Téma: Zakázaná láska aneb někdo, koho nikdy nemůžu mít ač chci

Navštiv doktora. Nevím, jestli tvůj pohled na život je dán nedostatkem skutečných citů nejen v dětství, (když je to vše tak dramatické a přifouklé), případně zdali to není histrionská porucha, ale tohle normální není.  

nedostatek citu nejen v detsvi, ale i v manzelstvi? asi pak staci hodne malo…  …  

Bravíčkový styl vás neopustil, ale věty: "tolik chci věřit, že to co bylo mezi námi mělo svou váhu a bylo to opravdové (…) nechat odejít a jen vzpomínat"  bych se držela. Myslete si, že to bylo opravdové, že toužil jen po vás, vzpomínejte na to s pocitem, že po vás aspoň někdy někdo toužil a chápal a… nechte to být.

Sama víte, že jste byla jen další v řadě. Těžko by to skončilo happyendem ve formě rozvodů vás obou a společným vrkáním.

Pokud je vám ale opravdu tolik, kolik uvádíte a máte zastydlé, pubertální prožívání, tak bych nad doporučkem viz výše zapřemýšlela

Takhle se budou tytéž situace opakovat a vy budete nadsazovat povrchnější věci, kterým budete dávat obrovskou váhu. Třeba časem prozřete

 No jo, agresora, který si chtěl prostřelit palici a ženy má max na dvě použití snad ani Rosamunda s Inge nevymyslely .

ze ano?

v tomhle máte prim

nejlepsi pribehy pise sam zivot.

tak dobre, nejzajimavejsi… vzdyt se nehadam… jen potrebuji vybrecet…

tvuj nazor… a ja se nehadam… vim to sve☺

No, tak jsi zamilovaná… To já nikdy nebyl.

proc vlastne ne?

Nevím.

to neni odpoved… ☺

Ne? Jistěže ano.

Asi to neumím se do někoho zamilovat.

Ahoj Kathliin,

mě se stalo něco podobného ve stejném věku.

Je to prostě "polovina života" a to je také moment, kdy se velice prožívají věci, kterým se tady ostatní smějí. Ať už to je sexuální vzplanutí bez budoucnosti, nebo třeba chlapík, který si pořídí nový auto a začne lovit školačky. Je to všechno v pořádku. Jde o návrat Uranu, z pohledu astrologie a někteří to prožívají jako tzv. krizi středního věku. Bývají to silné momenty, protože naše bytost si žádá, aby vše staré bylo vyčištěno, tedy i různá traumata a emoce, např. málo citu v dětství a jiné. Ten muž právě měl být tím spouštěčem, buďte šťastná, je to pro Vás zpráva o vás, že dovedete více milovat než dosud, že máte rezervy, ale je to o Vás a ne o tom muži. Určité sebepoznání: žiji skutečně ten život, jaký chci? S manželem etc. etc.

Nakonec tohle je ta lepší varianta, protože mnoho lidí a uejména žen, které já i znám, se rozvádějí, mají hluboké krize, jsou na prášcích a strašně mnoho dalších třeba i deprese atd. je to prostě POLOVINA života a s ní hlubší očista, to je celé, Držím palce, vše přejde a vy ze situace vyjdete moudřejší! jens e ale na něj neupínejte. je to o Vás, ne o něm.

dekuji… konecne nekdo kdo si nemysli, ze jsem kreten a potkala jsem kretena… on je jiny, to ano, ale ja take… snad proto me tak oslovil… nikdy na neho nezapomenu… s hodne s tim co pisete souhlasim… ale zatim to jen hodne boli… strach z toho co bude dal… co muj muz… a ja… prasky by se hodily… zatim staci se vybrecet a vypovidat… a pomalu se smirit s tim, ze zacina ta druha polovina zivota… bez neho…

Já jsem Vás taky neodsuzoval, akorát jsem přesně nevěděl o čem je řeč, protože jsem zamilovanost v podstatě nezažil.

