"Nikdy to dělat nemusel (pomáhat v domácnosti) a o nic se nemusel starat. Všechno nechává na mně. Vždy si byl se mnou jistý. Já nepochopím, jak může takto žít…" A to já Tvého manžela i chápu. Proč by tak nežil, když jsi mu to tak umožnila. Dovoli si jen tolik, kolik jsi mu dovolila. Ty jsi mu poskytla jistotu Tebe a domácího servisu, on toho jen využil. A Ty jsi to poznala teprve teď…

Jinak já bych si být Tebou sundala ty růžové brýle a pozastavila se např. nad tím, proč muž ve 43 letech (Tvůj kolega v práci, do kterého jsi zamilovaná) ještě nemá děti a má potřebu mít o 21 let mladší přítelkyni. Nejspíš mu to vyhovuje, protože u tak mladé slečny je jasné, že ještě nemá tolik životních zkušeností a bude k němu spíš růžově vzhlížet, byť ho dle Tebe hodně využívá…

Máš v sázce mnoho, rodinu, děti, práci…nejsem si dle toho co píšeš jistá, zda-li sázíš na správného muže. Vzhledem k tomu, že se ptáš na radu ohledně kolegy z práce a nikoliv manžela, soudím, že v manželství již setrvávat nechceš. Měla by jsi však brát ohled na děti - kolegu z práce znáš jen z práce nebo z občasného pozvání na zmrzlinu. O jeho osobním životě moc nevíš, moc si o něm nepovídáte. Sama nemáš žádnou jistotu, že on je ten pravý nebo lepší než manžel - znáš ho jen podle jeho slov, realita soužití s ním může být úplně jiná. Jenže vyzkoušet si jí, aniž bys do toho zatahovala i děti nepůjde = když to nevyjde, ublížíš jim. Ty by jsi chtěla být se svým kolegou, jenže Ty nejsi sama, máš 2 děti, tudíž nemůžeš myslet jen na to, co by jsi chtěla jen Ty…

Píšeš, že jste s manželem chodili do poradny, takže už tam nechodíte. Třeba jste to vzdali příliš brzy, než se mohl dostavit pozitivní výsledek, byť tam slíbil, že se změní, ale nestalo se tak. Byli jste tam ještě pak, aby jste si v poradně vyříkali, proč se tak nestalo? V poradně měli info od Vás obou, mohli Vám tam lépe a objektivněji poradit.

Kazda mince ma dve strany. To, jak popisujes vase manzelstvi, svedci o tom, ze jsi ve vsech smerech pravzala iniciativu. Drive ti to asi nevadilo ale ted zjistujes, ze to asi nebylo nejlepsi reseni.
Pokud chces resit problemy vaseho manzelstvi, nerez je pres novy vztah. Je logicke, ze se ve sve situaci cyhtas tehle prilezitosti. Ale skutecne si myslis, ze tvuj kolega vymeni 22letou prtielkyni za rozvedenou zenu se dvema detmi? Navic kazdy vztah se casem meni. Kdyby jste se skutecne dali dohromady, jiste by te uz nezval na zmrzlinu apod. Na tvem miste bych to nechala pri te kolegialite a romantice. Tenhle vztah vam muze vydrzet naveky!
 

Drahá D@gi,

Tvou starost beru vážně a je mi moc líto, že bohužel nejsi jediná. Rád bych Ti poradil, ale moje rada se Ti možná nebude líbit. Tak to bývá, když je člověk zamilovaný. Chtěl bych Ti říct, že i kdybys manžela opustila a šla za oním kolegou, nebylo by ti líp. Časem by ta situace byla stejná jako s manželem. Vztahy fungují tak, že na začátku je člověk zamilovaný až po uši. Věřím, že jsi byla na začátku zamilovaná do svého manžela, jinak by sis ho nejspíš nebrala Jenže zamilovanost má pouze vztah nastartovat, ne ho udržet. Na tom už pak musíš zapracovat sama. Je rozdíl mezi zamilovaností a láskou, která je věrná a chce pro toho druhého to nejlepší, přestože sama necítí nejkrásnější pocity. Když se ti ale podaří takhle milovat, věřím, že to nezůstane bez odezvy. Co ti chci poradit není, abys usilovala o kolegu, ale abys zkusila znovu rozhořet manželovu lásku k Tobě. A toho dosáhneš svou vlastní láskou k němu.  

