Téma: Po rozchodu mi došlo že ho miluji

Nějak se tu nemůžem shodnout na Tvém věku....je Ti opravdu 16 let? Někteří by Ti možná rádi napsali pár slov, ale působíš zraleji a to mate....

To se už řešilo Baru. Je.

Snílku, kdyby Tě miloval tak jako Ty ho, tak by to z něj jen tak nevyprchalo, zvlášť když už má něco za sebou.

Ty toho máš hodně před sebou a s Tvojím na Tvůj věk dospěláckým myšlením to možná budeš mít zrpvu těžší (viz toto), ale čas hraje pro Tebe! Ty přesně budeš vědět, co chceš, co očekáváš a budeš se zdárně vyhýbat chlapům Tvého věku, kteří Ti i mnohdy nebudou rozumět, protože nebudou na tom tak dobře jako ty. Kor když chlapi dospívají později než holky.

Jakto, že ho vídáš obden? Jste někde blízko sebe? Nejde to nějak obejít? Ale vidíš sama, že on se netrápí, opravdu to bylo tak bezchybné?

Také si myslím, že jsi starší. Soudím podle tvých reakcí na některá témata.

Ale budiž napíšu tě svůj názor. Snažila bych se na něj zapomenout, neboť jak píšeš má známost. Na svých "16" let si bys měla hledat kluky mezi svýma vrstevníkama. Nejsem proti většímu věkovému rozdílu mezi partnery, ale u tak mladé dívky, mi to nepřipadá jako nejlepší řešení. Jsi mladá, měla by sis více užít ane se vázat na muže, který ve svém věku má už určitě ledacos za sebou. Určitě ten pravý na Tebe někde čeká.

 Tak to cítím já.

Mi ve Tvém dotazu chybí několik podstatných informací.

Proč ho Tví rodiče odsoudili? Jestli kvůli věku, tak 30let není zase až tak extrémní rozdíl. Pokud jsi v určitých ohledech a názorech vyspělejší, budeš si patrně rozumět se starším mužem. To by měli právě rodiče chápat. Pak píšeš, že se Ti z mnoha stran donesly zprávy o jeho nevěře. Může to být pravda, ale taky nemusí. Zeptala ses ho na to přímo? Probírala jsi to s kamarádem, to je sice fajn, ale probrala jsi to taky a především od A po Z se svým přítelem? Taky mi trochu vrtá hlavou, že po roce pěkného vztahu se s Tebou tak lehce rozešel. To ani trochu nebojoval? Neměl žádné argumenty?

Víc zatím nemohu odpovědět.  

30 let není mnoho, ale teď je slečně šestnáct, vztah trval déle než rok a je už čtyři měsíce po rozchodu - jestli počítám dobře, mohlo jí být klidně jen čtrnáct, když s ním začala chodit - a upřímně, já bych z toho jako rodič taky určitě nebyla odvařená, kdyby moje čtrnáctiletá dcera měla týpka kterýmu táhne na třicet - nebude o moc mladší než její matka... Takže pohledu rodičů rozumím. Nic proti velkým věkovým rozdílům, ale až tak od osmnácti výše... Jasně, píše rozumně, může být vyspělá i fyzicky, o tom žádná, ale stejně... Ve čtrnácti je tak jako tak ještě pořád napůl dítě. (A to nemyslím zle, já byla ve čtrnácti dítě sakra víc než jen napůl - ono totiž není kam spěchat... ) Připadá mi že v tomhle příběhu toho spoustu chybí, jakoby tu bylo něco co slečna vidět nechce, i když tuší že to tak je... Takže za mě určitě zapomenout... Třicetiletý chlap, ať se tváří sebevíc svatě, toho už má až příliš za sebou - příliš na to, abys to dokázala ve svém věku pojmout - a to neber jako urážku, prostě k mládí patří taková ta naivita, ze který tě jednou někdo vyléčí - ale myslím si že na to léčení máš ještě dost času...

