Téma: Vztah po čase nepokročil - mám dále čekat?

Nech ho být. Kdyby s tebouu chtěl být, udělal by to rovnou. Ale o pár týdnů později? To už ne. Neztrácej čas s takovými "rozmýšleči". Zatímco čekáš, než se rozhodne, jestli tě má rád, tak bys mohla poznat někoho, kdo se rozhodovat nepotřebuje

Hodně štěstí

A na co jako chceš čekat?

Žij si dál po svém a pokud o tebe bude mít pán zájem, ví kde tě najde, a možná ještě budeš volná. A nebo taky ne.

Ale všeobecně tyhle kecy typu "zatím chci být sám" spíš překládám jako "jo, do postele dobrý, na chvilku, ale víc mne nezajímáš". Holka, škoda mládí.

Smysl čekat má pouze na MHD, ne na lásku. To mi připomíná rčení : " Sedávej panenko v koutě …".  

Tady už to bylo vyřčeno, pokud by měl zájem, byl by s tebou. Věta tak ohraná a otřepaná, že na ní už dneska snad nejde skočit, ale mládí tě omlouvá.  

Pokud máte být spolu, budete. I bez toho, aby jsi čekala na to, až se rozmyslí .  

    A kolik mu je?  Těžko radit, nevím jestli za to ten fešák stojí. Třeba je po náročném rozchodu a potřebuje se srovnat sám se sebou. Musíš vědět sama všechny souvislosti. Držím pěsti v rozhodování.  

Je mu 30 a před 5 měsící se s ním rozešla dívka a byli spolu asi 6 let. Já už si to promýšlela několikrát, ale stále nevím, protože je tu i ta možnost, že se prostě nedočkám.  

A tak, tak jemu je o 10 víc. Ale hlavně - je TEPRVE 5 měs. po rozchodu po 6-ti letém vztahu. tak teď už se nedivím, i když to mohl říct normálně.

Zas se mu asi líbíš, ale po těch letech se s tím člověk musí nejdř. srovnat, než začne další vztah a to trvá. Spíš tomu dej čas a do ničeho ho netlač.

   Dala bych si limit tak březen 2014, ale on o tom nesmí vědět. Potom to na něj vybafnout a pokud se jeho postoj nezměnil, jít o dům dál.

Ahoj Ivetko,

jak už psali ostatní, podle mě to může být tím, že tě chce jen do postele a ty řeči jsou jen taková "okecávačka". A nebo - a k tomu bych se (možná naivně : ) přikláněla (ale nejsem si jistá), je to tím, že je po těžkým rozchodu a nechce si začínat nic, dokud to nemá zpracovaný. Což je dobře. Jestli na něj hodně myslíš a trápíš se a máš ho plnou hlavu, neumíš si představit, že budeš s někým jiným, tak si to přiznej, nebraň se tomu (to by to akorát posilovalo) a dej si sama sobě určitý čas, dokdy bys na něj počkala. Ano, možná že v rámci té doby ti uteče ten "pravý", ale věřím, že těch "pravých" máme víc. A každý období, i to, kdy se pro někoho trápíš, má svůj smysl. Zažila jsem to, pocity jsem si přiznala (miluju ho, ale nevyjde to teď. a možná nikdy.), nechtěla jsem je vědomě zatajit nebo zničit a samy přešly. A těžký chvíle mi hodně daly. Mimojiný i člověka, který mě hodně podržel a bez smutku bych ho nikdy nepoznala.

Přeju ti, ať jsi šťastná. A ať dokážeš přečkat svůj smutek s vírou, že bude líp. A nebo ať se rozhodneš odejít od něj a najdeš někoho jinýho.

Marky

Marky, jak ale člověk může - byť sám v sobě, dát někomu "lhůtu" na vyrovnání se s rozchodem? Tohle přece nikdo nikdy nemůže říct předem, jak dlouho to bude trvat.

I když opět opakuji, že to má říct (on) spíš takhle, tak jak to je, že se z toho potřebuje dostat. Takhle holka neví, co si má myslet, to taky chápu.

Ahoj Leňo,

myslela jsem dát si ji sobě ve smyslu "Jak dlouho jsem na něj ochotná čekat? ". Vím, že to není jednoduchý, ale nerada bych, aby na něj holčina čekala třeba dva roky (když to přeženu). Je ale pravda (pro mě), že se "lhůty" během času mění a moc doufám, že Ivetka v sobě pozná, kdy odejít nebo naopak vydržet.

Ano, chápu to, Marky. Zas holčině je teprve 20, v tom věku se člověk z rochodu otřepe rychleji (i dřív naváže další známost), nemohou za sebou mít v tom věku několikaletý vztah se vším všudy - i s bydlením. Tak myslím, že třeba ty 2 roky je pro madou holku dost na to, aby to vydržela.

Ale vše je na ní. Jen aby neměli tady někteří pravdu v tom, že mu jde jen o to užívání si, ale do hlavy nikomu nevidíme.

Abys nebyla pouze přestupní stanicí, co mu pomůže se vyhrabat z rozchodu a pak smetanu slízne někdo jiný. Lidé po rozchodu mají zůstat sami do té doby, než se dokáží mít rádi sami, jinak ubližují potenciálním partnerům ve fázi svého hledání, kdy nedokáží být sami se sebou. A to se zřejmě teď děje tobě. Ale třeba se pletu

Zdravím děvčata a autorko,

po přečtení nemám radu, ale spíš ujištění, že v takovém rozhodování nejsi sama. Mě člověk do kterého jsem zamilovaná a on to ví, řekl, že teď ženu nechce, že se mu líbí ta svoboda, to, že se nemusí omezovat, na nikoho brát ohled a nikomu se zpovídat. Oboum nám je, ale spolu dobře a i když já bych chtěla víc, tak ho zatím nechávám. Měl dlouholetý vztah a po rozpadu i nějakou tu přítelkyni, ale nevydrželo to a asi právě kvůli téhle jeho touze po svobodě, takže z jedné strany vlastně chrání i mě.

Ale i tak mi zatím stojí na něj čekat, nechat tomu volný průběh, oba jsme samy a nikým tím co mezi námi je neubližujeme, tak proč to ničit nějakou tohou po vztahu.

Nevím jak to máte mezi s sebou vy, ale držím pěsti, aby Vám to vyšlo nebo vzhledem ke stáří článku vám to už vyšlo, případně jste oba našly to co jste chtěly.