je to krasny pocit… ☺, to jsem rada, ze nejste jak nektere damy zde…

Já zažil něco podobného  nedávno ja ženatej ona rozvedená přitahovala mě jak můru žárovka. Až se to stalo. nechci se rozvadět ona to ví. leč skončilo to. Mě to bolí. Přitom mělo jit jen o sex a najednou jsem cítil něco víc. A TO PRÁVĚ BOLÍ.

verim, ze to neni lehka situace ani pro vas… doufam, ze i ten muj chlap ma v hlave vic nez jen zarez na pazbe… samozrejme to ja z muzskeho hlediska posoudit nemohu, ale jako zena rikam, je to peklo… vedela jsem, ze pujde o sex, ze budu nešťastná… holka si rika vis to dopredu, zvladnes to… dokud mu nezjihnou oci, nezneni slova… nez poprve uslysi mam te hodne rad a to me desi… kdyz se mam te hodne rad zmeni na miluji te… potom uz zapomene jak to zacalo a ze to zacalo spatne… a ze oba vite, ze to nema spravne reseni… na obou stranach deti… odpovednost. asi opravdu zbyva jen zapomenout… nevim… musite sam vedet jestli ona stoji za peklo odsouzeni od vetsiny ostatnich lidi… po pravde, ja sama to o nem nevim… vim jen, ze mi chybi, jsem zmatena a nevim co citi on… ale nadeje. ty si moc nedelam.

osud nám dal překřížit splešné cesty a já chtěl pit ze studně poznání. I krista přibili na kříž a ona je můj kříž. dlouho jsem otálel než jsem ji oslovil a vyjevil že mě přitahuje. Do smrti bych si vyčítal že jsem to neudělal. Ale mělo jit jen o sex… pak se něco zlomilo a citil jsem víc než je správné. Začínám chápat arabaše že maji 4 manželky.

ano… nekdy vime, ze i pres vsechno spatne co nas ceka to udelat musime… ☺, protoze by jsme litovali, ze jsme to nezkusili… nepoznali… neochutnali… cena je vzdy vysoka… ale s tim se pocita… jen se pak zase dat do poradku… ☺ vite, ja bych nechtela byt jednou ze ctyr manzelek, na to jsem prilis vlastnicka a asi nejsem sama… me delalo problem vedet i jen o te druhe… a dalsich… a sladit ho s manzelem doma??? to uz mi neslo vubec… nastesti jsme zase tolik nesexovali. ono, na vlaku to jde tezko. ☺

kathlin --tam někde si psala že si připadaš na 17. To si připadám taky jak debil. vím že to nemá budoucnost avlastně to zkončilo. ale já to mám horšíjá ji vidím denně vpráci. projde a cítím vůni, je tak blízko apřitom tak daleko.

asi mas… on ode me bydli 3 km… a co bych za to dala kdyby zase jezdil vlakem? nase lavicka… tady jsme pili kavu a cigarko… u tohohle vlaku si prisedal… tady byla prvni pusa… je tezke se tam vracet a VEDET, ze uz nikdy ho tam neuvidim… vsichni kdo se spatne zamiluji to maji tezke… je to jen o tom jejich uhlu pohledu… mam doma hodneho muze a nechci ho… chci blazna, ktery umi rikat ta spravna slova, ale nejspis je tak vubec nemysli… chci videt znovu ty oci vpite do mych a verit mu… proc jste to skoncili?? museli jste??

Holka, já už se ti do toho nechci plést, patrně toužíš pouze po dialogu s podobným vyzněním, jako mají tvé příspěvky.

Zajímalo by mě ale, zda si uvědomuješ skutečně a ve vší pravdě i jiné okolnosti, to že jsi zadaná, on též a zda máš v plánu se sebou opravdu něco dělat. Tedy jestli víš, že tohle tě a tvé okolí může dostat do průšvihu a zda-li vůbec toužíš po změně, jiném životě, jiných pohledech anebo ti tento tvůj stav vyhovuje. ?? . A dokážeš-li napsat jednu větu bez citového zabarvení.

Díky.

Jo, oči vpité do mých.  