Jistě, pokud by mi domů přišla moje cca 15ti letá dcera, že chodí s chlapem, kterému je 28, taky by mi zablikala kontrolka. Zvlášť v dnešní době kdy lidi jedou ve vztazích i v sexu po výrobě, jako by byli stroje. Nicméně, jako matka tady slečny (pokud je natolik rozumově i duševně vyspělá) bych rozhodně chtěla dotyčného alespoň poznat a nedělala hned závěry. To jí spíše může ještě víc ublížit. Snažila bych se alespoň ji pochopit, být kamarádkou, být vstřícná, popř vysvětlit, že by opravdu měla hledat v trošku mladších vodách a proč.  

Dost mne udivuje, že jí ten přítel prostě jen tak popřál štěstí a odešel. Vzhledem k tomu, že je starší, měl by tedy alespoň mít natolik rozumu, aby si s ní sedl a pořádně to probral, a pak to tedy ukončil, když už,  protože já mám pocit, že holčina má v hlavě ještě pár otázek.

Počítáte skvěle, bylo mi 14.. Jenže prostě jsem si nemohla pomoct.. Prostě já byla zamilovaná a on měl mít rozum.. Omlouvala jsem tak samu sebe Ale neměl.. A nemůžu říct, že bych toho někdy mohla litovat Jistě, otázek mám spustu, ale nedokážu je na něj jenom tak vysypat.. A hlavně nemůžu ublížit někomu, koho miluju.. Víte, pohled na to, jak objímá jinou dívku, byl strašný, ale mohla jsem mu jen přát to nejlepší.. Já sice trpím, ale čím víc je on šťastný, tím míň to všechno olí mě.. Musí to asi znít hrozně hloupě, skoro jako posedlost, ale já to tak cítím...
A s mamkou, no, prostě, ona je velmi nekomprimisní.. Je to ten typ člověka, který si myslí, že dokud on neřekne, nikdo nemůže být nemocný nebo nedejbože umřít apod.. A když jsem jí o příteli řekla, měla sem 15 pryč, bylo mi jasné, že ve 14 nemám šanci, protože by měla strach, že vlítnu do průšvihu.. Ale oba sme počkali.. Pár měsíců nebyl problém.. JEnže ani tak mi to nevyšlo, tekže.. No a pak, když mamka viděla jak pořád brečim, tak se divila, že jí to neříkám.. Nechtělo se mi poslouchat, že nechápe proč.. Ona není zrovna odborník přes lásku..

A já si teď budu pouze užívat prchavých okamžiků, kdy si my dva sednem ke kávě a normálně si budem povídat, jako třeba dneska

PS: Na tu rodinu jsem myslela, ale on řekl, že děti nechce.. Třeba změnil názor, ale pochybuji.. A já mezi 20-tileté kluky nechodím.. Poslední takový mě chtěl zfetovat, abych se s ním vyspala.. Upřímně, tahle zkušenost mi stačila a děkuji, nechci.. Jestli něco upřímně neávidím, jsou to drogy.. Trávou počínaje.. A než si nechat vymýt mozek, radši budu trpět.. Vidím denně holky jako já, který stojí u nádraží a kouří trávu.. Ten pohled, je něco strašnýho.. Fuj! Ne, mám dost důvodů, proč jsou tihle kluci u mě tabu.. Nechali se ovlivnit touhle zkaženou dobou, která je plná drog.. Příklad dvě.. Na gymplu je 17-tiletá holka.. Bývalá feťačka a je v šestém měsíci těhotenství... Vyspala se s klukem, když měli ''zábavu''... Ne, prostě, na to nemám žaludek.. A tuším předem argumenty, že všichni takový nejsou, ale... Prostě se mám asi moc ráda, než to riskovat

Přesně tak, takoví nejsou všichni Spíš si myslím že se koukáš na dost omezený vzorek, a až budeš třeba na vejšce (předpokládám, že jí máš v plánu, byla by škoda v tvém případě nejít studovat) potkáš zase kluky na "jiné úrovni"... A nějakého toho kostlivce ve skříni má každý - trošku mi připadá že se bojíš zjistit co je to u toho tvého - aby sis nezkazila svojí dokonalou představu o něm. Ale možná je to právě to, co bys potřebovala. Jak už psala indiánka - proč tě nechal jen tak jít? Proč nebojoval, nezašel za tvojí mámou, proč prostě odešel hledat dál, když to bylo TAK dokonalé? A jasně, lidi jsou svině závistivý, a jsou schopný si vymyslet šílený věci jen aby ublížili - ale na druhou stranu, na každym šprochu pravdy trochu, že... A to je právě ten problém - jsi ve věku, kdy prostě ještě máš věřit na šťastný konce a nevidět zjevné. A věř mi, je to mnohem krásnější pohled na svět, než když ti pak někdo otevře oči a v jednom okamžiku zboří celej pohádkovej svět ve kterym jsi žila. Podle mě si prostě odmítáš připustit cokoliv špatného, a se zavřenýma očima a zacpanýma ušima sedíš a pořád si jen opakuješ jak to bylo dokonalé - ale co když prostě nebylo?