Není to jednoduchý úkol, to vím. Ale časem se Ti to určitě vrátí. Zkus se zajímat Ty o něj. Hledat, co jemu udělá radost. A časem uvidíš, že jeho postoj k tobě se změní. Chtěl bych Ti doporučit jednu knížku. Pokud nejsi vyloženě antikřesťansky založená, najdeš v ní mnoho velmi dobrých rad. Třeba by si ji mohl přečíst i manžel, pokud mu na vašem vztahu aspoň trochu záleží (a zjevně ano, když žárlí). Ta kniha se jmenuje Pět jazyků lásky a napsal ji Garry Chapman. Najdeš v ní spoustu tipů jak znovu rozhořet lásku mezi vámi.

Ať už se rozhodneš jakkoli, přeju Ti, abys byla šťastná. Měj se hezky

Chapman Gary (překlad Bucková Jana)

Pět jazyků lásky

V originále „The Five Love Languages“

Práce Gary Chapmana je určena těm, kdo chtějí ve svém manželství prožít skutečné naplnění a hluboké porozumění. Gary Chapman provází čtenáře pěti základními jazyky lásky, které jsou klíčové pro to, aby se náš vztah s druhým člověkem stal vztahem obohacujícím a harmonickým.

Tak tohle znám nově velmi dobře. "Zamilovala" jsem se takhle do kolegy v práci, po sedmiletém, celkem "pohodovém", ale samozřejmě už ne tak vzrušujícím manželství (a celkem jsme s manželem taky 10 let), zatím bohužel bez dětí. Nutno podotknout, že jsem tím "zamilováním" vytloukala lidově klín klínem, kdy jsem byla skoro rok posedlá pohledným filmovým hercem, sledovala jsem ho na všech sociálních sítích, psala mu dopis, dopisovala si s podobně "postiženými" dívkami a ženami z celého světa, z nichž některým už také bohužel nebylo dávno -náct… když tento nenormální stav (díkybohu! ) končil, a hollywoodský krasavec, kterého stejně nikdy ani nepotkám, mě začínal nudit a být mi lhostejný, řekla jsem si, že pro úplné vyléčení to bude chtít nějaké menší zakoukání do někoho reálného a dostupného, s kým se můžu aspoň reálně ve svém životě bavit a kdo mě bude taky znát. Tak mi přeběhl přes cestu kolega, starší, hokejista, černovlasý, modrooký a sexy, prostě přesně můj typ… Těžko jsem si to přiznávala, ale nakrucovala jsem se před ním, flirtovala s ním (nutno říct, že na začátku se mnou tak trošku flirtoval i on) … ale naše "kamarádství" z mé strany přerostlo v něco mnohem více. Stále jsme si psali na Skypu (já vždy začínala první, bylo vždy evidentní, že o něj stojím mnohem víc, i když jako o kamaráda, ale víte, jak člověk někdy vidí jen to, co CHCE vidět… ), a já mu ve velmi slabé chvilce, kdy opětovaně odmítl se mnou někam jít (věda, že jsem vdaná), napsala, že jsem se do něj zamilovala.  

Odmítl mě stylem, že nikdy o ničem takovém ani neuvažoval, že ho to ani nenapadlo, jelikož jsem vdaná, a navíc mne naprosto odrovnal tím, že řekl, že má stále v hlavě svou bývalou přítelkyni, o kterou se po letech znovu snažil a ona ho odmítla. Ani slovo o tom, že by si kdy všiml mne nebo mých citů, které jsem mu dávala najevo třeba jen tím, že jsem se kolem něj v práci pořád "náhodně" motala, pořád mu psala atd. Nejhorším bodem celého příběhu je to, že můj manžel o všem věděl. Dnes, asi po dvou měsících od této události, se mi kolega pomalu přestává líbit, on vesele flirtuje s novou o mnoho let mladší kolegyní, kterou má na první pohled mnohem raději, než kdy měl mě… a můj manžel tvrdí, že jsem mu zasadila takovou ránu, že už mě nemiluje (protože, bohužel správně říká, že kdyby kolega reagoval na mé vyznání podobně, už si balím kufr a stěhuju se k němu) …  

Hrozně jsem se rozbrečela a došlo mi, že jsem skoro vše ztratila, a navíc ještě ztratit můžu… nevím, jestli můžu důvěru svého manžela kdy obnovit. Jsem pěkná kr… . Dělala jsem z chvilkového rozbouření hormonů, které se asi stane každému druhého, víc než to kdy bylo a je, kdybych si to nechala pro sebe a nechala to vyšumět, je vše v pořádku. Jenže před kolegou jsem se naprosto ponížila (já, vzhledem, vzděláním, atd. mnohem výše než on - to není uražená ješitnost, ale fakta - ale jak známo, hormonům občas poručit nelze), a riskuju celý svůj budoucí rodinný život.  

Pouč ses z mého smutného příběhu a nech si vždy vše pro sebe.