Právě tady koukám na ženáče zelenookého anděla.  

Andílek psal Musí se nechat, že se pisatelka asi snaží trochu krotit. I když…

Spíš byste se měly krotit Vy dvě! Rypoušice a Plamínek. Jestli nemáte nic jiného na práci, než na posměšky, tak běžte vynést smetí, slepice.

Nevím, co si to dovolujete. Já se paní nevysmívám, psala jsem slušně až až. Že se něco někoho event. dotkne,  no to už je jeho problém. Buď se to vyříká anebo ne. Jen se jí ptám, protože mi přijde čím dál víc neuvěřitelný její projev, v čemž ale nevidím nic výsměšného.

Vy si řešte své, pište si své a ostatní nechte na pokoji. Myslím, že zde jsou mnohem slušnější lidi, než byste čekal.

Váš projev není nic, na co byste měla být hrdá. Trochu zdvořilosti a taktu by neuškodilo. Totéž platí i pro ostátní "dámy"!

Kvůli jednomu člověku opravdu nemíním nic na svém projevu měnit. Buďte rád, že se nikdo nevyjádřil k tomu vašemu. Každý píše jinak a zde to bez taktu takřka nejde. Ale týká se to mnohem závažnějších věcí, ale to už je subjektivní.  

Pán určité věci zřejmě nerozpoznal. No, to se stává. Jeho projev tomu i odpovídá.  

Tě cituji:

"Jestli nemáte nic jiného na práci, než na posměšky, tak běžte vynést smetí,  slepice."

"Totéž platí i pro ostatní "dámy"!

Ať hledám jak hledám, tak v Tvých slovech žádnou zdvořilost ani takt nenacházím. Takže akorát sám kážeš vodu, ale piješ víno…

Tyhle pánovy rady jsou zbytečné a urážení taky. Jsme na veřejném foŕu a pokud je něco takto extrémní, jistě to bude mít odezvy různé, s tím je nutno se smířit. Pokud pán s tazatelkou souzní a ač nikdy nezamilován ji rytířsky brání, asi na tom nebude o moc jinak než ona.  Nebo je to stejný případ, jaký byl rozehrán s Adamem, jak jde o sentiment, tam pak rozum končí.  

Hlavní je, že se pisatelka vyjádřila i jinak a osvětlila trochu své psaní. To je velmi podstatné, natolik, že by to měla jednak řešit i v reálném životě, nebo se klidně vypsávat také zde.  

Je to x krát závažnější, než vylhaná "láska", zamilovanost, která stejně nemá budoucnost a kterou není radno podporovat, byť chápu, že má patrně z toho hezké pocity, chce je sdílet a slyšet něco obdobného. Ale v kontextu jejího života je to banalita.

Nejde o sentiment, ale o empatii. Ale nevím, jestli vůbec víte, co to je soucit s neštˇastným a zoufalým člověkem.

A tak to jo. Tak to už jsme poučené.

A když máte tak ráda citáty tak můžu taky posloužit: 1-"pán o kterém se píše bude také magor" 2-Je to agresor, kterej si postřelí palici a onu zmíněnou dámu má pouze na dvě použití." Atd. atd. Stačilo?

pssss… ☺, me to nevadi, ze me resi☺, proto sem pisu. chci slyset… ze to nebude vzdycky jen ja ti rozumim. to vim… nedelejte si spatny vecer. jo???