Jo, máš pravdu.. Nechci si připustit, že on není dokonalý.. Vím to, ale nelíbí se mi to.. Ale vím, že měl udělat víc, že kdyby cítil totéž, co já, tak by mě prostě nenechal jen tak jít.. Ale je těžký si připustit, že to tak není.. A víru ve šťastný konec potřebuje přec občas každý, ne? Já nevím, jak se to vyvine.. Teprve nedávno jsem ho přestala neustále sama u sebe omlouvat a snažím se dostat k objektivnějšímu vidění celé té věci, jde to pomalu

Kostlivců mám ve své skříni tolik, že jí raději neotvírám... Je spousta věcí, ze kterých mám strach...

Julie, velmi děkuji za tvůj názor.. Nečekala bych to

Ahoj Všichni..
Ano, skutečně je mi 16 let, ale vyrůstala jsem mezi dospělými a tak jsem trochu jinde, než moji vrstevníci..
MitsCo, jsem si jistá, že s tím, že klukům v mém věku se vyhnu.. Jsou to pro mě děti, co si hrajou na dospělé, mmch. velmi neúspěšně
A jediný způsob, jak to obejít, je změnit školu.. On je řidič autobusu, vyhnout se mu prakticky nelze.. A asi ne, nic není bezchybné.. Ale byl to nejlepší vztah, co sem měla.. Skoro jsme se nehádali, bylo nám krásně..

Stejně tak vím, že to není úplně ideální věková kategorie, ale já  v něm našla to, co mi nikdo jiný dát nemůže.. Mamka ho odsoudila kvůli věku, ale taťka s babičkou ho poznali a schválili mi ho, že je moc fajn.. Jenže mamka mě má v péči a rozhoduje o každým kroku, co udělaám..Ani taťka jí nepřemluvil..
No a pak ty pomluvy.. Jistě, že jsem s ním o tom mluvila.. A ne jen jednou.. Řekl, že mu na mě zaléží a že by mě nepodvedl.. A kdyby ano, přiznal by se..Já mu totiž už na začátku vztahu řekla, že pokud mě podvede, tak bych to ráda slyšela prvně od něj a ne si hrála na histerku, která ho bude sledovat, div ne, na každém kroku.. V tomhle mu věřím.. Jenže je trochu pozdě.. A ne, ani trochu.. Je děsný na to myslet, ale on mi popřál hodně štěstí a políbil mě do vlasů a nechal mě tam stát se slzama v očích.. Bolí to i teď..

Dost možná si i on uvědomil že to není úplně ideální... On má věk na to aby zakládal rodinu, ty máš ještě celé mládí před sebou... Myslím že není třeba propočítávat kolik by bylo jemu v době kdy tobě by bylo tolik a tolik... Snaž se to brát tak jak to je a věř, že je to tak lepší. A mámě to neměj za zlé... Myslím že jsi dost rozumná na to, aby sis dokázala představit situaci, kdy ti tvoje mlaďoučká dcera přivede domů chlapa - a je jedno jaký ten chlap je, prostě... Myslím že matky tohle zkrátka berou jinak, a nedivila bych se ani kdybys ty sama jednoho dne zakázala svojí dceři stýkat se s někým, protože ti pro ni bude připadat moc starý... A nemusíš se hned vrhat na svoje spolužáky, ty budou asi opravdu mentálně někde jinde... Ale i mezi klukama okolo dvacítky už najdeš "muže", stačí hledat...  

