Téma: Nešťastně zamilovaná do ženatého muže - rady a tipy jak se odmilovat

Dobrý den, Zorko, nová láska všechno zhojí. Je jaro, je krásně a tak to zase na člověka padá. Ale věřte, že určitě potkáte jiného, třeba ještě lepšího a jak se zamilujete, bude ve Vašem srdci už jen ten jeden. Zdravím, Pavla 

Něco, co bylo - společné zážitky a koníčky jsou pryč. Navíc píšeš, že Ty jsi do něj zamilovaná, ne on. On si zvolil si vlastní cestu a život - oženil se. Z toho usuzuji, že jste byli pouze kamarádi. Tedy problém je pouze ve Tvé hlavě a v Tvém přístupu k této věci, v Tvých myšlenkách na minulost, které v sobě jen živíš, místo toho, aby jsi šla dál. Na světě je spousta dalších lidí, koníčky můžeš dělat i s nimi, jen musíš chtít - on není jediný, kdo má stejné koníčky jako Ty. Je jedno, jestli se odstěhuješ na druhý konec světa nebo kolik uplyne času, podstatné je to, jak s tím naložíš Ty, jak se k tomu postavíš. Setrvávat v minulosti je k ničemu, to jsou "jen" kapitoly v knize naší života. Tato kapitola skončila, je třeba otočit list ke kapitole další. Na řadě je respekt k tomu, že on má svůj soukromý život - svoji manželku a dále práce na sobě sama - sebepoznání a sebevýchova = osobnostní růst.  

Nejsi šťastná proto, že žiješ minulostí, ke které jsi se připoutala a upnula. Nepouštíš k sobě přítomnost - nové prostředí, okolí a lidi v něm, nedáváš šanci novému vztahu… Na to Ti nepomůže nic jiného, než zapracování na sobě sama = můžeš dělat tisíc činností 24 hodin denně a nechat uplynout třeba dalších 20 let života, nebude Ti to nic platné pokud však nezměníš sebe a své myšlení.

zorko, radu nemam, snad te akorat muzu trochu utesit, kdyz ti reknu, ze v tom nejsi sama.

Dany, pekne napsano, asi to bude i pravda, ale konkretni navod na zlomene srdce v tvem textu nenachazim. Zorka podle meho dela vsechno pro to, aby otocila list a zila dal svuj zivot, aby potkala nove lidi a neupinala se na minulost. Ma zmenit sebe? Jak se to dela? Nerika se nahodou, ze clovek by mel byt predevsim sam sebou? Ona si muze tisickrat rict, ze uz to od zitrka bude jine, uz se od nej odpouta, ale myslenky si stejne delaji svoje. Vyzkouseno na vlastni kuzi.

Souhlasim, ze clovek ma na sobe pracovat a rozvijet se. Zejmena ale proto, aby si pozdeji mohl rict, ze cas nepromarnil a mohl byt spokojeny sam se sebou. Aktualni bolest nevyresi nic. Zit se ale musi a pomuze jen hodne dlouhy cas a za dalsi dlouhy cas pak mozna nova laska. Ale do toho stadia jsem ja nedospela.

Ahoj Malenko,  

díky za tvou reakci. Souhlasím, máte s  Dany pravdu. Je třeba na sobě makat a od minulosti se odprostit, ale návod, jak se to dělá, nezná Dany a podle mě ani nikdo jiný. Myslím nebo doufám, že se jednoho dne probudím a budu vědět, že je to za mnou. Nicméně je to asi běh na dlouhou trať a mně připadá, že jsem ani nevyběhla a nebo jsem metr za startovní čárou. A jak píšeš, myšlenky a v mém případě i vzpomínky jsou svině a bojuji s nimi denně.  

Každopádně díky, jsem ráda, že v tom nejsem sama

Malenko, nezlob se, ale Zorka nemá zlomené srdce. Zorka je zamilovaná do představy, která má svůj život.  

Nevím, co jiného než zlomené srdce by to bylo, nicméně jeho život naprosto respektuji. co mám ale dělat, když mi ho všechno připomíná? např. chodili jsme na západy slunce, takže stačí zrovna teď kounout z okna …. a takhle bych mohla pokračovat …

Promiň, já si tedy představuji pod pojmem zlomené srdce něco jiného = konec či rozpad vztahu (partnerského či manželského) z nějakého důvodu a následný smutek. Ty mluvíš o kamarádovi se společnými zážitky a koníčky, do kterého jsi něšťastně zamilovaná. Tak mi není jasné, čím Ti zlomil srdce.

