Téma: Překonal jsem ostych a pozval ji na kafe - zatím se neozvala

Zdravím,

zakoukal jsem se do jedné pokladní v našem supermarketu. Usmívali jsme se na sebe, občas prohodili pár slov, bylo poznat, že si vzájemně nejsme lhostejní. Dlouho jsem přemýšlel, co dál, bál jsem se dne, kdy za pokladnou už nebude (pracuje tam pouze jako brigádnice) a nechtěl jsem propásnout svou šanci. Jednoho dne jsem sebral veškerou odvahu a překonal sám sebe ( to i díky zdejší diskuzi a Dankovi) - při placení jsem jí předal lísteček s malovaným vzkazem, zda by někdy nchtěla zajít na kafe, bylo tam ještě napsané mé jméno a telefonní číslo. Jsou to dva dny a zatím se neozvala.

Celá záležitost má ještě důležité pozadí. Ona je taková od pohledu nesmělá, vím o ní, že má malé miminko a bydlí na ubytovně, pravděpodobně je s ním sama. Já se rozvádím, soudím se o děti s ženou, která mi je de facto vzala. Mám s dětmi úžasný vztah, chybíme si navzájem. Ta dívka od pokladny mě pravděpodobně dříve s dětmi v obchodě vídávala a asi i s paní. Navíc, jsem jí zase já občas potkal s tím kočárkem. je to dost zamotané. Zkrátka "pikantní" situace na všech frontách.

Co si o tom myslíte? Udělal jsme správný krok, ozve se? jak se na celou situaci může dívat ona? Co případně dělat dál. Já když jsem se tenkrát té dívce poprvé podíval do očí, uviděl jsme v nich něco, co mi říkalo: to je ona, to je ten člověk, kterého celý život hledáš. Těžko se to popisuje. Předem díky za jakékoliv reakce.