Téma: Spřízněná duše nebo dlouhodobý partner?

Tak trochu mi to připadá, že budeš vybírat, dokud nepřebereš. Kdyby se dal žít život na zkoušku, řeknu, abys to zkusila s tím "světoběžníkem", abys zjistila, že se s ním rozhodně nudit nebudeš, ale žít se s ním nedá a pak s vděčností se vrátila k partnerovi. Jenže takhle život nefunguje a on na tebe čekat nebude.

Když ale bez této zkušennosti zůstaneš s ním, budeš se ve vztahu nudit a stavět si vzdušné zámky, co bys mohla bývala dokázat, kdyby tě "nebrzdil". Podle mého názoru ještě nejsi dostatečně vyspělá na to mít trvalý vztah a už vůbec ne rodinu.

Děkuji za názor.  

Já mám dojem, že ti z duše mluví jen hormony. Potkala jsi dalšího chlapa, který je nový, v posteli nevyzkoušený, má to jinou barvu, a tak začínáš vyhledávat chyby na svém snoubenci, jako kdybys ty byla dokonalá, perfektní a neměla žádné chyby, které by musel tvůj snoubenec také tolerovat. Ale věř,   ty chyby máš také.   Tady ti nikdo nemůže napsat - jo, vyber si určitě toho. I kdyby ti tady někdo s něčím poradil, tak si to stejně uděláš jen podle sebe. Já ti řeknu jen tohle - je to něco jako sázka do loterie. Odejít od někoho kvůli někoho jiného je risk, stejně, jako s někým zůstat. U ani jednoho totiž nemůžeš pořádně vědět, jak to v budoucnu dopadne. Ten tvůj spolužák je třeba aktivní, ale bude třeba zase nespolehlivý. Ta jiskra s tvým snoubencem zmizela jen proto, že máš plnou hlavu toho spolužáka. Tvůj mozek je teď zaplavený jen hormony. Ta jiskra s tvým snoubencem by se časem vrátila, ale musela bys nastálo s tvým kamarádem, nebo spolužákem přerušit kontakt.   Jiskra, která tě spojila se spolužákem je stejná jako ta, která tě kdysi spojila s tvým zatím nynějším snoubencem.

At ti tady napíše kdokoliv cokolik, výběr je na tobě. Pokud svého snoubence necháš, tak toho můžeš v budoucnu litovat, ale třeba také né.  

Nevyhledavam chyby, to co píši je od počátku vztahu, ne až teď. Já dokonalá nejsem, nic takového jsem nenapsala, ani si to nemyslím. Jsem spíš více než přesvědčena o své nedokonalosti a nízkém sebevědomí. Jiné muže obvykle nevyhledavam, mám stabilní vztah, jen mě vrtá hlavou ta spřízněná duše, našla jste tu svou? Víte, jaké to je jí najít a vůbec s ní komunikovat? Málokdo ji najde a myslím, že je dobré toto téma otevřít, protože je to velmi vzácný případ a mnoho odpovědi se na internetu nedohledate.  

Takových zpřízněných důší chodí po světě hafo. Všechno je jenom o těch hormonech. Vždy, když je člověk zamilovaný tak si myslí, že je to ten pravý, nebo pravá a zpřízněná duše. On s tebou bude třeba zpřízněná duše do té doby, než potká zase jinou ženu, která ho zaujme. Je to vše jen o hormonech. Se svým snoubencem jsi předpokládám dlouho, tak ten vztah s ním asi není tak strašný, když o rozchodu uvažuješ až když jsi narazila na dalšího chlapa. Toho spolužáka tak dobře neznáš, neznáš jeho chyby. Ty bys poznala až v případě, kdyby jsi sním začala bydlet. Až tehdy by se ukázalo, jestli by to klaplo nebo ne. U toho snoubence chyby znáš a nejsou tak strašné, abys s ním nedokázala existovat.   Mě příjde, že sibyla má pravdu, i když to nepřiznáš.  

Ty nechceš opravdovou radu, ty chceš potvrzení, že máš kopnout do zadku moc hodného kluka, abys dala přednost někomu, kdo ti maluje vzdušné zámky.

CHceš rodinu - zeptej se tedy toho spolužáka, kdy ji bude chtít on a zda vůbec. Nejspíš se dozvíš, že jednou určitě ano, teď ještě ne, není správný čas, není dost peněz, chce cestovat, užívat si, meditovat. A za deset let on pořád bude chtít meditovat, užívat si, nebude mít dost peněz, vlastně ani ten dům a rozhodně opět nebude ten správný čas.

Mezitím ten hodný kluk najde rozumější holku a bude mít dvě děti, které budou běhat se smíchem po zahradě.

Nechci žádné potvrzení, možná daleko víc potřebuji, aby mě někdo ujistil, že zůstat s takovým člověkem není chyba, že tohle je ve vztazích normální. Jelikož jsem jiné vztahy neměla, nemám tu zkušenost, ale kvůli té v ybejici zkušenosti nechci hned bourat vztah, který by se dal zvládnout. Daleko raději bych slyšela, že se dá žít bez spřízněné duše, i když víte, že jste tu svou v životě našli. Tak že to nemusí hned být na partnerský vztah. Nějakou relevantní zkušenost.  

"dá žít" se dá bez ledasčehos. Jen se s tím musí člověk vnitřně vyrovnat - a v tom vidím tvůj problém. Ty jsi v současném vztahu nespokojená a celý život nespokoená budeš a tím si ho budeš "otravovat". Bohužel není jak dokázat (i sama sobě), že stabilní vztah je lepší než citové vzplanutí, než si to vyzkoušíš, jenže tím přijdeš o obojí - o ten stabilní vztah, který opustíš i o iluze v tom novém, dynamickém, který časem zevšední a ukáže se, že takové ty obyčejné běžné denní "přízemní" starosti není schopen přestát.

Dobře napsáno, děkuji za váš pohled, ostatní mi až tak nerozumí. To je asi ten zásadní problém, že budu pořád nespokojená. To bude chtít nějaké to sezení u psychologa, aby mi ukázal techniky jak se vyrovnat s partnerovymi nedostatky. Když to tak vezmu, tak je to můj problém, že mi to vadí a on mě nijak neomezuje na tom, abych dělala co chci. Sice mi bude chybět ta tažná síla v životě, ale budu doufat, že to najdu v někom jiném třeba kamarádce nebo starším bratrovi.  

Krist, kdysi jsem cetla v jednom casopise, ze pro zeny by bylo idealni mit 5 partneru. Kazdy by pokryl jeji jine potreby. Napred me tahle veta pobavila, ale pak jsem si uvedomila, kolik je na tom pravdy.
Musis si uvedomit, ze clovek nemuze mit v zivote vsechno a nastavit si budoucnost podle svych priorit.  
To rozhodnuti musis udelat ty sama.
Hodne stesti.