  Pokud jste si souzeni, tak se stejně potkáte. Tvoji mamku chápu i když já té svojí taky připravila pár bezesných nocí. Dneska ji chápu, protože jsem sama mamka.

Otázkou co s tou novou holkou, že?

A druhá věc - slepované vztahy už nikdy nejsou to co bývalo.

Třetí věc - velké věkové rozdíly nedělají dobrotu, ale samozřejmě nechci být pesimista - nic není nemožné a třeba by vám to klapalo, ale šance je dost malá.

Zkus se mrknout na kluky ve Tvé věkové skupině, jestli Tě teda zajímají (možná jsi na starší).

Tys to asi moc dobře nepročetl tady, že?   (hlavně ta poslední Tvoje věta)

Ale i ta Třetí věc - 16 a 30 je hodně, ale 30 a 43 už ne... ALe to je věc názoru. Co by na to asi řekl Kája Gott nebo Petr Janda...

No, on už s tou holkou není... Jeho kolega mi řekl, že prý mám volné pole působnosti, že se slečnou mu to vydrželo necelý měsíc..

Je mi jasné, že slepované vztahy nejsou totéž jako nové.. Přeci jen, už to znovuzískání důvěry je víc, než komplikované, ale pokud by ten vztah dostal druhou šanci, pokud bych já dostala druhou šanci, snažila bych se jí využít co nejlépe

A jak sem říkala, nemohla bych chodit s kluky v mém věku, nerozumím si s nimi a mám úplně jiné zájmy a naprosto odlišné představy o životě... Jejich názory na život, hmm.. Ležet na gauči u televize, sedět u počítače a nikdy nic nedělat... A když už něco tak dotáhnout PC hru do konce, zabít všechny příšery apod.. Ne, určitě tuhle věkovou kategorii vynechám.. Zkusila sem a stačilo

MitsCo, to je přesně to, co mě zaráží u mamky.. Ona když měla ve svých 35 letech přítele, kterému bylo 50, tak to je něco jiného, než když já v 15 měla 30tiletého.. Rozdíl stejný, ale je to jiné.. A mamky protiargument? Jenže kolik je mě a kolik je tobě? ! No, já nevím, ale podle mě záleží na jednotlivci... Jo, v podstatě chlap má ve 30ti už něco za sebou a má nějakou představu o životě a já oproti tomu mám všechno před sebou, ale i tak.. Zrovna od ní, která to prožila jako já, sem čekala víc pochopení

A tihle dva by asi řekly, že je to naprosto v pořádu Podle mě záleží na tom, co má člověk v hlavě víc, než na tom, jaké číslo má v občance

Víš ono se to zdá být na první pohled úplně stejné. Ale není tomu tak. I když hlavově na tom můžeš být lépe (dospěle), tak jsou třeba k tomu z části i zkušenosti z praxe, které si nemohla ke svému věku zatím získat. Je to na Tvoji ochranu. V 25 si klidně najdi borce 37, to už "všichni" budou vědět, že se dokážeš o sebe postarat, budou vědět že už nejsi "malá". Teď ač chceč nebo ne, tak Tě tak všichni berou, i když je to Tobě blbé a říkáš jim to, že víš, co máš dělat, nejsi jak ostatní v Tvém věku apod. A ještě "zábavnější" je, že oni to taky ví, protože tě znají. Ale pořád tam je hlavní kritérium věk. A tak to je.

Jsi velmi rozumná holka, budeš se umět s tím vypořádat, akorát to chce více času, aby to maminka pochopila. Já u toho nejsem, neznal jsem Tvého přítele, tak ani nemůžu soudit. Navíc nemám ani děti ještě. Proto se na to dívám očima rodiče, který teď zjistil, že se jeho milovaná 16 letá dcera "zapletla" se "starých" chlapem. Rodiče si musí u sebe nastavit tu správnou cestu poznání Tebe, kdy vidí, že to co ví (jsi chytrá holka se smýšlením zkušenějších), se děje i v praxi. Tomu ale nebudou věřit hned. Začnou si myslím až tak v Tvých 18 letech.