Oline, nepochopil jsi, co jsem se Ti snažila říci. To nevadí…

no vidis☺☺☺, jsi prilis mlada a mozna neznas bolest z toho uhlu jako ja… uvedomuji si, ze jsem totalne v haji… ze si kazim zivot… a ze nevim co chci… ze me manzelstvi neuspokojuje, ns druhou stranu, ale zabezpecuje… a ten druhy je jen neco co neznam… a az bych to poznala bliz, tak bych se pravdepodobne hodne divila… ale ano, uvedomuji si dusledky pro vsechny koho se to tyka… strasi me malablondata holcicka… vycitave oci mojich deti… zklamani manzela… to ze jsem sama selhala… jsem uz na spoustu veci stara… zacinat znovu zrejme nemam ani odvahu… neohla bych mu uz dat ani jine, nove dite… nemam v rukou nic… snad jen cas, ktere me zahoji… vim, ze me hodne lidi tezko pochopi… z toho co jsem o nem napsala … nevychazi moc dobre☺, neni dokonaly… o tom to ale neni… konecne jsem byla ZENA… se vsemi vadami ktere mam jsem byla krasna zena a citila se tak… prizemni? nejspis… ale kdyz ti cely zivot rikaji, ze jsi nula… ted nemyslim manzela (ten mlci), matka negramotna a nemilujici… uprednostnujici vse krome deti… sebevedomi mam na nule… pritom zajem muzu vzdy byl… ale ja si vybrala jen dva… kdyz mi bylo 18 a ted… ani jeden neni manzel… cely muj zivot je na nic… neumim si vazit toho co mam. neumim mluvit s detma… nemam ten spravny zaklad. jsem proto ztroskotanec? aspon citovy? pravdepodobne…  nevim si se s sebou rady… psycholog? poradna?? myslim, ze by mi nepomohli… vsechno ve me je nejak spatne… pamatuji si jak si na nas ukazovali sousedi kdyz jsme byli deti… nikdo nam nikdy nepomohl… dobrovolne jsem chtela do decaku… a ta dama se mi jen vysmala… malokdy verim lidem… málokdy se rozhodnu je chtit poznat a vedet o nich… tenhle muz, mozna prave proto, ze ma v ocich takovou ostrazitost jako ja… me neuveritelne oslovil. neni zly… vim to… a ja nejsem spatna… jen jsme se spatne narodili. a nedokazali jsme to uplne zvladnout… tim se ani jeho neomlouvam… jen chci rict, ze tu ruzovou knihovnu jsem potrebovala, abych mohla zit. verit v lasku, podle me neni hrich. i kdyz jsem si vybrala muze, ktereho nemuzu mit. me naplnil hlavne psychicky. dodal mi to co jsem nikdy nemela - vyjimecnost. rozumis mi aspon trochu?

Díky za vyjádření, věz, že to mnohé vysvětluje. Snad sis i ty sama ulevila .

Takže bohužel klasika - nešťastné dětství a jeho nedozírné následky. Rodičové - dyť stačí tak málo, trocha lidskosti a lásky abyste z dětí neudělaly nešťastníky. Chjo…

Psycholog - pokud nemáš ani žádnou spřízněnou duši, dobrou kamarádku nebo kohokoliv jinýho, zkusila bych tuhle volbu. Nevynahradí ti to, ale je to nestranný člověk, který by ti mohl pomoct postupně, dlouhodobě zpracovávat tvé nešťastné vzpomínky a události. Je to ale na mega mega… mega dlouho. Ale věřím, že by to za to stálo. Já už to vzdala, ale u tebe spoousta věcí, které bys měla vypustit a dostat na ně jiný náhled.

Je mi líto, že tě to tak poznamenalo a přeji ti, abys našla jednou klid a vážila sis sama sebe.  

No psychologa to chce. To nevyžití a očekávání z toho úplně kape. Jenže život nejsou cizí lidi, to je to co dělám já jako jedinec, takže doufat, že řešení je mimo mně, je liché.

To bude chtít terapii.

uz je to davno. a ja se k tomu vracim jenom obcas… kdyz jsem hodne smutna. a to ted jsem… jinak jsem celkem normalni… jen opravdu trochu hysterka jak tu bylo zmineno…

Nechci ti nic podkopávat, ale obávám se, že ty problémy jsi spíše odsunula, udusala a jinak máš dojem, že to tak zlé není.

Ale jednak to není zpracované a tkví v tom nebezpečí, že se to nečekaně, po nějakém spouštěči, probudí a smete tě to. Za druhé to zřejmě velmi významně zasahuje do tvého běžného chování a prožívání a nezačneš-li to řešit, bude to pořád stejné. Bludný kruh.

