidé často dělají malé svatby proto, že stojí statistíce korun, a ty dokáže novomanželský pár použít účelněji.

Ženíme syna za dva týdny. Na svadbu jsou pozvaní hlavně rodina a pár kamarádů. V podstatě si všechno řídí mladí. Kde to bude jak to bude atd. Takže stačí mi přinést peníze. Těším se a mám pro ně také překvapení. Na Slovensku se vybírají do šátku, penízky. Já jsem  dnes  upekla 100 malých srdíček, které budu zdobit a prodávat s citátem a malým dárečkem  za dobrovolnou sumu Kč jako svadební štěstí. Tak to snad to bude stačit na kočárek, když to prodám.  

A nesmi chybět i *REDOVY* že?

Taky se u Vás tanči REDOVY tanec?   

Tak jsem se tak dívala na to co letí a letos (2024) to asi skutečně budou ty https://www.firemnikrabicky.cz/sk/originalni-vypalovane-darky-na-svatbu/ svatební dárky na míru. Člověk jakmile něco takového jednoho dne dostane tak si toho skutečně nesmírně váží a to je dle mě tak nějak základem toho daru. Já jsem ze sebe nadšená že jsme to našli, skutečně.