Neměj jim to za zlé. Myslí to dobře.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Když je jí přes třicet a nabalí si staršího chlapa, její problém. Mentální rozdíly jsou dávno smazány, fyzické ještě nejsou tak znát. Ovšem v tvém případě, myšleno v případě čtrnáctileté holky? Myslím že matky mají představu patnáctiletého kluka, který jejich holčičku bude za ruku vodit do kina a na procházky, zajdu, který nebude vědět co kam patří a společně budete pomalu objevovat... ty věci co se prostě v tomhle věku objevovat začínaj A ty sis místo "čistého chlapce" dotáhla domů sakra použitého chlapa. Nemám děti, ale jsem si zcela jistá první myšlenkou která by mi jako matce bleskla hlavou - tenhle zmetek mi **** mojí holčičku. Přesně jak píše Micák, až ti bude osmnáct a víc, určitě by to brala jinak, nejspíš by ti řekla "co na něm proboha vidíš? ! ", ale nechala by tě ať si s největší pravděpodobností "nabiješ ústa" sama... Věř mi, jednou se nad tím zamyslíš a zjistíš, že bys nejspíš reagovala úplně stejně - nepřekvapilo by mě ani kdybys jí jednou vyčetla že tě nepřivázala ke stolu a neuhlídala. Některé věci prostě přijdou až s věkem... Každopádně být tebou, vykašlu se na něj, i když je volný. Uměle v sobě pěstuješ představu o jeho dokonalosti, asi aby sis nemusela přiznat že ti ublížil a dost možná ubližoval celou tu dobu... Ale on takový není. A tu vaší dohodu, že když tě podvede tak ti to řekne - to by ti slíbil každej. A ŽÁDNEJ z nich by ti to jen tak nepřiznal, pokud by se s tebou nechtěl rozejít. Je na tobě posoudit, jestli lidi, co ti to o něm říkali, by byli schopni si něco takového vymyslet jen aby vám ublížili - a jestli ta informace nešla z podezřele mnoha na sobě nezávislých zdrojů...

Navěky Snílko , zvolila jsis zajímavý nick. Já si ale nemyslím, že jsi snílek. Patříš mezi ty kvalitnější lidi, kteří vidí reálně a rozumně, jak to má v životě mezi lidmi vypadat. Jsi připravena na opravdový život bez předsudků a falešných vztahů. Mnoho zkušeností na Tebe ještě čeká a jak bude plynout čas, budeš hezky dozrávat a jednou z Tebe jistě bude dobrá manželka a matka. A věř tomu, že na Tebe určitě čeká nějaký prima mužský, který si Tě zaslouží. Máš celý život teprve před sebou. Toho třicátníka bych pomalu začala pouštět z hlavy. Ne kvůli věku, ale myslím, že to není ten pravý. Věk v občance není podstatný, důležité je to, co je uvnitř každého z nás. Protože já osobně znám 20ti leté dospěláky a naopak 50ti leté puberťáky . Jednou, z odstupem času se otočíš zpátky a řekneš si. Panebože, co já na tom chlapovi vůbec viděla? A budeš se tomu smát... Zkus to pouštět a hleď si svých koníčků. Ostatně tam, kde rádi trávíme svůj čas je velmi pravděpodobné, že potkáme člověka, který je podobný jako my. Protože společné zájmy, názory k sobě přitahuje lidi, kteří k sobě patří. A ještě: Existuje jedno takové pravidlo: ten pravý přijde v době, kdy to nejméně čekáme...

Tak hodně štěstí

Jenže co když to je ten pravý? Co když je ten pravý a já ho vymažu ze svého života? Nebude to jen další krok vedle? Vím, že zním jako filozofka, ale... Prostě si myslím, že je to možné.. Chyb jsem udělala už spoustu a nechci dělat další.. Možná by si ten vztah zasloužil druhou šanci.. Nebo alespoň snahu to napravit.. Není lepší se znovu zklamat a časem se z toho snad dostat, než celý život litovat, e jsem ho nechala, aby odešel z mého života?