Najdi sílu a zkus si vyhledat někoho, pro sebe a své dobro.  

Prosím tě, jestli jsem se tě dotkla, omlouvám se ti. Pokud přijdeš do ordinace psychologa, nikdo se ti smát nebude, ani tě odsuzovat, když napíšeš sem, dostane se ti reakcí, které by tě měly nakopnout k tomu, abys s tím něco dělala, protože ty skutečně máš problém. je to trochu jako skupinová terapie. Potíž je v tom, že když se to přežene, tak se může člověk urazit a zabejčit, nebo naopak stáhnout a už nepřijít a nepsat, když se to naopak nepostrčí dost, tak zas nemá odezvu, že něco je někde divně.  

Psycholog  ti říkat takové věci nepotřebuje, protože už  jsi k němu zavítala, tam už je jasné, že ti došlo, že máš problém. Tady by ti to dojít mohlo.

Nežij život Purpurové růže z Káhiry, je to škoda. Rypouša ti radí dobře, řeš to. Udělej to pro sebe a nebudeš muset žít z drobků. To si nikdo nezaslouží.

uz nemam chut resit cokoliv… poprala jsem se sama… muj pohled na svet je mozna pokrouceny, ale uz se nenarovna… moje deti maji lepsi zivot, lepsi detsvi… maji bezvadneho tatu… ktereho si vazim jako cloveka i kdyz ho neumim ocenit jako muze… ale vim, ze bez neho bych nebyla nic, zvedl me ze dna… a drzi nahore a dokud budu s nim … bude dobre, on je neobycejne silny a dokaze vykryvat vsechno to spatne co ze me obcas vybouchne… vidis… nakonec se to otoci a ja budu mluvit o manzelovi… ☺, nemam spatne manželství… jen si nekdy neumim poradit se situacemi, ktere mi osud nachystava… mit dva muze dlouhodobe nejde… i kdyz mi kazdy dava neco jineho… tohle za me zadny doktor stejne nevyresi… to musim ja sama… mam vybornou kamaradku, vsechno o me vi… nikdy nezklamala, je vynikajici psychog… a vrba… a pak mam vas☺☺☺, strasne rada si povidam… nekdy. kdyz mam strach co bude dal… nejistota me desi… ale pak je zase par let fajn… kdyz se narodily holky… super. nejsem nestastna… jen psychicky strasne … ani nevim… opustena??? a hledamspriznenou dusi… aspon castecne… protoze manzel mi nemuze rozumet… na tohle on proste nema… nevidi mi do duse. ten druhy mi tam videl hned. ale dekuji… ☺

Tak to jsem ráda, že máš dobrou kamarádku! Možná ti, krom spříznění duše, chybí i událost, která by tě držela v tom pozitivnějším smýšlení, viz tvé děti. Nemáš nějaký koníčky? Nebo sen (splnitelný) o kterým víš, že by na tebe zapůsobil extra dobře? Nějakej bod, ke kterýmu bys ráda směřovala?

Nevyřeší to za tebe, to nikdo. Ale mohl by ti ukázat nové cesty, kterými bys ses vyrovnala s tím, co jsi prožila a zároveň zlepšila své vidění a event. změnila své chování.

Mmch. je vidět, že i manžela máš hodně ráda a to je dobře! Je chválihodné, že ses s tím vším nějak poprala a pereš stále, ale nějakýho pomocníka by to ještě chtělo . Přemýšlej nad tím.

