Téma: Nešťastně zamilovaná - totální demotivace k životu

Jo zažila jsem podobnou situaci.

Dostala jsem se z toho až po té, co jsem si přiznala, že ten chlap byl mojí velkou chybou - a že mě rád prostě neměl. Jen ho bavilo se mnou spát. Tečka.  

Dokud si to budeš lakovat na růžovo a nepřiznáš si pravdu - i když bude ponižující - tak se z toho podle mě nedostaneš.

Ahoj, nebudu ti vypisovat jak časem bude vše lepší. Protože ten pocit nezmizí, pouze se sníží natolik že bude přijatelné s tím žít. Mám zkušenost podobnou, trvalo mi asi 3 roky než jsem se přestala obviňovat za to co mohlo být lepší, co jsem udělala a nebo naopak neudělala. Prostě se to tak stalo a asi to tak být i mělo. všechno se děje z nějakého důvodu. Každopádně k věci. Teď po 3-4 letech jsem poznala někoho s kým mi bylo stejně dobře jako s tím před ním, a to jsem pár známostí měla. ale až teď jsem zas začala něco cítit. Každopádně ani tohle nedopadlo dobře, ale alespoň už neřeším to, čím si právě procházíš ty. Pomohl mi,, zapomenout,, .

Půl roku je ještě krátká doba. Pro někoho třeba ne, ale já sama na zapomínání potřebuji i víc než 5 let. Moje kamarádka 10 let. Každý to máme jiný. Ale já amojr kamarádka jsme asi nějaké extrémní případy.

Za nejakou dobu to budeš brát takové, jaké to je. Budeš tomu ráda a uvidíš v tom jen samé výhody, že už sním nejsi.  

Ne nadarmo se říká, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí, i když ti to tak momentálně nepřipadá.  

Obávám se že hodně lidí je neštatně zamilovaných…

V práci jsem potkal holku z jiného města. Jiskření přešlo v něco jiného a já se zamiloval a otevřel se jí jako za poslední léta nikomu. A jak tušíte, nemělo to štastný konec. Ona si našla někoho jiného a já se více jak 3 měsíce plácám ve svých pocitech a smutku.

Z ukecaného optimisty jsem rázem uzavřený a tichý bez nálady cokoliv dělat a  i pro sebe udělat…

Tedy, nejen ženy ale i chlapy mají své nešťastné lásky u které neuplyne jediný den aby na na ní nemyslel…

U mě je ještě,, skvělé,, že jí občas potkávám pracovně… A vždy mě to totálně rozhodí. Prostě když už si myslím že jsem z nejhoršího venku, tak zjistím že ne a opět jsem v …

Asi nejvíce bolí že někdo kdo ti říkal že si budeme oporou a vždy si můžeme cokoliv řici, během pár dnů otočila o 180 stupňů a i teď se tváří že se neznáme a nemáme o čem mluvit. Podle ná je to uzavřené a nemá potřebu  mluvit  nikoliv pouze o minulosti ale o čemkoliv…

Fakt je,, super,, potkávat někoho koho milujete a ona se tváří že vás nikdy neviděla…

jsem na tom podobně, je to tři měsíce a bolí to pořád stejně, myslím na něj každý den, od chvíle co se ráno vzbudím až do chvíle než usnu… hrůza… i když vím, že je tnemožné se s ním vídat (jsem vdaná, on ženatý), na mých pocitech se ale bohužel nic nemění, je to opravdu těžké

… a taky bez chuti do života, neschopná nic pořádně udělat, bez nálady…

Moc Vám děkuju za reakce.  

Je mi jasné, že je x tisíc dalších takových lidí. Je mi líto u všech, co jste sem psali, protože vím, číms i procházíte. prostě milovat člověka, a vědět, že ta láska nebyla a nikdy nebude naplněna je echt bolestivý.  

 Jsem jen na sebe nazlobená (čímž se snažím asi popírat to, že ho mám prostě neuvěřitelně ráda pořád) za to, že vím, jaké byly záměry a stejně se toho nedokážu zbavit. Vždyť když vám někdo takto ublíží, v afektu přes to všechno řekne takové hnusárny, je přeci nelogické v mých letech pořád ten cit v sobě udržovat. Měla bych být ráda, že jsem se ho "zbavila". Ale ono to tak prostě asi je, a jak se psalo výše, dokud si to člověk nepřizná a maluje si všechno narůžovo, žije ve fantazii, tak to jen tak nezmizí …  

Znám demotivaci k životu kvůli neopětované lásce velmi dobře. Zamilovala jsem se do kluka poté, co má nejlepší kamarádka spáchala sebevraždu. Dodnes se trápím. Jejím odchodem i tím, že mě ten kluk nemiluje. Jak se s tím smířit? Jak na něj přestat myslet? Začínám chápat, že to chce čas a ono to samo odejde. vyšumí… násilně to nejde ukončit.

Lauren*, Tomik, smutná, Simone, případně kdokoliv jiný

Mrzí mně co se Vám stalo.

Mým koníčkem je lidem s takovým trápením pomáhat.

Jelikož zde neexistují skutečné soukromé zprávy, tak mi napište na mejl "od10k5@email.cz", probereme jestli Vám dokážu pomoci.

Dělám to pro svou radost a pro cvik - nic za to nechci.

: (už to bude rok od příspěvku a vůbec nic se nezměnilo. : (naopak . já vím,, řekněte si, že asi nedělám nic jiného, než sedím na zadku a smutnim, ale tak to vůbec není. Stalo se toho hodně, začala jsem více sportovat, dělám spousty nových věcí. Ale tady v tomhle směru je to snad ještě horší, poslední týdny mě zase budí, bohužel jen že spaní : (zda se mi o něm, přitom si před spaní pustím komedii a nemysli na něj, aspoň se o to snažím, jasně no, přijdou ty nálady.. a v tyhle posteli jsme poprvé.   A tamhle a ono.. Bolí to, pořád stejně, vzpomínky na něj bolí, myšlenky na něj bolí, vyslovení jeho jména bolí. Ale člověk se s tím asi naučí postupně žít.  

"lauren", tak se asi cítí mladá vdova nebo vdovec, když jim zemře milující partner. Jedině zkus myslet, že pro tebe už zemřel, i když žije… .  

snažím se : ) je to skoro dva roky, jasně, že to není, jako na začátku, ale asi není den, kdybych na něj nemyslela. když už to začíná být trochu lepší, tak ho někde vidím, nebo potkám. naštěstí jen zdálky, naposledy v mhd, ale byl daleko, i tak se mi začaly klepat ruce, ten strach, že by na mě promluvil po takové době, na druhou stranu jsem si hodně přála, aby přišel, . ale nestalo se. i když rozum dávno ví, že jsem mu ukradená, srdíčko by si přálo asi pořád, aby to bylo jinak. životní cesty jsou někdy vážně zajímavé, jak dva lidé, kteří si  byli tak blízko se dokáží tak odcizit.  

Psala jsem tu před  rokem...jsem na tom úplně stejně ...zničí  mě to

To je mi líto : (strašně moc líto.  

Koukám je to 2 a půl roku. A vůbec nic se nezměnilo : (  pořád je první na koho myslím, když vstávám. Pořád je poslední na koho myslím, když jdu spát. Je to týden, co jsem ho náhodou potkala. Měl vedle sebe novou přítelkyni : (bylo to šílené… : - (

Najdi si přítele - prostě choď do společnosti mezi lidi a ono to přijde samo. Taky jsem se bál, že se nedokážu znova zamilovat. A šlo to rychleji, než bych čekal.