Sama v tom rozhodně nejsi, přidávám se. Největší problém vidím v tom, že jste spolu nechodili, takže nevíš, jaký by to ve skutečnosti bylo. A představy máš, předpokládám, jen ty hezký, ještě aby sis snila o tom, jak se budete hádat (už jen napsaný to zní směšně :) Začala jsem kvůli odpoutání se od člověka, se kterým to nemá budoucnost, chodit k psycholožce, zatím mi to pomáhá ve smyslu pochopení (někdo mi rozumí, vyslechne, reaguje a neťuká si na hlavu stylem - je to blbec, zapomeň na něj nebo ježiš, tak to už neřeš, nechápu to, není nic extra.). Uvidíme, co přijde dál. Komunikujete nějak? Nejlepší by bylo, kdyby vůbec. Nebo zkus všechny věci od něj dát do jedný krabičky na jedno místo a udělej z toho takový rituál, kdy mu poděkuješ (v duchu, jeho fotce) za všechno, povíš mu, co chceš a necháš si vzpomínky - minulost, uklidíš tu krabičku s věcma někam do skříně a začneš žít tak, abys na něj nemusela tak často myslet. Třeba to časem začne slábnout. Ale ocením další rady dalších lidí, jsem z toho taky někdy zoufalá, ale u mě to slábne (bohužel jsme z jednoho města).

Po poslední rozchodové eskapádě jsem byla hrozně neštasná, zhubla asi šest kilo během tří týdnů, psychicky mi nebylo dobře atd. Velkým dílem nejen pro rozchod samotný, ale i pro různé okolnosti. Obecně si myslím, kdyby bylo v nějakém vztahu vše super a ten jeden člověk třeba vážně onemocní či zemře, je to důvod k smutku. Ale pokud se ten jeden začne chovat jako idiot a vylévá si vztek na druhého, pokud mu za to ten vztah nestojí, aby o něj bojoval…Či třeba jak tu píšete, pokud má někoho jiného, asi je prostě lepší jít dál. Jistě. někdy to může vyjít, když člověk bojuje, jindy to nevyjde. Snadno se to píše, já vím, hůře dělá. Ale už minimálně dvakrát v životě jsem měla skálopevný pocit, že nic lepšího nepřijde, a vždy jsem se mýlila. Chce to čas. Zní to jako fráze, kterou jsem sama v těch tmavých obdobích nesnášela, ale je to tak. A skutečně utněte kontakty s tím člověkem, jinak se to bude stále oživovat. Držím palce!

Nechci se tu přít, jen jsem chtěla radu. pár pus a nějaké dotyky byly, ale nic víc. takže jo, byl to kamarád, jenže zároveň to byl první kluk, do kterého jsem se ve svém životě zamilovala. je to tak těžké pochopit?

Zorko, pochopit se to dá. Jen jsi se zamilovala ty do něj, ale ne on do tebe. Buď ráda, že nedošlo i k intimnímu sblížení, možná by ses cítila ještě hůř. Jen přijmi ten fakt, že není volný. Věř, že určitě potkáš takového, který bude tvé city opětovat.

Nezbývá než věřit

Díky všem za vyslechnutí…

Možná Ti pomůžou další stránky na tomto webu, ve kterých se probírá stejná věc.

• Zamilovaná do ženatého muže - stránky

Ahoj Zorko, taky jsem si prožil něco takového jako Ty. Byl jsem poprvé zamilován do ženy do které bych neměl být a i když k ničemu nedošlo tak jsem hrozně trpěl 3 roky, byla to hrozná bolest. Pak jsem učinil správné rozhodnutí že mi to je k ničemu a že se toho chci zbavit a odmiloval jsem se, trvalo to asi 20 minut a pak nastala nádherná úleva.

Pokročil jsem, pokud potkám člověka který to potřebuje, tak mu rád zkusím pomoci v Tvém případě s odmilováním. Výsledek bohužel zaručit nejde, buď se to povede nebo nic.

Pokud chceš Tak mi napiš soukromý vzkaz.

Měj se