konicky jsou fajn, jsem amater spisovatel bez fantazie☺☺☺, miluji pribehy, rada ctu… vcitovat se do prinehu jiných je nekdy jednodussi nez zit svuj zivot… ano, manzela mam rada… proto se to ve me tak mlati… pořád jsem doufala, ze mi porozumi… ze si najde cestu… on ale nechce, chce mit normalni zenu☺, uz jenom navstivit tchyni je pro neho nestesti. a ja se mu nedivim… matka je opravdu prazdny clovek… neda se s ni o nicem bavit… jen doufam, ze jsem preci jen jina nez ona?? každopádně manzelstvi mi zatim drzi pohromade… a ja nevhci odejit… tak nejak vim, ze deti by zustaly s tatou… a uz to je pro me velky duvod se snazit… zivot si s lidmi obcas pekne zahrava… ja jsem v podstate naivni snilek… ☺, zvlastni kde se to ve me bere… staci mi velmi malo od cizich lidi, doma chci ale asi moc… mam doma psiho chlupace, dobry terapeut☺☺☺, akorát neni mazlici… ☺, ale to nevadi… posloucha a posloucha… a je rada kdyz jsem doma☺… jak uz jsem psala, delam s lidma… takze doma mam radeji samotu a klid… a povidani na dalku… s cizima lidma co me neznaji… to se nemusim hlidat… a nejak tvarit… a muzu rikat to co normalne nemuzu☺, protoze manzel chce mit veselou, stastnou a vtipnou zenu☺☺☺ a ja vlastne vubec nechapu jak si mohl myslet, ze jsem takova?? jsem rada ve dvou… rada citim souzneni… to co dokaze dat jenom jeden druhemu… skupiny me desi… ☺☺☺, snad proto jsem v praci s lidma… terapie… tak jako rikal TOM, chodim do lesa i kdyz se v nem hrozne bojim… chodim noci a cekam kdy na me nekdo skoci… a proc tam chodis? abych se prestal bat… je tak stejny… nebo se mi to jenom zda? ! souzneni. ach jo… na prvni pohled by se mohlo zdat… manzel miluje spolecnost… je to tezke… vyhovet sobe a zaroven jemu… proto hledas nehoho s kym muzes dýchat… komu nevadi jizvy na dusi, protoze on je ma tez…

No pecka, to spisovatelství k tobě sedí . Když je to tvůj koníček, tak není třeba se srovnávat a snižovat se. Hlaví je, že to člověku něco dává. A copak máš za rasu? Já mám dávnou zkušenost s vlčákem, byl to hlídací pes, vrčela na mě (a já se bála), jako na nejmenšího člena "smečky". A kradla mi jídlo z ruky A přesto jsme se měly rády .  

S manželem vám asi chybí vzájemný, hluboký souznění a pochopení. Ale k tomu je zapotřebí jedné věci - vzájemnýmu svěřování, mluvení atp. Ví o tobě hodně? Svěřila ses mu někdy se svýma trápeníma? A i když tvrdííš, že chce "veselou, vtipnou" ženu, proč myslíš, že on tě tak nevidí? Jste přeci spolu asi ne jen z  nutnosti, možná, že tě má radši, než si myslíš.

A trávíte čas všichni spolu - i s dětmi? Copak není nic hezčího, než jen tak být spolu a prohlubovat vzájemný city, hmm?

mam biglici, je to zrout nervu☺, ale me stačí malo… kamaradka rika to same co ty… ze jsem prestala videt to hezke co mam… manzel je proste jinde nez ja, rikam, ze krome deti a psa nemame nic spolecneho… kdyz zrovna nesilim kvuli milenci nase schema funguje tak, ze prilitnu domu jak uragan a zacnu mluvit a mluvim… on za chvili reaguje-maminko, uz me z tebe boli hlava… jde o to, ze mluvim ja… a o tom co bylo v praci… nikdy ne o nas… vi o me vsechno☺, ale… nevi si s tim rady… moje smutky, navaly vzteku… proste me necha vyvztekat a zivot jde dal… nezepta se proc jsi tak smutna… proč nic nerikas… ?? nevim proc… vi, ze se se mnou neco deje a tentokrat i tuší co za tim je… nezepta se… a ja bych mu to ani nepriznala, bylo by zbytecne… nicemu by to nepomohlo a jemu by to ublizilo, velmi mi veri… bud to, nebo si mysli, ze jsou všichni muzi jako on… zdrzenlivy a odtaziti☺☺☺ 

