Téma: Opakovaně zklamaná a nyní už zoufalá - toužím po kvalitním vztahu

Ahoj

Moje starost je spíš už trochu zoufalství, kluci si ze mě asi dělají fackovacího panáka, nebo mě chtějí vážně jen na sex nebo co, každopádně už na to nemám.

Když to vezmu od začátku, moje poprvé bylo s klukem na diskotéce, tak hrozně jsem ho milovala, seznámili jsme se pár měsíců před tím a on mě prostě okouzlil, věděl jak na mě, okamžitě jsem se do něj zamilovala. Nebyli jsme ani na jednom rande, ale já na něj stejně nedala dopustit, i když mi přátelé řikali, co je zač a že se na mě vykašle. Nedala jsem si říct. No nakonec to dopadlo tak, že jsem se s ním vyspala a on mě za pár dní poslal někam. Hrabala jsem se z toho skoro dva roky a ještě dneska mě to trápí.

Další kluk, mazal mi med kolem pusy, budeme spolu, hrozně se mi líbíš, mám tě rád, měli jsme spolu pár hezkých chvilek, dal mi naději. Pak si našel jinou. Opět jsem se už stihla zamilovat, věřila jsem mu všechno co mi říkal. Byla jsem naivní.

Další kluk, můj dokonalý protějšek. Je tak moc úžasnej! Vzájemně se doplňujeme, je nám spolu hrozně dobře, má mě rád, svěřujeme se i s těmi nejtajnějšími věcmi, které neřeknu ani svojí nejlepší kamarádce, věci který jsem nikdy nikomu neřekla jsem řekla jemu, on mi taky řekl spoustu hodně osobních věcí, bavíme se o všem. Píše mi denně, když se dlouho neozvu, píše i na mobil. Hrozně moc bych s ním chtěla vztah, jsem si na 99% jistá, že by nám to spolu úžasně klapalo, ale… dal mi jasně najevo, že nemá vůbec zájem se mnou mít něco víc. Napsal mi to, že my dva nikdy nebudeme víc než kamarádi a ať si to nějak přeberu, že jen chtěl abych to věděla. Občas mi přijde jako kdyby si to rozmyslel, změnil názor nebo tak, ale pak zase obrátí a je to zase kamarád. Moc ráda bych mu řekla co k němu cítím, ale bojim se, že zkazim i to úžasný kamarádství co s nim teď mám a to bych vůbec nechtěla, jsem moc ráda, že mám někoho jako je on, a když se mnou nechce chodit, beru to, protože ho miluju a budu pro něj tím co ve mě chce mít, I když mě tak bolí, když mi vypráví jakou holku dneska viděl a že se s nějakou vyspal, taky mu říkám svoje věci, ale hrozně mi to vadí!

A teď mi začal psát jinej kluk, jednou jsem se s ním vyspala a to bylo všechno, nikdy bych nečekala něco víc, ale psal mi, dost často, byl na mě hodnej a chtěl abych za ním přijela, jenže já jsem zamilovaná do někoho jinýho, i když vím, že to nemá žádnou budoucnost, ale přišlo mi to blbý vůči němu. Nakonec jsem za ním ale jela. Bylo to fajn, povídali jsme si a pak jsme se na rozloučenou políbili, ale já nevím. Vlastně se mi ani moc nelíbí, myslím chováním, vzhledově je úžasnej, ale prostě, když ho srovnávám s tím druhým, nemůže se mu nikdy vyrovnat. Ale na druhou stranu už vážně chci vztah, vážně moc. Většina lidí v mém okolí už je spárovaná a já jsem pořád sama.

Nikdy jsem neměla vážnou známost a doma do mě hustí, už si někoho najdi, nechceš přeci dopadnout jako tamta a tahle. Nelíbí se mi představa, že budu s někým, kdo se mi vlastně ani tolik nelíbí jen proto, že už jsem zoufalá. Ale zase mě bude hrozně mrzet, když mi to s ním nevyjde. Už v to tak trochu doufám a nevím co bych měla dělat, kdyby to nevyšlo.

Poraďte mi někdo co mám dělat, prosím, jinak z toho už zešílím. Nemám se s tím komu svěřit, tak to píšu alespoň sem.