Kdyby to byl ten pravý, tak za prvé zlato

- by o tebe bojoval jako eskymáckej pes a za druhé

- by sis nekladla otázku: "co když je to ten pravý? " Ale byla by sis naprosto jistá, a to ty ani omylem nejsi. Vždyť je to tak jasné! Tvoje srdíčko a intuice Ti VŽDYCKY správně napoví. Zkus ho pouštět z hlavy... a filozofování nech na Hamletovi 

Shakespeare samotný byl filosof A nikdy nevíš, jestli je to ten pravý.. Jsme ženy a pro nás je pravý skoro každý.. Vidím to všude kolem sebe.. Proto ta filosofická úvaha.. Ale hlavně jsem se ptala vás všech.. Co když.. ? A jde o to, že věci se dnes změnili... Zachránil mi život, i když nemusel... Bylo tam mraky lidí, ale byl to on, kdo mě strhnul na stranu před tim kamionem.. Chtěla sem totiž přejít mimo přechod, ale ze zatáčky vyjel kamion a on mě doslova zachránil.. Nedělal by to, kdyby mu na mě nezáleželo, protože by se na mě v tu chvíli nedíval.. Kdyby nic, tak teď mu vděčím za to, že si tady vypisuji svoje trable

A nemá náhodou na sobě modrej obleček, červený slipy, a na hrudníku S? Dej si studenou sprchu, buď je ten chlap Superman, a nebo sis ho prostě takového vysnila, a já se těžce přikláním k variantě B. Nikdo nechce, aby tě rozmáznul kamion. Kdybych tam stála já a viděla že se na tebe řítí, taky bych to udělala - i jako úplně cizí člověk - a věř mi, neznamenalo by to že jsme si souzeny Nesnaž se oblbnout vlastní mozek, na to jsi příliš chytrá. Intuice je sviňa, ale většinou má pravdu, holka jedna. A ty tam někde vzadu moc dobře víš, že je to celé maličko složitější přesně jak psala indiánka - kdyby to byl ten pravý, nenechal by tě odejít, a hlavně by sis tím byla jistá. jasně, ženy si myslí že každý je ten ten pravý, ale ten pravý je zkrátka jinak pravý než ty ostatní

Jenže je tak fajn žít ve snu... O tolik jednodušší.. Jenže on je prostě ten koho miluju a chvíli to potrvá, než budu objektivní.. Ale je tak strašně těžký přiznat si, že to prostě je všechno pryč.. Že jedna moje chyba zastínila to všechno hezký, co sme zažili... :'( 

Žádná jedna tvoje chyba... Dokud si budeš říkat že ty jsi všechno zkazila a on je dokonalý, nebude to lepší Je ti šestnáct, JENOM šestnáct, a tvoje máma si nepřeje aby ses s ním stýkala. Kdykoliv a kdekoliv v historii bylo čistě starostí muže, aby o své vhodnosti přesvědčil rodiče ženy (alespoň tedy v křesťansky orientovaných zemích). Řekla jsi mu že takhle to dál nejde, a on se zachoval skoro jako by se mu to hodilo do krámu. Prostě odešel, ačkoliv měl bojovat, měl tě prosit ať to nevzdáváš, měl koupit mega kytku a vyrazit za tvojí máti - neudělal nic z toho, protože, řekněme si to na rovinu, nestála jsi mu za tu trochu námahy. Přiznat si že všechno hezký je pryč je sice těžký, ale ty by sis spíš měla přiznat že to vlastně až tak hezký nikdy nebylo...

No jo, asi máš pravdu, měl bojovat mnohem víc a mnohem dýl... Jenže neudělal to.. A já to vzdávám, nebaví mě takhle trpět..

šikovná však ono to přebolí rychle a hned potom si budeš říkat jak jsi na něm vůbec mohla někdy něco vidět

No to doufám Budu se snažit.. A všem moc děkuju za rady, určitě se dozvíte, jak to dopadlo

Zdravím všechny

Uznávám, že jste měli pravdu vykašlala jsem se na řešení citů s bývalým a začala se zvedat na nohy.. Zjistila jsem, že kluk, kterej mi skoro půl roku píše, je docela fajn a rozumíme si.. Říkala jsem si, je to jen chat, kdo ví, kdo to je.. Ale tenhle pátek jsem se s ním setkala.. A on, je prostě nepopsatelně skvělej.. Láska na první pohled a naštěstí oboustranná Nikdy sem si nepřipadala víc šťastná.. Ano, potvrdilo se mi, že jediným lékem na lásku, je zase jenom láska..