po pravde jsem celkem oblibena v okruhu lidi s kterymi se citim dobre, takze umim byt vesele atd… problem je jeho okruh lidi… ☺, tam zamrznu a oni delaji ze nejsem… maji jistou uroven☺a to uz manzel vi, ze je zle… sedim, kourim a mlcim… nemam proste co rict… oni se bavi… i "pocasi" a to nesnasim… muj muz se take velmi rad bavi o pocasi… prave, ze i se mnou… ☺, tom se me po hodine co me znal zeptal byla jsi manželovi nekdy neverna?? mas rada oralni sex??? kolik si mela muzu??? sice jsem trestila oci, ale… NASTARTOVAL moji pozornost… zbystrila jsem, zpozornela, zacala premyslet co odpovedet☺☺☺, proste to bylo NECO!!!

s muzem travime casu dost… u tv… ☺, na zahrade… u pribuznych… ☺, ted tedy tunis… coz bylo celkem fajn… nez mi priletela zprava od zoho druheho, uz nebudu jezdit, mam novou praci… coz je 14 dni? od te doby se mnou nic neni… vin, ze tim padem jsem o neho prisla… bude mit jine moznosti, zensky kolektiv☺☺☺, ted delal s muzi☺ a nebude mit problem podlehnout☺

jednou jsem pozorovala manzela kdyz na neho kamaradka delala oci, protoze potrebovala, aby nam skocil pro vinko☺☺, no on ani nepochopil, ze na neho ty oci dela☺, na jednu stranu bych mela byt rada, ze takový je (a jsem) ale on je takový i se mnou… truhlik… vasen?? ne… bohuzel… cas s nim je proste vetsinou promlceny (ted za to muzu ja), ale i kdykoliv jindy… vládne nam ticho.

starsi dcera je kapitola☺, ta to nebude mit snadné (je spis jak ja), tezko se seznamuje a otevira… a tak k sobe nemame blizko, neumi se mi vnutit a ja se k ni neumim přiblížit

mladsi je tatova, vplizi se do naruci a vubec ji nevadi kdyz nemam svuj den… ta se umi vnutit vsude☺☺☺

holky jsou fajn, ted byly na tabore a to ticho bez nich… bylo moc velke i na me.

s tomem jsme resili i takove veci, ze nechce vychovavat cizi deti… ze by ho nikdy nebrali jako otce a on je nikdy jako svoje deti… a ja si zase vzpomela na svoje detsvi… a na to, ze bych jeho dceri mohla znicit detsvi a vzit tatu… zeptal se me proc uz nemuzu mit deti? proste uz nemuzu… dival se na me tak… vzdycky mu vsechny otazky zodpovim… i ty pro me neprijemne… protoze se PTA. a o tom je… ja budu mluvit kdyz se manzel bude ptat. ale ten se nepta ani proc mi z oci tecou slzy. ☺

Tyjo, vidíš jak ti to jde! Díky za otevřenost, tak k tobě se musí člověk pomalinku virtuálně přibližovat, jevit zájem a dotazovat se, aby ses vyloupla z té slaďoučké krusty, kterou jsi nám zde prezentovala, jako svou hlavní image. Možná tě to stálo i nemalé úsilí, takže tě ještě jednou chválím za upřímnost a otevřenost .

To přibližování platí asi i v reálném životě. Jste spolu, ale vlastně sami. Ty moc mluvíš na jeho vkus a on mlčí. Neptá se a tak se k sobě nemůžete blíž dostat. Napadá mě - řekla jsi mu to? To víš, že je možná "prostě takový", ale možná o tom neví a když bys mu to řekla, zamyslel by se nad tím alespoň . Asi je to ten typ chladnějšího kliďase, který nevnímá mírné a nevyslovené náznaky. Jenže to platí pro spooousty lidí obecně, ženy i muže, malé, mladé nebo staré. Zkus si s ním narovinu promluvit, třeba tě příjemně překvapí .

