Téma: Nuda ve vztahu a zamilování do spolužáka

 Osobně bych se snažila být k stávajícímu upřímná. Ono totiž jde o to, že ubližuješ neupřímností. Je to hrozné, dělala jsem to taky. Ale né z nudy, partner nevyhovoval a neslyšel, neviděl moji potřebu. Nakonec jsem to utla, nesnáším když něco jiného říkám a něco jiného dělám a to divadlo okolo bylo dost náročné.

No práve, je to ťažke, nechcem nikomu ublížiť, ja viem, že priateľ ma má hrozne rád a bolo by to pre neho velmi ťažke, okrem toho sú v tom aj mojí rodičia, majú ho strašne radi a keby osm to ukončila mala by som doma "peklo"
Ale diky moc za radu,, ešte nad tým popremýšľam!

Řešíš dvě různé věci. Já myslím, že Tvůj současný vztah je dobré ukončit, nezávisle na zamilovanosti do jiného. Jsi mladinká a nemáš kam spěchat. Pokud jde o toho druhého, možná se víc osmělí, až zjistí, že nejsi zadaná.

Souhlasím s Barčou.

Souhlasím s julií i Barčou. Se svým současným přítelem by sis měla promluvit co nejdříve a jít s pravdou ven - obzvlášt pokud on už mluví o svatbě a ty to tak vůbec necítíš. Chápu, že mu nechceš ublížit, nicméně mnohem víc mu ublížíš tím, že ho budeš vodit za nos a nebudeš k němu upřímná, zatímco on se s tebou už možná vidí před oltářem. Co se týče nového spolužáka z VŠ, tak tam doporučuji nejprve postupné osmělování a oťukávání se, asi by nebylo dobré jít rovnou z jednoho vztahu do druhého.  

Každopádně začni být co nejdříve upřímná k ostatním i sama k sobě - pokud nebudeš chtít ublížit ostatním, ublížíš tím hlavně sama sobě.

Pokud už nejsi zamilovaná, tak to co nejrychleji ukonči. Čím dřív, tím méně to bude přítele bolet. Na rodiče se neohlížej, mám zkušenost z rodiny, že láska vyprchala právě proto, že se  přítel příliš líbil rodičům. Rodiče by se ve chvále budoucího zetě nebo snachy měli držet zpátky, ale na to přijdou, až si to v rodině zažijí. Já od té doby také nechválím dne před večerem. Studentovi, se kterým se ti dobře povídá, zavčas řekni, co cítíš, ať nejsi zbytečně moc zklamaná jeho případnou negativní reakcí. Může to být také jednostranná láska a je třeba vědět na čem jsi. Přeji ti, aby ti to se studentem vyšlo a pokud ne, při tvém věku se ten pravý teprve objeví.  Když se ten pravý objevil, bouchalo mi srdce už když přijížděl autobus, ve kterém měl sedět a seděl. Často se nám stane, že myslíme na stejnou věc a řekneme to najednou nebo jeden za druhého. Občas nás to rozesměje, trvá to už skoro 43 let.

  To bušení srdce znám a taky čekání na pošťáka (dopis)....... Dnešní mladí žádná velká romantika.....

Souhlasím se všemi a nejvíc se sociální pracovnicí...

Josefko, tím, že mlčíš neubližuješ jen svému příteli, kamarádovi, ale především sama sobě. Když všem  řekneš otevřeně a s citem, jak současnou situaci vnímáš, spadne Ti se srdce obrovský balvan. Tím, že to v sobě dusíš, stojíš akorát na místě, nic se neděje, jen čas Ti utíká mezi prsty... A takto ztracený čas Ti už nikdo nikdy nevrátí zpět. Mysli na to, o kolik hezkých chvilek každou takto strávenou minutou mlčení se zbytečně připravuješ. Není to škoda?

A vztahy jsou jako květiny Josi... Je třeba je zalévat, hladit, hýčkat... Jinak uvadnou.

Ďakujem veľmi krásne všetkým za radu, som si istá, že mi to pomôže. Dneska som ešte nemala odváhu to riešiť. Inak ma v sobotu čaká ťažká skúška v škole, stres mám aj z toho, takže radšj čakám aby bolo aspoň po skúške a potom začnem rioešiť to druhé.  
Viem len toľko, že hneď ako sa na skúške stretnem ze spolužiakom, tak srdce sa mi rozbuší a budem sa triasť, práve ako minulé, keď prišiel ku mne kvôli škole a pozvala som ho na kafé u nás doma. To som sa tak triasla, že myslela som, že tu kávu nedokážem uvariť
Ach jo, ja už ani neviem vôbec čo robiť. Snaď čas to všetko vyrieši, bojím sa to začať riešiť  

Spolužák neví, že jsi do něj zamilovaná? No možná by ses divila Většinou to člověk vycítí.

Nie, Avatárek, on nevie a myslím si, že ani to necítí. Ja som mu len povedala, pretože si veľmi dobré rozumíme, že som zamilovaná do niekoho ineého než je môj priateľ a on mi na to povedal len to+ko, že jak sa nemám s kým o tom porozprávať tak on ma bude polúchať a nech mu porozprávam, ale... nemala som odváhu mu povedať, že je to práve on, koho milujem....
A aby som povedala pravdu, už sama neviem čo cítim. Spolužiak sa mi neozval asi tri dni, až dneska, keď už potreboval nejake info o škole... takže možno maš aj právdu, možnot o vie, ale on necítí to isté čo aj ja a snaží sa mi vyhýbať... Alebo možnos ami to len zdá... sama neviem čo mám už myslieť...