To, co nemáš, hledáš u ostatních. Ten tvůj Tom ti dával to, co potřebuješ. A tobě se to logicky líbilo. Sama asi víš, že to bylo hlavně v té povrchnější, sexuálnější rovině. Nejde ale nakonec o to, co jste spolu prováděli, co a proč ti říkal. Ale že vůbec něco říkal, jak to říkal, zajímal se a ptal. A neodmítal. To je klíčový. Zkus v prvé řadě nasměrovat na tohle svého muže. Pak mě ještě napadá, zda by ses mohla častěji stýkat třeba s tou kamarádkou? Anebo si část svých dojmů a starostí z práce psát a tím se ventilovat. Pak by se to zredukovalo na takovou úroveň, že manžela by z tebe "nebolela" hlava (pokud to ale neříká u všeho, to by nebylo v pořádku samozřejmě) a zapojil by se i do dialogu.

S tou uzavřenou dcerkou - snaž se to prohloubit, kvůli vám oběma . Je-li jako ty, pak máš dojem, že je to nemožné, ale možná jí na tom záleží, ale neumí ti to říct. A tobě asi taky, ale neumíš jí to říct. Mluvte spolu, mějte zážitky, podporuj ji v zájmech. Může se objevit obrovská propast a to by byla velká škoda. Děcka by pro rodiče měli být primární a vůbec domácí pohoda. (To neber jako kritiku! ).

Máš plný právo necítit se mezi nimi dobře, to se stává. Bavit se formou prázdných frází je katastrofa a není třeba se stydět za mlčení .

Jo k psaní ještě: klidně můžeš něco hodit sem, kdybys chtěla, jistě by se čtenářky našly! .

treba☺, dekuji za rozhovor mlada damo, ted uz jdu ale spat… uz totiz nejsem nejmladsi, ☺☺☺, dobrou noc.

Též děkuji, dobrou! "Zavři očka, podívej se, spinká kočka. Spinká míček, spinká flíček, spinká celý pokojíček! "

Sice jsem doteď nepochopila, proč se máme dívat, když už máme mít zavřený oči (? ) trochu nelogické, ale je to boží říkanka na dobrou noc Tak to je pro všechny na brounoc.

Piš romány pro ženy, tak trochu harlekýny, jestli už to neděláš. Máš velkou fantazii a věřím, že bys prorazila. Nakonec bys mohla právě to přehnané na sobě zpeněžit, to by bylo skvělé.  

Není nad to, zatopit pod kotlem lokomotivy, která mě někam doveze, poleny a překážkami na trati.

vis, tyhle pribehy me prave nebavi… kdyz mi bylo 15…  cetla jsem je… od te doby jsem toho hodně pochopila (i kdyz na to mozna podle projevu nevypadam), ted se nad nima jen usmivam, v me knihovne cekaji az po nich sahnou holky… zivot neni cervena knihovna, moji muzi do ni nepatri… jsou to skutecni muzi, kteri chybuji a jsou nedokonaly☺, o tech nekdy mozna psat budu… o opravdovem zivote ktery ublizuje, boli, ale i dava nadeji.

Opravdu by to chtělo lepší sebenáhled.

mozna mas pravdu… ale je tezke rict nekomu u oci do oci kdo jsem… ady se to rika lepe… psycholog si se mnou bude povidat uplne stejně jako vy… nesnasim doktory… proste nesnasim…  

Psycholog není doktor teda "pičidý", doktor filosofie (ne vdžy) ale často ano. Ale mudr to fakt není a do doktorů maj hodně daleko.

Psychiatr je mudr, proto se u nich řeší i medikace.

Z očí do očí je to opravdovější a reaguje se okamžitě a berou se v potaz i mimoslovní věci, které se přes net nedaj rozpoznat (teda pokud dotyčný nevytváří matoucí mimoslovní reakce).

Ale volba je samozřejmě na tobě, nicméně myslím, že jsi na dobré cestě

Vzrušení a touha po uspokojení? Uspokojit se citlivostí toho druhého? Cítit blaženost a dobro? Jedinečnost okamžiku? Být subjektem jedinečnosti a nikoliv pouhým objektem nízké vášně?  

hm. zni to tak jednoduse…

Je to složitější??

o hodne☺, musis to citit v hlave. tam vsechno zacina. ☺